kiki11
komentáře u knih
My děti ze stanice ZOO
Christiane F. (p)
Opravdu silná kniha, plná emocí. I přes závažnost tématu se mi četla velice dobře.
Agnes Greyová
Anne Brontë
Tvorbu starších sester Brönteových mám moc ráda, tak jsem byla zvědavá i na dílo Anne. Na to, že je tato autorka považována za nejslabší z jejich trojice, jsem byla velmi mile překvapená. Anne Brönte nepíše o nic hůř než její sestry, jediné, co mě trochu mrzelo, je to, že příběh Agnes nebyl tak hluboký jako třeba Jany Eyrové a milostná zápletka nedostala tolik prostoru. Jinak ale nemám co vytknout a čtení jsem si užila. Agnes mi byla velmi sympatická, její láska ke zvířatům byla úžasná. Od této autorky si ráda přečtu i její druhou knížku.
Mlčenlivé ženy
Kerry Fisher
Do této knihy jsem se pouštěla s tím, že jsem vůbec netušila, co očekávat. Myslela jsem, že se bude konat vražda a následné hledání pachatele. Nic takového se ale nedělo. Jedná se o rodinné drama s perfektně vykreslenými charaktery postav, o příběh dvou žen, které se snaží poprat s minulostí svých manželů.
Četlo se mi to moc dobře, autorce se po celou dobu daří udržet čtenáře v mírném napětí z toho, co bude následovat. Konec mě potěšil. Skvěle napsané. Zasloužených 5*.
Musíme si promluvit o Kevinovi
Lionel Shriver
Tohle je jedna z knih, která mi bude ležet v hlavě ještě hodně dlouho. Zpočátku se mi četla hrozně špatně a musím říct, že jsem nejednou měla nutkání knihu odložit. Celá první čtvrtina je plná nezáživné omáčky, od sáhodlouhých úvah o mateřství až po politickou situaci, která mě neskutečně nudila a místy jsem musela přeskakovat. Vytrvala jsem jen díky zdejším komentářům, které slibovaly silný konec, a teď jsem za to ráda. Čím jsem ale četla dál, tím víc mě to začínalo bavit a poslední čtvrtina, kdy se to konečně začne rozjíždět, mě ke knize připoutala na celé hodiny a já prostě musela číst tak dlouho, než jsem se dozvěděla, jak to skončí. Konec mě překvapil a rozplakal.
Dlouho jsem přemýšlela, jak knihu ohodnotit. Nejdřív jsem chtěla dát 2 hvězdičky, pak 3 a nakonec dávám 4. Nebylo to vůbec lehké čtení, musíte přemýšlet, o čem čtete, jinak se ztratíte. Co mě ale dostalo, je to, jak jsou popsány charaktery postav, opravdu až na dřeň, a celkový dojem, který ve mně příběh zanechal. Vyprávění formou dopisů mi vyhovovalo. Zasloužené 4*. Ráda zhlédnu i film.
Dům ozvěn
Barbara Erskine
Na tuhle knížku jsem narazila úplnou náhodou a moc si od ní neslibovala, ale nakonec jsem nadšená. Je pravda, že některé věci byly dost přitažené za vlasy, vše nebylo vysvětleno tak, jak bych si představovala, ale všechny tyhle nedostatky předčilo to, jak se mi to dobře četlo, jak hrozně dobře se mi to četlo, protože přečíst půlku tak dlouhé knihy za den, to byl u mě asi rekord. :D Chování postav jsem někdy nechápala, zvlášť to, jak Joss mohla nechávat děti samotné v pokoji, když věděla, co se tam děje. Luke a Lynn byli doslova na ránu.
Docela se divím, že knížka není označena jako horor, ale jen román pro ženy, protože autorka dění v domě popisuje opravdu autenticky a málokdo se asi u čtení ubrání aspoň mírnému mrazení v zádech. Já se během čtení bála hodně, před spaním jsem se téhle knížce oklikou vyhýbala, protože jsem hrozná posera a jsem pak schopná slyšet trávu růst. :D
Skvělá duchařina, jednoznačně doporučuji. ;)
V tomto domě straší
John Boyne
Ponurá atmosféra staré Anglie - to je přesně to, co mám ráda. A ta úžasná atmosféra se nese celou knížkou. Příběh mi místy hrozně připomínal Janu Eyrovou, jak dějem, tak autorovým stylem psaní. Nečekejte žádnou velkou akci, je to spíše oddychovka ideální na upršené odpoledne, hororem bych ji opravdu nenazývala. :)
Knížka se mi moc líbila, četla se úplně sama. Jediné, co mě mrzelo, bylo, že přišel konec. :) Mohu jen doporučit.
Nezapomenutelná cesta
Nicholas Sparks
Na chvíli jsem si chtěla odskočit od thrillerů k něčemu odlehčenému, takže jsem sáhla do červené knihovny. Bylo to vůbec moje první setkání s tímto autorem. Asi bych tuto knihu nazvala takhle - klišovité, ohrané a neoriginální, ale přesto nádherné. Hlavní postavy byly sympatické, zvlášť Jamie si nejde nezamilovat. Od knihy opravdu nelze očekávat nějaké drama - je to zkrátka oddychová jednohubka na volné odpoledne. Dobře se mi to četlo, takže až budu mít zase chuť na nenáročné čtení, klidně sáhnu po dalším Sparksově příběhu.
Škoda jen, že anotace prozrazuje tolik z děje. Kdyby tam nebylo napsáno, že je Jamie nemocná, nemusel by čtenář poměrně dlouho nic tušit a mít tak ze čtení lepší zážitek.
Panský dům a jeho dědictví
Anne Jacobs
Po minulém dílu jsem byla nadšenější, tento mi přišel už jako trochu zbytečné natahování. Nic moc se tam nedělo, příběh si jen tak plynul. Na druhou stranu jsem ráda, že vím, jak postavy žily dál a některé věci se dokončily. Líbilo se mi, jak autorka prohloubila charaktery, že byly ženy emancipovanější, nebály se říct svůj názor a třeba se i rozvést, což bylo dříve nemyslitelné. Celkově se mi celá sága líbila a jsem ráda, že jsem si ji přečetla. Teď už ale jdu na něco akčnějšího. :)
V pasti lží
B. A. Paris (p)
Mám hrozně ráda thrillery, takže když jsem narazila na tuto knížku, s chutí jsem se do ní začetla.
Hlavní hrdinka je zde úplně stejně naivní (až hloupá) jako v "Za zavřenými dveřmi" (až jsem měla chvílemi pocit, jako by to byla tatáž postava), děj je od začátku hodně průhledný, ale musím říct, že rozzuzlení vymyslela autorka hezky.
Kniha je ale neuvěřitelně čtivá, líbilo se mi, že autorka čtenáře nezatěžuje zbytečnými odbočkami od děje, neřeší žádnou nepodstatnou omáčku. Nemusím knihy psané v přítomném čase, ale tady mi to ani nevadilo, protože jsem byla od začátku tak vtažená do příběhu, že jsem si to ani neuvědomovala. Kdybych měla porovnat "Za zavřenými dveřmi" s touto knížkou, tak tato se mi asi líbila o chlup víc, ale pořád to není na plný počet. Na pět hvězd asi potřebuji originálnější nápad. Nicméně se těším na další autorčinu tvorbu a doufám, že příště už to na těch 5* bude. :)
Malý princ
Antoine de Saint-Exupéry
O Malém princi jsem nejednou slyšela, že je to kniha, kterou by si měl přečíst každý, proto jsem si ji koupila.
Po jejím přečtení mě napadá jen jedno slovo - zvláštní. Opravdu je to zvláštně napsaná kniha. Mezi řádky je plno životních mouder, často čtenáře při čtení donutí se zastavit a zamyslet se. Přesto jsem asi očekávala něco trochu jiného, něco mi tam chybělo, díky čemu nemůžu dát víc hvězdiček. Nevím, třeba když si Malého prince znovu přečtu za několik let, možná tam to "něco" najdu.
Dívka, již jsi tu zanechal
Jojo Moyes
Dívka, již jsi tu zanechal je mou třetí knihou od Jojo. Tahle autorka je prostě sázka na jistotu. Asi už jsem to někde psala a budu se opakovat - ale její díla nejsou jen lacinou červenou knihovnou, jak by se mohlo na první pohled zdát. Mají originální a zajímavou zápletku, skvělou atmosféru, člověk se při jejich čtení zasměje, ale často si i pobrečí - knihy Jojo Moyes dokáží vyvolat celou škálu emocí a právě to na nich mám tak ráda. Mám ráda autorčin styl psaní, který je čtivý a lehký. Nepíše zbytečnou a nudnou omáčku jako někteří autoři. Proto ji řadím mezi své oblíbené.
Dívka má dvě dějové linie. Jedna se odehrává v roce 1916 - ta mě bavila opravdu hodně. Druhá linie se odehrává v roce 2006 - tahle linie mě bavila o něco méně, protože byla psána v přítomném čase, což nemusím, navíc spor o obraz byl možná zbytečně moc rozvleklý - to bylo jediné, co bych vytkla (kvůli tomu strhávám jednu hvězdu). Přesto jsem si čtení užila a čas strávený nad knihou byl velmi příjemný. Proto u knih od této autorky zůstávám a s chutí si přečtu další příběh.
Vražda na faře
Agatha Christie
Možná jsem od prvního případu slečny Marplové čekala trochu víc, ale i tak se mi kniha líbila a přečtu si další.
Madona z hor
Elise Valmorbida
Čekala jsem víc. Mám ráda historické romány, kde hlavní hrdina prochází mnoha životními útrapami. Tady jsem si ale k Marii nějak nedokázala vytvořit vztah, v mnoha věcech jsem se s ní neztotožňovala (např. její jednání vůči Amélii). Na druhou stranu je zajímavé nahlédnout do života lidí, kteří byli natolik ovlivňováni vírou a kteří měli úplně jiné starosti než my. Nějak mi ale nesedl styl psaní autorky, měla jsem tuto knihu rozečtenou hodně dlouho a občas jsem uvažovala nad tím, že si od ní dám chvíli pauzu a rozečtu něco jiného. Lámala jsem si hlavu nad hodnocením, je to něco mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Nakonec dávám 3 a vím s jistotou, že se k Madoně z hor vracet nebudu.
To nejlepší v nás
Colleen Hoover
Asi do tří čtvrtin jsem všeobecné nadšení z knihy nesdílela. Vadilo mi, že se tam donekonečna omílá totéž, v každé kapitole z minulosti byl jen sex a spousta klišé a v přítomnosti zase neustálé fňukání hlavní hrdinky. Chápu, že je to kniha o problémech v manželství, že autorka chtěla popsat, jak se Quinn a Graham seznámili, jak spolu začali chodit a tak, mám ráda romantické příběhy, ale když se tam po celou dobu nerozebírá nic jiného než vztah, tak mě to trochu nudí. Od Colleen jsem četla ještě "Život jedna báseň", která mě úplně uchvátila, a "Možná jednou", která byla taky celá o vztahu hlavních postav, což mi docela vadilo a právě tato kniha mi "To nejlepší v nás" hodně připomíná. Chtěla jsem dát jen 3 hvězdičky, ale potom přišla část s dopisy, která mě úplně dostala, a taky se mi líbil konec, takže jsem názor trošku poupravila a protože nakonec bylo všechno tak hezky promyšlené, dávám 4*.
To prší moře
Radka Třeštíková
Moje první setkání s Radkou Třeštíkovou. Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla na její styl psaní, ale pak jsem se začetla a knížka mě začala opravdu bavit. Líbilo se mi prolínání časových os, styl vyprávění, autorka píše opravdu čtivě a i přesto, že kniha není nijak akční, vůbec jsem se nenudila a celý den se těšila na večer, až se zase začtu. U Radky Třeštíkové ještě chvíli zůstanu a ráda si přečtu její další knihu.
Panský dům a jeho dcery
Anne Jacobs
Ve druhém dílu bylo znát, že se autorka vypsala a píše poutavěji, více "spisovatelsky" nebo jak to říct, než v prvním dílu. Líbilo se mi, že rozvinula osudy vedlejších postav (Humbert, Hanna), za to Marie a Paul trošku upadli do pozadí (díky nepřítomnosti Paula). Panský dům se pomalu, ale jistě stává jednou z mých srdcovek a já se už nemůžu dočkat posledního dílu.
Petrolejové lampy
Jaroslav Havlíček
Tuto knihu jsem četla v rámci povinné četby a popravdě řečeno, moc se mi do ní nechtělo. A nakonec jsem byla mile překvapená. Některé pasáže sice byly trochu zdlouhavé, ale moc se mi líbila hloubka příběhu a mistrně vykreslené charaktery postav, především Štěpky.
Nezbytné věci
Stephen King
Konec mě trochu zklamal, ale jinak se mi kniha jako celek líbila opravdu moc - po celou dobu čtení jsem byla napjatá jak kšandy. Takže i když ten konec nebyl úplně podle mých představ, dávám 5*.
Vězněná
Pavel Renčín
Mám tak rozporuplné pocity, že nevím, co napsat. Po přečtení prvních pár stránek jsem byla docela zklamaná, nečetlo se mi to moc dobře a uvažovala jsem o tom, že knihu odložím. Jakmile přišla na řadu dějová linka Máji, začalo mě to bavit víc, i když někdy jsem si říkala, že autor některé věci až moc rozepisuje, přestože nebyly důležité, a to mě trochu nudilo. Někde před polovinou se to ale rozjelo a najednou dostal příběh takové grády, že jsem se nedokázala od čtení odtrhnout, četla jsem se zatajeným dechem a pořádným mrazením v zádech. Ve chvíli, kdy se protnou dějové linky a na scénu přichází fantasy žánr a několik kapitol je naprosto zmatených, jsem už tak nadšená nebyla. Při troše fantazie to možná ani jako fantazy působit nemělo, stačí si přičíst pár halucinací hlavních hrdinů. Ale na každého čtenáře to může působit jinak.
Jak knihu ohodnotit? Některé kapitoly byly tak na 3*, pak byly chvíle, kdy bych dala klidně 10* a konec byl zase tak na ty 3*. Dávám 4*, autor bezpochyby psát umí, umí čtenáře opravdu zaujmout a navodit infarktové stavy, jen škoda, že to nebylo více realistické. Podobnost s Kingem bych nejvíc viděla právě v tom konci přitaženém za vlasy, protože ač je King machr, ty konce občas trochu odflákne.
Ta přede mnou
J. P. Delaney (p)
Podle recenzí a komentářů jsem čekala mrazivý thriller. Toho se mi bohužel nedostalo, nicméně i tak byla kniha čtivá a dobře utíkala. Zpočátku mi vadilo, že tam chybí uvozovky, ale pak jsem si na to zvykla a nakonec to bylo docela fajn, protože když jsem přestala číst někde uprostřed kapitoly, nemusela jsem pak hledat, z kterého pohledu je to vyprávěné. Krátké kapitoly pěkně přidávaly na dynamičnosti.
Víc mě bavil pohled Jane, Emma mě někde od poloviny začala tak hrozně štvát, že bych ji nejradši jednu ubalila, aby se vzpamatovala. Nechápu, že sebou obě nechaly tak orat, zvlášť Emma, po oslovení Edwarda "tati" jsem jen protáčela oči. Konec se mi moc nelíbil, autor už asi nevěděl jak dál, tak to prostě nějak napsal.
Jako celek se mi kniha líbila, ale četla jsem lepší.