kikies komentáře u knih
Nepříliš nereálné sci-fi z nepříliš vzdálené budoucnosti. Čtivě zpracované varovné pozvednutí ukazováčku před nadužíváním informačních technologií s podrobně popsanými hrozícími nebezpečími, která se za ní mohou ukrývat. Je opravdu vidět, že autor problematice rozumí, zároveň ji umí přiblížit i laikům. Moc podařený kousek, skvělý výběr postav, perfektní prokreslení pro dnešek již téměř typického obrázku většinové společnosti.
Jak už tomu bývá u podobné literatury, je to smutné, brutální a bohužel až moc skutečné... :-(
PS: Moc se mi líbila Bandiho báseň v závěru.
No, ta hlavní hrdinka je fakt "na ranu"! Je to místy humorné, oddechové čtení, ale ten useknutý konec mě fakt štve. Nesnáším, když jsou nuceni čtenáři sehnat si další knihu, aby se dozvěděli, jak dopadla hlavní zápletka knihy! Obzvláště u takovýchto triviálních dílek určených ke čtení na pláž!
Hezký pokus, leč s chabým výsledkem. Nepřišlo mi to nijak zvlášť chytré, reálné, ani napínavé. Agatha působí subtilně, depresivně, hloupě a neschopně. Nejsem sice její zanícenou čtenářkou, ale tohle dost otřáslo mou představou o ní jako o přeslavné a velice inteligentní osobnosti. Lze to možná brát jako působivou pohádku, ovšem, tu Agathu si raději odmyslet...
Příjemný thriller, ač trochu drsnější co se týče počtu obětí a popisovaného řádění - až mě to zarazilo (pozor SPOILER!) - pořád jsem čekala, že některá z obětí přežije, někomu se podaří utéct nebo ubránit. Hlavní postava byla hrdinkou s velkým H, což je popravdě spíše na škodu. Trochu ubrat v superschopnostech na obou stranách (jak detektivka, tak padouch) a příběhu by to prospělo.
Ta kniha je krásná.... já to tam vidím, navzdory tomu, že to fakt nebylo nic pro mě. Nejsem poetická duše, nemám nijak zvláštní zálibu v japonské kultuře, o haiku jsem toho zatím také moc neslyšela. Samozřejmě jsem tušila, že kniha bude jiná, proto jsem po ní sáhla, a taky že byla jiná. Chtěla jsem zkusit něco nového, něco jiného a jsem za tu zkušenost ráda, ale více se do této oblasti nořit nehodlám. (Ale ta obálka je opravdu nádherná!)
Kniha je opravdu zvláštní, svým způsobem krásná, ale podle mě rozhodně čtenáři nedá to, co se na první pohled zdá, že by mohla v sobě mít. Nápad je skvělý, ten je na jedničku. Vývoj hrdinky a její vlastní vnímání svého daru/prokletí jsou moc pěkné a rozhodně čtivé. Trocha nadpřirozena také určitě zaujme a přitáhne čtenáře. Příběh bratra je ale velice nedotažený a mě spíše dráždil. Tohle už prostě bylo moc... Absenci uvozovek začínám už pomalu považovat za novou módu, někdo se s tím prostě nechce s*át, což sice není uspokojivý vývoj, a rozhodně to není dobrá zpráva pro milovníky českého jazyka (včetně všech jeho záludností), ale co naděláme...?
Místy humorné, snad i vtipné, některé poznatky mají hloubku a spousta témat je hodných zamyšlení. Myšlenka určitě nebyla špatná, ale celek působí drobet zdlouhavě a rozvláčně. Je toho prostě až moc a na mě to ve výsledku působí zhruba takhle: "Kdo na to má proboha čas?".
Bulvár o historických osobnostech - spisovatelích? No proč ne! Předčítat to mládeži ve škole a možná by jim to literaturu zatraktivnilo mnohem více než jiné pokusy. Je to neotřelé, líbivé, lehce podbízivé, ale přesně takové, jak to vypadá, na nic si to nehraje. Netvrdím, že četba byla pro mě nějak zvlášť přínosná, ale zajímavé to místy bylo rozhodně - především to zjištění, že co autor, to úchylka a zvrácenost. No ale jak už jsem napsala hned v úvodu - no prostě bulvár! :D
Příjemné čtení, lehce humorné zážitky. Žádná řehtanda, ale jak už název napovídá, ke kafíčku je to super volba!
Četlo se to výborně, jako vždy, jen to japonské prostředí plné přetvářky mi nepřišlo tak atraktivní jako tomu bylo u předchozích dílů.
Mně se to četlo vážně dobře a ze závěru mě skutečně zamrazilo. Zpracování průměrnější, ovšem zajímavá volba tématu to zachraňuje.
Takový lehčí fantasy horor z pražského metra... Jako na odreagování od záživnějších knih dobrý, ale žádná prazvláštní kvalita, napětí či překvapení se nekonalo. Slabší, nikoli špatné, ale nic velkého od toho neočekávejte,
Sedmdesátky v Norsku jsou zajímavým pozadím příběhu, který mně osobně až ta neoslovil.... asi jsem si už moc zvykla na sérii HH, která mi tedy přijde lepší, ale to je vskutku věc názoru. Je to ale čtivé a spíše kratší, takže to přelouskáte raz dva, jen si nejsem jistá, jestli mě něco podobného ještě opětovně zláká...
Velice slibné téma, které možná mohlo být zpracováno ještě trochu důkladněji. Příběh napínavý, prostředí atraktivní, ovšem hrdinka možná až moc zpomalená. A to, s jakým klidem přijímala zvyšující se množství mrtvol snad už ani nelze považovat za naivitu. Čte se to samo, ale postrádala jsem nějaké podrobnější přiblížení oné pohromy...
Kniha ze života - nic zásadně strhujícího, ovšem příběh velice reálný a díky zakončení i poměrně sympatický. Opakovaná nevěra, snaha manželky se k tmu nějak postavit, rozbor manželské krize ze všech možných úhlů a její vyvrcholení s ponaučením, že lhaní se opravdu nevyplácí. Příběh o notorickém a nepoučitelném lháři, který neví, co chce, a když už to ví, neví, jak o to bojovat. Sympatické, ač nijak zvlášť přelomové. Obálka tuze pěkná.
Kniha nepatří určitě k tomu nejlepšímu k danému tématu, ani nepředstavuje to nejděsivější, co se v rámci uchování rodinné cti v islámském světě děje. Ani mě nijak zvlášť nepřekvapila, protože v tomto směru mám již dost načteno a o islámu a muslimech už jsem si nějakou představu stihla udělat. Tím největším přínosem této knihy je paradoxně její normálnost, která právě místy působí tak trochu i nudně. Prezentuje totiž popisovaný svět právě tak, jak je třeba jej vnímat. Není nic černo-bílého, neexistují jen špatní muslimové, počínání muslimů v rodinném kruhu ne pro nás možná absolutně nepochopitelné, ale je třeba si uvědomit, že je to naprosto jiný svět a že i ženy žijící ve zdánlivém domácím vězení ukryté pod šátkem svůj osud zdaleka ne vždy považují za politováníhodný. A právě o tom to je - o úhlu pohledu, o společnosti, v níž každý z nás vyrůstal a o hodnotách, na kterých stojí celý náš život. Ne, tímto neomlouvám násilí páchané na ženách, to je věc odlišná a rozhodně si myslím, že by zachování rodinné cti v islámu mohlo být mnohem méně radikální a bez fatálních důsledků, ale zřejmě to potřebuje svůj čas, tak jako každá vyvíjející se společnost. Já volám po větším porozumění. Tak nějak si myslím, že Áfijino chování a chování její rodiny více odpovídá skutečnosti, než vygradované hrůzy, kterými nás krmí média. Asi není možné islám dočista pochopit, ale světu určitě prospěje, když se lidé naučí dívat alespoň trochu tolerantníma očima.
PS: Bylo velice zajímavé dozvědět se něco o squashi ;-)
Předně musím říct, že mně kniha nesedla. Nemohla jsem se do ní začíst, odrazovala mě svou temností a ponurostí, protože to je to, co jsem po celou dobu čtení cítila. Nemyslím si, že bych patřila k naivním a nezkušeným čtenářům, ale tomuhle podle mě něco chybí, je to jaksi nevyvážené. Na druhou stranu musím souhlasit s tím, že kniha je rozhodně zajímavá. I když... zajímavá asi není to nejvhodnější slovo, které bych měla použít.... možná spíš divná - divná v tom nejlepším možném slova smyslu, nebo pozoruhodná... Rozhodně na čtenáře zapůsobí, přivede ho k zamyšlení, sonda do hlubin jednoho manželství sice odhaluje jeho podstatu v surovém stavu, ale konečný výsledek, finální zjištění už tak moc přínosné není. Můj pocit z knihy je takový jakýsi všelijaký... zhruba jako tento komentář :-)
No nejsem si úplně jistá, jak tohle hodnotit. Připadá mi to málo odborné na to, aby to bylo řazeno mezi politologii, na literaturu faktu je to taky slabší - jde to málo do hloubky, není to ucelené, spíš fakt jen taková jakási rozháraná směska osobních zážitků navrstvená bez ladu a skladu za sebe, takže ani vyloženě čtivé vyprávění to zrovna není. Nic moc nového to čtenáři nepřináší, snad je to použitelné jako dokreslení obecného povědomí, které o Rusku v dnešní době snad už každý jedinec s alespoň průměrných rozhledem má. Takže takto ano, příběhy, životy všelijakých více či méně obyčejných Rusů ano, ale šokující odhalení, společenská analýza a nové informace zcela určitě ne.
Rozhodně jsem očekávala víc. Básně ve druhé části mi k dopisům vůbec neseděly, vyzněly, jak kdyby byly navíc, jen do počtu.... A dopisy si opravdu zasloužily hlubší kontext a více informací. Myšlenka krásná, ale nedodělaná, ještě by se na ní dalo hodně zapracovat a vykřesat z ní opravdový literární skvost.