kikiodvi komentáře u knih

Jak by vypadal můj život, kdybych se tenkrát rozhodla studovat jinou školu, kývla na tu druhou pracovní nabídku, neměla děti…? V posledních letech jsem o tom mockrát přemýšlela.
Hlavní hrdinka Nora nemusela o alternativních životech jen přemýšlet, mohla je i prožít. A zjistila, že ne vždy byl svět tak růžový, jak si ho původně představovala.
Čtenáři se při společném putování dostane poznání, které lze aplikovat i na vlastní život. Dnes už totiž nezáleží na tom, co jsme si zvolili včera, před týdnem nebo pěti lety. Dokud jsme tady, máme před sebou nekonečné množství možností a je jen na nás, jak s nimi naložíme.

14 28.10.2024

Mám ji přečtenou už několikrát a pokaždé mě hrůzy války zasáhnou stejnou silou. Autorovy vlastní zkušenosti s válkou dělají jeho psaní tak pravdivé a naturalistické. Počáteční nadšení hrdinů vystřídala frustrace a strach, když zjistili, že jsou jen bezvýznamnými pěšáky ve hře. Momenty, ve kterých se vojáci znepřátelených stran potkali tváří v tvář a znovu si uvědomili, že jsou stále jen lidmi, byly hodně emotivní. Chvílemi jsem měla pocit, jako bych v zákopech byla s nimi. Příběhu ani stylu psaní nemám co vytknout.

14 26.11.2017

Pro mě jedno z nejpříjemnějších čtenářských překvapení vůbec!

Jsem ráda, že jsem knihu nečetla v rámci povinné četby, protože tenkrát bych si ji ani zdaleka tak neužila. Jana Eyrová je dokonalým obrazem doby svého vzniku, kdy ženy usilovaly o změnu svého postavení ve společnosti, zatímco jiní se stále drželi zažitých zvyků. Při čtení můžete naplno zapojit představivost (časté popisy postav i krajiny), to vždycky považuju za velké plus. Hlavní hrdinka Jana zaujme nejen svým nelehkým startem do života, ale i svérázným a upřímným vystupováním. Zároveň se drží svých zásad, i když si tím občas všechno pořádně zkomplikuje. Některé dialogy jsou úsměvné, ale musíme brát v úvahu, že je kniha skoro 200 let stará. Ve srovnání s dnešními romantickými příběhy na mě působí daleko upřímněji a emotivněji.

Tahle klasika rozhodně stojí za pozornost!

11 12.03.2018

Naprosto geniální detektivka! Nevím co víc psát, akorát že Agatha Christie je královnou detektivek nazývána právem.

11 28.11.2017

Tady jde jasně vidět, co všechno dokáže marketing!
Hodně, hodně dlouho jsem její přečtení odkládala. Vlastně mě přesvědčila až babička, která pořád tvrdila jaká je to skvělá knížka.
Za mě teda ne. Asi se nedokážu vžít do pocitů alkoholičky, která předstírá že jezdí do práce a věčně stalkuje svého bývalého. Nakonec už to bylo otravné. Nejvíc mi vadilo neustálé přeskakování z minulosti do přítomnosti. Nedá se soustředit na děj, když pořád musíte kontrolovat, které části na sebe navazují.
K přečtení další knížky - Do vody - mě to nepřesvědčilo.

11 09.09.2017

Sama nemůžu věřit, že jsem se nechala přemlouvat skoro dva roky, abych si Kmotra přečetla.
Snad teď neporuším zákon Omerty, když vám prozradím, že mě příběh z newyorkského podsvětí naprosto pohltil. Bylo tam napětí, působivé monology, mnoho perspektiv vyprávění, vhled do sicilské kulturyZkrátka všechno, co bych čekala od kvalitní knihy. Navíc jako milovník her Mafie 1 a 2 jsem měla možnost lépe pochopit svět famiglií a jejich náhled na společnost.
Pane Puzo, smekám pomyslný klobouček a snad zase brzy na viděnou u některé z vašich knih.

9 09.01.2024

Není to žádné geniální literární dílo, ale život narkomanky popisuje dost přesvědčivě. Doporučovala bych přečíst všem lidem, kteří by rádi experimentovali s drogami a myslí si, že oni se nikdy nemůžou stát závislými. V knize je jasně vidět, jak lehce do toho můžete spadnout, a jak těžké (skoro nemožné) je dostat se z toho ven. Pokud by tahle knížka odradila od drog třeba jen jednoho člověka, mělo smysl jí napsat. Drsné, upřímné a řekla bych i poučné čtení.

9 28.11.2017

Začátek slibný, potom už to šlo od desíti k pěti. Můžu říct, že mě rozčilovalo, jak Teovi spousta věcí procházela. Celkově děj byl přitažený za vlasy a dost překombinovaný. Ale jestli mělo být účelem knihy po dočtení nesnášet hlavní postavu, tak byl tento účel splněn na 100%.

9 02.11.2017

2,5*
Já - velký fanoušek Harryho Pottera jsem si koupila hned první anglické vydání.
Jako úplně samostatná kniha pro mě vychází jako takový průměr. Zápletka není špatná, i když chybí větší propracovanost a hloubka. Že je to drama a ne próza mi vůbec nevadilo.
Série o Harrym pro mě skončila Relikviemi smrti a Prokleté dítě jako plnohodnotné pokračování nikdy brát nebudu. Buďme upřímní, na J.K.Rowling to prostě nemá.

9 13.09.2017

Skvělý úvod celé série o Harrym. Po jejím přečtění si svět kouzel buď zamilujete nebo.... Každopádně, já si ho zamilovala. Kámen mudrců jsem přečetla už minimálně 10x. Mohla jsem ten čas věnovat jiným knížkám, ale rozhodně nelituju.

9 03.09.2017

Hned na začátku chci říct, že tohle je velmi specifická kniha; určitě nesedne každému. Také je dost těžké, ji objektivně ohodnotit.

Všechno začíná dne, kdy stoletý stařík Alan Karlsson vyleze z okna svého pokoje a zmizí neznámo kam. Protože tento dědula působí jako sympaťák, sledujeme jeho osudy i dál. V následujících kapitolách se dozvídáme o jeho minulosti i o všem, co ho potkalo na cestách. Obdivuju autorovu schopnost sepsat všechno tak, aby to bylo naprosto šílené, ale zároveň pořád dávalo smysl. Jsem ráda za občasný černý humor, protože do tohohle typu knihy se prostě hodí.

Na druhou stranu se mi zdálo, že velká část příběhu byla jen zbytečná omáčka. Tyto části mohly být klidně zkrácené, protože zbytečně narušovaly plynulost. Dost jsem se u nich nudila.

Jonas Jonasson si své příznivce určitě najde, ale mě už ke čtení dalších knih nenalákal. V tomto žánru dávám přednost spíš Frederiku Backmanovi.

8 19.04.2018

Hodnotím s cca. čtyřměsíčním odstupem. Hned po dočtení jsem byla nadšená, ale teď vidím, že ve mě kniha dlouhodobý dojem nezanechala. Hlavní postava byla sympatická slečna, ale nechápu, proč se celý děj až tak zabýval jejím životem. Chtělo to víc rozebrat hlavní zápletku s kufrem a případně napsat i něco dalšího o dvou ztracených dívkách.

8 09.09.2017

Na začátku jsem nic nečekala a byla jsem příjemně překvapená. Mrazivý příběh zasazený do prostředí zimního Londýna mě chytnul. Až skoro do konce mi nebylo jasné, kdo je vlastně vrahem a byla jsem ráda, že zápletka nebyla tak průhledná, jak někdy bývá. Je ale možné, že jsem si nevšimla detailů, které mohly něco naznačovat.
Za mě dobrá detektivka, klidně bych jí dál doporučovala.

8 09.09.2017

Měl to být jen poslední dílek čtenářské výzvy. Nakonec mi ta kniha předala daleko víc.
Užila jsem si tři velmi příjemná čtenářská dopoledne. Už dlouho jsem před sebou neměla knihu psanou převážně v jednoduchých větách, takže jsem se rozhodla zaměřit na obsah.
O hlavním hrdinovi v tomhle případě nevíme mnoho, ale můžeme se zamýšlet společně s ním. Jaký smysl má vlastně život, když z něj zmizí to, co jsme měli rádi? Proč bychom na něm měli lpět? Není tedy lepší naplnit nádobu svého života až po okraj, abychom na prahu smrti nemuseli litovat?
A teď vážně, dejte této útlé knize aspoň šanci :)

7 16.12.2024

4,5* Tohle se Vám opravdu povedlo pane Dickensi!

Vánoční koleda je jedna z knih, kterou můžou ocenit děti i dospělí. Na první pohled může působit jen jako líbivá pohádka, ale můžete v ní najít daleko víc.
Podle mého má kniha dva hlavní motivy – přístup lidí k penězům a ke svému okolí. Viktoriánský Londýn, kde se příběh odehrává, byl místem obrovských finančních i sociálních rozdílů. Vydřigroš zde reprezentuje bezohledné a nenasytné majitele podniků. Jeho píšař zase patří do skupiny živořících zaměstnanců.
Zasadit děj do období Vánoc byl mistrovský tah, protože právě v tuto dobu se nejvíce projevují rozdíly mezi lidmi. Také jsme ochotní věřit na zázraky, proto působí Vydřigrošova proměna více realisticky než kdykoli jindy.

Vánoční koleda si určitě zaslouží pozornost. Věřím, že si užijete její pohádkovou stránku, a možná objevíte i něco k zamyšlení.

7 30.11.2018

3,5* Ráda sleduju Kovyho videa a mám ráda jeho humor, tak jsem ze zvědavosti nahlédla i do jeho knížky. Ta nezapře svůj název, protože je opravdu o všem. Našla jsem v ní to, co jsem čekala, a ještě jsem se dost dobře pobavila a inspirovala.
Kovyho fanoušky na 100% potěší, ale myslím si, že si z ní něco můžou vzít i ostatní čtenáři - minimálně, že stojí za to, jít si za svými sny.

7 23.02.2018

Masivní propagace napříč internetem vyšvihla Mléko a med na vrchol žebříčku prodejů. Stojí ale za to?
Spíš než poezii bych tuto knihu označila jako sbírku myšlenek, pocitů a postřehů autorky - dá se říct takový deníček. Některé stránky jsou hodně osobní; Rupi Kaur do knihy promítla část sebe a na jejích řádcích nepřímo vyzývá k zamyšlení. Jako pozitivum beru, že každý si může knihu interpretovat podle sebe, někdo s v ní možná dokonce najde. Část myšlenek z knihy jsem už v jisté podobě viděla i četla, nejedná se tedy o nic světoborného. Jedno přečtení mi stačilo, domů bych si jí určitě nekoupila.

7 15.02.2018

3,5* Při čtení se celou dobu střídaly dva pocity: „Wow, paráda!“ a „Co to sakra je?!“. Humorně napsanému příběhu ubírají na kvalitě pohádkové scény; zdály se mi chaotické a ztrácela jsem návaznost. Jakoby se jednotlivé díly skládanky nechtěly spojit dohromady. Naopak kladně hodnotím výběr hlavních hrdinů, který jsou každý úplně jiný, a přesto dokážou najít společnou řeč. Bezkonkurenčně nejlepší byla postava babičky. Vloupat se do ZOO a házet hlínu po policajtech – dost dětinské! Ale udělat to proto, aby vnučka zapomněla na každodenní trable - to chce respekt! Ve výsledku zajímavá kniha, ale rozhodně ne každému sedne.

7 29.12.2017

4,5 * Neskutečně silný příběh, místy velmi dojemný. Nejvíc mě zaujala postava babičky Minky. Její část vyprávění jsem přečetla jedním dechem, i když mi u toho vstávaly chlupy na zádech. Šílené je, že tyhle hrůzy se opravdu staly, o to je celý příběh působivější. Už dřív jsem četla příběhy skutečných vězňů z Osvětimi, kterým se podařilo přežít díky šťastným náhodám a obrovské vůli. Příběh Minky mi proto přijde uvěřitelný. Hlavní postava - Sage - mi nesedla, připadala mi příliš soustředěná na sebelítost. Částečně se probrala teprve, když potkala Josefa. Celkový dojem ale nezkazila a Vypravěčku hodnotím na výbornou. Po jejím dočtení zůstala spousta silných emocí...

7 11.10.2017

Nikdy dřív jsem neobjevila kouzlo sci-fi. Rozhodla jsem se dát šanci Temné hmotě, která mě nezklamala. Kvantová fyzika je pro mě záhadným, ale zajímavým oborem. Skoro jsem si říkala, že by se něco takového mohlo být v budoucnosti možné. Navíc mi došlo, jak moc člověk bere některé věci jako samozřejmost, dokud je neztratí.
Knížka má i své mouchy, ale nic co by mi zásadně vadilo. Konec je hodně otevřený a ne každému to sedí.
Teď mám ale chuť si přečíst další sci-fi.

7 12.09.2017