KikiZ komentáře u knih
Tak taková klasická vondruškovina - řekla bych nepřekvapí a rozhodně neurazí. Celkově se mi další příběh s Oldřichem, Otou a Divišem líbil, obzvláště začátek, kdy se Ota vydával za potulného studenta byl moc pěkný, také Cáchy byly vykresleny moc poutavě. Zaujala mě i linie s Otou a malomocnou dívkou. Já mám prostě pro tuhle sérii navždycky slabost a těším se na každý další díl.
Super!!! Nejdříve jsem četla následující díly a musím říci, že druhý díl Růže a lev se mi nelíbil tolik jako tenhle, nicméně asi to bylo taky dáno tím, že jsem se s postavami sžívala tak nějak narychlo a neznala jsem úplně co bylo předtím. Mám hrozně ráda Čeňka - správně statečný a přidrzlý kluk, což byly bezpochyby vlastnosti potřebné k tomu, aby jste vůbec přežili. Fajn je i Beneš a líbilo se mi jak tam byla vykreslena Vřesovská rodina - chudí, neschopní zemánci, kterým čouhá sláma z bot a smrdící hnojem na sto honů, živořící v polorozpadlém baráku se svérázným, násilnickým otcem a vypočítavým nejstarším Jankem. Není to úplně vzorově sympatická rodinka jako ze žurnálu a tento fakt mě určitě zaujal. Výborně pane Niedle. A už se těším na čtvrtý díl!
Přiznám se, že se mi tento díl líbil o mnoho víc než předchozí Růže a lev, kde pořád jen někam na přeskáčku putovali Beneš a Wolfram a občas jsem se i trochu ztrácela , kam se vlastně v které kapitole kdo za kým žene.. Nicméně Vřesováci jsou sympatičtí, obzvlášt se mi z postav asi nejvíce líbil mladý Čeněk - šikovný a statečný kluk a doufám, že se s ním v dalším díle znovu shledáme. Hezké
Mě tahle serie zkrátka baví. Martin je....no, zkrátka jako vždycky trubadůr, dobrodruh a milovník žen. Souhlasím s komentáři, že je to pochopitelně vše dosti romantické, svým způsobem pohádka, nicméně stále ohromně sugestivně podaná (Avignon, fanatik Konrád) a já prostě tyhle příběhy miluju. Podle mě vrchol Vondruškovy tvorby. Přijde mi, že s frekvencí Vondruškou vydaváných knih jde v poslední době kvalita stále více dolů, ale i tak stále patří asi k mým nejoblíbenějším autorům. Ani nevím proč, ale na mě z celé knihy nejsilněji zapůsobila scéna, kdy fanatik Konrád rozbije Martinovi jeho milovanou loutnu. Přesně to ukazuje zlobu, fanatismus a nenávist těchto lidí - zničit vše co je druhým drahé. Jinak ještě z té veselejší stránky - "....a sesypeme se na tebe všechny, že tě z toho bude hlava bolet....a nejen hlava, můj milý"
Chápu že ne každému se to čte lehce a určitě mám pochopení pro negativní hodnocení, ale já tu knihu miluju, milovala jsem a milovat vždycky budu. I když mne Dita lezla místy trochu na nervy. A stejně jsem měla vždycky nejradši požitkáře Andyho Leboviče. Prostě ho chápu. Byla jsem před časem velmi nemocná a když je Vám pak lépe, ty dny, kdy Vás nic nebolí a můžete si prostě dřepnout v kavárně a dát si tam ten nejlepší a nejdražší dort a říct si...kašlu na prachy, zítra tu nemusím být,...nebo jít do galerie a dívat se na krásu, na krásné obrazy, opravdu to cítit a vnímat celým srdcem. Nebo jet na výlet na nějaký zámek nebo do přírody. Vnímat věci opravdu a srdcem.
Mám ráda Janis, Kurta i Rivera Phoenixe, takže z tohoto důvodu bylo pro mně rozhodně potěšením knihu číst, ale nechytla mě tolik jako třeba některé jiné z tohoto žánru viz. Nebe je všude nebo Dám ti slunce.
Zajímavé. Vlastně se mi to docela líbilo, ale bylo to takové zvláštní. Tak nějak nevím, asi tak na tři hvězdy.
Moc pěkné jako skoro všechno od autorky. I když já bych ubrala trochu sexu, podobné knihy nejsou tedy zrovna můj šálek kávy. Ale postava Milese se mi moc líbila, jeho bolest a strach byl v knize vykreslen velmi věrohodně. Když někoho ztratíte, to je něco, co se nedá slovy popsat, kdo to nezažil na vlastní kůži to nikdo úplně nepochopí, nedokáže to. A to nemluvím jen tak do větru.
Je to hrozný propletenec, strany a spojenci se mění skoro na každé stránce, knížku jsem měla ke státnicím a člověk má z toho hlavu jak pátrací balon
Velmi přehledná a v rámci možností vcelku srozumitelná kniha
Opět nádherná kniha od paní Vaňkové. Navíc Jeník Zhořelecký je vedle krále Václava II. a jiných jedna z mých vůbec nejoblíbenějších historických postav
Tak jo, romantika jako brno, ale přiznám se, že jsem nečekala, že to takhle dopadne. Sparksovy knihy volím, když si chci přečíst něco nenáročnějšího, romantičtějšího. Četla jsem ji na dovolené a byla to rozhodně dobrá volba.
Tak z greenových knížek určitě nejslabší, přišlo mi to celé trochu praštěné, ale zároveň tak nějak mile praštěné. Takže na líná letní dopoledne a odpoledne to vlastně nebylo vůbec tak zlé. Tak na tři hvězdičky.
Papírové děti se papírově bavily......Knihy Johna Greena mám moc ráda, i když je osobně nepovažuji za nějaký hluboký literární vrchol...tak přesto... je moc fajn když nějaký autor přitáhne k četbě mladé čtenáře a dokáže je zaujmout a to si myslím, že se Johnu Greenovi daří vrchovatě. Líbí se mi moc i řada docela zajímavých citátů a myšlenek které v každé jeho knize najdete a některé z nich se člověku vryjí do paměti opravdu hluboko. Teď mne tak hned napadá jeden...Stopy, které po sobě zanecháváme jsou až příliš často jizvy....Hodně pravdivé. Mohu osobně potvrdit.
Ačkoli nejsem zrovna čtenářem knih tohoto žánru, tak přesto se mi kniha líbila opravdu moc. Krásné čtení a verše rovněž.
Kniha se mi líbila více než předchozí Smrt ve Vratislavy, přišla mi napínavější a celkově dějově zajímavější. Jen ten motiv - no nějak mi neseděl, přišel mi takový trochu "kostrbatý".
Oproti Na cestě nepoměrně temnější, i když to začíná zprvu celkem poklidně. Jenže ke konci se to zvrhne v dosti šílené Jackovo delirium tremens a podobný stav bych tedy rozhodně zažít nechtěla. Taky asi proto piju jen velmi ale opravdu velmi střídmě.
Výborné. Co dodat. Paisanos mě prostě dostali a Dannyho mi bylo líto, fakt hodně líto.
Opět vynikající četba, velmi se mi líbil příběh Cola di Rienzy, jeho dcery Ceccy, Odorica a Pandolfa.
Panoš Ota hrající si na nezkušeného koktajícího francouzského panice - to je za všechny prachy!