KillHurt komentáře u knih

Po pár úvodních scénách se děj vrací tam, kde postavy v Záblescích smrti skončily. Tomoe díky zákulisní politice je odklizena stranou. Tady klobouk dolů před Sakaiem. Tomoe by lorda Noriyukiho nikdy dobrovolně neopustila. Takhle to dává smysl. Usagi se vrací do provincie Geishu a připlete se ve správný čas na špatné místo. Společně zažívají dobrodružství, na které jsou i ve dvou krátcí. Plus se dere na povrch Tomoeina minulost, která je výborně napsaná. Sakai prostě umí. No a podle titulu další části (Příběh Tomoe) to nebude tak lehké jak to vypadá.

26.02.2021

Já pořád nevím, jestli mám raději sbírky kratších příběhů a nebo delší dějové linky. Ono je to asi jedno. Sakai umí obojí. Nejlepší je, že dokáže drobnými náznaky v kratších příbězích uvést ten delší. Úvodní "Lekce vaření" je k zamyšlení nad výcvikem a životem samuraje. "Kontraband" reflektuje mísení rozdílných kultur a tradic. "Lov na krysu" je detektivní intermezzo inspektora Ishidy. "Samuraj k pronajmutí" je čistě na osobní úrovni a popisuje život obyčejných lidí. "Sny a noční můry" společně s "Den a pes" vrací do hry staré známé postavy a (pravděpodobně) slouží jako připomenutí před větším příběhem. "Když králici létají" se snaží předestřít lidskou hloupost, závist a pokrytectví. "Uprostřed mlh" je předehrou k dalšímu svazku a navrací do hry Tomoe. "Noční děs" předkládá další s japonských legend a fantaskních stvoření. "Konec vendety" završuje Matabeiovu pouť za pomstou. V závěru Usagi došel do provincie Geishu, kde se na něj chystá o něco delší dobrodružství. Za což jsem rád, protože v Záblescích smrti mnoho prostoru neměl, ale zase se vrátily další oblíbené postavy, které jsou nosné i bez Usagiho.

26.02.2021

Výborná povídková sbírka, která vlastně funguje jen jako celek. Povídky samostatně by byly hodně vytržené z kontextu. Thompson je skvělou postavou, která má vlastní kodex cti a protože je ten kodex jeho, tak si ho může upravovat jak potřebuje. Thompson není žádný dušínovský charakter. Je to půlelf, který se chce probít životem a občas si ten život dostatečně užít. Jeho "rodina" je také družina k pohledání. Naštěstí Šlechta nespadl ke klasickému klišé družin - Dupneme tam válečníka, zloděje a čaroděje a hotovo. Všichni členové družiny mají vlastní motivy proč jsou součástí družiny. Otázkou je, jestli se všechny zakládají na pravdě. Postavy jsou opravdu živoucí, stejně jako celé Pohraničí. Děj odkazuje na postavy a příběhy z jiných knih a některým opravdu pěkně umetá cestičku. A to co se může zdát jen jako zbytečný detail se může s dalšími knihami změnit v krásné pomrknutí.

31.12.2020

Vliv Pterrů na pohraničí vystupuje do popředí. Lze poznat, že tato sbírka byla sestavena jako první z trilogie. To však neubírá na zajímavosti postav a ději samotném. Sylvia této knize vládne a v kombinaci s Thompsonem, který se už po prvním díle stal mou nejoblíbenější postavou Pohraničí, dodávají knize obrovský šmrnc.

31.12.2020

Druhý díl mi vyhovoval o něco více. Děj není tak tajemný, má mnohem větší spád a objevuje se mnohem více akce. Přesto detektivní práce nechybí. Celá kniha velmi dobře vykresluje Haven jako takový a policejní řeholi hlavních postav, Rozhodně jedu dál. Těším se.

31.12.2020

Opět smích, nostalgie nad ztraceným dětství i hluboké zamyšlení. Nejraději mám Calvinovy chvilky trudomyslnosti, kdy komentuje vlastně celé lidstvo i se všemi našimi neduhy. Navíc jeho hry se čím dál tím víc blíží spíše psychické poruše než přebujelé fantazii.

23.08.2020

Stále se bavím. Stále mě Calvin dokáže rozesmát i donutit se zamyslet. V případě duplikátoru si myslím, že Calvinovy hry začínají mít prvky začínající schizofrenie.

23.08.2020

Předně autorova práce s postavami je skvělá. I když mi 20 bylo už před pár lety, tak jsem se do Kylara a jeho vrstevníků dokázal vcítit. To že máte zachránit svět je fajn, ale pokud jste u toho pořád panic, tak je to pořád pruda. Druhý díl jsem četl před půl rokem a první před roky čtyřmi. Z těchto důvodů jsem se ztrácel v některých postavách a podrobnostech. Třeba doteď si nejsem schopen vybavit, že se v prvním díle vyskytoval Dorian a spol. Chtělo by si to dát v rychlejším sledu. Přesto mě autor dokázal udržet v příběhu a všechny cestičky navedl do zdárného konce. Osobně mám raději delší rozloučení s postavami, ale možná by takto zastínil bombastický závěr. Weeks se nebojí některé dějové linky nechat ladem a chtít po čtenáři, aby si vše domyslel (např. loďka se dvěma černými vlajkami). Místy to působí jako neuvážené škrty, ale mi to vyhovovalo.

12.08.2020

To byl zase maglajz. Jako u mnohých jiných komiksů mi i tady zážitek kazí má velká nevědomost. I když čtu komiksy už nějaký pátek, tak stejně jsem narazil na řadu postav, o kterých jsem slyšel poprvé. Bohužel americký hrdinský komiks je součástí naší pop-kultury jen chviličku a zatím nejsme na takové úrovni, abychom zvládli tento kousek zkousnout. Ale jinak se jedná o zdařilou a krásně barevnou space operu nevídaných rozměrů.

05.04.2020

Z tohoto dílu sálá zoufalství a strach a právě tím je nejvíc podobný samotným začátkům. Zkušenosti hlavních postav pokročily. Stejně tak pokročila i hrozba, které čelí.

05.04.2020

Opět pořádná akce se závěrečným cliffhangerem. Předcházející díly byly fajn, ale postrádaly akci, které je v tomto díle vrchovatě.

05.04.2020

Ty jo. Mám pocit, že mi to dalo více otázek než odpovědí. Nicméně jsem rád, že některé linky si můžu škrtnout a zase se boj přesune mimo zdi.

05.04.2020

To bylo tak fajn občas se dozvědět, jak to bylo dál. DD jako záporák sedí výborně a dokonce mu člověk věří jeho motivaci, která je nosná i bez našeptávače. Já bych se toho nebál a nechal ho kopat za zlo už napořád.

01.04.2020

V minulém díle mi z mých oblíbených postav chyběl Gene a Tomoe. Tady si to u mě Sakai trochu spravil, protože mi dopřál aspoň tu druhou. Otcové a synové i Samurajská hrdost dokreslují Usagiho a Jotarův vztah v paralele jiných otců a synů. Zabijte pána z Geishu! a opět Samurajská hrdost znovu rozkrývají povinnosti, život a hlavně čest samurajů, kteří nám z dnešního pohledu mohou přijít až blázniví v hondbě za nedosažitelným. Hokashi není až tak vypointovaný závěr jako v jiných knihách. Je to spíše krátká povídka, která začíná nové dobrodružství, které nebude - jak znám Sakaie - jen tak rychle dovyprávěno. Poslední povídka je vyjímečná loučením Usagiho a Jotara, které mi nenechalo oči suché.

31.03.2020

Sakai v tomto a dalším díle trochu přehnal hromadu navrátivších se postav a to tak, že se nejen Jotaro diví, že jeho strýček každého zná, ale je překvapen i sám Usagi. Jsem za navrátilce rád. Chizu, Kitsune a hlavně Sasuke mě vždy v příběhu potěší. Jsem nadšený, jak dokáže Sakai zakomponovat legendy a udělat nich malé epizodky, které dokreslí charaktery (Komainu, Usagi a Tengu) a atmosféru (Ze stínů, Tamago). a nebo velké epické příběhy, které slibují pokračování (Sumi-e).

31.03.2020

To nemůže mít jenom tři díly. Vždyť tam je tolik možností, tolik linek. Se třetím dílem získávají Královny na epičnosti a síle. Já potřebuju další díly.

27.03.2020

Druhý díl skvěle navazuje. Ubylo prvoplánových a vulgárních vtipů a děj se začal někam hýbat. Možná autoři zjistili, že v kontrastu s úspěchem, který možná nečekali, budou muset asi něco dělat, což je pro čtenáře jen dobře.

26.03.2020

Neuvěřitelně svěží zážitek. Postavy zvládají si utahovat ze zažitých fantasy stereotypů a zároveň reflektují stereotypy moderní doby. Bavil jsem se přímo královsky a těším se na další díly.

26.03.2020

Aaaahh. Já to tušil. Epický boj. Epický twist. Cliffhanger hodně vysoko. Nemůžu se dočkat dalšího dílu.

26.03.2020

Zjišťuju, že mi podobné rozdělení dějových linek na jednotlivé díly nedělá moc dobře. Jedna kulervoucí se uzavře a druhá se načne. Navíc jsem doběhl české vydání, takže musím čekat. Džiraija super. Při setkání Sasukeho s Itačim si vždycky vzpomenu na čuninské zkoušky, kdy jsem si říkal: Nejsou tyhle techniky trochu přepálené pro tak malé děti. Pokud autor plánoval toto, tak opravdu nejsou.

26.03.2020