kiraa komentáře u knih

Přečteno za jeden jediný den. A jsem vyždímaná jak hadr na nádobí.
Příběh Jany a Aleše, kterým osud nedopřál vlastní dítě. Vlastně dopřál, ale jen na chvíli. Štěstí, které jim bylo dopřáno pouze na pár týdnů. Příběh jednoho adoptovaného mimina, čtyřměsíční holčičky Petry. Nadprůměrně inteligentní a již po pár letech navíc krásné slečny.
Ale, třikrát ALE ... dají se oblbnout geny? Dá se to s čím přijdeme na svět změnit? Mohou být děti tak strašně kruté k někomu, kdo by za ně dal život? Ufff ...
Ta kniha je úžasná a strašně moc bolí. Euforie, naděje i beznaděj. Jsem u konce a myslím na to, jak si někdo může zasloužit všechno a druhý nic.

7 08.11.2018

Do půlky rozporuplný pocity. Těžkopádnost a touha se rozejít na neurčito. A najednou zlom. Každá další stránka byla jako třískou pod nehet a myšlenky dětí těžké jako tunový balvan na hrudi. Ambiciózní rodiče se svými nenaplněnými sny, opičí láska k jednomu “vyvolenému” a naopak přehlížení zbytku, doslova škemrajícího o sebemenší pozornost. Pocitově hnusný, drsný, bez jediný kapky krve. Celest zkusím stopro další, ale za dýl. “Tohle” budu pár dní trávit.

7 25.10.2018

Po několika letech se mi stalo, že jsem knihu nedočetla. A to je co říct, protože na konec se prokoušu i v případě, že mě čtení až tak úplně nebere, prostě věřím do poslední chvíle v obrat k lepšímu. V tomto případě jsem musela knížku odložit z důvodu, že mě vyloženě deptala. Zejména první příběh, ten byl tak strašně "těžký" a bolestivý, že mě úplně odboural. Doslova ze mě Petra Soukupová vysosala pozitivní energii a optimismus. Nedočteno, tudíž nehodnotím.

Jedna z několika knih, které na mě čekaly pod stromkem. Přečtena ani ne za jeden den. I když se jedná o pouhých 220 stran, asi jsem trhla rekord.
Příběh dvojčat Evy a Miriam je příběhem neskutečně silným a dojemným. Myslím, že dnes už si nikdo neumí představit, čím vším si museli lidé v koncentračních táborech projít . Jakkoliv se nám z toho všeho může dělat ne úplně dobře, či úzko, realita byla jistě tisíckrát horší. Rozdělené rodiny, násilím odtržené matky od dětí, hrůza, kde mnohdy smrt byla vysvobozením. Za zvlášť odporné považuji nesmyslné a sadistické experimenty Anděla smrti - dr. Mengeleho.
Obdivuji sílu obou děvčat, vzájemnou lásku i podporu. Obdivuji všechny, kteří si prošli tímto peklem a měli sílu žít dál.

7 25.12.2016

Jedna z dalších parádních od Kinselly, kterou jsem "sešrotovala" za jeden hektický týden, samozřejmě víceméně po večerech. Bláznivá, neúspěšná a už vůbec ne atraktivní Lexi. Probuzena po pěti dnech z kómatu díky autonehodě a ráně do hlavy. Stav amnézie a výmaz posledních tří let. Z outsidera je náhle krásná, bohatá a úspěšná podnikatelka, supermrcha. A k tomu dokonalý manžel s nechutným bankovním kontem.Tak samo, že to zní neuvěřitelně blbě, ale někdy i zdánlivě blbý věci mohou být neskutečně fajn. Jedinou výtku přece jen mám. Díky Sophii K. už poněkolikáté zažívám rána, kdy koukám jak sůva z nudlí :)

7 24.01.2016

Kniha je hodně napínavá, film je přece jen trochu pozměněn. Ve filmu skvěle zahrála Lucindu J. Aniston a to naprosto famózním způsobem. Kniha i film ... PECKA !

7 25.08.2015

Jsem na vážkách s hodnocením. Na jednu stranu má příběh silnou výpovědní hodnotu, a na druhou je hodně těžký na čtení a není pro každého. Reese se zaměřuje na své pocity, stavy duše a myšlenky, ať ve stavu zoufalství, beznaděje či apatie. Beru v potaz, že nebylo asi vůbec jednoduché z dochovaných zápisků a deníku učinit celek. Přesto považuji toto svědectví za velmi cenné a jedinečné. A je úplně jedno, jestli dotyčný byl Rus nebo svobodník wehrmachtu Willy Peter Reese.

6 01.07.2017

Sophie Kinsella je moje oblíbená, jedna z nej. Její humor zbožňuju a zatím mě žádná z jejích knih nezklamala. Ani Bohyně není výjimkou. Hodně vtipné vyprávění o kulinářských "dovednostech" a láskách hospodyně Samanthy. Vítejte do dimenze příjemného snění.:)

6 25.08.2015

Čtivý příběh ve stylu "jak chudá holka ke štěstí přišla". Atraktivní filmové prostředí, láska, sex a intriky. Kniha na odlehčení mysli nebo na pláž k vodě jak stvořená.

6 25.08.2015

Knihu jsem přečetla, ale celkem vzato mě nijak moc neoslovila. Pro mě žádný trhák, ke kterému bych se v budoucnu měla vracet.

6 25.08.2015

Já se to úplně bojím napsat, ale za mě ne. A to jsem si na začátku myslela, jak Lů dokáže provětrat ty emerický zazobaný snobáky. Celý to bylo takový nějaký nezáživný a teplomilný. Jediným světlým okamžikem bylo loučení staré dámy s nerudným čoklíkem Martinem Deanem. Gopnikovým bych dala rozhodně víc prostoru, z toho se podle mě dalo vytěžit stokrát víc. Uvítala jsem druhý díl, který byl pro mě daleko větším potěšením, ale po další Lů už netoužím. Zážitek z týhle knížky bych pocitově přirovnala asi jako když jsem coby malá, měla nosit kalhoty s všitým klínem na zadku :)

5 23.03.2019

Celkem vzato, nebylo to špatný, tedy tím myslím čtivost. Ovšem co se týče děje, uvěřitelnosti, zápletky a konce, tak to snad ještě nevymyslel ani "halyvůd entrtejment". Přistihla jsem se, že v okamžicích, kdy bych měla mít nervy jako prase, mi cukají koutky a usmívám se jako debil. Prostě americkej, akční, béčkovej film v knižním vydání.

5 10.08.2018

Průměr. Asi tak bych zhodnotila tento knižní počin. Nic, co by mě posadilo na zadek, ale na druhou stranu ani nenudilo a nemusela jsem se nutit k otáčení listů. Jinak pro mě svět naprosto vzdálený. Svět velkého byznysu, obchodních "zabijáků" s kamennou tváří, dokonalých tváří i těl, kde není prostor pro emoce, city ani opravdový vztah. Svět, kde peníze a majetek hraje prim a člověk bez postavení a přiměřeného konta je nulou, které je lépe se vyhnout nebo se zhnusením překročit. Ani jedna postava mi nebyla blízká, nicméně určitou zajímavostí byli hlavní hrdinové obdařeni, byť většinou v tom negativním smyslu.

5 09.08.2017

Asi přestávám být cílovou skupinou románů pro ženy. Občas se na ně vrhnu, kdy už mám pocit, že mé neurotransmitery přenáší těch vzruchů moc, ale po této knize jsem jaksi nenašla ten náležitý druh klidu. Ani jedna osoba mi nebyla sympatická, a to by zřejmě alespoň ta kladná být měla. A když budu úplně otevřená, tak mi vlastně ta květinářka neuvěřitelně lezla na nervy. Trochu začínám pupínkovatět z dnešních moderních matek, tzn. super vizáž, geniální dítě, chůva s diplomem z Oxfordu (přinejmenším) a vše zvládající s brilantní nonšalancí, bio strava, bio oblečky, bio hovínko, možná i bio manžel (a ten to samozřejmě sem tam nedává) a tady, aby toho bio nebylo málo, tak navrch k tomu všemu i bio sex. Protože jak jinak tuto činnost nazvat, že ... "z cecíků jí kape mléko, tak se přisaju a lačně hltám... " :)
Takže prostě za všechny matky z Gucciho gangu dvojka za čtivost a to mhouřím obě oči, protože ten konec byl stvořen snad ve stavu delirium tremens a nebo se autorce chtělo děsně na záchod a musela tu slátaninu chtě nechtě nějak v rychlosti uzavřít. :)

5 23.04.2017

Je chybou si nalhávat, že s nespokojeným životem, či traumaty z dětství nám může pomoci parta magorů, která trpí tím samým "syndromem"...
Označeno jako psychothriller, ale tady bych ten plyn přece jen trochu ubrala. Až tak úplně strachy jsem se netřepala a ani nemám potřebu následně prohnat skrz mozek nějakou sladkobolnou pitominu ... i když na rozčísnuté lebky sekyrkou taky dojde. :-)
Konečné resumé: krásný čtyřky, a pokud započítám naprosto luxusní obálku, tak 4, 5.

5 08.11.2016

Pokračování prvního dílu Dítě číslo 44. Laťka byla nastavena hodně vysoko a i když překonána nebyla, ohodnotila bych 95%.
Příběh pokračuje rokem 1956 v době reforem sovětské politiky a vlády Nikity Chruščova. Lvovi s Raisou zdaleka nekončí problémy. Adoptované dcery Jelena a zejména Zoja nemohou odpustit, že se Lev, byť nepřímo podílel na smrti jejich rodičů. Lev vede moskevské oddělení vražd, ale objeví se někdo z doby někdejší Lvovy kariéry u MGB a zatouží po likvidaci celé jeho rodiny….
Jak jsem už napsala, „jedničku“ už asi nic nepřekoná, ale to je úděl „dvojek“ (nejen knižních). I tak si dovolím konstatovat, že Smith umí psát naprosto famózně, takže jdu s velkým očekáváním do Agenta 6.

5 29.03.2016

Za sebe musím přiznat, že já jsem naopak zklamaná nebyla ani trochu. Možná někdo čekal, že se bude lámat smíchy v kolenou, ale nakonec to již bylo avizované dopředu, že kniha je tak trochu jiná a hlavní hrdinkou není praštěná Becky. Wickham dokázala, že není spisovatelkou, která zabředla jen do jedné koleje a umí psát i trochu jinak. Pro mě to byla kniha, kterou jsem přečetla za pouhé tři dny a ani trochu mě nenudila, naopak. Zajímavý příběh, emoce, city, láska naplněná i nenaplněná. Sophie nebo Madeleine, je to naprosto jedno, vždy je pro mě tahle dáma zárukou kvality.

5 21.02.2016

Dalo by se říci, že oproti "Doktorce" velké zklamání. "Doktorka" byla daleko poutavější čtení, tato kniha ji předčila pouze v obalu a to je málo ... žalostně málo. Některé pasáže byly hodně přitažené za vlasy, některé nudné, některé pohádkové a některé takzvaně "harlekýnovské". Čekala jsem příběh o samotné lékařské praxi, která by mě zvláště z této doby hodně zajímala a právě toto bylo pouze okrajové téma. Závěr byl psaný stylem, rychle to nějak ukončit a v podstatě bych ho přirovnala ke stylu německých béčkových romantických "tévé" hovadin. Dávám za 3, ale spíše bych to viděla na 2,5.

5 02.01.2016

Tak tenhle thriller se opravdu četl jedním dechem. Napětí a překvapení s Norou Sinclairovou až do samého konce. Ženský dokážou být naprosto neuvěřitelný mrchy :)

Z mého pohledu patří tato kniha k těm slabším. Ale možná je to také tím, že už v nich nenacházím nic nového.

5 25.08.2015