kiraa komentáře u knih

Parádní libovka, který bych napasovala klidně deset mišelínských hvězd. Jedno z nejlepších zpracování tohoto tématu. Dějově jednoduchá zápletka, přesto se vás chytne a nepustí. Vzhledem k tomu, že zde figurují děti, které žijí násilím oddělené od svých rodičů a musí snášet nevyzpytatelné chování dvou psychopatů, nedoporučuji slabším, citlivějším jedincům. Mohlo by se totiž stát, že již navždy budou usínat s děsivou představou, kdy ráno vstanou a prvním pohledem se stane dětská, rozestlaná postel ... prázdná.

16 25.03.2019

Příjemná záležitost z českých luhů a hájů. Naprostý opak všech těch severských, překombinovaných krváků s absurdní zápletkou, kde stříká krev dva metry do vzduchu a vyhřezlý střeva jsou běžný jako vajca ke snídani. Příběh poldy Mika Syrového, kterému se jednoho večera obrátí svět naruby a přijde rukou vraha o svou přítelkyni, bych shrnula do několika přívlastků. Čtivý, smutný a snadno uvěřitelný. Prostě ne vždy má člověk chuť na pohádky pro dospěláky.

16 18.11.2018

Jedním slovem dokonalost. Vím už dávno, že dobrý knížky nepotřebují reklamu a čtenáře si najdou samy. Příběh, který je fantazií, ale inspirován skutečnými událostmi a polským lékařem, který zasvětil život židovským dětem a pro které aniž musel, obětoval svůj život. Ač je kniha psaná z pohledu dítěte a určena pro mládež, věřte, že vás dokáže dokonale vyždímat. Alespoň u mě tomu tak bylo.

16 07.01.2018

Smekám před touto spisovatelkou, která dokázala vytvořit něco tak naprosto úžasného a sama zřejmě nikdy nic takového nezažila. Knihu jsem doslova "přelouskala" během 2 dnů a pan Darcy s Bennetovic babincem mě naprosto okouzlil..... myslím, že v dnešní době by Jane Austenová byla hvězdou první velikosti....

16 25.08.2015

Nechala jsem se zlákat anotací, ale bohužel jediný pozitivum bylo, že se ty rychlokapitoly četly tak nějak samy. Něco se v úvodu píše o jízdě na horský dráze, nicméně já měla pocit, že tlačím trakař. Do kopce.
Děj byl tak neuvěřitelný a divně vykonstruovaný, že mě to vůbec neoslovilo. Žádný napětí, nuda jak v Brně. Nechápu, proč je zmiňován mrazivý thriller. Mrazivější už byl snad i Jeníček, co loupal perníček. Tam jsem to napětí rozhodně pociťovala. Co na tom, že před stopadesáti lety :)

15 13.04.2024

Eva Slonim, dvaaosmdesátiletá dáma, která nechala během čtyř měsíců nahlédnout do své minulosti. Příběh o násilně zpřetrhaném dětství, které skončilo sedmým rokem jejího života. Jedné noci usínala jako šťastná a v bezpečí a ráno se vzbudila do noční můry. Během jednoho týdne přestala být dítětem. Dlouhé měsíce útěků, skrývání a žití pod jinou identitou. I to jí možná zachránilo život, jelikož do Osvětimi byla se svojí sestrou Martou transportována v listopadu 1944. I tak neunikla šíleným pokusům Josefa Mengeleho.
Ani po náročném návratu, kdy se obě sestry na vlastní pěst vracely do rodné Bratislavy, bolest nemizela. Většina nejbližší rodiny již nebyla a ti co zbyli, mlčeli. Nemluvilo se ani o malém, culíkatém andílkovi Judith, která zemřela naprosto otřesným způsobem. Zbytek rodiny najednou žil jakoby v zahanbeném tichu, obtěžkaném vinou a lítostí.
Až na sklonku svého života se dokázala Eva pomyslně vrátit. S počtem přeživších, kterých každým dnem ubývá, si podle ní samotné uvědomila, že přežití byl dar a privilegium. Tenká, ale strašně silná knížka, která je především výrazem neuvěřitelné Eviny odvahy.

15 10.08.2023

Dvě hlavní postavy, který se potkaj a každá si řekne svůj příběh. Gábina má pocit, že její vztah už není “horečkou sobotní noci” a dá přednost před spořádaným manžou mladšímu, docela šik borci. Nuda je pryč, nastupuje adrenalin. Ale i modrofialový záda a vybílený konto. Druhý dítě počatý s típlou cigárou v zádech. Nějak to přestává být pro Gabču vzrušující. Na můj vkus jí to odhodlání k úprku trvalo dost dlouho. Ani Ondra to s výběrem úplně nevychytal. Jeho Zrzka by nikdy nevyhrála titul Matka roku a zřejmě chtěla dokázat, co všechno mohou děti přežít. Jednoduchej styl, někdo by mohl napsat školáckej. Mně nevadil. Na každý stránce se dělo něco zásadního. Na konci to vypadalo, že by se mohlo jednat o samotnou autorku. Pokud je to ” živej” příběh, nechápu, že existuje někdo tak sebedestruktivní a ty šipky do hnoje skáče zcela dobrovolně.

15 11.08.2022

Milena a její cesta. Z bláta do louže a odtud šipkou až na dno silážní jímky. Z poklidnýho, rodinnýho života se během pár měsíců ocitá ve světě začouzených, zaplivaných heren s podivnými “kámoši”, ztracenými existencemi a nejvěrnějším, věčně hladovým parťákem. Blikající bednou. Zpočátku polyká stovky, na konci statisíce. Konec zaměstnání, nebankovní úvěry i vybraná kasička syna Jendy. Ač si Milena myslí, že má stále vše pod kontrolou a kdykoliv s tím může seknout, opak je pravdou. Většinou prohrává vše a v peněžence jí nezbývá ani na rohlíky k večeři. V jednu chvíli je ochotna prodat i samu sebe. Patologicky psychicky závislá Milena byla klasický učebnicový příklad. Výhry, prohry, zoufalství. Z části autobiografický příběh. Varující, chvílemi zoufalý a nepochopitelný, ale jako čtení kaviáry s toustem :)

15 09.02.2022

Někdo dítě chce, má ho. Někdo chce a nemá ho. A taky někdo nechce a musí mít. Aby se neřeklo, aby chlap neremcal a popřípadě nepláchnul tam, kde ho mít bude.
IVANA. Úspěšná žena se závratnou kariérou na ministerstvu. Disponující tím opojným pocitem moci, ale i nemalými prostředky. Žádná socka, která jezdí mastnou tyčí. Brrr, z těch se totiž Ivaně dělá úplně šoufl.
ANEŽKA. Mimi narozený do zlatý kolíbky a nej bejváku v širokým okolí Brna. A tím to pěkný končí. Ivana s Anežkou vydrží sotva šest týdnů a prchá do svýho nóbl kanclu v Praze. Anežku přebírá hospodyně a chůva v jednom. Ivana se vrací do Brna jen na víkendy, tedy občas a s pocitem znechucení. Anežka věčně škemrající o máminu pozornost jí vyloženě nebaví. Takovej malej, otravnej šváb.
MOJMÍR. Úspěšnej podnikatel a otec Anežky, za kterou by dal život. Vidí, že je všechno špatně, jen není schopen Ivanu změnit a probudit v ní “mámu”.
Všechno má svůj začátek a konec. Život rozdá každýmu karty. Někdy dobrý, někdy špatný. Ale někdy ani esa a trumfy nemusí znamenat, že se ty kolečka v soukolí osudu nerozlámou úplně napadrť. Klobouček, paní Věro s talentem od Boha.

15 24.11.2021

(SPOILER) Už dlouho jsem nečetla tak ultrakolosální blbost. A už vůbec nechápu to megahodnocení . Jediný, co mě napadá, je snad určitá úcta k poměrně citlivýmu tématu. Pokud je příběh inspirován skutečnou událostí a má z hlavní postavy Ginny učinit hrdinku a matku roku, tak to tedy pardon. Dva roky od narození Lucy se zaobírat činností domácí hospodyňky, žehlit košile, škrobit límečky a najednou na základě informace její potrhlý kamarádky prozřít a převzít roli matky ochranitelky? Dva roky nechat dítě hnít v odporným ústavu s ujetým personálem, špinavý, pokálený a zavšivený od hlavy až k patě bez jediný návštěvy, jen proto, že si to tchán s tchýňovou nepřejí? Celý se to pomalu odehrává v autě a záživný je to asi jako můj nákup v Bille. Lucy, která je postižený, nemluvící dítě, najednou během pár hodin oslovuje matku matkou (kterou vidí poprvý v životě) a ostatní slova pomalu začíná sypat z rukávu. Matka ihned poznává osobnostní rysy malý Lucy. Bratr Peyton, kterej trpí zpočátku averzí, po šesti dnech Lucy miluje. Aha :) Blud, kterej by nehodil na papír snad ani školou povinnej žáček. Vlastně všichni se nakonec milujou, vzdávají se lukrativních byznysů, opouští luxusní obydlí a v polorozpadlý chajdě se chystaj pěstovat asi brambory nebo já nevim co. Ha, Ha. Naivní, přeslazený a hloupý. Brak všech braků. Vlastně ani ne brak, protože i ten má občas svý kouzlo a něco do sebe. Je to ŠROT. Ne, vítěz mezi šroty.

[audio]
Nikdy, ale opravdu už nikdy audio namluvený Jiřím Krampolem. Tohle nebyl můj milovanej Bébel, ale uskřehotaná, vychlastaná vrána. Doposlouchala jsem dnes ráno, a od tý doby mě bolí v krku. Děkuju.

15 28.11.2019

Pro někoho knižní kýč, pro mě skvělej relax. A kam čert nemůže, nasadí šílenou sociopatku. Klíště s ďáblem v těle. Sedí za krkem a saje jako ten nejotravnější hmyz. Jestli nutně hledáte odrazy reality, nečtěte, protože chvílemi je děj dost přitažený za vlasy. Ale já právě tady nehledám, takže cajk.

15 24.11.2018

Paráda. Čtení, který jsem momentálně potřebovala. Relaxační thrillery mám ráda. Jednoduchý, přímočarý, čtivý, bez žádných vytáček, zatáček i omáček. Holky v ringu jsou někdy víc zajímavější jak dva chlapi :)

15 08.10.2018

Styl psaní L. M. je zvláštní, nezapomenutelný a pro mě už rozpoznatelný na první dobrou. Ironie, smutek, humor, ale i hluboký myšlenky. Třeba teď už vím, že jako správná kuchařka musím mít při vaření přes levé rameno přehozenou utěrku. :)
Trojčata, Kettlovy holky ze Sydney byly fajn a ani jedna z nich mi "nezkurvila život" ... cituji z knihy:)

15 16.06.2018

Příjemný, lehký, svižný a snadno stravitelný čtení. Žádnej spletenec osob ani překombinovaná zápletka. Tady se prostě nezamotáte, pokud tedy k tomu nevymlasknete třeba litr bílýho (vlastně já i daleko míň :) Za mě spokojenost, usínalo se mi fajnově.

15 27.02.2018

Myslím, že s koupí jsem až tak úplně neprohloupila. Svým způsobem je příběh originální a vymyká se podobným knihám ze stejného ranku. Poťapaní jsou dle mého úsudku všichni aktéři, jejichž poťapanost postupně graduje. Maličko jsem byla napnutá i když ne úplně jako kšandy, a taky jsem se trochu bavila ... kdo by si ve finále pomyslel, že zrovna nájemní smlouva a pravidla užívání bytových prostor mohou být až taková prdel. :)

15 10.10.2017

Naprostá dokonalost. Příběh, jaký jsem dlouho nečetla. Ukradl mi několik hodin času, ale nelituju ani jedný minuty. Byl to skok do propasti, volný pád, kdy jen čekáte, jaký bude dopad. Fyzicky O.K., ale po psychický stránce vyždímaná jako pytlík od čaje.
Čtení z bazaru za pár drobných ... tož nazdar, bazar. Už tě nedám.

15 13.03.2017

Neuvěřitelnej fičák, jízda po černý. Pouze pro silné nátury, ale také pro ty, kterým nevadí, že se jim domov na pár dní promění v pitevní sál. Syrové, drsné, skličující. Psychothriller, který zvláště ženy budou mít problém číst o samotě. Nic pro křehké květinky, osoby zmítající se v depresích a úzkostlivé matky, které v každém druhém chlapovi vidí potenciálního strýčka "Péďu".

15 04.12.2016

Já mám pocit, ze jsem na rozdíl od ostatních četla úplně jinou knížku. Takový mega hodnocení a já lavíruju mezi tříděným odpadem a slabou jedničkou. Byly chvíle, kdy jsem myslela, že těch 800 stran spíš sežeru než přečtu. Ten emerickej centrální mozek lidstva mi dal doslova lekci v mé čtecí trpělivosti. Pominu, že z hlediska reálnosti se pohybujeme v záporných číslech, čitelnosti sem tam a v uvěritelnosti jsou na tom líp i Pohádky ovčí babičky.
Nicméně si sama uděluji pochvalný list pro udatného čtenáře a za výkon se odměňuji zlatou medailí čokoládoven Orion.

14 29.04.2024

Bezejmenná dívka se vrací do bezejmenného města a vzpomíná na dobu, kdy tak trochu patřila dvěma klukům. Retrospektivně se vrací do doby minulé a vzpomíná na Romana i Jakuba. Nevrací se jen tak. Roman je po smrti, sám si zvolil odchod z tohoto světa.
Všechny ty vratky jsou neuvěřitelně depresivní. Zoufalé Romanovo zázemí, nemoc i neopětovaný vztah s bezejmennou dívkou, ač se v podstatě jedná o milostný trojúhelník. Dívka chce Jakuba, Jakub Romana a Roman bezejmennou dívku. Město je jako šedivá bublina. Bez života, slunce a odevšad na nás koukají umrlčí hlavy ryb. Takhle nějak si představuju vnímání, když se člověk sjede na plech :)
Vím, že se o knížce píše jako o literární lahůdce. Nikomu jeho nadšení určitě neberu, nicméně já jsem nabyla pocitu, že pokud bych četla ještě pár stran, tak ze všech těch negativních vjemů umřu. A to ještě nechci.

14 07.09.2023