kirkous komentáře u knih

Když nám Karel Floss (překladatel Schoofovy knihy) na počátku 90. let vyprávěl, jak se po roce 68 naučil holandsky, aby knížku mohl přeložit, a když ta pak vyšla, tak její náklad na příkaz komunistů šel do stoupy, tak jsem jen skřípal zuby. A teď se překlad podařilo zachránit. Je tady. Každý si může přečíst, co se to dělo v posledních sto, stopadesáti letech v katolické teologii, jak se svět proměnil, ale málokoho to zajímá a Vyšehrad to vyprodává za 25 korun. Stoupa podruhé. Přitom by stačilo si vybavit, jak vypadal svět v polovině 20. století a jak vypadá dnes. Samozřejmě po té duchovní stránce. Copak to nestojí za reflexi? To se bude jen buď nadávat na mešity nebo na vymazávání křížků z letáků supermarketů. Ale asi v národě potomků husitů, který se zdraví Ahoj a neví, že pozdrav asi znamená "k slávě Ježíše", budou tyto změny a hledání jejich důvodů, a možná ještě palčivěji, hledání východisek, inspirací a impulsů, jedno. Komu ne, tak hurá do toho. Ahoj!

1 15.05.2020

Nejprv mě nepříjemně ohromil rozsah knížky - těchto pár stránek se vydává jako kniha v tvrdé vazbě? Ale přednáška je to úžasná, brilantní, uvádí do hlavních témat, kterými se Pierre Hadot zabýval: filosofie jako láska k moudrosti, vztah písemného a mluveného slova v antice, literární žánry, poznej sám sebe, duchovní cvičení. Vynikající jako úvod do další četby. Přitom i v této přednášce se odkrývají možná jasné a možná nečekané souvislosti.
Francouzský text jsem v ruce neměl, tak nemohu posoudit do jaké míry je český překlad věrný, v každém případě však David Bartoň to převedl srozumitelně a čtivě (vzhledem k žánru) a nevšiml jsem si na první pohled žádných lapsů. Jediné, co bych mohl v tuto chvíli vydání vytknout, je, že mohlo být doprovozeno dalšími vysvětlivkami, které nejsou v chudém poznámkovém aparátu francouzského textu a u kterých Hadot předpokládal, že je francouzskému posluchači na College de France nemusí vysvětlovat. Např. kdo to byl Georges Friedmann, kde najdeme česky Montaigneovu kapitolu (spíše esej, viz Montaigne, Eseje), nebo že Hadotův výklad aforismu "přirozenost se ráda skrývá" je tématem právě jeho knihy "Závoj Isidin".

1 13.05.2020

Knihu jsem recenzoval pro vydání, tak z lektorského posouzení vybírám to nejdůležitější (s marginálními dodatečnými úpravami).
"Kniha mi učinila radost hned dvakrát. Zaprvé samotným výběrem tématu. Nestává se totiž v českých zemích příliš často, aby se někdo zabýval novoplatónskou filosofií. A navíc Synesiem, autorem, který je upozaďován velikány novoplatonismu, jako Plótínem, Porfyriem, či Proklem. A dodejme, že tématem práce je spis O snech, jehož název na první pohled ani nenaznačuje, že by se mělo jednat o dílo filosofické. Pozornost mou, předem citlivou na věci renesanční, však práce vzbudila okamžitě, neboť toto Synesiovo dílo do latiny přeložil slavný renesanční florentský platonik Marsilio Ficino, a dílo zřejmě ovlivnilo právě Ficinovu teorii imaginace a spolu s dalšími Ficinovými překlady spoluvytvářelo podobu platonismu renesančního. Z čehož lze vyvozovat, že téma nepatří mezi okrajové záležitosti dějin myšlení, nýbrž hrálo nezanedbatelnou roli i mimo dobu svého vzniku.
Zadruhé, velmi mne potěšila struktura předložené práce. Nejedná se totiž o nějakou kompilaci sekundárních zdrojů, nýbrž v centru práce stojí samotný primární text. Filip Horáček po úvodních kapitolách, přibližujících autora a kontext díla, umisťuje do středu knihy svůj vlastní překlad Synesiova řeckého textu, který je znám pod latinským názvem De insomniis. Následuje rozsáhlý, detailní a vysoce poučený výklad centrálních filosoficko-náboženských pojmů a jednotlivých pasáží daného textu.
Autor podle mne věci velmi dobře rozumí a v nuancích novoplatónského výkladu se pohybuje bravurně. Filip Horáček prokázal vynikající překladatelské schopnosti vycházející z hluboké znalosti primárních textů a z porozumění jim, že se v práci vyjevila jeho důkladná obeznámenost se sekundární literaturou."
Téma a kniha samotná určitě nejsou vhodné na nějaké čtení do postele před spaním. Kdo tomu však dá, co je třeba, bude odměněn. Čím? To neprozradím.

1 07.05.2020

Nakonec jsem si k Zaklínači našel cestu, když už jsem číst knihu nezvládal, tak jsem náhodou zkusil audioknihu, dramatizaci povídek Poslední přání, s Jiřím Dvořákem jako zaklínačem, a jo, jo, to je dobré, zajímavé, napínavé, tajemné, sebrané a pomíchané motivy asi z různých fantasy, třeba z Tolkiena (ta vizáž elfů, jejich dlouhověkost, připluli na korábech..., proč nejsou nikde elfové jako z Petra Pana?), nečekané zápletky, nečekaná rozuzlení, jakési jakoby středověké kulisy, jakási slovanská mytologie... dohromady prostě dobře napsané a pro toho, kdo si libuje ve výše uvedeném, nebo třeba v něčem z toho, tak dobré, jo, jo.

1 07.05.2020

Merton je klasika moderní monastické literatury. A jako klasiku jsem to také četl a nezklamala mě. Ale musím přiznat, že na Monastickém pokoji, konkrétně na druhém českém vydání, mě asi víc zaujala předmluva bratra Samuela, opata trapistického kláštera v Novém Dvoře. Dá se shrnout, že podle něj je Monastický pokoj už knihou poněkud vyčichlou, když se srovná se Sedmistupňovou horou, už bez náboje, a otec opat také zmiňuje Mertonovy poklesky a jeho postupnou ztrátu úcty k Benediktově řeholi. Ještě nikdy jsem nečetl knihu, v níž autor úvodu četbu knihy vlastně nedoporučuje ...

1 20.01.2020

Skusil jsem to, když o tom spousta lidí mluví (pochvalně), ale nedočetl. Nemohu přitom říct, že by to nebylo čtivé. Ale asi jsem čekal víc, i když těžko říct, co. Nakonec mi z toho zbyla jen knížka na ukrácení volného času, a to je málo. Možná mi ale nesedí žánr. Je-li všechna současných fantasy podobně slátaná, tak prostě do tohoto oddělení knihovny chodit nemusím.

1 14.07.2016

Na prvním místě oceňuji čtivost knihy. Nemohl jsem se od ní odpoutat už po pár prvních stránkách. Na místě druhém, a to je dimenze, kterou jsem původně vůbec nečekal, je rovina řekněme "filosofická". Arťomovo putování někdo přirovnává k cestě tam a zase zpátky, to je možné, a zase by to tak originální nebylo, spíše mne však zaujal metro jako myšlenkový experiment. Jako promýšlení různých variant, jak se mohou rozvíjet v podstatě náhodně vzniklá lidská společenství. Totalita náckovská, vedle komunistická, která plodí samozřejmě také nezávislé bojovníky, prosperující volný (a přitom uzavřený) trh, izolovaná společenství, kde se prosazují náboženští blouznivci, atd. Z tohoto hlediska mi přišla kniha velmi inspirativní. Můžeme zvažovat, do jaké míry autor popsal jednotlivé sociálně-politické procesy adekvátně, pokud nějaké takové vůbec existují, a také zvažovat roli jedince a jeho vztahu ke společnosti (nebo "společenskému zřízení").

1 10.01.2016

Četl -nečetl, spíše poslouchal - neposlouchal (občas při polechu usínám) v podání Miroslava Táborského. Faustovský motiv s kombinací ztráty stínu a další fantastické prvky (sedmimílové boty), okořeněné romantickou přírodovědou. Klasika, stojí za to.

1 16.07.2014

Tak jsem se zase pobavil. Neuvěřitelné, jak autorka - žena píše o dospívajícím chlapci, s jakým porozuměním. Umožnilo mi to se taky trochu naladit na věk, který mám dávno za sebou.

1 04.06.2014

Nějak jsem se při četbě nemohl zbavit obrazu Tomáše Hanáka jako Marlowa. Baví mě jeho (Marlowův) způsob vyjadřování. Četl jsem v anglické verzi penguin readers.

1 12.04.2014

Tak konečně jsem se dostal k této klasice. Technická stránka věci sice svou naivitou připomíná Mary Shellyovou, ale i když jsem věděl samozřejmě o co jde a jak to dopadne, bavilo mě to. Přečteno v anglické verzi penguin readers.

1 12.04.2014

Zvláštní kniha. Po přečtení jsem byl nadšen, s odstupem měsíce jsem trochu střízlivější. Jistě je sugestivní, vtáhne, a to natolik, že jsem snad cítil s mafiány a držel familii palce. Ale nesmím zapomínat, že to byla mafie. Zločinci. V každém případě je poučná, ale doufám, že ne inspirativní. Z literárního hlediska mi trochu neseděly některé vedlejší děje, jejichž zařazení jsem neporozuměl. Především se jednalo o pasáže popisující jistý chirurgický zákrok na bývalé milence jedné z postav familie.

1 13.11.2013

Kříženec mezi Forest Gumpem a Pulp Fiction v knižní podobě. Bavil jsem se, ale to asi vše.

1 29.08.2013

Návody a recepty opravdu mohou vyvolat úsměv a jistě i vyvolají, což je umocněno starou češtinou, v níž některá slova mají trochu jiný význam než dnes. Jako pramen je to buď jak buď zajímavá publikace, i když dnes se člověk na pár kliknutí dostane k digitalizátu zdroje, nebo dokonce více vydání a exemplářů. Takže úsměvně mohou působit i slova o jediném exempláři, o "kritické edici" (bez kritického aparátu) a vlastně i text předmluvy, kde se např. tvrdí, že Křišťan paroduje Kristovo zmrtvýchvstání. Ale snažím se na to nahlížet podle rčení tempora mutantur.... a ocenit fakt, že abych si Křišťanovy lékařské knížky přečetl, nemusím hledět do monitoru.

23.05.2023

Třetí díl Pravidla dokonalosti (jeho slovenský překlad) vydali Tkáčik s Juríkovou jako první, protože se jedná o nejznámější a nejdůležitější část slavného spisu původem anglického kapucína Benedikta z Canfieldu. Překlad první a druhé části následoval později. Je to dobré číst jako celek. Ostatně, i když se někdy tvrdí, že právě kvůli třetí knize se Pravidlo dokonalosti dostalo na index, censoři naopak tvrdí, že hereze se objevuje v celém spise. Jde totiž o to, jak hodnotit lidské aktivity i ty fyzické ve vztahu k boží vůli, kterou Canfield chce sledovat. Ale asi nejzajímavější na třetí knize je koncepce "anihilace" - což Tkáčik s Juríkovou překládají jako "znicotnění". Jedná se o mystiku, která navazuje na pseudo-Dionýsia Areopagitu a z něj vycházejícího proudu středověké mystiky. Není to jednoduché čtení, ale je to čtení zajímavé, nejen historicky.

08.12.2022

První dvě knihy Pravidla dokonalosti vyšly později, po třetím díle, který je nejznámější. A tak, pokud čtenář se chce něco o Benetovi (Benediktovi) z Canfieldu dozvědět, nechť nejprve sáhne po předmluvě ke třetímu dílu od Ladislava Tkáčika, nebo k nějakému jeho článku. První a druhý díl nejsou tak zajímavé jako díl třetí, ale i tak si myslím, že je dobré číst Pravidlo jako celek, stupňovitě. První kniha se věnuje životu aktivnímu, druhá kontemplativnímu, v obou částech jde o to, jak hledat, respektive sledovat Boží vůli. Canfieldův způsob uvažování je pro současného čtenáře poněkud zvláštní, může se zdát cizí, ale na druhou stranu je výsledkem dlouhé mystické tradice, která vrcholí ve třetím díle. K tomu ale na jiném místě.

08.12.2022

Z trilogie mi přijde nejslabší. Přečetl jsem ji za jeden večer, ale vlastně moc nevím, co jsem si z ní odnesl, nebo měl odnést. Súfismus, ke kterému se pan Ibrahím hlásí, je jistě velmi zajímavý, ale tady mi to přišlo tak zkratkovité a nejasné, že by mohl být mohl být i budhistou, taoistou nebo vyznavačem pěti dohod.

28.05.2022

Knížku jsem si koupil kdysi, velmi dávno, za 45 Kč, pamatuji si, že jsem do ní nahlížel kvůli zkoušce z dějin starověku, teď jsem do ní nahlížel znovu, když jsem hledal spolehlivý odkaz v češtině na určitou egyptskou problematiku, a na nic jiného jsem nenatrefil. Zvláštní a zajímavé vydání v Oikoyemnh a přitom stále použitelné.

27.01.2022

"Náhodná četba", vzhledem k rozsahu novely navíc rychlá. Zajímavá, i když zkratkovitá, zvláště v závěru.

31.10.2021

Knížku jsem si kdysi hodně dávno koupil za pár korun v Matici cyrilometodějské. Nyní jsem si ji našel zastrčenou v knihovně, protože jsem potřeboval nahlédnou do některých spisů tzv. apoštolských otců. Tato druhá patristická čítanka totiž obsahuje první polovinu těchto písemností, tj. Didaché, List Barnabášům, dva listy Klementa Římského a sedm listů Ignáce Antiochijského. Nesrovnával jsem překlad Josefa Nováka s překladem, který zhruba ve stejné době vyšel v Kalichu, ani s originálními texty. Mým laickým potřebám druhá patristická čítanka posloužila dobře.

28.10.2021