Kiuska komentáře u knih
Hrozně dlouho přemýšlím, co k tomuto dílu říct, protože se to tolik liší od věcí, které běžně čtu (YA fantasy a contemporary)... Ale doufám, že tato série je první krok k tomu, abych se podobným příběhům věnovala více, protože mě to opravdu chytlo.
Poslouchala jsem to jako audioknihu, která je velmi dobře zpracovaná a namluvená. Doporučuji. Okamžitě mě zaujal způsob vyprávění a kompozice knihy. Příběh začíná vyprávěním Lorda Verniera, který doprovází jakéhosi barbara že severu. Jde o ich-formu a já na začátku byla zmatená, jak lesní včela Pak to střídá vyprávění hlavního protagonisty Vélina a my se pomalu dozvídáme jeho příběh, již v er-formě. To střídání a prolínání je za mě velice zajímavé a příběh tím ožívá ještě víc. Děj je napínavý, plný akce, zvratů, intrik, magie, i trocha té lásky se tam najde. Postavy jsou za mě všechny skvělé, rozmanité, nejsou černobílé a Vélin si skutečně získal mé srdce. Pravdou ovšem je, že ve jménech postav jsem se poměrně ztrácela a až do konce v nich měla „bordel“.
Nejlepší byla za mě první polovina knihy a Vélinovo dospívání a učení. Pak to trochu ztratilo největší jiskru, ale konec mě totálně rozsekal. Do poslední stránky netušíte, co může přijít. Práce s příběhem a jeho kompozicí je opravdu skvělá.
Jediné co mě trochu rozčilovalo, byla ta jejich Víra. Zaprvé nijak není popsáno, v čem spočívá, čtenář na to přichází postupně sám, ale stejně neví nic jistě, a doteď v tom tápu. Hlavně mi přijde úplně na hlavu. Zadruhé je ta jejich Víra neustále omílána dokola, až jsem měla chuť s tím někdy praštit. Je ale jasné, že jsou to bratři v klášteře, takže to asi být musí. Naštěstí to nakonec moc nenarušuje můj celkový zážitek. Doufám, že mě celá série bude bavit a dostanu se pak k dalších fantasy příběhům, které nejsou primárně určené pro mladé.
Bravo! Holky, já vám hrozně děkuji za takovou úžasnou knihu! Příběh je krásný, romantický, dramatický, vtipný, plný tajemství a pomalého odhalování, sbližování dvou trochu ztracených duší - je tu zkrátka všechno, co v takové knize chcete číst! Je to příběh o lásce, které hlavní hrdinové staví do cesty překážky, ale ona se dere dopředu a nic ji nezastaví. Kam se hrabou některé zahraniční knihy. Styl psaní je úžasný, rozmanitý, není vůbec jednoduchý (jen z pohledu Ethana jsem si musela chvíli zvykat, ale pak už to neřešíte). V příběhu je spousta myšlenek, nad kterými jsem se opravdu hodně pozastavila a přemýšlela nad životem, ztrátami, jak je důležité stát si za svým, ale zároveň být trpělivý. Nejde jen o knihu, kterou otevřete, když se nudíte a chcete jen tak něco na zabití času. Ale je to něco, co vám skutečně něco dá, co vás zasáhne, protože u mě to tak rozhodně bylo. S každou stránkou jsem žasla a jako ano, co si budeme... Půlku knihy jsem byla neskutečně frustrovaná z toho, jak se Kai a Ethan chovali . Ale počkat si na jejich pátou minutu opravdu stálo za to. Ten název a ta myšlenka s tím spojená, je něco neskutečného, takže já vám říkám, pokud vám nevadí nebo rádi čtěte LGBT, tohle si musíte přečíst! ️️️ DĚKUJI! Po delší době opět kniha, u které můžu říct, že mě rozsekala.
Druhý díl je za mě z nějakého téměř nepochopitelného důvodu mnohem lepší než první, přečetla jsem to téměř jedním dechem a totálně to žrala, i když...
- 600 stránek se vlastně nic moc neděje.
- Spousta nelogických věcí. O elektřině jsem už mluvila u prvního dílu a bojlery mě teda jako taky fakt dostaly. Kde to sakra berou?
- Neustálé opakování, jak Casteela přeci nemiluje a pak neustálé opakování, jak ho miluje a on to necítí přeci stejně.
- Poppy je za mě pořád hloupá holka, i když z nějakého důvodu jí Casteel tvrdí opak.
- Nejpoužívanější slovní spojení? „Pro lásku Boží“... Na téměř KAŽDÉ stránce, to mě po čase už opravdu vytáčelo.
- Díl skončil a já nevěděla vůbec nic. Za celých 600 stránek se nedozvíte nic moc o světě, o těch zlých, o těch hodných...
Takže proč je to vlastně tak super? Vztah Poppy a Casteela... Vyvíjí se, graduje a je to neskutečně návykové... To, jak na sebe reagují a popichují se... Já to prostě žrala. Sledujeme, jak se od nějaké dohody dostávají k mnohem zajímavějším věcem a pocitům. Jak se jejich vztah prohlubuje. Sledujeme i Poppyin vnitřní boj, který je na začátku sice zajímavý, ale pak už poněkud zdlouhavý a stále stejný. Casteel je za mě velice zajímavá postava a použiju slova Poppy: Má mnoho tváří a mnoho masek. Jednou je neskutečně milý a starostlivý, pak neuvěřitelně krutý a pomstychtivý a v neposlední řadě neskutečně... chtivý. Pokud někomu v jedničce chyběla erotika, která nám byla slíbena, tak zde by měl být spokojen. Já totiž byla.
Zkrátka je tu opět spoustu špatných, nelogických wtf skutečností, ale je to napsané, jak je to napsané...neskutečně čtivé a já zkrátka musela opět číst dál, abych věděla, kam jejich osud směřuje. Jen bohužel na konci příběhu stále nic nevím, takže se moc těším na další díl. Kde jen doufám, už budeme trochu chytřejší ze všeho, co se kolem Poppy děje.
Závěr série mě nenadchl tolik jako předchozí díly. Byl prostě jiný, tolik mi tam nezapadá a nějak jsem si nemohla zvyknout. Sabine mi byla od začátku poměrně nesympatická, taková nemastná, neslaná oproti předchozím hrdinkám, které si mě opravdu získaly. Ke konci měla tedy i tak blbé názory, že bych jí jednu natáhla. Tucker byl fajn, ale také už nebyl tak zajímavý. Žhavé a sexuální scény mě tím pádem také moc nebraly, což je u takového žánru trochu problém. První rande bylo fakt divné (kdo četl, tak ví). Nebo třeba myšlenky, které měl Tuck po dvou měsících, co se spolu scházeli... To bych zase vraždila. Možná je škoda, že ve třetím díle se dozvídáme ve velkém, o co tady půjde. V polovině knihy mi to ale začalo utíkat rychleji a postavy nějak i více získaly na charakteru. Byla jsem zvědavá, jak to vše nakonec dopadne a jak se s tím poperou. Jejich situace nebyla lehká a já zde oceňuji, že nebylo vše hned zase růžové a báječné, ale byl tu vidět vývoj, jak se s tím vyrovnat a vymyslet co dál. Nutno ale podotknout, že Sabrina mi lezla svými rozhodnutími děsně na nervy. S tím, co ona tvrdila, 100% nesouhlasím. Také tam jsou poměrně velké skoky a v mezičase se nic moc nestalo, což mi přijde trochu zvláštní. Celé je to hrozně sporné, něco mě v knize hrozně rozčilovalo, něco se mi zase hrozně líbilo. A Garett (hlavní postava v prvním díle) je tu zase nejlepší, toho chlapa miluju.
Jedná se opravdu o silný příběh, který vás poučí o velmi vážné nemoci a o tom, co člověk prožívá a s čím vším musí bojovat. Bohužel nejsem z knihy z nějakého důvodu tak „odvařená” jako jiní čtenáři, u nichž jsem četla recenzi, než jsem se pustila do samotného čtení, nebrečela jsem, jak téměř všichni tvrdili (prosím neukamenujte mě), a to u knížek brečím hodně. Možná jsem měla příliš velká očekávání. Rozhodně ale nechci tuto knihu shodit, moc se mi líbila, styl psaní byl milý a příjemný. Oceňuji opět pohledy obou postav. Stella je skvělá, velká bojovnice a zato ji obdivuji a je zajímavé se podívat i na názor Willa, který si chce co nejvíc užít zbývající čas. Oba se tak navzájem ovlivní a začnou o nemoci a životě přemýšlet trochu jinak. Oni jsou spolu prostě skvělí - milí, vtipní, láskyplní. Jelikož si postavy snad opravdu nemůžete nezamilovat, budete s nimi prožívat těžké chvíli, budete smutní, ale budete se s nimi i smát. A především...tu vzdálenost mezi nimi budete nevidět stejně jako oni. Kniha určitě stojí za přečtení - silná, emotivní, o životě a o lásce.
Tak já vám nějak nevím. Za mě začátek, prostředek byl dost hrozný, konec už mě nějakým zázrakem dokázal trochu obměkčit, ale i tak je to asi silné slovo. Nějak na ty „bad boye” nejsem a nejsem schopna toho, abych si je oblíbila. Viciouse prostě musím označit za psychopata, který se chová k holce naprosto hnusně, způsobí jí dost problémy a Emilia ho teda dlouho nenávidí, ovšem příšerně ji přitahuje. On si myslí prostě, že je borec světa a absolutně si nepřizná, že by to mohlo být víc než jen fyzické. Ona je trochu blbá, že neutíká na druhý konec světa. Co se týče sexuálních scén, tak bych je označila za trochu odbyté a nezajímavé. U Deana a Rosie ve druhém dílu to bylo o trochu lepší. Sice ráda čtu takové knížky pro vypnutí, ale tohle bylo na mě nějak moc, jednoduše až moc drsné. Štítek romantický bych k tomu rozhodně nedávala.
Pecka! Už první stránka mě dostala. Úžasný styl psaní, smála jsem se hned od začátku. Gabby je prostě skvělá, chováním a vlastnostmi spíš takový kluk, což jsem částečně i já a tudíž jsem si ji hned oblíbila, a to u mě u holčičích hrdinek moc nestává. A Sašu jsem si zamilovala hned. Pohodový, milý, vtipný... Toho prostě chcete. Bohužel jsem ale narazila na věci, které mi trochu vadily. To věcné mluvení o slinách, vykonávání potřeby, smradlavém dechu už na mě možná bylo trochu moc, i když mi takové věci nevadí, ale myslím, že není potřeba to stále opakovat, jako čtenáři už mi to pak nepřišlo tak úchvatné, i když chápu, že to charakterizovalo jejich osobnosti, že se dokáží bavit o všem a není jim to nechutné. Taková velká rodina prostě, což je ale zase úžasné. Vztah Gabby a bratra jsem jí velmi záviděla. Také jedna z nejlepších věcí v knize. Věčně pošťuchování a dobírání, ale když o něco šlo, stáli vždy při sobě. Prostředek knihy už se za mě trochu táhl, ale pak to zase bylo dobré a četlo se to samo. A bohužel poslední věc, která se mi nelíbila: epilog. Nebudu prozrazovat co, ale obsahuje věci, na které už jsem v knihách trochu háklivá. Každopádně pokud chcete knihu, u které si odpočinete, od srdce zasmějete, tohle je ta pravá volba.
Ehm...Ne. Tak tohle šlo nějak úplně mimo mě. Tak proč aspoň ty dvě hvězdy... Obě mužské postavy mě poměrně i zaujaly. Od začátku jsem si myslela, že Finn i Ronan mají potenciál, i když se Ronan zdá, že je především milý a láskyplný, přistupovala jsem k jeho povaze obezřetně v domnění, že se tam možná vyklube něco zajímavějšího. Finn je tajuplný a osobně mě zajímalo, co je vlastně zač a chtěla jsem vědět o něm co nejvíc, i když to se mi moc nesplnilo, zůstává pro mě stále poměrně záhadou. A není vůbec na škodu, že nevíme vše hned. Takže kvůli nim dávám aspoň to nějaké hodnocení. Finnův cíl mě vlastně zajímá i dál. Ovšem co se týče Brie, tak ta mi nevadila na prvních stránkách, říkala jsem si ok, odvážná, staroslivá, něco umí (zkrátka typická hrdinka young adult fantasy), ale jakmile se dostala k vílám, tak jsem ji čím dál víc chtěla uškrtit. Neustále opakuje stejné myšlenkové pochody, pořád pochybuje o jednom, o druhém, co nikdy v životě neudělá, co se jí příčí... úplně bych jí to omlátila na konci o hlavu. Sorry not sorry. Chápu, že nějaké drama a překvapení být musí, to se sice splnilo, ale kvůli tomu se hrdinka chová naprosto nelogicky a mimo své přesvědčení a je to tam dle mého uměle zasazené, nebo jsem možná něco nepochopila, i to je samozřejmě možné. K výhře v kategorii romantická linka se snad raději ani nebudu vyjadřovat, protože co se týče romantické linky v této knize, tak není tedy moc o co stát.... Zatím.
To, že si autorka vybrala víly, by mi nevadilo, mám je ráda, ale budu tvrdit to samé co většina, tady je z těch Dvorů nějak moc a Selekce k tomu, kterou také moc v lásce nemám. Hlavně mi to tam přišlo dost zbytečné. Plus mega divný a totálně nelogický je i to, co tam vykonala královna víl jako pomstu. To jsem nepochopila vůbec.
Celé to zkrátka pro mě bylo nudné a až na ty dva mě tam téměř nic nezaujalo. Spousta random věcí bez jakéhokoliv logického podkladu.
O knize koluje mnoho plusů i minusů a bohužel nevybočím z řady. Tak to tak nějak smíchám. Styl psaní je neskutečně čtivý, a i když mě spoustu věcí štvalo, prostě jsem musela číst dál a zajímala jsem se o osud Poppy a Hawka. Toužila jsem zjistit, co jsou Povznesení skutečně zač... Vztah mezi protagonisty je skvěle popsaný a neustále graduje, chemie zde opravdu funguje. Bohužel hlavní hrdinka dle mého neoplývá velkou inteligencí a děj je velmi předvídatelný. Všechno víte už o 200 stránek dřív než ona, a to mě neskutečně vytáčelo. Také neustále omýlá to samé dokola, svoje pocity, nejistoty, myšlenky... Už si zkrátka přejete, aby na chvíli zmlkla. Poppy se tady charakterově zkrátka nikam moc neposouvá. Hawke je opět krásný, přitažlivý a neodolatelný muž. Naštěstí ale patřím k té skupině lidí, které nevadí o takových postavách číst, já si tu sexy mužnost velice užívám. On je jako postava už zajímavější a vždy mě baví to, co vypustí z úst. Co se prostředí týče, tak tady nenalézáme ve fantasy světě nic extra nového až na to, že z nějakého random důvodu je tam elektřina...Wtf? Ve starém fantasy světě elektřina? Bez jakéhokoliv vysvětlení, kde ji berou? No tak za to bych opravdu vraždila... Prostě vezměme moderní věc a šoupněme ji do fantasy příběhu, který absolutně není propojen s naším reálným světem.
Takže ano, kniha má mnoho negativ, ale za mě to částečně nahrazuje to napětí, které mě nutilo číst dál. Vlastně ani moc nedokážu vyjádřit, čím je to způsobené, protože když se na to racionálně podívám, kniha prostě nejak extra kvalitní, ale přesto jsem četla a četla a pak najednou?! Chci druhý díl, i když mi spousta faktů opravdu pije krev. Stále to pro mě zůstává trochu záhadou. Důležitým faktorem je ale rozhodně to, že se částečně navracím do mládí ke svým oblíbeným upírům. Takže i proto mám k příběhu poměrně silný a dobrý vztah.
Ohledně hodnocení jsem byla docela na vážkách, ale jelikož komentář píši až po nějaké době, co jsem knihu četla, a začala jsem číst i druhý díl, tak se mi vše naštěstí rozleželo v hlavě. Bylo by mi líto, kdybych neřekla, že to je BOMBA! Dostat se přes první polovinu knihy pro mě byl trochu oříšek, ale pak už to nabralo spád, začalo to být napínavé a já jen čekala, co vše vymyslí, aby se vyhrabali z toho, co jim osud přinesl. Ty zvraty jsou opravdu neuvěřitelné a vy jen koukáte s pusou otevřenou dokořán. I tak to ale pro mě nebylo nejdřív na 10*. Trochu se to táhlo a já si nebyla schopna poskládat, proč to všichni tak milují. Pak jsem ale vše začala vidět z větší perspektivy a dávat si věci dohromady. Jedná se o velmi odlišnou fantasy, než na které jsem zvyklá, nakonec to je velké plus. Nejvíce oceňuji postavy, práci s jejich povahami a vlastnostmi. To, jak je každý jedinečný a důležitý. Prolínání děje s jejich minulostí bylo opravdu zajímavé a vše začalo dávat mnohem větší smysl. Jen jsem si je představovala starší, pak to bylo pro mě ještě zajímavější. Na této knize já považuji za nejzajímavější to, co se skrývá za dějem. A teď honem dočíst druhý díl. ❤️
Vyjádření k prvnímu vydání:
ÚŽASNÉ!!! MILUJI TO!!! Příběh je tak nabitý vším, co od pořádné knihy chcete. Tolik myšlenek, pocitů, neuvěřitelné poslání.
Každopádně se tu vyjadřuji tak nějak ke všem dílům. :-)
Zaprvé... Jasně, základ mi přijde jak přes kopírák s Pádem (Lauren Kate), normálně mi to vadí a vraždila bych za to, ale tady vše odpouštím... Je to nádherně napsané, spisovatelka opravdu ví, jak užít náš rodný jazyk, aby to znělo tak krásně. Epilog prvního dílu mě tak rozsekal, že jsme na něj myslela ještě dlouho. Nádherně napsané.
Každopádně je to nádherný, čistý příběh plný lásky, přátelství, tajemství, nebezpečí... Přestože to je poměrně dlouhé, přečetla jsem to jedním dechem. Ellie je sice běžná hrdinka, která se postupně vše dozvídá, trochu naivní, všichni ji musí chránit. ALE... Adam je pro mě jedna z nejlepších postav YA fantasy, v dalších dílech ho milujete víc a víc. Srší nebezpečím, vtipem, sarkasmem, a přestože je silně nalomený, pořád ví, co je dobro. A Kassiel... Asi to bude znít pateticky a divně, ale on je tak čistá duše, s dalším dílem a sebeobětováním jsem ho obdivovala stále víc. Úžasné postavy tam jsou všechny.
Série je hlavně úžasným poselstvím o dobru, přátelství, oddanosti a hlavně o tom, jak my lidi nyní žijeme a hrneme se do vlastní záhuby. Plno filosofických myšlenek, které mi opravdu mluvily z duše.
Úplně nezvládám vypsat svoje pocity, to prostě musíte zažít, každopádně už dlouho se mi nestalo, že bych se u knížky tak smála a byla frustrovaná zároveň. Emocemi nabité...
No, tak tohle už bylo něco jiného než první díl, u kterého jsem s hodnocením váhala a nějak si nebyla úplně jistá, jestli se mi to úplně líbí. Čtenáři je tu představována politika celého světa a ta menší zmatenost z prvního dílu je pryč. Akce, zvraty, intriky a vývoj vztahů se posouvají o level výš a je to fakt pecka. Cardan mi začal chováním, tím jak působí a odkrývající se minulostí přirůstat k srdci a konečně začínám chápat, co na něm všichni mají. Jude je odhodlaná a nehodlá se nikomu podřizovat, chce dosáhnout svých cílů. Její odvaha a odhodlanost také stoupá. Jediný problém, který u ní mám, je to, že si neustále myslí, že ví všechno nejlíp, ale ve finále to tak vždy úplně není. Někdy to za mě už přeháněla a občas jsem měla chuť zařvat, ať se probere.
Celý díl ve mně vyvolával poměrně silné emoce, což je zkrátka jeden z hlavních cílů každého příběhu. Opravdu o moc lepší než Krutý princ, jen pár drobností by mi vadilo, ale to už v celkovém měřítku není tak důležité.
Jelikož tuto sérii už skoro každý četl, nemá asi smysl se tu příliš rozepisovat. Já se k ní bohužel dostala až před nedávnem.
Rozhodně jde o neotřelý a originální příběh, i když víly samozřejmě známé z jiných knih. Jde o prostředí, charaktery a chování postav, které tu jsou jiné, než jsme u běžných YA zvyklí. To mě na tom baví, je to zkrátka celé jinak a více pohádkově podané. Co se týče hlavní hrdinky Jude, tak nějak pořád nevím, co si o ní myslet. Což není špatně, aspoň nevíme zase vše hned po několika prvních stranách, nemůžu o ní ani říct, že je přehnaně hloupá, jak hrdinky často vnímám. Ale že bych si ji úplně oblíbila... Občas jsem její chování nějak nechápala. I celý ten svět mi NĚKDY přišel trochu na hlavu postavený a nedokázala jsem si k němu úplně najít cestu. Každopádně je to určitě zajímavé, napínavé čtení, ale zkrátka z toho nejsem zatím odvařená jako jiní. Nedokázala jsem se do příběhu zkrátka úplně vžít. Ta ohromná proměna u hrdinky během jednoho dílu mi nešla úplně na rozum. Ze začátku ničím nezajímavá, i když vnitřně velmi bojovná, ale nakonec se tváří, že všechno ví nejlíp a všemu rozumí. Zato Cardan se rozhodne jeví jako velmi zajímavá postava, která v sobě vede takový vnitřní boj.
Mám u tohoto dílu zkrátka rozporuplné pocity. Jsem ale rozhodně ráda, že jsem s k ní dostala. Budu každopádně pokračovat dalším dílem.
Šla jsem do to toho s tím, že potřebuji úplně vypnout, zasmát se a nic moc neřešit. Víceméně to splnilo má očekávání a já už po třech kapitolách zapomněla na své stresy a neskutečně se bavila. Oba protagonisté mě neskutečně bavili, i když teda poznat Alison osobně, tak bych ji nejspíš nemohla moc vystát, stejně jako velká část její střední školy. Spolu ale byli naprosto geniální. Sice to po chvíli ztratilo tu největší šťávu a poměrně se to chvílemi i vleklo. Jako celek to ale vnímám velice pozitivně. Nejvíc se mi líbí, že to není přeslazený příběh ze střední, ale jejich romance má rozhodně nějaké mouchy, Alison nad tím hodně přemýšlí (pravda, že někdy asi až moc), ale postavy jsou inteligentní a tak zkrátka přistupují k životu a nejde o nějaké zaslepené prosťáčky. Ta jejich racionalita mi opravdu vyhovovala a trochu to tak vybočuje z příběhů tohoto žánru. Kdo má rád romance typu hate to love, tak by ho toto nemělo minout. Doporučuji.
Nepíše se mi to snadno. Hrozně jsem se těšila na Aleka a Magnuse, na jejich vztah a dobrodružství, ale nějak se mi toho nedostalo, jak jsem si přála. Snažila jsem se, ale já tady mezi nimi necítila nějakou větší chemii. Neříkám že vůbec, na konci byl Malec super. A za tohle kniha úplně nemůže, ale potom, co vidíte seriál a to, jak tam jsou ti dva úžasní a mají tu přitažlivost a vášeň mezi sebou, tak tady to prostě postrádáte. Jako jasně, uvědomuji si, že seriál a knihy jsou jiné, tady jejich vztah začíná, ale hlavě neporučíte. Konec ale dobrý, takže romantika a velká láska se konala. Druhý kámen urazů je to, jak přemýšleli, nebo spíš nepřemýšleli. To mě fakt vytáčelo! Co jim nebylo jasné, já věděla už dávno, a proto konec nebyl nijak překvapující. Zápletka dobrá, nápad super, ale zpracování takové mdlé, hrozně jednoduché, nic moc zajímavého se nedělo, ale pak v závěru už jsem se začetla víc, už se něco dělo, o něco šlo, a zajímalo mě, jak se se situací poperou. Stejně jak jsem psala výše, konec byl dobrý (až na jednu chvíli, kdy jsem s knihou chtěla hodit o zeď). Takže na konci jsem byla i napnutá, jak to dopadne.
Ale... Celkově achjo. Já miluji svět stínů. Nevím, jestli je to tím, že jsem Nástroje smrti a Pekelné stroje četla už před lety a nebyla jsem tak „vyčtená” a jsou také v tomto jednodušším duchu, nebo (a doufám v tuto možnost) jsou ty knihy prostě lepší. Já si je pamatuji jako úžasné příběhy, od kterých jsem se nemohla odtrhnout. Asi zkusím rozečíst znovu Město z kostí, snad se mi to bude stále líbit.
(SPOILER) Jedná se rozhodně o milý, příjemný a ROZHODNĚ vtipný příběh, ale něco extra v něm nehledejte. Kdo ale miluje Harryho Pottera, tak si rozhodně přijde na své. Z postav jsem si nejvíce oblíbila Avu. Sice nejsem tak bláznivá, ale rozhodně taky považuji Star Wars za nejlepší filmovou ságu (až na nové díly) a Zaklínač je láska. Mei je sice zezačátku sympatická a fakt skvělá, ale na konci už moji přízeň trochu ztratila. I když chápu proč se tak zachovala, byla ze všeho nervózní a nesvá, tak tohle chování nemám v knihách ráda, ale drama muselo být samozřejmě, jen jsem doufala v něco trochu jiného. Oba kluci jsou také skvělí, takže není šance si je nezamilovat. Chatování mezi Mei a ostatními je opravdu nej a myslím, že by to mohlo být v knížkách pro mladé více, protože se jedná o něco, co používáme dennodenně. Naleznete zde narážky na kde co a to je pecka, kdo by životní situace často nekomentoval nějakými hláškami. Některé věci byly ale dle mě nedomyšlené a mimo (...pusa s Travisem a to, co z toho vzešlo bylo vážně divné, nebo když dva roky a někým sedíte v lavici, vůbec ho neznáte?). Celkově je to ale příjemná oddychovka na zlepšení dne, když chcete vypnout a dobře se zasmát. Knihu doporučuji, i když k tomu své výhrady (větší i menší) mám. A NEZAPOMEŇTE SI K TOMU OTEVŘÍT ČOKOLÁDU. A poděkování opravdu pobavilo.
Teď se to netýká sice příběhu, ale nevyhovovala mi absolutně vazba knihy. Na měkkou vazbu až moc nepoddajná, poměrně špatně otvíratelná, konce řádků jsem četla z kopce nebo musela knihu víc nahnout a trochu to rušilo pohodu čtení.
Skvělé! Hooverová prostě umí psát. Je to záživné, napínavé, vtipné. Z postav je zajímavý zvlášť Miles, který je zahalen mlhou tajemna a vy prostě musíte zjistit, co se v ní skrývá. To nám odhalují pomalu části knihy psané z jeho pohledu, pozorujeme tak část jeho minulosti. Pravda, měla jsem trochu problém přecházet z vyprávění v minulém čase do přítomného a pak zase zpět, z jeho pohledu je to psané i poměrně stroze, což mi zezačátku moc nevyhovovalo, ale zvykla jsem si. Nebyla to primární dějová linka, takže jsem to i chápala. Milesovi bych jen vytkla jeho naivitu. Tate je velmi sympatická, vtipná. Hlavně jsem obdivovala její vytrvalost. Na knize je ale nejlepší to, že autorka skvěle umí popsat jejich společné chvíle (zvlášť v první polovině knihy, která díky tomu byla opravdu parádní), pocity, přitažlivost, vášeň. Zkrátka jsem někdy nedýchala společně s Tate, vzduch by se dal krájet i u mě jako čtenáře. Opravdu jsem měla pocit, jako bych to prožívala také a to je nejvíc, co si čtenář může přát. Bohužel to nevydrželo úplně až do druhé poloviny knihy. Co se týče děje, tak od něj jsem v takovém typu příběhu moc neočekávala, opravdu něco dramatičtějšího se děje až na konci (příběhů tohoto typu je mnoho, není to nic extra originálního, až na Milesovu minulost), ale o ději tato knížka není, ale spíš o pocitech, lásce, přitažlivosti a jak se poprat s minulostí. Takže první polovina knihy byla opravdu super, poslední kapitoly jsem také hltala, ale jedna věc mi to zkazila a to, že se jde zase na vše moc hrrr, a to já nemám ráda. Jinak to ale byla velká pecka.
(SPOILER) Na knihu jsem se hodně těšila, lgbt romantický a erotický příběh s dospělými muži a v Česku... Řekla jsem si, že to musím zkusit. Bohužel mne kniha zklamala. Téma i příběh by mohly být dobré, kdyby to bohužel nebylo napsané, jak je. Příběh měl potenciál, ale rychlým tempem byl pohřbíván. Jednoduše to za mě nebylo dotažené. Všechno drama a zápletky by mohly být opravdu zajímavé, ale ne v tomto podání. Vše bylo hrozně honem, postavy se často chovaly dost nesmyslně. Jejich povahy jsem moc nepochopila. Teo jako hlavní postava byl nezajímavý a opravdu takový "puťka" a spíš mi šel na nervy. Erik byl zase druhý extrém. Jeho chování bylo občas opravdu podivné až nelogické. Jejich vztah byl hrozně rychlý. Nemám ráda, když se lidi znají přes týden a už na všechno spěchají a dělají, že je to naprosto v pořádku a že se znají jak své boty (tady to nakonec bylo trochu komplikovanější, ale i tak). Tak silná láska po pár dnech, jak byla ukázána tady, mi také přišla zvláštní. Prostě jsem si k nim vůbec nevybudovala vztah. Styl psaní a vyprávění mi také není moc blízký, je velice jednoduchý a téměř ničím mne nezaujal. Strohé a nudné popisy až na stránku o tom, co Teo dělá (uklízení, čištění zubů apod.) bych klidně vynechala.
Když to tedy shrnu... Téma a příběh s takovými životními problémy mohl být dobrý, nápad se mi líbil, ale nebyl využit tak, jak by mohl. Od půlky jsem to četla už silou vůle. Víckrát jsem si řekla, že to vzdám... Druhý díl se dle ostatních jeví jako trochu lepší, ale já už po něm asi nesáhnu.
Koláčky a spiklenci se mi samozřejmě líbili, styl vyprávění je stále příjemný, oba chlapce jsem si oblíbila a to už nelze smazat, ráda s nimi strávím tolik času, kolik to jen půjde, ale už to nějak není ono. Ta velká jemnost a občasná naivita už mi možná trochu vadila. Je to ale asi způsobené tím, že příběh je opravdu young adult a pro náctileté. Také jsem se asi hodně upnula k symbolu muffinu a čaje a nějak mi tu chybí. Příběh ale hezky plyne, vyvolává ve vás opět smutek i radost, strach a obavy, a to když autor dokáže, je to vždy velké plus. Nejde pouze o roztomilý příběh o ničem, jak někteří mohou tvrdit, ale opět se setkáváme s životními problémy, které jsem já osobně s chlapci prožívala, jako by se mě přímo týkaly (což asi není tak daleko od pravdy, když vás kniha pohltí) V příběhu jsou hodnoty lásky a přátelství tak silné, až mě to opravdu hřálo u srdce. Když to shrnu, tak i přes ty malé věci, které mi stoprocentní zážitek z knihy malinko kazí, jedná se stále o krásný a čtivý příběh s několika zvraty, které byste možná úplně nečekali.
Oficiálně je za mě nejlepší díl druhý, tam to prostě jelo. I když tohle není o nic moc horší, Podlý král měl za mě větší vibe, mega zvraty, emoce... a tady už to rozpracované spíše dojíždělo, než aby to celé gradovalo. Rozhodně to nebylo špatné, od závěru jsem jen čekala možná něco trochu víc. O Jude už mluvit nebudu, pořád velice zajímavá hrdinka, poměrně originální, ale už tak nějak to samé, pořád na ní obdivuji i nemám ráda stále ty samé věci. I když tady ten svůj vzdor a bojovnost opět trochu povýšila. Cardan tu za mě měl málo prostoru, což to mě trochu mrzí. Ta chemie mezi nimi už nějak nebyla taková. Asi jsem prostě člověk, který chce z té romantické linky vykřesat, co nejvíc to jde, a Cardan a Jude mi to asi úplně nedávají. Tím ale rozhodně neříkám, že je jako pár nemám ráda, to určite ano. I to velké grand finále jsem čekala původně epičtější, ale pak jsem si řekla vlastně proč ne, všude to nemusí být vystupňované do extrému. Ale zkrátka to ztratilo za mě tu grády, kterou si příběh celou dobu budoval.
Rozhodně jsem ale ráda, že jsem se k sérii nakonec dostala, je to něco jiného než vše ostatní a až na pár věcí ohledně postav, které jsem shrnula už i v předchozích recenzích a které mi občas opravdu lezly na nervy, tak se mi svět a příběh opravdu líbí a rozhodně to nepatří mezi ty knihy, které si přečtěte a za pár měsíců nebudete tušit, o co šlo. Tuhle jízdu si určitě budu pamatovat dlouho.