kklepkaa komentáře u knih

Ten styl, kterym Markéta píše se mi především hrozně dobře čte. Asi hlavně i proto, že se vyžívá v sarkasmech a černym humoru, což je mi dost blízký.
Tahle malá sonda do jejího třicetiletého života byla pro mě taková nostalgická, páč Markéta je jen o fous starší než já, takže jsem v tom taky žila. Ale mám tu menší reklamaci... v tom výčtu sledovaných seriálů mi chybí Čarodějky a Hvězdná brána :-D Konec mě překvapil, jak se autorka nebála s nadhledem psát i o tom o čem se lidi ani normálně nesvěřujou kamarádům, jelikož pak si člověk připadá, jak když má tři hlavy... Markét fandim Ti a těšim se na další knihu :-)

11 25.11.2019

Tak tohle je jedna z nejlepších knih v tomhle žánru co jsem za poslední dobu četla a to nepřeháním. Neni to bůh ví jak hlubokomyslný ani nic podobnýho. Jen prostě romantický příběh dvou středoškoláků prodchnutý prvky fantasy (a to já rozhodně můžu). A i když si už většinou na něco takovýho připadám stará, tak tentokrát se tenhle pocit nedostavil. Co mi totiž většinou vadí na podobných knihách je to, kdy se autorka snaží navodit nějakou situaci, která působí hrozně uměle až násilně a prostě z toho vyjde ve výsledku blbost, nebo hlavní postavy jsou děsně otravný až mě doháněj k nepříčetnosti. Tady to tak krásně plynulo, postavy se chovaly uvěřitelně... a bylo to prostě dokonalý. Určitě tomu i dost pomohlo moje aktuální rozpoložení, kdy jsem přesně něco takového potřebovala a ve Sněží, sněží jsem to úplně nedostala. Tahle kniha prostě pohladí po duši. Bavilo mě poznávat Archera a spolu s Hadley se zamilovat do něj a jeho rodiny. Hadley (konečně) nebyla otravná hlavní hrdinka a celkem jsem si jí oblíbila. No jo, bylo to dost přímočaré, konec byl očekávaný a vlastně to nepřineslo nic nového, ale to nic nemění na mých pocitech. A doufám, že u nás vyjde i pokračování...

11 14.11.2019

Není tak silná jako Tisíce planoucích sluncí, ale rozhodně vzbudit emoce umí. Hosseini je výborný vypravěč, jeho reálné vykreslení postav je úžasné. Bavily mě i ty menší odbočky za osudy "vedlejších postav".

11 15.10.2019

Menší zklamání. Kniha byla napsaná dobře. Jen mi prostě nesedl příběh jako takový. Ne že bych se bála, jen jsem cítila jakési znechucení nad tím vším. Asi už chápu, proč se Kingovi do vydání knihy moc nechtělo.

11 05.08.2019

Začátek byl skvělý, pak to jde mírně dolů a konec mě taky trochu zklamal. Musím uznat ale, že Cole dokáže vytvořit tu pravou atmosféru. Reálně tak 3,5 hvězdy.

11 12.04.2019

Obávám se, že Hartl asi není pro mě. Ten rádoby reálný pohled na svět mě vůbec nebavil . Už prvních 26 stran z pohledu Veroniky pro mě bylo divných (to co autor té postavě všechno provedl je masakr) a doufala jsem, že se to změní... no nezměnilo. Ája mi přišla napsaná až moc vyzrále. Nápad psát z pohledu obou sourozenců je zajímavý, ale přišel mi málo využitý.

11 24.03.2019

Sem tam ten náš český rybník po očku sleduji a bylo zajímavé přečíst si o tom něco i v historických souvislostech. Erik Tabery se zde otírá o největší současné problémy naší společnosti a nutí čtenáře k zamyšlení. Kniha zároveň slouží jako varování.

,,Nechci svět podle svého; ale rád bych svět, v němž by i pro mne bylo něco životní možnosti." Josef Čapek

Mrzí mě, že hlavně ti, co by si tuto knihu měli přečíst, si ji nikdy nepřečtou.

11 17.04.2018

Po vydání Policie už to vypadalo tak, že se s Harrym bohužel definitivně loučíme. Harry konečně našel svůj happy end a vypadalo to, že všechno je jak má být. Jenže Nesbø evidentně ještě neřekl dost a tak se Harry znovu vydává po stopě brutálnímu vrahovi, který mu nedá spát.
Nesbø opět vtáhne čtenáře do děje už od prvních stránek. A opět nechává čtenáře si dělat závěry, aby vzápětí dokázal, jak je to všechno vlastně úplně jinak, přesně v Nesbøvě stylu. Nesbø akorát opět potvrdil, že je král severské krimi a těším se, až s Harrym chytneme další zrůdu. Rozhodně mám žízeň na další díl...

11 23.05.2017

Krásný a dojemný příběh, který jsem doslova zhltla. Ilustrace tomu dodaly větší rozměr. Jen neudělejte tu blbost a nedočítejte knihu v metru. Lidé by si mohli myslet, že jste blázni, když se vám po tvářích koulí slzy :-)

11 11.03.2017

Četla jsem spoustu nadšených recenzí a hned jak to šlo, se spoustu očekávání, se na tuto knihu vrhla. I když kniha byla dobrá, jsem vlastně zklamaná, ale i tak je to v rámci žánru mírný nadstandard. Nový svět Veronicy Roth je rozhodně zajímavější a propracovanější než v Divergenci, ale nepřišel mi zas ničím extra zajímavým. Nápad s Proudem mi tak akorát hned připomněl sérii Zlatý kompas, kde zas byl Prach. Hlavní hrdinové byli snesitelní a uvěřitelní. Ale nějak jsem to s nimi nedokázala naplno prožívat. Konec poodhalil o čem bude dvojka. Sice jsem zvědavá, ale myslím, že v klidu vydržím čekat na další díl.

11 30.01.2017

Asi teď začnu snít o tom, že pojedu do Paříže a najdu tam Poutníka toulat se pařížskými uličkami... ne teď vážně. Ať přemýšlím jak přemýšlím, je to asi moje první kniha ze světa tajných agentů, takže nemám žádné srovnání, ale tohle byla vážně úžasná jízda. Bavil mě začátek, kdy jsem se dozvídala o hrdinově životě a bavil mě i konec, kdy jsem pomalu ani nedýchala. Terry Hayes vážně umí zaujmout čtenáře. I námět byl dá se říct velmi aktuální a to knize jen přidalo. Jo hlavní hrdina byl trochu James Bond, ale i tak se mi to ukrutně líbilo.

11 17.01.2017

Opět jsem se bavila nad Charleymi sarkastickými hláškami a vzdychala nad Reyesem. Detektivní linka byla zajímavá. Jen škoda, že se o smrtkovské části dozvídáme velmi pomalu, ale i tak se postupem dílů posouváme dál. Teď se jen obávám, že další díly už tady nevyjdou... byla by to každopádně škoda.

11 07.01.2017

Potřebovala jsem něco na odreagování. Něco nenáročného, vtipného s kapkou sexy týpka a tohle všechno jsem dostala. Nedá se říct, že bych byla přímo nadšená, ale rozhodně si mě kniha získala natolik, že rovnou začnu dvojku.

11 17.10.2016

Tak tohle byla vážně síla. O Rutě jsem samozřejmě slyšela, ale až nyní jsem se k ní dostala a nelituji. Dávno zapomenutá katastrofa vyprávěná čtyřmi mladými lidmi mě doslova pohltila. Krátké kapitoly dodávaly příběhu spád. Nejvíc jsem se vždy těšila na Joanu a Floriana. Bylo úžasné sledovat střípky lidství ve světle těch hrůz co se děly. Rozhodně se v budoucnu vrhnu na další knihu od této výborné autorky.

11 04.10.2016

Dostavilo se dojetí, zatlačila jsem pár slziček a chvílemi jsem ani nedýchala Původně jsem se toho trochu bála, přece jenom je to divadelní hra a ne klasický Harryho příběh jak jsme zvyklí. Nejdřív mi trvalo si na ten styl zvyknout, ale za chvíli jsem se do toho dostala a najednou koukám, půlka knížky fuč a hups... jsem na konci. Bohužel všechny postavy nedostaly tolik prostoru jako by jindy dostaly v normálním příběhu, ale mně se to prostě líbilo. Ta hra musí být úžasná...

11 28.09.2016

Už v polovině knihy jsem si umínila, že se pustím do trochu hlubší recenze než obvykle, protože takhle kniha za to rozhodně stojí a ve mně se mísí tolik pocitů, že bych se s nimi chtěla podělit…

Autorka toto období přímo studovala a evidentně se jí zalíbil příběh o Achilleovi a jeho věrném příteli Patroklovi. Právě Patroklovými ústy vypráví příběh o dávných dobách, o bozích a hrdinech, o lidech a o lásce, o ztrátě a přátelství a o smrti. Z původního příběhu si vzala všechna známá „fakta“ a udělala z hlavních hrdinů milence. Ze začátku to někomu může přijít ztřeštěné a nehodné. Po troše hloubání si říkám - sakra proč ne? A nakonec nejde o to kdo je jakého pohlaví, určitě ne v lásce a o to hlavně jde. Autorce se podařilo nenásilně vtáhnout čtenáře přímo do centra dění. Během čtení jsem se zamilovávala, trpěla, smála, zlobila a plakala. Achilleus nebyl jen narcistický hrdina, jak se nám snaží v hodinách dějepisu vtloukat. Možná ho autorka místy zidealizovala až moc, ale byl to určitě člověk (pardon polobůh) a nic není černobílé.

Příběh začíná popisem dětství obou hrdinů, kdy král Menoitia vyžene, dle jeho názoru, nepovedeného syna – Patrokla, který se tak shodou náhod dostává do vyhnanství ke králi Péleovi. Zde se Patroklos poznává s královým synem – polobožským princem Achillem, který byl věštbou předurčen k velkým věcem. Z nějakého neznámého důvodu si Achilles vybere Patrokla jako svého nejbližšího druha a od té doby od sebe chlapci pomalu neudělají ani krok. Společně se vydávají do učení ke známému kentaurovi Cheironovi, kde se učí stopování, hudbě a medicíně. Chlapci zde stráví nádherné tři roky života. Z přátelství se stává postupně láska, kterou není schopná zničit ani Achilleova božská matka, mořská nymfa, Thetis. V pouhých 16 letech ale musí oba dospět a vydat se vstříc svému osudu v Troji...

Původní epos je nelítostný a i když bych jim chtěla zoufale fandit, aby to dobře dopadlo, vím, že je to předem prohraná bitva. I tak mě něco nutí zuřivě hltat další stránky vstříc hrůznému konci. Autorka si s eposem poradila celkem slušně. Vynechala zbytečné popisy čehosi a nechala pracovat čtenářovu představivost na plné obrátky. Nakonec jde především o pocity a ty z knihy doslova tečou. Také se mi líbí, že de facto tuto tragickou báji o Achilleovi a Patroklovi přepsala do přijatelné čtivé podoby a já mohla zavítat do tohoto bájného nádherného, ale i krutého světa.

11 20.04.2016

Na konci jsem cítila bezmoc a pomalu bych brečela nad starcem i nad rybou... I když se může zdát, že se unudíte k smrti, musíte se ponořit pod povrch a obdivovat vnitřní nezdolnou sílu hlavního hrdiny.

11 30.01.2016

I z této Orwellovy knihy mě mrazí. Na Farmě zvířat celkem jednoduše ukázal zvrhlost komunismu.

11 30.01.2016

Tak tohle byla opravdu parádní jednohubka. Mít víc času, dám jí na jeden zátah za pár hodin. Nesbø mě nezklamal ani mimo sérii Harryho Holea a opravdu se těším na další jeho kousek.

11 15.07.2015

Tahle série patří k mému dětství. To do Bradavic jsem utíkala, když jsem chtěla nebýt a i po letech je mi vážně líto, že je konec. Epilog už byl jen taková třešnička na dortu :)

11 06.05.2015