Klamm komentáře u knih

Kámoši nechtějí nechat Edwina ve štychu a po jeho zmizení, se vydávají na pátrací výpravu.
Když bylo hezké počasí, vzali jsme s dětmi knihu a šli po stopách, kde se knižní partička proháněla. Většinou na skalách, v lesích, jeskyních, loukách a u potoka. Školního prostředí je zde méně než v jedničce a většina příběhu se odehrává právě v těchto šumavských zákoutích.
Navíc bydlíme vedle Štodvína a k zahrádkám, kde napadl Anežku tajemný přízrak, chodíme na procházku. Jo a dokonce známe i Pildu...

5 19.04.2020

Bavilo mě to tak něco mezi Selským barokem a Rybí krví. Dozvěděl jsem se o prvním nadšeném aviatikovi, Fučíkovi Kudličkovi, kterého jsem neznal a který byl dle záznamů pěknej borec. Těšila mě také postava spisovatele Davida Žáka, kterého mám tu čest osobně znát. Škoda jen, že se děj neodehrával více na pozemku v Novohradských horách.
75%

5 30.09.2019

Styron celý život popíjel, přemýšlel a tvořil literární díla. Jakmile začal abstinovat, propukla u něho těžká deprese. Taková, že skončil v nemocnici. Naštěstí se vzchopil a podal svědectví. Zmiňuje spoustu zvučných jmen z umělecké branže. Někteří depresi ustáli, jiní to hrdě zabalili předčasně. Poselství knihy je dobré, ale čekal jsem ještě hutnější popis niterních stavů. Jak ale popsat nepopsatelné? Kdo nezažil, nepochopí.
80%

5 10.03.2019

Jako na potvoru, je vězněná dívka přibližně stejně stará jako moje dcera a jako na další potvoru se i stejně jmenuje. O umocnění prožitku a soucitu s vězněnou, bylo tedy postaráno. A docela to i fungovalo. Tedy až do chvíle, kdy autor popustil uzdu své fantazii a snaha vyděsit začala být příliš křečovitá. Nejsem velký fanda hororové literatury a raději bych uvítal, kdyby byla kniha více racionálně ukotvena v případu Huberta Pilčíka.
Při popisu halucinací, výpadků paměti a nočních můr to ještě šlo. Tím fantaskním finále, psaným jako na houbách, to u mě Renčín, bohužel zabil.
60%

5 25.10.2018

První třetina knihy byla pro mě spíše vlažnější. Jednalo se o představení autorů, vývoj psychosomatiky a význam jazyka pro vývoj rodinného systému. Čelist mi však spadla, jakmile jsem došel k ústřední myšlence knihy v kapitole Rodina jako sociální děloha. Autoři přicházejí s propracovanou analogií mezi biologickou a sociální dělohou. V textu srovnávají tři výrazné fáze biologického těhotenství s třemi časovými obdobími psychického vývoje dítěte v rodině. Rozvoj osobnosti je v knize detailně rozebrán. Nechybí ani popis vzájemných vazeb mezi jednotlivými členy rodiny a následky různě skrytých disharmonií. Jsou uvedeny i případy z praxe a je až strašidelné, z čeho všeho nemoc může pramenit. Klobouk dolů, co všechno se podaří zkušenému psychosomatikovi rozklíčovat.

I když se zdá, že uvedená analogie do sebe obdivuhodně zapadá, autoři podotýkají, že se jedná jen o určitou hypotézu a inspiraci. A tou pro mě tato kniha nepochybně byla.
90%

5 29.11.2017

Asi budu za suchara, ale bohužel mi styl tohoto humoru vůbec nesedl. Děj se nijak nevyvíjel (tedy nedočetl jsem až do konce, tak jen předpokládám) a neustálé přešlapy ve výslonosti přistěhovalců mě začaly velice brzy nudit. Věřím, že ve filmovém zpracování by mě to mohlo oslovit více. Něco jako britský seriál Mind Your Language, který se mi tímto připomenul.
Co musím ale na knize ocenit, je překlad. To muselo dát pěknou fušku.
20%

5 23.01.2017

To si jeden myslí, že ta jeho pravda je jediná a že se s ní musí řídit všichni lidé na světě. Zabalí si svůj raneček vědomostí a hurá do světa dělat náboženskou osvětu. Jenže jak se říká: jiný kraj, jiný mrav. Osobně jsem spíše nakloněný kulturnímu konzervatismu, takže pro takové hurá akce moc pochopení nemám. Zvláště pak do zemí, které už mají svou zažitou kulturu a tradici. Vyjma fyzického týrání jsem tedy s misionáři nijak hlubokou lítost nepociťoval. I když to muselo být hodně nepříjemné, oproti týrání staroobřadníků bránících se reformě církve, popsané v knize Život prokokopa Avvakuma, mi to v Japonsku nepřišlo tak brutální.

JAPONSKÝ KOMISAŘ: „Když vám někdo nutí zboží, o které nestojíte, je to taky jakási laskavost na nepravém místě. A křesťanská nauka se podobá takovému vnucovanému zboží. My máme své vlastní náboženství. A v situaci, v jaké jsme, nehodláme přijímat učení cizí země. I mě kněží v semináři učili katechismus, ale teď už si ani trochu nemyslím, že bychom ho potřebovali.“

KNĚZ: „My na to máme jiný názor,“ řekl kněz klidně, tichým hlasem. „To bychom přece nevážili tak dlouhou cestu přes moře.“
......................................................................

No, může se pak někdo divit Japoncům, jaké kroky po takových zatvrzelých slovech proti misionářům podnikli? Snaha o určitý dialog byla, ale komu není rady, tomu není pomoci.
75%

5 01.08.2016

I přes všechnu tu tragičnost jsem měl nakonec radost, že vypravěč prozřel a clona se náhle rozptýlila.

V závěru už bohužel nebylo co dodat. Tedy snad jen výstižné rčení: ,,Pozdě bycha honiti"
60%

5 26.02.2015

Samozřejmě, že jsou v knize parafrázovány myšlenky jiných autorů, ale značnou dávku sebereflexe nelze Ivo Tomanovi upřít. Vždyť jen se svým hendikepem si musel v životě od svého okolí vytrpět své. Najdete zde spoustu užitečných rad a názorů, které můžete aplikovat do svého života a zvednout tak jeho kvalitu. Lépe řečeno, zlepšit vnímání svého života.
Možná, že přijde styl psaní někomu kariéristický a pragmatický. To je ale logické, protože je psána člověkem, který svůj úspěch staví na marketingu. Pokud chcete trochu pohladit a ukonejšit, sáhněte raději po nějaké duchovní knížečce.
Negativa jsem shledal snad jen v ceně knihy, která se mi zdá dost přemrštěná. Platíte totiž i za zbytečné, mnohdy rušivé otazníky a odstavce. To paradoxně potvrzuje autorovo teorii, že lidé mají rádi jednoduchost a přehlednost. Proto si také raději koupí bulvár, než seriozní deník s dlouhými články bez obrázků. Bez této natahovací pomůcky by obsah knihy stačil na pouhou útlou knížečku, za kterou by už bylo ale echt trapné požadovat takovou sumičku.
Jak už ale bylo řečeno, Ivo Toman je podnikatel a ví jak na to. Je už jen na nás, zda jeho strategii budeme akceptovat.

Nebo snad ne?
???

80%

5 30.01.2014

Z většinou názorů v knize souhlasím. Mimo světového názoru, jsou zde také popsány techniky vedoucí k vyléčení a zlepšení kvality života. Jelikož jsem je neuvedl v praxi, nemohu jejich účinost plně posoudit. Zdržím se tedy hlasování formou hvězdiček.
Souhlasím však s autorem, že kdo duchovní vyléčení zažil, toho už nikdo o jeho neexistenci nepřesvědčí. Jako vždy, není nad vlastní zkušenost.

Svého času mi byla tato sbírka múzou.

,,Ni plakat už nemá síly,
takové hoře má:
na jejich lavičce milý
ted´ druhou objímá."

Na knihy Ladislava Fukse je potřeba se naladit. Pokud se vám to povede, tak vás čeká fenomenální výlet do příběhů plných černého humoru. Spalovačem mrtvol nevyjímaje.
Fuksovi se krásně podařilo popsat úskalí spasitelského syndromu. ,,Nikdo nebude trpět, spasím je všechny".

Vždyť on ten pan Kopfrkingl to s námi myslel přeci dobře, jen s těmi prostředky to poněkud přehnal.

100%

5 03.06.2013

Začátek výborný, ale pak následoval úmorně zdlouhavý popis vztahu mezi Olgou a Oblomovem. Ten když jsem překonal, tak se mi ulevilo a opět vzrostl můj zájem.
Osobně, ty pocity lenosti, odkládání, apatie a zmaru znám, i s jejich následky. A musel je zažít i Gončarov, který je ale zároveň i překonal, protože jinak by nedokázal napsat tolik obsáhlých knih...
Oblomov měl tu výhodu, že kolem něho přeci jen někdo poskakoval a měl alespoň nějaký příjem. Ale pokud dnes člověk nevyvine minimálně nějakou akci, tak je oblomovština, přímou cestou na ulici a pod most.

,, ... rád bych věděl, jak se člověk stane žebrákem, jak se do takového postavení dostane. Dochází k tomu náhle nebo postupně, poctivě nebo podvodně?"

90%

Vtipně a zároveň hořce popsané, co s lidmi dělají placaté obrazovky a hlavně pak sociální platformy. Je dobře, že se to stává tématem k zamyšlení.

P.S.: Jako vodítko, jak se virtuálním světem nenechat pohltit, ale zároveň ho využívat ku svému prospěchu, doporučuji knihu Digitální minimalismus, a z našich vod, přednášky Karoliny Presové!
95%

4 16.06.2024

I když má autorka údajnou letitou policejní praxi, jak je všude marketingově vyzdvihováno, tak mě to přišlo jaksi plytké a dějově hrozná blbost. A proč tak vysoké hodnocení na DK? Projděte si uživatele a zjistíte, že drtivou většinu jich tvoří ženy... Sorry!
40%

4 18.04.2023

Nejsem sportovec, ani aktivní, ani pasivní a místo běhu volím chůzi. Jízdu na kole mám sice rád, ale pouze šnečím, vyhlídkovým tempem. Vyjet si na kole do Afriky, či do Rakouských Alp, jako jeden můj známý, je pro mě nepředstavitelná výzva, které ale beztak nemám potřebu nijak čelit.
Tato kniha mě zlákala tím, že autor je rodák ze stejného města a že jsem léta pracoval s jeho dědou, který mi o dobrodružném vnukovi několikrát vyprávěl.
Hned po prvních stránkách jsem byl mile překvapen. Zaujala mě autorova odhodlanost, otevřenost, odvaha a poutavý styl psaní okořeněný příjemným humorem. Opravdu hezky se to četlo!
90%

4 08.08.2021

Nechci hodnotit, ani se s nikým přít o pravdivosti obsahu. Nejsem zastáncem okultismu, astrologie, magie a alchymie. Přesto jsem přistupoval nezaujatě a díky tomu si tak vychutnal obsáhlý duchovní román. Pravda, některé části jsou rozvleklé a nezáživné, ale věřím, že i ty tam mají svůj smysl a logické místo.
Za obdiv také stojí historie tohoto díla. Kdy pár nadšenců věnovalo energii jeho opisu a samizdatovému šíření v době, kdy byl určen k zániku.

Sto procent nedávám, aby snad nedošlo k mýlce, že se jedná o duchovní román stejných kvalit jako knihy Ankera Larsena. Jeho Kámen mudrců, všechny duchovní romány zastřešuje a pro mě je v tomto žánru top. Místo v knihovně vedle něho, si ale Červený lev určitě zaslouží.
95%

4 11.04.2021

Výborné zpracování, radost držet v ruce a listovat. Některé rozhovory mě hodně zaujaly. I když některé ,, samotáře" paradoxně potkávám na různých společenských akcích...
Ale nic ve zlém, jen jsem ještě ze sebe pořádně nevyvětral příběh Christophera Knighta, který samotářům nasadil laťku příliš vysoko.
85%

Po dlouhé době jsem si šel odpočinout k Morrellovce. Není o čem přemýšlet, něco řešit, prostě vypnout a číst. Je to opravdu červená knihovna pro velké kluky. A jak psal v komentáři Danny 21, David umí i bez ní a nemusel by to tak oslazovat. Johny Rambo v První krvi, také neměl žádnou princeznu, a jak to odsejpalo!

50%

4 27.09.2020

Utrpení, které se za války v táborech odehrávalo, je víceméně známé. Kvůli tomu nutně tuto knihu číst nemusíte. Stačí si osobu a skutky Maxmiliána dohledat kdekoliv na netu a jeho příběhem tu hroznou atmosféru ještě podtrhnout.

Až budete nadávat, že se máte špatně, manželka vám podala studenou večeři, venku prší, nudíte se a že nedejbože zrovna nejde WiFi... Zkuste se nad dnešními hodnotami zamyslet ve srovnání s dobou minulou a uvidíte, jak trapně se budete cítit.