KlariN
komentáře u knih

Návrat do řeky tak úplně nevyšel, vysoká očekávání nenaplněna. Epizodická vyprávěcí struktura podtrhuje rozvleklost příběhu. Zábava na jedno přečtení.


Překvapivý nářez. Strhující vyprávěcí struktura epidentně inspirovaná filem. Sympatické postavy, o které se budete bát.


Mystérium, klukovské dobrodružství, magický realismus i hrátky s historií.
Jáchym Topol na dalším ze svých nezpochybnitelných vrcholů.
Čirá krása!


Decentní sešup dolů. Příběh vysokoškolského sexuálního zneužívání je vystavěn klopotně a příliš nefunguje ani propojení s Adamovou Nemesis. Vršení nesnází členů týmů je lehce únavné, podobně jako sentimentalizující tendence. Slz je zkrátka tentokrát až příliš mnoho. Na stranu druhou však potěší zběsilý, výborně vystavěný finiš. Vrátím se i po šesté. Snad bude zase lépe.


Je mi líto, ale dosud jednoznačně nejslabší Eričin případ. Náhledy do osudů vražedného dua nekonečné, předvídatelné a především nudné. Vrací se motiv nedůslednosti při zjišťování vztahů mezi svědky a podezřelými. Gradace děje minimální, a přeakčnělý konec dokonale vytržený z paty. Hlavní hrdinka nezvládá vztahy a vágně osciluje mezi dvěma muži. Spisovatelská únava v přímém přenosu...příště snad bude líp!


Zdá se, že jsme došli do finále, a Prošková se se svými hrdiny loučí famózně. Obě novely lze směle zařadit k nesporným vrcholům série, která v našem kontextu právem patří k žánrové špičce. Autorka zvládá větší měřítko vyprávění, i příklon směrem k psychothrilleru i společenské analýze. Horác poprvé vstupuje do vztahu a také...


Horác s Vašátkem potkávají horor. Ve třetí povídkové knize Hana Prošková směřuje k žánrovému crossoveru detektivky a gotické literatury, samozřejmě v ryze domácí podobě. Nadpřirozená bubáčina se tudíž nekoná, hrůza pochází výhradně z reálných příčin. Leč gradace běsu je prvotřídní, a Vašátkova služební racionalita s Horácovými intuitivními postřehy jsou zase jednou ve skvostné rovnováze. Povídka Přízrak je pak vynikajícím holdem Edgaru Allanu Poeovi.


Sice mám pro Frýbortova klíčového antihrdinu Michala Najmana lehkou guilty pleasure slabost, skutečnost, že třetí Vekslák opravdu hodně vaří z devadesátkové vody ovšem přehlédnout nemohu. Románu ubližuje roztříštěnost struktury na řadu dílčích segmentů, velký počet zaměnitelných postav, i evidentní autorova roztěkanost. Tragické konce některých charakterů jsou za hranicí sentimentálních klišé. Humorná odlehčení naopak povětšinou fungují, a Lájoš kraluje jako vždycky. Jsem přesvědčen, že v aktuálně vládnoucí společenské nostalgii po dané epoše má vekslácká série solidní potenciál pro případné televizní zpracování. Dočkáme se ho?


Velmi sugestivní záležitost, a zároveň uspokojivé otevření série. Řada sympatických postav, jež žene sada uvěřitelných motivací. Procedurální i osobní rovina jsou rovnocenné a finální vyústění z ranku povedených variací na antickou tragédii. Mínusové body míří především k místy poněkud kostrbatému překladu. Tina Frennstedt je objev!


Druhá povídka říznější než první, i přes lehký ideologický opar se ale i dnes dají číst obě. Klíma prokazuje značnou spisovatelskou zručnost, i evidentní poučenost kvalitními vzory. V celku neurazí, v jednotlivostech místy i nadchne. Důraz na vizualitu obě povídky předurčuje pro filmovou adaptaci. Nestalo se, škoda.


Neonoir do vlaku. Nic víc nic míň. Na sérii s H. Boschem se to dívá s řádným odstupem, a anotace vydavatele je vyloženě zabíjející. Ale coby odpočinková četba ucházející.


Akční, dynamické, a díky častému střídání perspektiv nenudné. Oddechovou četbu bohužel zbytečně kazí ledabylý překlad, který je u produkce MOBA bohužel neblahým standardem.


Závěr postfoglarovské trilogie, aneb od detektivního románu pro mládež, přes prázdninové dobrodružství s prvky mystiky až k finálnímu ecovskému podobenství o polaritě světla a temnoty. Velmi příjemné čtení, nicméně zamrzí vztahy, které se příliš nevyvíjí, navíc řadě hrdinů (Alžběta, Šimon) se nedostává adekvátního prostoru. Neobratně je rovněž vyřešena, respektive zahozena, přítomnost nadpřirozeného prvku v první knize. Pokud Vám ale Hrobaříci přirostli k srdci, neváhejte se začíst:Jejich loučení rozhodně stojí za pozornost Vaši.


Další velká radost! Tempo knihy je pozvolné podobně jako prázdninové dny, s Hrobaříky a jejich novými přáteli se však čas krátí překvapivě snadno. Tentokrát je sice záhada méně důležitá než přátelské kontakty, to ale vůbec nevadí, protože závěrečné loučení se sympatickými hrdiny je stejně bolavé jako konec prázdnin. Dílčí výhrady mám v podstatě jen dvě - a) na to, v jakém se hrdinové nacházejí věku je jejich jednání přece jen trochu moc platonicky slušňácké, a b) taky by si v hospodě mohli dávat i něco jiného než biftek Slunce :-D. Jinak ale palec vzhůru!


Intenzivní kniha o prázdnotě. Byť se odehrává na klonku osmdesátých let, rozhodně nejde o retro, ale o nadčasovou studii duševní bolesti uprostřed zdánlivého blahobytu. Jak současné!


Určitě jeden z Kingových románů, vhodný pro začátečníky, hlavně co se přehlednosti děje týče. Potěší pár narážek na kingovské tvůrčí universum, i sebe -ironické narážky na specifika spisovatelské profese. Pomalejší rozjezd, hutný závěr, výborný epilog. V kontextu Kingovy literární tvorby v podstatě jen lehký nadprůměr.


Knize pana Páska bohužel nejvíc chybí precizní redaktor, který by jí vtiskl preciznější tvar, i autentičtější mluvu postavám, ocitajícím se v hormonálních bouřích dospívání. Naředěný odvar ze Škvoreckého, rozplizlý na více než čtyři sta stran. Sympatičtí hrdinové ani působivě vystižená atmosféra rokenrolem opájejícího se Brna ovšem nechybí. Působivé jednotlivosti se bohužel nespojují v impozantní celek. V podstatě přeškoda.
