KlérTomson komentáře u knih
Dánovky jsou jako droga. Dočtete, zpracujete a chcete další!
Zlodějka knih...tyhle postavy, tenhle děj, styl a celkové uchopení tématu. Nepřekonatelné. Pro mě asi největší literární zážitek, za celý život. Filmové zpracování je taky hodně povedené, ale jsem ráda, že první jsem četla knihu. Po dočtení knihy mi stačí pár dnů, abych se nastartovala na další titul. Po zlodějce je euforie tak velká, že nejsem schopna začít číst něco jiného. Člověk si přeje, aby nikdy neskončila, aby žila věčně a byly další pokračování. Ve mně asi věčně žít bude.
Tuhle knížku považuji jako ztrátu času. Určitě bylo záměrem autora šokovat, ale dnešní mládež je tak otupělá, že jí to asi nepřijde. Vyhovuje mi, že to vypráví Jack a je to celé z jeho pohledu. Chvilkami jsem se dost nudila a nic se nedělo. Už když otec vybetonovával zahradu a zemřel tváří tvář s betonem, tak jsem byla připravena na cokoli. Po jazykové stránce jsem si nevšimla nějakých zvláštní výrazů. Jen mě občas mátlo pouhé naznačování a nelíbilo se mi pojmenovávání Suiného těla Jackem.
V knize jsem nenašla nějaký dějový konflikt. Jen ty menší, které musí děti řešit a z těch se skládá celý příběh. Jejich největší konflikt je, co s mrtvou matkou, jak ji uschovat atd., jako další velký problém vidím vztahy mezi dětmi. Hlavně Jack a Julii. Jack by chtěl něco víc od začátku knihy a Julii se mu povolí až na konci. Proč vlastně? A další pro mě problém neproblém je to, že se nejmladší bráška převléká do dívčích šatů. Chápu, že si díky šikany ve škole připadá zranitelný a asi si myslí, že si na dívenku nikdo nedovolí. Ale copak to děti ve škole nepoznají a nebude ještě větším terčem posměchu než dříve?
Příběh mě moc nezaujal. Nemyslím si, že je to reálné a šokovala by mě nějaká drsná realita. Opravdu by napadlo děti zabetonovat matku ve sklepě a „zneužívat“ nejmladší sestru když vyrůstali v úplné rodině?
Nemyslím si, že by měl autor nějakou hlubší snahu tímto příběhem něco čtenáři sdělit. Mělo to spíše šokovat, ale nejsem si jista, jestli to splnilo takový účel. Spíš mě to unudilo, protože se to hodně opakovalo. Nevím, jestli autor zažil něco ze svého románu, ale myslím si, že spíše ne, protože by o tom nepsal, ale trpěl by traumatem někde v psychiatrické léčebně.
Kdyby byla kniha o něco delší, asi bych ji odložila, ale považuji to za dobrou čtenářskou zkušenost.
Knihu jsem četla až po filmu. Jak už je tu zmíněno, nejde srovnat knížka o 100 stranách s celovečerním filmem. Obojí se mi moc líbí, ale kniha je spíše volnou inspirací k filmu. Psaná velmi čtivě a citlivě.
Dán si zachoval svůj styl i humor. Čekala jsem sice další napínavou mírně drastickou "Dánovku", ale pokud to vezmu z pohledu díla velmi kvalitního spisovatele a jeho umění popsat věci i zevnitř, ne jen na první pohled viditelné, tak nejde jinak než založit do knihovny a po čase po ní znovu sáhnout.
Začátek trochu nezáživný, ale potom to zase mělo svůj osobitý styl. :)
Dostala jsem na Vánoce, perfektní čtení. Umírala jsem smíchy. Knížka se mi líbí víc než film, ale ve filmu je dobré obsazení, tak to stojí taky za to :).
Nápad 12/10, provedení nic moc. Obrázky nejdou dobře nasvítit a text je takový nesourodý.
Moc bych chtěla napsat, že to bylo nenáročné čtení, ale bylo spíše nezáživné.
Ilustrace jsou krásné. Příběhy velký průměr.
Ilustrace jsou víc než DOKONALÉ, nicméně jediné poselství, které tato kniha má je, že se vyplácí být trpělivý.
Knihu jsem dceři koupila na základě ilustrací, ty jsou krásné. Příběh mě osobně až tolik nezaujal.
Knížka je pro mě po všech stránkách dokonalá! Tak jako každá z Dánovek. Jsou originální a poutavé.
Příběh sám o sobě je moc hezký, ale styl psaní je děsný. V textu hodně gramatických chyb i triviální slovosledy. Je to asi špatným překladem.
Krásné prázdninové čtení :)
(SPOILER) Knihu jsem přečetla během tří dnů, styl psaní je hodně čtivý a celková myšlenka i filozofie knihy jsou dokonalé. Určitě bych nic neměnila až na ten konec. Nedokázala jsem přenést přes srdce, že všichni najednou zase vidí. Někteří slepci dospěli k prozření, tak jako dívka v tmavých brýlích, ale proč se vrátil zrak i jiným? I těm, kteří žili na úkor jiných a nezměnilo se v nich vůbec nic? Tato otázka ve mně zůstává otevřená.
Kniha mě nezaujala, nedokázala jsem ji dočíst. První kniha za celý život, kterou jsem odložila nedočtenou.