knihojed
komentáře u knih
Deset malých černoušků
Agatha Christie
Mistrovské dílo, detektivka s doslova horrorovou atmosférou, vystavěnou tak sugestivně, až to čtenáře doslova vtáhne na onen (skoro) opuštěný ostrov. "Pachatele" jsem sice odhalil poměrně brzy, ale i tak mě zajímalo, jak se autorce podařilo drama vypointovat. Pochopitelně skvěle.
Pastýř
Frederick Forsyth
Tahle literární jednohubka mě moc překvapila. Měl jsem Forsytha pečlivě usazeného ve škatulce "politický a špionážní thriller" - a ejhle, tohle je cosi napsto odlišného. Vyprávění mě už během prvních pár stránek vcuclo do kabiny "ztraceného" letadla. A udrželo mě tam až do posledního písmene.
Moc a sláva
Graham Greene
Jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četl. Příběh je neuvěřitelně plastický, a tohle hlavně díky tomu, jak plastická je hlavní fugra. Vymyká se jakékoli šablonovitosti, není na níc nic černobílého. Kristovská alegorie je v Greeneově tvorbě poměrně častým motivem, zde je zpracována úchvatným způsobem.
Zbabělci
Josef Škvorecký
Zbabělci mě uchvátili především neuvěřitelně plastickým a objektivním pohledem na události konce války. Nesetkáváme se tu s žádnými šablonami, s žádným černobílým viděním. Vše je tak skutečné, až to mrazí.
Den pro Šakala
Frederick Forsyth
Klasický napínák s prvky politického i špinoážního thrilleru. V příběhu není nic přehnaného, vše je uvěřitelné a v mezích toho, co známe z politcké reality. Pár nezáživných pasáží sice trochu nudí, ovšem pro pochopení děje jsou asi nezbytné. Celkově je však kniha nesmírně čtivá.
Všichni lidé bratry jsou
Johannes Mario Simmel
Ze všech Simmelových knih, co mi přišly do ruky, se mi tahle líbila asi nejvíc. Autor má nevídanou schopnost pochytat hodně zajíců najednou, aniž by to působilo nesourodě. Mnoho témat, přesto kompaktní celek. Paráda.
Hluboký spánek
Raymond Chandler
Kdykoli jsem četl některou z Chandlerovek, vždy jsem si dopředu musel říct, že nesmím očekávat klenot světové literatury, nýbrž oddechovku pro pobavení. A pak to jde. To je prostě čtení na pohodu.
Román pro muže
Michal Viewegh
Pro mě jenom další důkaz toho, jak pan Viewegh klesá a klesá ...
Hlava XXII
Joseph Heller
Z téhle knihy může člověk snadno propadnout těžké depresi. Je potřeba nastavit si odstup a pak to jde. Prolínání absurdity s přísným realismem je tak geniální, až z toho mrazí.
Nejprotivnější ženská ve městě
Jiří Raichl
Ironie, nadsázka, sarkastickej humor, napětí, tajemno, záhady, parodie na scifi a paranormální jevy... Ale taky romantika, dojemný scény, zápletky s přesahem mezi řádky... Tahle kniha rozhodně nenudí, má spád a zavrtá se do mozku (zdravě).
Král a císař: Příběh dlouhého panování Zikmunda Lucemburského
Jiří Hanibal
Plastický, objektivní pohled na Zikmunodvu éru i na něho samotného. Nacionalistická (a poté i ta komunistická) z něj stvořily "lišku ryšavou", stvůru, od které by ani pes kůrku nevzal. Ale jak už to tak bývá, všechno je poněkud složitější. A Zikmundova osobnost skutečně složitá byla, alespoň soudě podle všech dostupných autentických pramenů.
Báječná léta pod psa
Michal Viewegh
Snad jediná Vieweghova kniha, která z mého pohledu snese přísnější měřítka. A taky jediná, kterou jsem dočetl skutečně až do konce.
Tankový prapor
Josef Škvorecký
Tuhle knihu těžko může pochopit někdo, kdo nezažil vojnu v řadách ČSLA za časů tuhého bolševismu. Lapmasácká buzerace, absurdní svět založený na totální nesmyslnosti všeho, co se v kasárnách děje, toť tristní zkušenost pro každého inteligentního člověka. Já jsem sice rukoval cca o 35 let později než pan Škvorecký, leč s mnohými fenomény, o niž píše v Tankovém praporu, jsem se setkal i já. Kniha mě pobavila a zároveň utvrdila v názoru na bolševický režim.
Tisíc a půl dobrodružství
Richard Halliburton
Nádherná kniha nádherného blázna. Není divu, že skončil tak, jak skončil. Ale žil naplno - a o to jde ...
Malý princ
Antoine de Saint-Exupéry
Patrně nejznámnější Exupéryho kniha, jakási ikona jeho tvorby. Zvláštní formou jakési pohádky pro dospělé tu autor prezentuje svůj filozofický pohled na všelicos, hlavně na fenomén přátelství a jeho nenahraditelnost v životě.
Citadela
Antoine de Saint-Exupéry
Náročná kniha, v podstatě sled filosofických úvah, které čtenář potřebuje zpracovat, takže je potřeba udělat si na to čas. A náladu. A pak se může rozvinout jejich síla.
Pomalá voda
Jiří Raichl
Kniha je určena primárně pro ženy, což mě nepatrně odrazovalo, ovšem po přečtení prvních pár stránek se na mě přilepila a ostatní svět zmizel. Je to nesmírně čtivě napsaný příběh vyprávěný s humorným nadhledem, přičemž se dějová atmosféra mění z počáteční selanky ve strhující psychothriller plný napětí a záhadných událostí vrcholících překvapivým vyústěním.
Autor si navíc nesmírně zajímavě pohrál s formální stavbou vyprávění, čímž to celé skvěle oživil. Dle mého názoru udělal zase pořádný krok kupředu...
To na tobě doschne
Ivan Kraus
Krausův vtipný vypravěčský styl mě vždycky dokáže pobavit. Na jeho knihy musím mít tu správnou náladu - čili chuť na nějakou tu pěknou oddechovku.
Výchova dívek v Čechách
Michal Viewegh
Příběh mi připadal zmatený a nelogický, Oskar nedůvěryhodný a nepochopitelný.
Prokletí rodu Dainů / Skleněný klíč
Dashiell Hammett
Dashiela Hammeta tuším zmiňuje Karel Kryl v jedné své písni. Dlouho jsem neměl páru, o koho se jedná, až mi jeden kamarád poradil po něm sáhnout - s tím, že Hammet je vlastně průkopníkem drsné detektivní školy, první autor, který poslal svého detektiva na ulici a nechal mu tam rozbít hubu. Ano, je to tak. Hammetovky se čtou výborně, byť to pochopitelně není žádná "obrovská" literatura.