_Knihomolka_
komentáře u knih
Farma zvířat
George Orwell (p)
Úžasné nadčasové dílo se skrytou myšlenkou. Je fascinující, že Farma zvířat by se dala číst malým dětem jako pohádka, které by jí tak bez sebemenšího přemýšlení opravdu braly, i když je ve skutečnosti určena pro větší, kteří v tom vidí náznaky Stalinovského režimu a čím jsou starší, tím více v příběhu nacházejí to, co měl autor od samého začátku v plánu. Kdybych nevěděla, že Farma byla napsána před tolika lety, tak bych s klidným srdcem řekla, že to není pravda, a to proto, že je to stále stejné, dokola se to opakuje a nemění. Určitě si tuto knížku přečtu ještě párkrát během několika let, abych v ní odhalila co nejvíce termínů spojených s tehdejším Ruskem a udělala si na tu dobu co nejpřesnější obrázek.
Světlo v temnotách
Sharon Cameron
Knih o tomto těžkém období teď u nás vychází poměrně dost, ale i tak jsem dala nejdříve přednost téhle, která vyšla před rokem, protože autorka vychází ze skutečného příběhu. Ačkoliv se jedná o velmi těžké téma, kniha se mi v podání Sharon Cameron četla dobře. Cením také poznámky o poválečném životě postav a jejich fotografie. Při čtení se mi opět potvrdilo, že to, co se teď děje na Ukrajině napadené Ruskem je úplně stejné jako to, co bylo prováděno za druhé světové války zemím - lidem - Němci v čele s Hitlerem. Víc není co dodat. Tohle je kapitola sama pro sebe.
Staré sídlo
Mary Ellen Taylor
Po delší době se mi do rukou dostala knížka s jednou z nejhezčích obálek, jakou jsem kdy viděla. Vzhledem k tolika pozitivním recenzím a slibné anotaci jsem od ní měla velká očekávání. Jenže když jsem knihu naposledy zaklapala, byla jsem z ní hodně zklamaná. Kdyby jí autorka zkrátila o takových 100 až 200 stran, tak by čtenář ani o nic zásadního nepřišel. Dvě časově odlišné dějové linie, které se navzájem prolínaly, se mi líbly, ale více mě zajímal tajemný příběh z minulosti, než život Libby, jejíž kapitoly byly většinou zdlouhavé a skoro o ničem.
Tajemství rudolfínské Prahy
Jiří Martínek
Rudolf II. byl jednou z nejzajímavějších osobností českých dějin, která by si určitě zasloužila více pozornosti. Byl to ten typ člověka, který, i když na něj ostatní hleděli skrz prsty, za zády ho pomlouvali a mysleli si, že je úplně zaslepený (což v některých případech opravdu byl), dokázal odpustit a i nadále se věnovat svým povinnostem a koníčkům. Kniha by v některých ohledech mohla nahradit učebnici, protože obsahuje dost informací i pro střední školy, ale stejně tak i pro ty základní, jelikož je tu vše hezky vysvětleno a doplněno obrázky.
Prázdniny v Evropě
Ladislav Zibura
Ani cestování se Ziburou po Evropě nebyla nuda. Při čtení jsem měla úsměv na tváři, i když mě mrzelo, že cestopis opět obsahoval více zajímavostí o lidech, které autor po cestě potkal, než o dané zemi, což by se sem ostatně hodilo více. Přesto jsem se však dozvěděla pár informací, o kterých jsem před tím neměla tušení, vzala jsem si z jeho dvouměsíčního putování také nejedno poučení a načerpala pár zkušeností, takže se to nakonec nějakých způsobem vykompenzovalo. Nicméně se těším, až si přečtu o jeho dalších cestách :).
Má lady Jane
Cynthia Hand
Autorky si na sebe vzaly docela těžký úkol. Spojit fantasy s historickou stránkou se ne vždy každému povede, ale musím uznat, že tyto tři dámy to zvládly skvěle. Ze začátku mi příběh připomínal pohádku Zakletá Ella, kterou jsem jako malá měla ráda, takže by dalo s trochou nadasázky říct, že jsem se tak trochu vrátila do dětství. Nejvíce mě na knížce bavila historie a vtipné pasáže, které nebyly vynechány snad ani na jedné straně.
Ale i tak se nejspíš nepustím do jejich druhé knížky, která by měla být parodií na Janu Eyrovou, protože ta opravdová se mi moc líbila, takže bych si o ní nechtěla zkazit dojem.
Prázdniny v Česku
Ladislav Zibura
Tím, že jsem nejprve četla cestopisy od Rendla, který nasadil laťku hodně vysoko, byl pro mě Zibura menším zklamáním. Nevím, jestli to bylo tím, že se jednalo o rodné Česko, a proto mi možná většina rozhovorů s místními obyvateli nepřipadala moc zajímavá, nebo tím, že jsem čekala více informací a zajímavostí o daném místě a fotografií z cest, které zde byly nahrazeny ilustracemi. Ale na druhou stranu je pro mě Zibura synonymem pro skvělý humor, který celé putování tak nějak osvěžil a díky němu se mi jednotlivé příběhy četly jednoznačně lépe.
Svědectví o životě v KLDR
Nina Špitálníková
Příběhy sedmi silných lidí, kteří se i přes krutý a nelidský režim generace tří Kimů dostali z KLDR, a měli sílu začít znovu, s novým štítem a potlačenými vzpomínkami na tamní režim, ve kterém dříve žili. Před tím, než jsem vůbec knížku otevřela, jsem si myslela, že toho o Severní Korei vím poměrně dost, ale po přečtení jsem byla hodně vyvedena z míry, protože jsem neměla povědomí ani o polovině z toho, co se tam děje. To, jakým způsobem k lidem přistupují, v jakých podmínkách tam přežívají, ta otřesná hygiena, a absurdní zákazy, které občané KLDR musí dodržovat, aby se vyhnuli ještě absurdnějším trestům a popravám. Tato knížka by měla být 100 % zařazena na seznam povinné četby, aby si lidé uvědomili, jak se mají dobře, a to, na co si stěžují, jsou většinou jen malichernosti.
Nové začátky
Lilly Lucas
Další skvělá contemporary do sbírky, kterou bych zařadila k těm nejlepším, stejně tak, jako její autorku. Vztah, který mezi Lenou a Ryanem panoval, by se dal označit jako typická romantika ve stylu "hate to love". Jinak, co se týče autorek, které píší vesměs romantické knížky, jako například Mona Kasten, Bianca Losivoni, Kasie West, Brigid Kemmerer a další, tak mi jejich příběhy začínají pomalu splývat dohromady, i když se snažím střídat žánry :). Nicméně všechny jejich díla jsou skvělými oddechovkami, které pohladí na duši, včetně těchto Nových začátků.
Smrtící bílá
Robert Galbraith (p)
Já mám osobně Strikeovy detektivní případy moc ráda. Všechny byly úžasné a tento také nevybočil z řady. Jedním slovem to byla dokonalost. Opět precizně vystavěný příběh - nevšední vražda s těmi nejrůznějšími svědky, nejasné okolnosti a motiv vraždy, a postupně se vyvíjející vztah Strika a Robin. Po dočtení jsem s radostí zjistila, že za pár týdnů u nás vyjde pátý a možná i poslední detektivův případ a to dokonce se skoro 1000 stránkami, takže se nemůžu dočkat. Už, aby to bylo :).
Neobyčejný čtenář
Alan Bennett
“What she was finding also was how one book led to another, doors kept opening wherever she turned and the days weren't long enough for the reading she wanted to do.”
Neobyčejný čtenář byl jednoduchý, hezký a pohodový příběh založený na menším počtu postav a kratší a nekomplikované dějové linii. Zaměřoval se především na knihy, na to, jak člověka dokáží změnit, na královnu Alžbětu II., její každodenní příhody a její rodinu. Svým způsobem se mi příběh líbil, ale není to ten typ knížky, ke které bych se ještě někdy v budoucnu vracela.
Ve službách zla
Robert Galbraith (p)
Čím dál delší a čím dál lepší! Strike s Robin se mi tímto jejich třetím detektivním případem definitivně dostali pod kůži. Je až neuvěřitelné, jak autorka dokáže celý ten děj postupně stupňovat, až do samotného závěru, přitom barvitě vylíčit životy obou hlavních postav, zakomponovat do příběhu ještě myšlenky a předpoklady vraha a všechno to nakonec uzavřít tak, že to na sebe nádherně navazuje a dává to smysl. Opravdu jsem z tohoto dílu nadšená a nemůžu se dočkat, až budu mít v ruce další :).
Hedvábník
Robert Galbraith (p)
Páni... J.K. Rowlingová mě nestačí udivovat! U knížky jsem se ani chvilku nenudila, protože to díky autorčině nádherné a bohaté slovní zásobě a napínavému vyšetřování ani nešlo. A také nejspíš díky tomu, že to byla první detektivka, u které mi běhal opravdový mráz po zádech, protože se příběh točil okolo velmi netradiční vraždy. Zkrátka nemám vůbec ponětí o tom, co by se dalo knize vytknout. Byla podle mě na úrovni Volání kukačky, která byla také skvělým únikem do "jiného světa".
Úzkosti a jejich lidé
Fredrik Backman
Při mém druhém setkání s Backmanem jsem už zřejmě začala jeho příběhům přicházet na chuť. Knížka úzkosti a jejich lidé byla taková bláznivá komedie s detektivními prvky a pasážemi zaměřenými na zamyšlení se nad životem, který vedeme. Občas mě trochu mátlo to, jak se střídalo dění v bytě s rukojmími s částmi, kde je policisté vyslýchali, kapitolami, které byly zaměřené na Zařino chození k psycholožce a příběhy s mostem. Ale celkově se mi tato knížka líbila více než Muž jménem Ove, který mě moc neoslovil.
Chata ve Švýcarsku
Julie Caplin
(SPOILER) I když se jede pořád podle stejné kostry, (hlavní hrdince se zboří kariéra, nebo vztah, kvůli tomu jede za novou příležitostí do nějaké cizí země, -kde se vždy autorka rozepíše o místním jídle, památkách a přírodě- , a potká tam muže svých snů) já tyhle příběhy miluju, protože každý z nich je i přesto originální a mistrně vystavěný. Každý se odehrává v jiné zemi a s jinými sympatickými hlavními postavami.
Vždy si nechávám tyto romantické útěky na dny, kdy mám více času na čtení, a nemusím knížku přelouskat za dva dny, abych ty všechny krásné pocity z ní mohla dostatečně vstřebat a vrátit se k oblíbeným pasážím. Už se nemůžu dočkat Domku v Irsku, kde bude ústřední postavou Minina sestra Hannah :).
10 000 kilometrů pěšky Latinskou Amerikou
Jan Rendl
Ani toto "malé" pokračování s cílem dokončit již zmíněných 10 000 kilometrů pěšky napříč Jižní Amerikou nezklamalo. Opět oceňuji čtivost knížky, Rendlovu jazykovou úroveň, která byla krásně pestrá a fotky přírodních úkazů a památek v průběhu cestování. Jsem moc ráda za rozšíření obzorů a za možnost poznat, prostřednictvím Rendla, Jižní Ameriku takovou, jaká doopravdy je.
Muž jménem Ove
Fredrik Backman
Takový průměrný příběh. Celou dobu, co jsem knížku četla, jsem čekala, že se tam stane něco, co by Ovemu životu dodalo trochu toho elánu. Sice se tam objevilo pár takových změn v podobě nových sousedů a opuštěného kocoura, kterého se Ove poté ujal, ale i přesto se příběh vyvíjel stále stejným způsobem. Jediný důvod, proč jsem knížku dočetla, je ten, že nemám ráda nedočtené knihy.
Ale myslím si, že jsem ještě nenarazila na toho správného Fredrika Backmana, o kterém všichni mluví, takže to ještě zkusím s knížkou Lidé a jejich úzkosti a uvidím.
Hana
Alena Mornštajnová
To, co ve mně zůstalo po přečtení Hany nelze vyjádřit počtem hvězdiček ani napsanou recenzí. Byla to psychicky náročná knížka se silným a pravdivým příběhem, na který budu ještě dlouho vzpomínat. Jedním slovem to byla opravdu nádhera. Autorčin styl psaní, chronologické zachycení událostí, popis všech členů rodiny Helerových, ale hlavně Hanino dětství a její pobyt v koncentračních táborech. Zpočátku jsem moc nechápala její povahu a odpor vůči ostatním lidem, ale v té poslední části, kde se příběh zaměřuje výstředně na Hanu, jsem na ní názor úplně změnila a obdivovala jsem její odvahu a vytrvalost, bez které by se ve svém životě určitě neobešla.
Tuto knížku by si opravdu měl přečíst každý. Rozhodně doporučuji.
Ve skrytu stínů
Bianca Iosivoni
"Na to, abys teď natáhl bačkory, jsi až moc sexy".
Tak tohle byla jízda. Romantika v tomto příběhu, jak bych ale podle autorek, které píšou romantické knížky, očekávala, výjimečně nehrála hlavní roli a mně to díky velkému přívalu akce vůbec nevadilo. Líbilo se mi, že byl příběh vykreslený z pohledu Roxy i Shawa, a tudíž i různé pohledy na věci obou hrdinů. Těším se na druhý díl, ale nevím, jestli se pak pustím i do dalších, protože to má být série o šesti dílech, což mě už dopředu trošku odrazuje.
Co když se utopíme
Sarah Sprinz
Předvídatelný romantický příběh s tragickou minulostí jednoho z hrdinů na způsob Mony Kasten. Jak mi stránky ubíhaly pod rukama, opravdu jsem měla občas pocit, že čtu nějaký díl ze série Znovu od Mony Kasten, protože většina románů od obdobných autorek, jako například Laura Kneidl nebo Bianca Losivoni, se zaměřuje na podobná témata, včetně toho, že má vždy alespoň jeden z hlavních hrdinů, ne-li oba dva, za sebou nějakou nehezkou minulost. Jinak tato knížka byla naopak originální tím, že se po většinu příběhu odehrávala v lékařském prostřední.
