_Knihomolka_
komentáře u knih
Po stopách Jacka Rozparovače
Kerri Maniscalco
Hlavní hrdinka, která se straní plesů, světu šatů, drbů a hledání toho pravého ( jemuž se však na své cestě stejně nevyhne :)) a naopak dává přednost forenzní vědě, jak geniální. Autorka si mě získala doslova od první věty. No koho by nezaujala pitva mrtvoly hned v první kapitole, jež je ještě k tomu vykreslena tak, že se člověku před očima promítá skoro jako film :D? Jinak téma, jímž je pátrání po identitě Jacka Rozparovače, mě moc potěšilo. Proto se nemůžu dočkat dalších Keriíných děl, které se rovněž nesou v detektivním duchu a zaměřují se na fakta týkající se nějaké "známé osobnosti", která se nechvalně zapsala do historie.
Cukrárna v Paříži
Julie Caplin
VAROVÁNÍ: podobně jako u Kavárny v Kodani a Pekárny v Brooklynu se ani u Cukrárny v Paříži neobejdete bez něčeho sladkého při ruce :).
Caplinová je prostě sázka na jistotu. Kniha potěšila, nejednou mi vykouzlila úsměv na rtech a také mě přinutila jít do kuchyně péct :). Já tyto autorčiny romány miluji a mohu tak jen doporučit, protože jsou na léto naprosto ideální četbou.
Home Body: Mé tělo, můj chrám
Rupi Kaur
"It's easy to love
the nice things about ourselves
but true self-love is
embracing the difficult parts
that live in all of us."
Tímto už třetí sbírka od Rupi mi ze všech tří přišla nejméně povedená. Nasvědčuje tomu i skutečnost, že jsem se do básní pořádně začetla až od druhé poloviny knihy, což mě mrzelo, protože její verše jsou pro mě balzám na duši. Jelikož je tato kniha zatím poslední z autorčiných výtvorů, neubrání se sbírky porovnání. Dílo Mléko a med se mi zdálo, i když to je v rozporu s hodnocením uživatelů na DK, nejlepší. Následovaly Květy slunce, které na tom byly jen o stupeň hůře, a na poslední místo bych bohužel zařadila Home body.
Sí, vole!
Pavel Liška
V prvé řadě autory chválím za krásné grafické zpracování, které se jen tak nevidí. To se jim opravdu povedlo. Stejně tak, jako Liškův humor, který čtenáře provázel snad na všech stránkách, a který jsem si také okamžitě zamilovala. Ovšem pak tu byla i stinná stránka v podobě obsahu cestopisu. Ano, sice obstojně popsali místo, kde se zrovna nacházeli, místní obyvatelstvo, kempování, šamanské rituály..., dokonce padlo i pár zmínek o jejich soukromém životě, ale co nějaká ta fakta o Střední Americe? Tato věc mi tu prostě chyběla.
Nicméně jako nenáročné a humorné letní čtení je tato kniha dobrou volbou.
Pýcha a předsudek
Jane Austen
"Čeká tě strastiplné rozhodování, Elizabeth. Ode dneška ztratíš jednoho z rodičů. Nevezmeš-li si pana Collinse, nesmíš matce na oči, a vezmeš-li si ho, nesmíš na oči mně."
Na druhý pokus jsem už knihu dočetla. Musím přiznat, že se s nějakým tím odstupem let můj pohled na Pýchu a předsudek, jak jsem očekávala, opravdu trochu pozměnil. Z dříve nudné a ne moc zajímavé knihy se pro mě stala milou a příjemnou oddechovkou, která by rozhodně neměla chybět v žádné knihovně. Tímto se chytám na další romány od Austenové :)...
Mengeleho děvče
Viola Stern Fischerová
To byla síla. Díky několika přečteným knížkám o této době, jsem už měla představu o dění v koncentračních táborech, ale Mengele, Anděl smrti, mi stále unikal. Po zjištění jeho náplně práce, jestli se tomu sadistickému zabíjení nevinných lidí dá vůbec tak říkat, jsem byla zhnusena. Ani ve snu by mě nenapadlo, co s Židy a ostatními "nepřáteli Němců" prováděl. Doufám, že se v budoucnu tento přístup k lidem, bez jakéhokoli rasového rozčlenění, už nikdy nebude opakovat.
Černá a purpurová
Wojciech Dutka
Nádherný, srdcervoucí a nezapomenutelný příběh ze druhé světové války, který nyní patří mezi mé nejoblíbenější. Autor si zasloužil můj obdiv již po první kapitole, s čímž jsem se zatím u ostatních knížek setkala jen ojediněle. Líbilo se mi, jak si dal práci s fakty týkající se tohoto období, detailními popisy nejen koncentračních táborů, ale i ostatních důležitých budov, různorodých povah vedlejších postav, ale především složitého vztahu Mileny a Franze. Musím také zmínit, že román byl na své téma až neskutečně čtivý a byl také velkým spouštěčem emocí. S tak skvěle propracovanou knihou jsem se už dlouho nesetkala.
Námi to končí
Colleen Hoover
"Life is a funny thing. We only get so many years to live it, so we have to do everything we can to make sure those years are as full as they can be. We shouldnt waste time on things that might happen someday, or maybe even never."
Toto je mé třetí setkání s Collen. Poprvé ani podruhé mě její díla moc neoslovila (9. listopad - nic moc počtení a Odvrácená tvář lásky, která byla téměř o ničem). Autorce jsem však chtěla dát ještě poslední šanci v podobě knihy Námi to končí. Tento příběh jsem kupodivu zhltla za jedno jediné odpoledne. Byl napsán jinak, než ostatní její knihy a nejspíš díky tomu si získal nejen mojí pozornost, ale částečně i mé srdce...
Cesta k nesvobodě
Timothy Snyder
"Jestliže se Rusko není schopno stát silnějším, musí učinit ostatní slabšími. A nejjednodušším způsobem, jak ostatní země oslabit, je učinit je podobnějšími Rusku."
Hned po úvodním prologu je znát, že knihu nenapsal žádný laik, nýbrž vysokoškolský profesor, zabývající se dlouhá léta historií. Toto dílo je opravdu perfektním průvodcem dějinami, jejich dopady na nynější mezinárodní a mezilidské vztahy, ekonomiku západu a východu i obecné dění kolem nás. Jsem vděčná autorovi za možnost poznat, prostřednictvím jednotlivých kapitol, především Rusko - pravdivě a bez jakékoli naivity či slitování.
Lest
Sandra Brown
Ze Lsti mám hodně podobné pocity jako ze Zuřivosti. Opět jsem očekávala větší svižnost, napětí a lepší propracovanost detektivní zápletky. Zřejmě proto jsem se ze začátku nemohla pořádně začíst, ale po pár dalších stránkách to začalo být zajímavější, takže to nebylo zas tak špatné. Od poloviny vstupuje do dění i romantika, kterou bych však protentokrát vynechala. Ale to by nebyla Sandra Brown, aby do příběhu nezakomponovala i nějaký ten milostný vztah. To k ní zkrátka patří :).
Sofiin svět
Jostein Gaarder
Jsem moc ráda, že jsem od knihy dostala odpovědi na spoustu svých otázek a něco nového jsem se zase dozvěděla. Nejdříve jsem se ale obávala toho, že kniha na mě bude moc odborná a bude mít strukturu školní učebnice. V tom jsem se naštěstí mýlila. Autor totiž knihu pojal formou vyprávění určené pro patnáctiletou zvídavou Sofii, takže vše bylo srozumitelné. Také jsem Gaardena obdivovala v tom, že do knihy zahrnul velkou většinu informací (provázené trochou té filozofie), které by měl člověk znát, nebo o nich mít alespoň nějaké to povědomí.
Pláž v Chorvatsku
Julie Caplin
Krásná letní oddychovka, při níž si člověk připadá, jako kdyby se ocital v Chorvatsku, byl přítomen po boku obou hlavních hrdinů, užíval si jedinečně vykreslenou přírodu a jedl místní speciality. Moje srdce vskutku plesá. Caplinová opět dokázala vytvořila tu, pro ní již typickou, pohodovou atmosféru, kdy člověk nemusí nad ničím extra přemýšlet, nechá se unášet plynoucím příběhem, vstřebává všechny ty úžasné pocity z knihy a vždy se k ní rád vrací. Tato nádherná kniha, včetně celé série, je vhodná pro každého, kdo má rád předvídatelné příběhy, miluje romantiku, cestování a je nadšencem do vaření nebo vášnivým jedlíkem :).
Zlodějka knih
Markus Zusak
Knížka mě zprvu nadchla tím, že vypravěčkou byla smrt, (která se nám, jak jinak, představovala v tom nejlepším světle a vyvracela tak negativní představy a domněnky, které jsme si o ní my lidé vytvořili), avšak obsahově jaksi pokulhávala. Začátek příběhu se mi líbil z celého vyprávění nejvíce, poté to šlo z kopce. Byly zde pasáže a okamžiky, které ani nemusely být zmíněny, válka tu byla většinou nastíněna jen okrajově, a celkově mi příběh nepřipadal až tak čtivý a zajímavý, jak je napsáno v anotaci.
Květy slunce
Rupi Kaur
"You must have a
honeycomb
for a heart
how else
could a man
be this sweet."
Sice mě sbírka Mléko a med oslovila malinko více, ale ani u této jsem se nenudila. Opět zde byly básně, které jsem si přečetla několikrát, ale také i ty, které mi přišly slabší. Rupi do nich vložila procítěnost, nadhled a jasné poslání. Stejně jako první, i tuto knihu jsem četla v angličtině, což mi vyhovovalo více, než kdybych ji četla přeloženou do češtiny. Když jsem si totiž na internetu přečetla pár veršů v našem jazyce, přišlo mi, že překlad dílo ochudil o ty správné prožitky a pocity, které do něho autorka původně zakomponovala.
Mýtonoši
Tracy Deonn
Jakmile se ke mně kniha dostala, hned jsem si na přebale všimla nejméně deseti ocenění, které získala. Podle toho jsem tedy naivně soudila, že musí být absolutně skvělá, a tak jsem se do ní s radostí a plna očekávání pustila. Nakonec jsem však skončila na 150 straně, protože jsem už dál nemohla. Začátek byl zmatečný, postupně jsem se do děje zamotávala, pomalu jsem nevěděla kdo je kdo a pak už jsem to nechápala vůbec. Moc mě to mrzí, protože už si popravdě ani nepamatuju, kdy jsem nějakou knížku nedočetla.
Na kole přes Afriku
Tadeáš Šíma
Vzhledem k tolika pozitivním recenzím jsem si už myslela, že Rendl bude mít konkurenta. Ovšem Zibura ani Šíma na něho nemají. Ale tím Tádovi nijak nechci křivdit. Jenom ten jeho cestopis podle mého pořádně neobsahoval to, co by měl. Jednu věc bych však na jeho knize chtěla vyzdvihnout a to, že své putování nádherně převyprávěl. Podle toto, jak se autor během svého dobrodružství postupně vybarvoval, se ukázalo, že je to férový a cílevědomí muž s dobrým srdcem a pevnými nervy (které jsem mu občas záviděla). S kolem po Africe bych se tedy nevydala, ale do jiné země v budoucnu možná ano, takže by se dalo konstatovat, že mi tzv. nasadil brouka do hlavy.
Mezi dvěma Kimy: Na studiích v KLDR
Nina Špitálníková
Musím přiznat, že výpovědi severokorejských uprchlíků, které jsem si přečetla již před pár týdny, mě zaujaly rozhodně více. Zde jsem očekávala, že se autorka zaměří výstředně na své studium a pobyt v KLDR. Pár stránek o tom v knize sice bylo, ale ve větším počtu se tu vyskytovalo to, co již bylo zmíněno ve Svědectví o životě v KLDR. Ale i přesto jsem pochytila pár nových zajímavých informací, které jsem ráda uvítala a zapsala si je, takže to nebylo úplně špatné.
Mléko a med
Rupi Kaur
"If you were born with
the weakness to fall
you were born with
the strength to rise."
Moc milá knížka, v níž se autorka zaměřuje výstředně na ženskost, násilí a diskriminaci. Všechny své pocity a problémy zasadila do poezie s takovou lehkostí, že jsem se občas ani nestačila divit. Básně se střídaly obsahově i délkami, což se mi líbilo a mně osobně vyhovovalo. Nicméně nesmím zapomenout pochválit i její zajímavé, krásné a občas i obdivuhodné kresby, které básně doplňovaly.
Nejdražší Josephine
Caroline George
(SPOILER) Moc krásná knížka, ze které na člověka dýchá láska a historie. Jsem z ní opravdu nadšená, protože se na ní autorka pořádně vyřádila. Vyjádřila v ní hlavně svou nevšední kreativní stránku - příběh byl totiž rozdělen do čtyř forem dění. Ze začátku se setkáváme s emailem, kde si Josephine píše se svou nejlepší kamarádkou, pak se zprávami určené její matce i kamarádu Oliverovi a s dopisy a románem, které napsal v 19. století Elias, adresované Josephine. To vše se po celou dobu střídalo a knížku to ozvláštnilo a jaksi odlehčilo. S každou kapitolou navíc jsem byla zvědavější, jak příběh nakonec skončí. Kdyby se nějakým způsobem opravdu Josephine setkala s Eliasem, hodnotila bych ji asi lépe. Ale i tak jsem byla ráda, že se dala dohromady s Oliverem, který mě také dost přirostl k srdci.
* Někomu příběh připomínal Kroniky prachu, jinému zase historické romány od Austenové. Já bych ho však připodobnila k Větrné hůrce :).
Jsem roztříštěná
Tahereh Mafi
Jelikož mám moc ráda sérii o podivných dětech od Ransoma Riggse, který je manželem právě Tahereh Mafi, chtěla jsem si od ní také něco přečíst. Ta mě ale moc nepotěšila. Příběh byl skoro stejný jako Půlnoční kroniky od Bianci Losivoni. Měl podobné poslání, obsahoval hodně akce a dost podobnou romantiku. Jediný rozdíl byl v tom, že tu nikdo nechytal duchy :). I když má Roztříštěná pokračování, protentokrát si ho tady nechám ujít, protože mě ani nějak zvlášť neláká.
