_Knihomolka_ komentáře u knih

Útěk z Treblinky doporučuji spíše těm, kteří teprve začínají s druhou světovou válkou. Autor zde sice podal svědectví o svém nuceném pobytu v táboře, ale vadilo mi, že se nikdy ani nepokusil zacházet do detailů, nevysvětloval souvislosti a celkově to vzal jen povrchově. Z mého pohledu se z tohoto tématu dalo "vyždímat" více.

1 18.02.2023

Jako Rusko, tak i Čínu od Ortha bych zařadila mezi průměr. Zde se autor na rozdíl od zmiňovaného Ruska, kde se více setkával s místními, zaměřil na Čínu jakožto moderní velmoc - kniha je z 80 % nabitá informacemi o čínských technologiích a nejnovějších vynálezech, což není úplně to, co bych nutně vyhledávala. Ovšem i přesto jsem si v knize našla pár věcí, které mi byly po chuti, takže i nadále budu s Orthem v Couchsurfingu pokračovat :).

1 15.02.2023

"Nekonečná řada identických dní, kdy nerozlišujeme rána a večery, smutek ani naději. Už není žádné pondělí, úterý nebo pátek,nevnímáme rozdíly mezi obědem a večeří...ne, jen prázdné dny beze smyslu. Mlaskání vězeňkyň v jídelně, řev dozorců, tupé propagandistické proslovy vyučujících - vše se slévá do jednolitého zvukového monolitu."
V prvé řadě jsem vděčná paní Haitiwaji za odvážnou a srdcervoucí "zpověď" a autorce za osvětlení pro mě dříve neznámých informací o Číně (zejména o severozápadní části). U knih s podobnými tématy se nikdy nemohu dobrat toho - a zde tomu nebylo jinak-, jak a kde se v lidech rodí tolik zla, proč se neumí ponaučit z historie a dopouštějí se stále stejných chyb. Zkrátka takové knihy jsou potřeba jako sůl.

2 12.02.2023

Přestože je Lakomec drama ze 17. století, dokáže člověka dostat v každé době. Nechybí mu totiž ten správný důvtip, hlavní hrdina, kterého si, i přes jeho zkažený charakter, dozajista oblíbíte, vyšperkované dialogy a na závěr ani pointa. Díky tomu patří mezi mé oblíbené klasiky a jasnou volbu k maturitě.

10 05.02.2023

Nikdy by mě nenapadlo, že mě bude bavit kniha, která je vyprávěna z pohledu malého chlapce a ještě k tomu v jeho vlastní řeči. Ale ano, tato na mě dojem udělala. Děj hezky a klidně plynul, s hlavními hrdiny jsem se vrátila zpět do dětství a Péťa mi nejednou připomněl mého mladšího sourozence :). No co více si přát?

17 29.01.2023

Nedávno jsem se dívala na rozhovor s panem Vieweghem a díky tomu jsem se dostala k jeho románu Báječná léta pod psa. Od příběhu jsem měla velká očekávání. To byl nejspíš také onen kámen úrazu, poněvadž jsem poté pocítila o to větší zklamání a lítost. Kniha na mě bohužel působila nezáživně, děj se táhl, k postavám jsem si cestu hledala jen těžko a časté pokusy o vtip ze strany autora mi humorné většinou ani nepřipadaly.

6 26.01.2023

Člověk, který se pustí do knih od Zibury, musí dopředu počítat s tím, že si z nich odnese více informací o alkoholu než o dané zemi :D. Já jsem si na tuto skutečnost již zvykla, a tak čtu tyto "cestopisy" zejména kvůli autorovu neotřelému smyslu pro humor, jeho krásné slovní zásobě a také proto, abych se něco málo dozvěděla. Ziburovy cestopisy se za mě určitě neřadí mezi přední příčky knih tohoto žánru, ale vždy, když se potřebuji podívat do cizích zemí a zasmát se, je Zibura dobrou a osvědčenou volbou :).

7 22.01.2023

Stačil úryvek a já se díky autorčiným spisovatelským schopnostem ocitla v sedmém nebi. Snažila jsem si zapamatovat obraty, jež používá a nasávat tu úžasnou venkovskou atmosféru, která z příběhu jen čiší. Jak ale postupně začali přibývat další a další členové rodin a rovněž zubatá nezůstávala pozadu, spolu s autorčiným sklonem k perfekcionismu mi to nešlo skloubit. Kdyby román omezila ve prospěch menšího počtu postav, neměla bych problém se v toku lidských osudů a událostí zorientovat (v tomto směru mi připomínala paní Mornštajnovou, která postavami v románech také občas nešetří :) - u těchto knih ale záleží na paměti a věku čtenáře, jelikož jsou po psychické stránce trochu náročnější.

9 08.01.2023

Knihy od Dahla u nás přibývají rychlostí blesku a ještě rychleji se stávají přečtenými. Od Vánoc jich tu Ježíšek zanechal poměrně dost a já (podobně jako moji dva mladší sourozenci) jsem si už ze zvyku jednu neodpustila. A musím říct, že jsem udělala dobře - opět jsem byla nadšená autorovým námětem a rozesmátá od ucha k uchu :).

6 01.01.2023

Po zjištění, že román je z větší části fikce, se ve mně zrodilo menší zklamání, jelikož jsem si knihu kupovala s vědomím, že se jedná o pravdivý příběh. Obdobně jsem na tom byla i s Maxem Eichelem, o jehož existenci jsem neměla sebemenší pochybnosti. A bohužel ani vztah Felixe a Inge tomu poté navíc moc nepřidal - připadal mi zbytečně vyumělkovaný, méně uvěřitelný a chyběla mi tam ta správná chemie. Nicméně příběh zachránilo autorčino čtivé podání, popis dění a dramatické chvilky.

4 29.12.2022

Přiznávám se. Kavárnu čtu tímto rokem již po třetí :). Nebude to ovšem jenom tím, že se stala mým nejoblíbenějším romantickým útěkem od Caplinové, ale i z toho důvodu, že je skvělým pomocníkem při navození "vánoční nálady", jelikož z ní vyzařuje vřelost, klid a pohoda. A zejména díky těmto dvěma výše uvedeným kladům se hodí zmínit, že jí nečtu ani naposled :).

Zatím asi nejslabší dílo od Mornštajnové. Příběh byl tentokrát méně rozvinutý, převážně pochmurný (takový je ale život, takže autorce, která se zaměřuje zejména na vývojové rodinné ságy, nemůžu nic zazlívat), vyzařovala z něj negativní atmosféra, ale na informace týkající se komunismu a normalizace byl poměrně bohatý. Objektivně ho proto považuji za hezké počtení.

17 18.12.2022

Půlnoční knihovna není kniha, ke které bych se ještě někdy vrátila nebo vyhledávala podobný žánr. Není sice úplně k zahození, ale přece jí k dokonalosti něco chybělo. Námět a myšlenka celého příběhu je velmi zajímavá a inspirativní (myslím, že převážně všichni, kteří ji četli, si z ní leccos odnesli), ale s hlavní hrdinkou jsme si zkrátka nesedly a navíc se děj více méně táhl. Nicméně zřejmě chápu, co většinu čtenářů na tomto románu fascinuje, ale za mě se kolem knihy dělá moc velké haló.

16 13.12.2022

"Nebyl to požár, nebylo to tornádo, nespadl sem meteorit. Byli to Rusové, občané Ruské federace. Pamatujeme si to..."
Na autorku této knihy se nedívám jen jako na novinářku, která knihu vydala za účelem zisku, nýbrž jako na silnou a obdivuhodnou ženu, jež se pokusila přispět k tomu, aby se z lidí nestávala pouhá čísla. Se spoustou věcí tu jde do hloubky, přikládá neuvěřitelné příběhy Ukrajinců, autentické fotografie a nezapomíná poukazovat ani na kontrast mezi ukrajinskými a ruskými médii (kniha obsahuje i články z jednotlivých médií a je vážně směšné, kam až je ruská propaganda schopná zajít).

11 11.12.2022

Na tento pátý díl jsem se neskutečně těšila a již po první kapitole jsem si musela přiznat, že to zdánlivě nekonečné půlroční čekání stálo za to. I když má román skoro tisíc stran, o žádném natahování či hluchých místech tu nemůže být ani řeč. Naopak mě Neklidná krev opět utvrdila v tom, že se Rowlingová pro psaní narodila a je obdařena dokonalým smyslem pro detail. Avšak i přesto má kniha jedno malé nevyjasněné ale - Překročí vůbec někdy detektivové své pomyslné hranice a vyznají si lásku, nebo i nadále budou pokračovat ve svém profesionálním vztahu?

26 22.11.2022

"Words can hurt, help or heal. There´s power
in everything you write and say. Your
message is significant: be wise with it."

Zde si každý přijde na své, protože kniha je velmi motivační, ale hlavně univerzální - obsahuje autorovy životní zkušenosti, příběhy těch, kterým pomáhal, povzbuzující citáty sladěné s ilustracemi a zajímavé výzkumy spojené s duševním zdravím člověka.
Doporučuji.

3 17.11.2022

Pan Etzler jako novinář prošel na jedničku, avšak role spisovatele mu dle mého úsudku moc neseděla - protože jak mluví, tak i píše. Obsahově mi cestopis přišel zajímavý, jenže se občas autor nejspíš zapomněl a soustředil se více na popis své práce a záležitostí okolo CNN, namísto toho, aby nám vyprávěl o Číně a právě to mě mrzí. Jinak oceňuji, že začal s poznáváním země na místech, kam se normální člověk moc nepodívá, a také, že do knihy zahrnul i pár informací ze Severní a Jižní Koree.

2 13.11.2022

Poslední čas mě láká literatura faktu a toto je přesně to, co takový člověk (který má v oblibě zajímavosti a je občas hodně náročný) jako já hledá. Takže nemohou jinak než říci: "Skvěle, skvěle, skvěle!" Fakta, hlavní představitelé, problematika války, nebo židovská otázka - to je pouhý zlomek toho, co dílo skýtá. Jsem vážně moc ráda, že jsem po ní sáhla, protože mi vyplnila některé dějepisné mezery a zodpověděla dalších pár otázek týkající se druhé světové války.

4 03.11.2022

Ani u mé druhé knížky od Darcy Coates se nemůžu ubránit pocitu zklamání. Už nějaký ten pátek mi stále vrtá hlavou, co je na jejích románech tak strašidelného, protože ani u tohoto jsem tomu na kloub bohužel nepřišla (což ale neznamená, že nebudu hledat dál :)). Mě spíše autorčiny knihy lákají svými originálnímu tématy a tím, jak dokáže čtenářům příběh nastínit občas až nebezpečně realisticky, i když tu jde obecně o duchařinu.

3 28.10.2022

Už dlouho se mi nestalo, že bych se do nějaké knihy začetla tak, jako právě do této. Hned z kraje mě zaujalo střídání minulosti s přítomností, protože na to já si potrpím, a také to, kolik postav (zajímavý byl i poměr kladných a záporných charakterů účinkujících) Woodová do příběhu zahrnula a jak detailně je vystihla. A ani o letité záhady, staré nepravdy dědící se z generace na generaci a rodinné sváry zde nebylo nouze. Příběh se vlastně ze začátku soustředí na jednu hlavní dějovou linii, která se - jako ta vinná réva, jenž v knize pro oba dva znepřátelené rody hraje klíčovou roli - postupně rozrůstá, během časů se mění a i když se větví do všech možných směrů a stran, stejně se nakonec spojí.

8 23.10.2022