KnihomolkaEva komentáře u knih
Zajímavá kniha, dobře se četla, i když souhlasím s bagel, že na tom humoru mohl autor ubrat.
Ze začátku mi kniha přišla jen jako takové průměrné čtení pro ženy. Hodně mě začala bavit, až když se na scénu dostala Emička, ačkoliv nechápu, že na to, že má autismus, nepřišli dřív, mně to bylo jasné hned a to jsem ani nečetla anotaci.
Provařená a Myší díra se mi líbily víc, ale i tady je to hlavně díky Emičce na 4*.
Téma je zajímavé, ale styl psaní mi vůbec nesedl. Odkládám nedočtené.
Autorku sleduju na facebooku, takže jsem se trochu obávala, aby kniha nebyla jen opakováním jejích příspěvků. Ale není to tak, dozvěděla jsem se dost nových věcí, kniha se skvěle četla, několikrát jsem se fakt zasmála a grafická stránka knihy se mi taky moc líbila.
Kniha se četla dobře, ale autorka používala až moc vykřičníků a taky jsem našla pár chyb.
Scott Carson je pseudonym spisovatele Michaela Koryty. Četla jsem od něj knihu "Kdo mi jde po krku", ze které jsem byla nadšená, ale tato kniha mě vůbec nebaví, nic se tam neděje. Odkládám nedočtené.
Ze začátku se mi kniha líbila moc, pak už mi přišla příliš zdlouhavá.
Kniha mě celkem bavila, i když vraha jsem odhalila rychle.
Pár rodinných ság od autorky už jsem přečetla, takže pro mě byl děj občas trochu předvídatelný a taky se mi moc nezdálo chování policie, podle mě byli až moc necitliví. Ale jinak se kniha četla dobře. Těším se na další díly.
Na knihu jsem narazila náhodně v knihovně a kdybych si přečetla text na zadní straně obálky, asi bych si knihu nepůjčila. Píše se tam totiž mimo jiné "Uvítají ho mimo jiné příznivci titulů Zlodějka knih, Chlapec v pruhovaném pyžamu, Jsou světla, která nevidíme a Tatér z Osvětimi."
Zlodějka knih mě nezaujala a nedočetla jsem ji, u Chlapce v pruhovaném pyžamu se mi sice líbí myšlenka, ale je naprosto nereálný a Tatér z Osvětimi podle toho, co jsem o něm slyšela, taky.
No, tato kniha byla taky trochu moc romantická a nereálná, některé dopisy byly strašně kýčovité, ale za čtivost ty tři hvězdy dám.
Knihu jsem přečetla hlavně proto, že její autor je psychiatr a mě psychiatrie hodně zajímá. Měla zajímavý nápad a celkem dobře se četla. Hvězdičku jsem ale musela strhnout, protože když postavy rozebírají nějaký problém, například učitelka situaci ve své třídě kvůli inkluzi, působí to strašně uměle, jde poznat, že je to rozhovor jen proto, aby čtenáře poučil o té problematice.
Taková nenáročná oddechovka. Vyjadřování postav, zvlášť Éliase (hlavně v jeho deníku), mi někdy přišlo nepřirozené. Slabší 3*.
Kniha mě moc bavila, hlavně tematika přežití ve volné přírodě a rozhovory dvou hlavních záporáků.
Kniha se mi líbila, ale ze začátku jsem si říkala, že je občas moc zdlouhavá a popisuje nepodstatné věci.
Kniha se hezky čte, ale to, jak mluvil malý Jean, mi vzhledem k jeho věku připadalo nepřirozené.
(SPOILER) Kniha se velmi dobře četla, přečetla jsem ji za jeden den. Děj byl opravdu strhující, ale hvězdičku musím ubrat za přílišnou inspiraci nacistickými koncentračními tábory (ani pojmy autor nezměnil) a taky za pár pravopisných chyb.
Tuto knihu jsem přečetla za jeden večer. Autor píše velmi zajímavě a z jeho textu jde cítit velký nadhled. Za mě jedna z nejlépe napsaných knih na toto téma.
Tato krátká kniha mě příliš nezaujala, dialogy mi přišly toporné a asi dvakrát tam bilo do očí opakování stejných slov.
Knížky Radky Třeštíkové mě nikdy nelákaly, ani nevím proč, k této jsem se dostala jen proto, že je teď ke stažení zdarma. Čtení mě kupodivu bavilo, knížka byla velmi čtivá, i když někdy mi přišla trochu zdlouhavá. Ráda čtu knihy o psychicky nemocných lidech. Některým situacím jsem se opravdu zasmála a závěr byl skvělý. Možná si přečtu ještě nějakou další knihu od autorky.