Knihontýnka komentáře u knih

Zajímavé čtení pro každého, koho osloví perličky z dění v USA nebo úspěšní krajani. I pro toho, kdo sleduje politickou situaci, nebo někoho, koho jen zajímá, jak vypadá práce televizního zahraničního zpravodaje. Ty dvě minuty ve vysílání někdy dají sakra práci domluvit, zorganizovat a natočit.

Přiznám se, že jsem si řadu věcí googlila, nejen kvůli neznalosti, ale taky proto, že mě natolik zaujaly, že jsem chtěla vědět víc. Martin zároveň v průběhu knihy doporučuje nebo zmiňuje celou řadu jiných knih. Seznam (až do důchodu, jestli se dožiju) se díky němu zas prodloužil.

5 11.06.2021

Někde jsem nedávno četla něco v tom smyslu, že civilizaci od chaosu dělí jedno teplé jídlo a koupel. A tak to je. A přesně na to jsem myslela při čtení první části této knihy.

5 13.02.2021

Sto lidí, sto chutí. V poslední době jsem zabředla do rybníku “obyčejných”, někdy i pitomých a nudných knih. Samé série, které měl člověk chuť po prvním dílu odložit (a dost často to i udělal). Arabella z Marsu k nim nepatří, sice taky není vrchol literatury, ale má švih. Je to čtení pro holky, trochu naivním perem psané, rozhodně bych to nedoporučila čtenářům Kulhánka a mužským fanouškům steampunku, nesplňuje, co slibuje na přebalu, ale je to odpočinkové, emancipované, malé a milé. Dovolím si jen nesouhlasit s kolegou Finnem níže, nemyslím, že je to jen pro dospívající dívky ;).

5 10.07.2020

Taková severská detektivka, až na to, že se odehrává v Británii. Hlavní hrdinku honí stíny minulosti a (pozor malý spoiler) případ nakonec vyřeší vlastně náhodou. Přiznám se, že vraha jsem uhodla, jen co se objevil na scéně, ale vůbec mi to nevadilo. Navzdory řadě drobných lapsů jsem si tuhle knížku užila a s detektiv šéfinspektorem Erikou se ráda zase potkám.

5 18.08.2019

Na Louisu si musím vždycky zvykat. Je prostě svoje a specifická. Ale když se tak stane, nemůžu ji nemilovat. Přestože si nad jejími rozhodnutími a chováním někdy trhám vlasy. Krásné, milé, docela pěkně ukazuje, byť jen částečně, newyorskou atmosféru.

5 28.03.2019

Johny je statečný mladý chlapec, který se kromě blížícího se rozvodu rodičů potýká ještě s úkolem, jak zachránit emzáckou civilizaci. Je to taková jednohubka spíš pro staršího dětského čtenáře. Opět zprostředkovává zajímavé Pratchettovy postřehy o lidské povaze, bez kterých se jeho knihy prostě neobejdou.

5 07.01.2019

Stejně jako u první Zeměplochy, i tento díl má ještě svoje mouchy a některé jevy ne tak docela korespondují s následujícími příběhy. Jsem vlastně docela ráda, že kdysi dávno v pravěku byly mými prvními knihami ze série příběhy čarodějek. Přesto má i Lehké fantastično čestné místo v mé knihovně.

5 22.10.2018

Trochu zklamání. Příběh super, ale jako by mu něco chybělo, nemohla jsem se knihou prokousat. Navíc Nova neustále mění dres, jak se jí to zrovna hodí, což nedává tak úplně smysl.

5 17.08.2018

Po dlouhé době jsem narazila na Francise a i když jsem knihu kdysi četla, jako by se tak nestalo. Je to klasika, která neomrzí. Jen škoda, že jsou všechna jeho dílka tak trochu na jedno brdo.

5 28.07.2018

Setkání s mladým Samem Elániem a Vetinarim Psí nudou je k nezaplacení. Tenhle díl patří k těm, které můžu číst znovu a znovu. (trochu spoiler:) A vždycky se znova těším, až zase Elánius poběží v císařových nových šatech pro Mechorosta.

5 20.05.2018

Jak Harry tak trochu ztratil Harryho. Nebylo to špatný, to ne. Navzdory tomu, že jde o divadelní scénář (a úplně jsem viděla i film). Ale chybělo tomu to rowlingovské kouzlo, což je u příběhu o čarodějích trochu škoda. A souhlasím s jinými čtenáři, že jistě aspekty příběhu už byly přitažené z vlasy. (Preferovala bych - SPOILER -nějakou bláznivou následovnici ze vzdálenější pokrevní linie.)

5 02.04.2018

Málokdy se mi u tohoto typu knih stane, že se mi chce si příběh přečíst znovu (a znovu a znovu a znovu). Jenže v tomto případě to tak bylo. A ani druhé čtení nebylo zklamáním. Svižný, čtivý, zábavný, hluboký příběh, osvěžující a s nápadem. I když nevíte, kdo je vrah a kdo princ, a autorka se vás schválně snaží svést na zcestí popisem postav, je to zábava. I když na to přijdete velmi záhy, je to pořád zábava. A i když už skutečně víte, je to pořád zábava. I podruhé.

Jde o sociálně laděný detektivní román, který až neuvěřitelně zapadá do dnešní doby. Hodně otevřeně se zabývá tématem, které rezonuje i českou společností, a to jsou sociální dávky. Jejich zneužívání, neschopnost rozlišit dobro a zlo. Netrvá dlouho, kdy to někoho v mezní situaci začne štvát natolik, že sám není schopen rozlišit, co je správné a co ne, a zblázní se. Další dějovou linkou je psychiatrické onemocnění Rose, za které může její otec... A dech beroucí příběh je na světě. Jen je to pořád příliš ujeté na to, abych mohla s klidným svědomím dát pět hvězd...

5 23.01.2018

Vlahoš se už krátce po vydání knihy stal mým oblíbencem a ráda se k němu a slečně Srdénkové vracím :). Paralely příběhu s Českou nebo jinou poštou čistě náhodné.

5 26.10.2017

Bohužel po dočtení jsou rozporuplné pocity ze třetího dílu ještě rozporuplnější. Cedník je míň děravý než logika poslední části příběhu. Co se stalo Elle s půlkou mozku, to jsme se ale my čtenářky bohužel nedozvěděly.

5 04.10.2017

Trvalo mi, než jsem si zvykla na "nedějovost" příběhu, plyne jako život, skáče ve vzpomínkách. Hlavní hrdinky byly zpočátku spíš takové nesympatické husy, ale jak jsem je poznala, nešlo je nemilovat. Všechny a každou zvlášť.

A poselství knihy? Rodina nade vše. A taky, co se stát má, se stane. A je dobré si vážit života, ale brát ho jak je. V dobrém i zlém. A i z toho zlého něco dobrého vytřískat.

5 02.08.2017

Subjektivní vyprávění je báječné především proto, že postupně odkrývá osobnost a inteligenci a sociální inteligenci postavy. To se bohužel Radce Třeštíkové nepovedlo a kromě první kapitoly s Rebekou se v důsledku toho všechny příběhy tak trochu toho slily v jeden a ztratily důvěryhodnost. A navíc to byla depka. (Zdálo se mi to nebo má Třeštíková nějakej problém s chlapama?)

5 31.10.2016

Tohle je jeden z mých nejmíň oblíbených dílů Zeměplochy. Ani nevím proč. Možná je to tím, že jsem nikdy nebyla v Austrálii. Nebo tím, že je mi vždycky Mrakoplaše vlastně líto, protože všechno odnese :).

5 26.09.2016

Četl to snad každej a kdo tvrdí, že ne, četl to dvakrát. Nechápu, jak někdo, kdo mi je tak strašně nesympatickej jako JKR, mohl napsat tak zábavnou a milou pohádku, která baví i dospělý.

Přišlo mi to (nebojím se použít již zlidovělý výrok VK) takové falešné a prázdné. Ale každý máme rádi něco jiného a základní kostra příběhu je docela kost. Jen to provedení pokulhává.

5 19.08.2016