KnihovniceVěra komentáře u knih
Dobře napsané, na můj vkus v první půlce příliš mnoho krve, druhá půlka se mi četla sama. Ale nejsem milovník thrillerů právě pro ten pocit beznaděje a zkaženosti světa, který autoři vyvolávají.
Přes záplavu současných knih a seriálů z lékařského prostředí jsem sáhla po osvědčené nestárnoucí klasice paní Stýblové. Lékařské prostředí je velmi dobře popsáno, oblast neurochirurgie lákavá, příběhy života a smrti poutavé, styl správně strohý a syrový, bez zbytečných emocí. Proč tedy dávám tak málo hvězdiček? Kvůli nátěru socialistické morálky na hlavním hrdinovi, světově uznávaném neurochirurgovi, který musí být patřičně skromný a neúplatný (na dovolené odmítá karavan a přespává raději ve stanu atd.) a zároveň je i neuvěřitelně výkonný (večer se přiotráví svítiplynem a ráno jde operovat nejnáročnější operaci...)
Skvěle jsem se bavila na rozdíl od četby v době vydání, kdy jako mladá jsem asi nepochopila, že jde o parodii. Dílo se ve své době zcela vymykalo šedému průměru a přes četné socialistické reálie je nadčasové.
Kniha nesplnila moje očekávání, že poodhalí a rozplete chapadla mafie v nejvyšších kruzích politiky. Místo toho se zabývá pokračováním předlistopadových zločinců po sametové revoluci v oblasti prostituce a dětské pornografie. Na můj vkus příliš černobílý pohled na bezúhonné studentky nucené stát se call - girls a hlavně přespříliš politické propagandy ve prospěch levicových stran, místy až demagogie ("diskriminace důchodců, kteří platí z příjmů o 108 % vyšší daně než ostatní občané").
Konečně jsem dočetla tuhle knihu z dětství, kdy mi připadala hrozně zdlouhavá. Nenáviděla jsem totiž dějepis, protože jsme se museli šprtat všechny letopočty nazpamět a archeologie mi přišla jako nejnudnější věc na světě.
Překvapilo mě, že je to cestopis s velkým exkurzem do historie a divy světa jsou vždy až na konci kapitoly jako třešinky na dortu.
Ze všech Zamarovského knih, které jsem četla, má tahle nejvíc komunistické propagandy.
Na svou dobu vynikající přehled historie včetně časové osy!
V druhém díle Souostroví zůstáváme v běžném životě pracovního tábora, kdy některé části jsou poutavě zpracovány. Pobavilo mě, že mukly podle marxistické definice lze považovat za samostatný národ, obdivovala jsem autorův nadhled, ale vadilo mě, že se na některých místech ztrácí autorův osobní příběh. Přesto v kontextu celé trilogie dávám plný počet hvězdiček.
Brilantní Hrabalovo dílo, zatím nejlepší, co jsem od něj četla, vychází z vlastní autorovy zkušenosti z práce ve sběrně starého papíru ve Spálené ulici.
V rámci doslovu lze najít i odstavec s autorovým stručným vysvětlením, proč dílo přepsal potřetí, než byl s výsledkem spokojen. Podle mě došel k nejlepší esenci myšlenek a pocitů, které chtěl vyjádřit z pozice člověka ze spodiny společnosti, které okořenil typickou ironií. Dotýká se filozofie, Boha, zkušeností z komunizmu, lásek, nepřizpůsobivosti starého člověka ...a přitom je to čtivé, místy hnusně šokující, místy zábavné.
Zajímavá je i závěrečná báseň Adagio lamentoso sestavená jako koláž z výstřižků z novin a reklamních letáků, citátů a slov autora.
Skvělé, čtivé, nádherné, od plného počtu hvězd mě odradil jen trochu ukvapený závěr, z kterého jsem nepochopila linii předků až k autorovi Simonu Mawerovi. Za mě je to tak na 4,5 hvězdičky.
Mladá autorka natáhla příběh pravděpodobně z cyklu Paměti národa na dlouhý román skládající se převážně z pocitů baronky. Uvítala bych více děje, příhod, podrobnější líčení cest, např. z její první výpravy je tam jen první den a pak náznaky. Celkově to nebylo špatné, ale jedno přečtení stačilo.
Skvělý nestárnoucí humor zejména pro mě, když většinu pamatuji z televize a divadla.
Kniha se mi velmi dobře četla, svižně psáno facebookovou terminologií mladé autorky, kde se asi předpokládá sprostota.
Přetéká třeskutým humorem, který je většinou na úkor starší generace až do krajností - viz kapitola Starci a moře:
"Kardiaci se šli schovat do stínu, astmatici pryč od kvetoucího plotu, endoprotézy a vody v kolenou kecly na plastový zahradní nábytek a zbytek na cigáro. Řečeno jinými slovy šla jsem si sama zakouřit."
Tak tohle už je pro mě humor přes čáru.
Kniha mě bavila, zhltla jsem ji jako oddychovku, ale někdy to už autorka s tím humorem za každou cenu přehání (např. hlavní hrdinka Daniela neví asi ve 30 letech, jak vypadá celer?) a také zabíhá do zbytečných podrobností o tom, co ten den vařila a dělala s vnoučaty... Jsem už taky babička a příběhu Daniely rozumím tak, že se zbavila závislosti na manželovi a vybudovala si závislost na vnoučatech.
Za mě dobrý průměr ale zároveň chápu, že kniha je tak vysoko hodnocená ženami. Žádná by takový problém s manipulativním mužem řešit nechtěla, tak se dobře čte, jak to vyřešila tahle paní Daniela.
(SPOILER) Dobrá oddychovka s překvapivým otevřeným koncem, který mi nějak nezapadá do celého stylu knihy. Autorka se celou dobu doslova nimrá v detailech, hrdinka Tina jakoby přešlapuje na místě a hledá chyby v sobě a nakonec její manžel náhle prohlédne a rozpláče se .... dost neuvěřitelné.
Pokud odhlédnu od materiálního zabezpečení americké ženy 70. let min.století nesrovnatelné s poměry u nás, tak se jedná o typické pocity odloučení v domácnosti s malými dětmi, kdy žena útrpně snáší manželovo despotické chování a problémy v manželství neřeší, ale utíká se k nevěře. Tak trochu jsem nepochopila, proč Tina zůstává doma závislá na manželovi a nepustí se do něčeho, co by ji bavilo a naplňovalo, když má fůru volného času, na všechno kromě venčení psa objednává služky, uklízeče a opraváře.
Díky odlehčenému sebeironickému stylu se mi dobře četlo.
Klasický příběh o lásce až za hrob (doslova) odehrávající se v puritánské viktoriánské Anglii a na pustých vřesovištích na mě působí magicky hlavně díky filmovému zpracování. Mé očekávání, že kniha bude také tak dobrá, ne-li lepší, se nesplnilo. Vadilo mě, že celý příběh vypráví ukecaná nesympatická služka Nelly se sklony do všeho zasahovat a chyběla mi větší autentičnost postav (proto byl pro mě lepší film).
Teprve po dočtení všech těch nepravděpodobných situací a absurdit jsem pochopila, že se má jednat o parodii, tragickou grotesku o kriminálním pátrání, válce, fašismu, vraždě ze soucitu a lásky... atd. co kdo si uvědomí. Absurdní je i sám název, který evokuje všemocnou nadvládu nejmenované centrály moci, ale největší strach vzbuzuje láska. Nakonec se ani nedovíme, co bylo na tajných špionážních fotkách ... Prostě talentovaný autor si jen tak pohrál s těmito tématy, nad nimiž se lze zamýšlet, bavit (to nedokážu), nebo odložit jako obyčejnou psychologickou detektivku.
Nádherné verše, romantická atmosféra, velmi dobře se mi četlo zhruba do dvou třetin, kdy se odvíjí děj milostného příběhu, z dnešního pohledu banální, na celé knize je ovšem nejhezčí krásné lyrické zpracování, příroda, lehký nástin života ruské šlechty a krajiny... Vrcholné dílo romantické literatury.
Pak velký dějový střih: básník opouští hlavního hrdinu a věnuje se sobě, k postavám se vrací po letech, kdy už jsou obě hrdinky vdané a Oněgin (překvapivě) už se nenudí, ale je zamilovaný.
Nejvíc mi vadily vynechané sloky, které Puškin nechtěl nebo nemohl otisknout kvůli cenzuře v carském Rusku, které jsou zařazeny vzadu ve zvláštním oddíle, kdy sám autor připouští, že přerušují souvislost vyprávění (proč nebyly ve vydání roku 1956 znovu zařazeny, kam patří?)
Román je torzem, když autor poslední část o povstání děkabristů spálil opět z obavy z cenzury. Doslov Bohumila Mathesiuse dokresluje, proč bylo toto dílo za socialismu tak propagované (raději nečíst).
Pana Horníčka mám ráda, jeden z nejlepších plzeňských rodáků dovedl svým laskavým humorem předat optimismus. I když je kniha složená jen ze střípků jeho tvorby, pro mě ideální čtení po kouscích před usnutím. Velmi užitečný chronologický přehled jeho tvorby na konci knihy (neuvěřitelné množství divadelních rolí a inscenací!)
Kniha mě oslovila až v závěru, ovšem celkový dojem z těchto obrázků ze života puberťačky mám rozpačitý. S tímto stylem zřejmě více souzní mladší kategorie čtenářek.
Snadné a zábavné čtení, které odhaluje bezstarostnou povahu cestovatele Ládíka, který se bez přípravy vydává jen tak objevit charakter zakavkazských národů a místní krajinu. Vadilo mi, že tam nebyly žádné mapy ani fotky a tak od tohoto autora již nic asi hned tak neotevřu.
Dobře se čte, má spád, trochu neuvěřitelný příběh hlavního hrdiny, jak se ze všeho dostane se štěstím.