kniznistranky komentáře u knih

(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno DUBEN 2013):

Marie zjistí, že její kluk Oliver miluje její nejlepší kamarádku Isabelu. Není to pro ní jednoduché. Jak by také
mohlo být? Vždyť Isa ji zradila. Odjede na prázdniny k tetě Doro. Pár týdnů u moře a ve společnosti skvělé tety... To by jí snad mělo trochu vylepšit náladu. Při posedávání na vyhlídkové věži, kterou pokřtili ,Titanik', zaslechne nějakého kluka jak hraje na kytaru. Ukáže se, že se jmenuje Marek a v jeho společnosti se cítí přece jen o něco lépe.

Romány příliš nečtu. Moc mě to k nim netáhne, ale tenhle se mi svým způsobem zalíbil už na začátku. Četlo se to lehce a je to taková fajn oddechovka. Dvě holky, nejlepší kamarádky, které rozdělí láska ke stejnému klukovi. Takové dobré počteníčko. Přiznám se, že tuhle knihu jsem už jednou četla. Asi před rokem. Pamatuji si, že tenkrát se mi taky moc líbila, i když netvrdím, že je to nějaký zázrak.

Jestli se mi na ní něco opravdu zamlouvalo, je to to, že je příběh rozdělen na dvě části.
Jedna je nazvaná Marie, kde se píše o pocitech holky, které přebrala kluka její nejlepší kamarádka, a pak druhá část Isabela, kde jsou popsány myšlenky a emoce holky, která se zamilovala do kluka své kamarádky.

Kdybych měla posuzovat, která z dívek mi byla nejsympatičtější, asi bych se nedokázala rozhodnout. Obě měli něco do sebe a argumenty obou stran byly věrohodné a docela i reálně napsané. Co se týče chlapeckých postav, rozhodně jsem si víc oblíbila Marka. Je tajemný, muzikant, sympatický a já jsem si ho z celé knihy oblíbila asi nejvíc. Škoda, že ho tam nebylo víc. Oliver, kolem kterého se vlastně všechno točí, mi nepřišel ničím až tak zajímavý. Abych řekla pravdu, nevím, co na něm ty dva viděli. Velkou část zabíral hlavně v části Isabela, kde byla možnost ho poznat trošku víc, ale ani tak si mě ničím nezískal tak jako Marek.

Pokusím se to všechno shrnout dohromady. Tenhle román nepatří mezi ty se šťastným koncem. Na druhou stranu je konec napsán takovým způsobem, aby nepůsobil příliš šťastně ani příliš tragicky. Spíš něco mezi tím. Jak už jsme říkala, je to taková dobrá oddechovka. Žádný složitý děj, nad kterým je třeva se pořádně zamyslet a pekelně se soustředit, aby jste pochopily všechna fakta. myslím, že není třeba to dál rozvádět.

29.10.2024

(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno DUBEN 2013):

Zoey slaví své sedmnácté narozeniny. Je čtyřiadvacátého prosince, tudíž jsou i Vánoce. Mladá ,upírka' oslavuje se svými kamarády a následně i s babičkou. Do toho všeho se připlete i její matka, kterou svým způsobem poslal Zoeyn nevlastní otec, kterému říká ,tupčím'. Narozeniny se stávají noční můrou a s nimi i celý měsíc. Zoey se snaží pomoct své nejlepší kamarádce Stevie Rae, která je tak nějak nemrtvá a zároveň se snaží vyznat ve svých citech ke třem klukům. Všechno jí začíná padat na hlavu a ona zjišťuje, že bude velmi těžké, ne-li nemožné všechno urovnat. Pokažené narozeniny se v porovnání s tím, co ji čeká stávají maličkostí.

Začnu tím, co mě na téhle knize nadchlo nejvíc a to je obálka. Je mi jasné, že ze samotnou kvalitou knihy to nemá nic společného, ale o obálce se prostě musím zmínit. Kombinace černé se zelenou se mi neuvěřitelně líbí a celkem mi ke knize i sedí, protože se tam v celkem velké míře baví o zemi. Tím myslím o živlu. Takže zelená je na místě.

Tak a teď se opravdu už přesunu k samotné knize, respektive k příběhu. Je tam napětí, nějaká ta temnota a také překvapení. Ano pár věcí mě na téhle knize dost zaskočilo. Když to upřesním, tak jedna osoba (neřeknu jaká) mě svým chováním a pozdějším, když to tak řeknu odhalením své pozice v příběhu dost překvapila. A teď k hlavní hrdince. Myslím, že to bylo právě u recenze na Označenou, kde jsem psala, že Zoey je sympatická a je lehké si ji oblíbit, nebo prostě něco v tom smyslu. V tomhle díle bych jí ale sama nejradši uškrtila a roztrhala na kusy a to doslova. Svým chováním mi v tohle díle připomínala takový ten typ holky, která neví co přesně chce. Na začátku mi přišla ještě fajn, ale asi od půlky už mi začala tak nějak lézt na nervy právě svým chováním. Ani se Erikově chování na konci knihy nedivím, ale nic vám nebudu prozrazovat. Na druhou stranu právě Afrodita, která se v prvním díle chovala jako pěkná mrcha (když to tak musím říct), právě v tomhle díle mi přišla fajn a celkem jsem si jí i oblíbila.

Nakonec bych ještě zmínila pár věcí. Místy mi to přišlo, jako by vždycky, když se Zoey dostane do průšvihu nějakým záhadným způsobem jedna část vyřešila díly modlitbě k Nyx. Tohle mi přijde už celkem ohrané a chtělo by to něco nového. Ale to je jen můj názor. Každý se na to dívá z jiného úhlu pohledu a vidí to jinak.

Když to všechno shrnu dohromady, nebylo to zas až tak špatné. Série se mi líbí, to jsem říkala už u Označené. U tohoto dílu mi sice pár věcí tak úplně nesedělo jak by mělo, ale děj zase nebyl ta špatný. Šlo tu spíš víc o city než o nějakou velkou akci, ale nevadí mi to. Pořád se nemůže něco dít. Doufám ale, že se Zoey brzy vzpamatuje a nebude ničit to, i když jí toho už moc nezbylo. Měla by se nad sebou zamyslet a ujasnit si co dělá. Na jednu stranu jí chápu, chce všem pomoct a zbavit se zla, na druhou stranu někdy nemyslí na to, jaké to bude mít následky. Protentokrát to bude trošičku slabší hodnocení.

29.10.2024

(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno DUBEN 2013):

Tento díl mě dost překvapil. Hlavně několik zásadních věcí, které tu nebudu rozepisovat. Pěkně si to hezky přečtěte. Na rozdíl od prvního dílu, kde mi Zoey přišla fajn, ve druhém dílu mě místy dost štvala. Teď budu možná trochu spojlerovat, ale copak jí nestačí jeden kluk? To jich musí mít hned několik? Někdy mi to přišlo, jako by zapomněla, že je s Erikem. Na druhou stranu jí svým způsobem chápu. Bylo toho na ní moc a za takových okolností asi není nejlehčí přemýšlet o jiných věcech (zdá se to jenom mně, nebo jsem to napsala dost chaoticky?).

Dobře, teď se trochu odtrhnu od Zoey a zaměřím se na její mentorku a zároveň velekněžku Neferet. Tahle postava se mi už v prvním díle příliš nezdála a něco mi na jejím chování vadilo a právě ve dvojce jsem přišla na to co. Její chování je takové matoucí a přišlo mi, jako by si se svým okolím pohrávala. Tudíž i se Zoey. V tomhle díle mi do oka celkem padl Heath, Zoey bývalí kluk. Občas byl dost vlezlí, ale oproti prvnímu dílu jako by nabral trochu rozumu. Na druhou stranu byl v pár věcech dost neohleduplný k Zoey a její přeměně.
No a pak je tu záhadný učitel na poloviční úvazek, dospělý upír a oficiální upíří básník Loren Blake. Tenhle chlapík je v knize sem tam, ale má tam svou roli. Je dost záhadný a vlastně ani pořádně nevím, co si o něm mám myslet. Nějak se mi nepodařilo vytvořit si u něj nějaký obrázek, co je vlastně zač. Nezbývá než doufat, že ve trojce o něm zjistím něco víc, než jen to, že básník a fešák. :D

Nakonec bych chtěla pochválit popis prostředí ke konci knihy, kdy se Zoey pokoušela zachránit jednu osobu (neřeknu jakou). Dokázala jsem si celkem živě představit, že to asi nebyl dvakrát příjemný pobyt. Bližší informace si musíte přečíst v samotné knížce.

Stejně jako první díl se mi i tento líbil. Byl možná o něco málo lepší, ale v každým případě rozhodně nelituji, že jsme si ho přečetla. Škola noci se čte vážně skvěle. Jak už jsem psala u prvního dílu je to napínavé, tajemné, čtivé. Možná mi tak trošičku vadilo Zoeyino chování, ale malá nesympatie k hlavní hrdince mi rozhodně nepokazí dojem z celé knihy. Opět u mě vedl Damien, co se týče postav. Myslím, že není třeba se opakovat, vše potřebné jsem napsala už do dojmů, takže se přesunu k hodnocení...

29.10.2024

(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno ÚNOR 2013):

Šestnáctiletá studentka z internátu (jejíž jméno není v celé knize ani jedinkrát zmíněno, což je dost zvláštní) si pořídí deník, do kterého si začne zapisovat každodenní události. Na pokoji bydlí se svou nejlepší kamarádkou Lucy Blakeovou a společně s ní a dalšími několika holkami prožívá další rok na dívčí škole. Jednoho dne ale do školy přijede nová žákyně, Ernessa. Je příliš hezká a tajemná. Hlavní hrdinka ji časem začne podezírat z několika nepěkných událostí, které se na škole začínají dít. Její deník, který měl původně sloužit k jiným účelům, je převážně zaplněn věcmi o tajemné Ernesse a jejím kamarádstvím s Lucy a to se hrdince nelíbí. Postupně přichází na Ernessina tajemství a plány...

Kniha je psaná jako deník s daty, kdy byl daný zápis napsán. Vlastně ani moc nevím co o této knize napsat. Abych řekla pravdu, měla jsem od ní velké očekávání a to byla asi chyba. Dost mě totiž zklamala. Anotace mě zaujala hodně. Děj nebyl zase tak špatný, ale místy se to četlo hodně těžko. Příběh je dosti depresivní a některé části s podrobnými popisy by se mohli zdát nepatřičné. Objevují se tam i pasáže, na které může každý reagovat jinak. Při čtení mě chvilkami přišlo, jako by dívky na škole neměli jiné záliby než kouření a drogy. Některé narážky mi také místy přišli až přehnané.

Co se týče postav, jsou to převážně holky, což je jasné, když jde o dívčí školu. K žádné jsem si ale nevytvořila žádný vztah a nijak jsem si ji neoblíbila. Hlavní hrdinka mi někdy přišla jako by sama sebe litovala. Nedokázala se smířit s tím, že její nejlepší kamarádka se začala kamarádit i s někým jiným. Všechno si zapisovala a její deník se zaplňoval hlavně informacemi o vztahu Lucy a nové žákyně Ernessi. Ukazuje se ale, že Ernessa Lucy ubližuje a naše hrdinka se před ní snaží Lucy chránit. Bohužel se jí to nevede dostatečně.

Na druhou stranu se mi kniha líbila originálním pojetím upírů. Nebyla to taková ta klasická upířina, jako je jich kolem nás poslední dobou fůru. Když jsem knihu četla nějak pozdě večer, některé scény byli i trochu strašidelné. Asi právě proto mě kniha při čtení ve dne tolik nebavila, chyběl mi u toho ten adrenalin. Takže jestli se chcete bát, doporučuji číst tuto knihu pozdě večer.

Když to všechno shrnu a zamyslím se, kniha zase nebyla tak špatná. Byly tam hodně rozepsány pocity a to jak hrdinka prožívá celé to dění kolem nové spolužačky. Taky započítám tu originalitu co se týká upírů, kteří ve skutečnosti nejsou tak přátelští jak je v mnoha knihách tohoto tématu popisováno. Taky nějaké to napětí.

Obálka vypadá moc hezky a hodně láká ke knize, která sice není tak dobrá jak se zdá, ale některým by se mohla líbit. Já na tokové depresivní a smutné děje, jako je tento nejsem.

29.10.2024

Cestování není jen o tom, co vidíte, ale i o tom, co cítíte - těmito slovy a nejen jimi začíná druhý cestopis Petry Schovancové, která spolu s přítelem Martinem cestuje po světě a přes písmenka a krásné fotky se dělí o zážitky.

Listopadová romance - jak se čtenář v knize dozví - předchází událostem z cestopisu o Srí Lance. Petra s Martinem stanovili jasný cíl: navštíví tři země během pěti týdnů a vše musí stihnout do blížících se Vánoc, aby svátky oslavili doma s rodinou. Začínají Mallorcou a pokračují přes Maroko k velkému zakončení na Tenerife. Navštíví spoustu krásných míst, ujdou nespočet kilometrů a během cesty se setkají s místními pohostinnými lidmi.

Samotný úvod cestopisu je velmi vtipně pojatý. Asi každý, kdo se někdy balil na dlouhou cestu do menšího zavazadla ví, že to není nic jednoduchého a přípravy na cestu provází nejeden hysterický stav, jestli máte opravdu vše. Zde budete s našimi cestovateli jistě souznít.

Když Petra s Martinem konečně nasednou na letadlo, dobrodružství může začít!

První zastávkou je Mallorca, kde na ně čeká trail po stezce GR 221, následuje návštěva Maroka, kde autorka popisuje své první pocity ze země ve srovnání s pohledem přítele Martina. Celé dobrodružství zakončí další turistikou po Tenerife. Válení se u moře a pobyt v resortu v případě této dvojice rozhodně nečekejte. Tady je to samý pot, dřina a kopce.

Autorčin styl psaní je velmi dostupný každému čtenáři. Jde o zápisky z cest, zážitky, které jsou čtenáři podány jako kamarádovi u šálku dobré kávy. Jsou velmi čtivé. Škoda jen, že jejich plynulost narušují chybičky. Byť v této druhé knize měla být korektura dle mých informací lepší, bohužel tomu tak není. Na prvních stranách je zásah korektora rozhodně znát, ale postupem času se objevuje stále více chyb a kostrbatých vět. Objevuje se i pár vulgárnějších slov, ale nad těmi by se dalo přivřít očko. Často čtenáře spíše pobaví než pohorší.

Cestopisy Petry Schovancové jsou nabité zážitky, osobitým humorem i informacemi z navštívených zemí a míst - což rozhodně považuju za velké plus. Krátké kapitoly napomáhají rychlému čtení a fotografie jakbysmet. Číst ebook v černobílé čtečce není ono a pro pořádné vychutnání fotografií vám rozhodně přijde vhod čtení na mobilu, tabletu či počítači. Snad se jednou Petřiných cestopisů dočkáme i v papírové podobě. Další si nenechám ujít.

14.09.2024

Igor Rendić využívá slovanskou mytologii a hlavního hrdinu svého příběhu pasoval rovnou do role ochránce. Krsnik je něco mezi čarodějem a lovcem monster. Vzpomínáte na Zaklínače? Paul je však na rozdíl od Geralta ve své roli nováčkem.

(...)

Město zvané Řeka je na poli chorvatské fantastiky velmi důležitým kouskem. Stejně jako fantastika česká, bojuje s velkou zahraniční konkurencí - zejména tou západní. V doslovu sepsaném Nevenou Obajdinovou se píše o velkém významu, který pro chorvatskou fantasy Město zvané Řeka má.

(...)

Autorův styl je velmi čtivý, ale plynulost textu může všímavějším čtenářům narušit množství překlepů, chybějících písmen a občas nějaká ta kostrbatější věta nebo souvětí, které při závěrečných korekturách nejspíš utekly pozornosti. Ti, kteří nějaké ty chybky v textu přehlédnou, budou jistě nadšeni z toho, jak se jim stránky otáčejí pod rukama.

(...)

Celá recenze:
https://deti-noci.cz/2024/07/literatura/lit-recenze/igor-rendic-mesto-zvane-reka-2/

24.08.2024

Píše se neděle 2. září roku 2007. Každý školou povinný žák či student vyhlíží další školní rok. Čtrnáctiletý Lukáš Kouřil se vzpamatovává z předešlé noci, ze své první hiphopové akce na které kdy vůbec byl. A ze které odcházel s pocitem, že když může takové mejdany pořádat někdo jiný, proč by nemohl i on? Však to přece nemůže být nic těžkého. Netrvá dlouho a aniž by ho trápila absence občanky či peněž, uspořádá svůj první rapový mejdan.

Bezprostřednost a otevřenost, s jakou Lukáš ve svém Rapovém deníku předává čtenářům zážitky i přešlapy ze svého dosavadního života, jsou až obdivuhodné. Už ve svých čtrnácti letech se s ničím nepáral a šel si za svým snem. V době, kdy většina z nás blbla někde venku a nemyslela nijak dalece do budoucnosti, Lukáš začínal spřádat plán na uspořádání první rapové akce. Samozřejmě, asi by bylo naivní očekávat, že se všechno obešlo bez problémů. Právě naopak!

Lukáš v deníku popisuje svůj život od září 2007 až do nedávného března 2023. Za tu dobu si toho prožil opravdu spoustu. Události zde popsané bych pomyslně rozdělila do takových tří částí. První popisuje hlavně začátky v pořádání mejdanů, trochu toho pubertálního života a přechod ze základní školy na střední. Z téhle části a cca první třetiny knihy jsem cítila asi největší převahu hudby a Lukášovo nadšení pro rap. Prostřední část víc sklouzla do světa nekonečných mejdanů, hulení, chlastání, drog a neustále se opakujících podobných zážitků. Ale hold, i to je život a není na nás kohokoli soudit za to, jak si ten svůj žije. Prostřední část byla díky tomu trochu pomalejší, ale věřím, že kdo někdy žil podobným životním stylem jako Lukáš, možná ho právě tato část deníku osloví nejvíc. Jestli je na knize ale něco opravdu úžasného, je to poslední třetina knihy. Objevuje se tu daleko víc cestování po světě, informací a zážitků a také je v ní krásně vidět Lukášův vývoj od klučiny, kterého nebaví škola, až po dospělého muže, kterému sice spousta věcí nevyšla podle představ, ale jiné věci vyšly dokonale. Z ničeho se nehroutí a bere život tak, jak přichází i s jeho negativy. Zmínka padne i o tornádu na Hodonínsku, které je Lukášovým rodištěm a kde celý jeho příběh začal.

Jestli je něco, co vás upoutá na první dobrou, je to jednoznačně grafika knihy. Obálka perfektně vystihuje to, co se skrývá uvnitř. Jednotlivé kapitoly jsou odděleny černobílými ilustracemi na dvojstránku a krátkými citáty mezi jednotlivými zápisy. Co ovšem dojem i čtení trochu kazí je zarovnání textu k levému okraji a ne do bloku jak bývá zvykem. Text pak před očima hůře plyne. Členění textu na stránce je do dvou sloupců, což je trochu neobvyklé, ale ve výsledku vlastně hrozně fajn. Po jazykové stránce tu najdete spoustu slangových výrazů, vulgarit a hovorové češtiny. Čtete ale Rapový deník! Nelze očekávat češtinu na úrovni profesora bohemistiky. Je zkrátka potřeba s tím počítat.

Autobiografie jsou skvělé tím, že vám nabídnou pohled druhé strany. Rap, hiphop a jim podobné hudební žánry a životní styl jdou úplně mimo mě, ale díky této knize jsem měla možnost nahlédnout do světa těch, kteří si rap zamilovali. Světa nikdy nekončících mejdanů, drog, promotérů a začínajících nebo známějších umělců. Díky za to, že jsem mohla nahlédnout do tvého životního příběhu Lukáši.

16.12.2023

AUDIOKNIHA

Nemá moc cenu rozepisovat se ve velkém, když jde o třetí díl série. Druhý břeh krásně navazuje na předchozí díl a nabízí další várku dobrodružství ze života sester Hermíny a Stefanie, které musely kvůli vypuknutí francouzské revoluce uprchnout z Francie a teď putují po Evropě a v každém dalším díle se musí vypořádat s novými životními násrahami.

Poslouchá se to pořád moc hezky. Tento třetí díl mi přišel trochu slabší než ty předchozí. Přišlo mi, že se v něm toho zase až tolik nedělo nebo jsem možná už trochu přemlsaná a dám si před pokračováním pauzu. Druhý břeh jsem i poslouchala celkem dlouho. Buď nebyl na audioknihu zrovna prostor nebo nálada. V sérii budu ale určitě pokračovat dál. Skončilo to spoustou nových událostí a ve čtvrtém díle bude snad zase trochu víc akce a napětí a ne jen společenského života hlavních hrdinů.

03.07.2023

Pětadvacetiletá Aneta si spolu s přítelem Filipem vyrazí na houby a doma uvaří smaženici. Kdo by čekal, že pár hub odstartuje takovou spoustu věcí a psychologických témat. Hádám, že moje dětský já vědělo, proč přestat jíst houby...

První co zmíním je čtivost! Psychologické romány a novely nejsou zrovna něco, co bych aktivně vyhledávala a četla, ale u této mě držela čtivost a plynulost děje. Ačkoli toho děje tam bylo méně, nutí vás to číst dál a dozvědět se víc o Anetě a minulosti jejího otce. Sem tam jsem se i zasmála a bylo to místy odlehčenější, i když jak se postupem času ukazuje, téma, které autor zpracoval, lehké zrovna není.

Konec nabral takové obrátky, že jsem nestačila zírat. Překvapilo mě, jak si autor ve druhé polovině knihy hraje se čtenářem i s Anetinou psychikou a nikdo neví co je pravda a co ne. Celkem zamotané vyústění děje a po dočtení jsem chvíli jen seděla a vstřebávala co všechno se tam stalo. Paráda! Moc dobře vymyšlené!

Vykročení z mé čtecí komfortní zóny a objevování nových českých autorů mělo své ovoce. Povedená psychologická novela, která se moc dobře čte, je skvěle napsaná, občas vtipná, ke konci i lehce děsivá a zneklidňující, a zakončení je wow! Sice to není úplně můj šálek kávy, ale rozhodně doporučuju!

12.03.2023

Ladislav Zibura si mě svými zážitky z cest a humorem získal už u své první knihy ,,40 dní pěšky do Jeruzalém'' - což byl také první cestopis, který jsem kdy četla. Tak jako ta první, i tato druhá kniha je plná úžasných barevných ilustrací a spoustou zážitků tentokrát z cesty po Nepálu a Číně.

K Asii, a cestopisům právě z ní, mě to poslední měsíce hodně táhne. Těšila jsem se na spousty informací o Číně. Bohužel těch informací tu zase až tolik nebylo, spíš zážitky s místními obyvateli, vesničany... Ale i to mělo své kouzlo. Bohužel jsem ale čekala asi trochu víc. Část o Nepálu, kterým vyprávění i pouť začíná, mě až tolik nebavila. Dokonce mi přišlo, že ani ten autorům smysl pro humor nebyl tak barvitý a vtipný jako v předchozí knize.

Čtení ale rozhodně nelituju. Prostřednictvím Láďových zápisků z deníku a zajímavostí týkajících se obou národů si rozhodně nepřijdu nijak ochuzena a čtení mě bavilo - i když Čína byla za mě lepší (čistě subjektivní pocit - asi hlavně proto, že Čína mě jako země zajímá a láká více než Nepál).

Určitě se plánuju pustit do všech dalších Ziburových knih a už teď se těším, kam díky němu a jeho cestopisům ještě zavítám!

22.08.2022

DRUHÉ ČTENÍ

Dlouho jsem přemýšlela, jestli ponechat tomuto dílu to pětihvězdičkové hodnocení, které jsem mu po prvním čtení dala, a nebo snížit na čtyři.

První polovinu knihy jsem si jakž takž pamatovala. Přibližně jsem věděla o co v ní šlo a taky jsem se celou první polovinu snažila přijít na to, proč se mi ta kniha tenkrát tolik líbila, když teď se tak moc vleče.

Začátek se jevil jako napínavý, ale nedělo se v něm prakticky nic. Občas mě štvaly všechny tři hlavní postavy, z jejichž pohledů je příběh vyprávěný a to pak nastávalo hodně velké přemáhání číst dál. Několikrát jsem si přála mít to už dočtené, abych se mohla pustit do posledního dílu.

Druhou polovinu jsem oproti první zvládla v podstatě skoro celou na jeden zátah. Bylo tam víc akce, míň jsem si pamatovala, co se v ní dělo, takže mě to i víc bavilo a nutilo číst dál, abych se dozvěděla jak to skončí.

Říkala jsem si čím to je, že u první poloviny to tak vázlo a druhou jsem zhltla na posezení. Ona totiž autorka píše skvěle, líbí se mi její styl, ale trvá mi, než se do něj začtu. I po odložení a opětovném začtení to chce pár kapitol, abych se do příběhu dostala zase zpátky. A to bude nejspíš ten kámen úrazu.

Hodnocení nakonec snížím a ponechám si rezervu k poslednímu dílu. Nelíbilo se mi, co autorka udělala z jedné mé oblíbené postavy, kterou jsem v prvním díle měla tolik ráda. Osud, který Eliasovi autorka vymyslela je teda pěkná podpásovka, ale uvidíme, co nabídne poslední díl. Teorie mám, tak kdo ví? Třeba se mi potvrdí, třeba ne.

24.07.2022

V rámci mého objevování mladých českých autorů, jsem se dostala i k této knize. Nejdřív jsem nevěděla, jestli se do ní pustit, protože se mi příběh zdál dost těžký na psychiku a nevěděla jsem, jestli mi to sedne. Nakonec jsem si ale řekla, že to zkusím.
Začíst se mi zprvu nedělalo žádný problém. Prvních 100 stran jsem měla přečtených celkem rychle. Děj mi přišel takový chvílemi až moc depresivní, překombinovaný, s občas až přehnaně filozofickými a psychologickými otázkami... ale kupodivu to spolu nějak fungovalo a četlo se to dobře. Střed knihy mi dal zabrat. Nutila jsem se do čtení a trvalo mi, než jsem se tím nějak prokousala. Už jsem měla pocit, že to asi nedočtu, ale pak nastal zvrat! Možná se něco takového dalo čekat, těžko říct, ale mě to v tu chvíli přišlo jako impuls k tomu to nevzdávat a dostala jsem znovu chuť číst dál a dozvědět se celou pravdu o Nancy a její minulosti.
Čtení mi trvalo dost dlouho hlavně kvůli tomu středu. Tam mě hlavní hrdinka vytáčela čím dál víc svým chováním, měla sem chuť ji proplesknout snad na každé stránce a zakřičet ji do tváře: Co to, sakra, děláš za kraviny?! Po tom zvratu, o kterém jsme se zmiňovala, mi ale dost věcí začalo tak nějak dávat smysl i co se týče chování hlavní hrdinky. Je to vlastně ve výsledku celkem dobře promyšlený příběh na to, že je to autorčina prvotina. I to, jak je napsaný, je svým způsobem originální a nepůsobí to zas až tak začátečnicky, jako jiné prvotiny. Má to něco do sebe, i když na zadek jsem si z příběhu zrovna nesedla. Věřím ale, že autorka potenciál má a tato kniha si určitě najde čtenáře, kteří z ní budou nadšeni. Škoda, že v knize bylo tolik chyb a překlepů, ty trochu rušily, ale pokud nejste vysazení na kde jakou chybu a překlep, dá se to přežít. Dneska už jsou ty chyby v knihách bohužel skoro standardem i u knih, co jsou daleko více vidět.

20.03.2022

Kniha mě svým námětem zaujala ještě před tím, než byla vydána. Tajná jalská rasa, Egypt, písek, pyramidy a samozřejmě město Jal... Prostředí, které autorka zvolila je samo o sobě dost lákavé. Já sama jsem nic odehrávajícího se v Egyptě ještě nečetla. První kapitola nám nabízí rovnou velkou akci, ale pak - bohužel - akce na několik stran téměř mizí. Tak do poloviny knihy se seznamujeme s postavami, vztahy mezi nimi navzájem a kulturou jalské rasy. Moc mě bavilo číst o historii, o bozích a jak všechno vzniklo. Bylo to skvěle vymyšlené a čtivé! To je velice důležité zmínit. I když se první polovina knihy nese spíš v klidnějším duchu, nuda to nebyla! Navíc musím vyzdvihnout skvělé dialogy, které byly uvěřitelné a nebyla to žádná vycpávková omáčka. Nejednou jsem se i nahlas smála. Druhá polovina, to byla jízda! Začalo se to stáčet trochu jiným směrem než bych si troufala čekat a příjemně mě to překvapilo. Paráda! Neodpustím si ale zmínit, že ke konci se tu odehraje jedna pikantnější scéna, která dle mého mohla být decentnější. Nejsem žádný puritán, to rozhodně ne, ale nějak mi to tam úplně nepasovalo rozepsané až do takových detailů. Ale to je jen můj názor.
Konec slibuje další díl, i když dějová linka je vlastně ukončená. Jsem zvědavá, co bude dál. Rozhodně povedený debut mladé české autorky!

21.11.2021

Závěrečný díl této série mě rozhodně nezklamal. Neměla jsem moc velká očekávání a možná i proto to tak bylo. Dle měl byl třetí díl lepší než druhý. Více to frčelo. Bylo v něm více akce a dva pohledy (Hana a Lena), které se střídaly dodávaly také větší čtivost. Za mě tedy rozhodně lepší než dvojka, ale na jedničku to stejně nemělo. Konec byl takový...nedokončený? Dá se to takto popsat? Nějak se nemůžu zbavit pocitu, že jsou tu spíš otevřená vrátka pro pokračování, než že by nám autorka vše objasnila, vysvětlila a ukončila tak, jak by se od posledního dílu série dalo očekávat. Tohle mě na knize trochu zamrzelo. S lepším koncem bych s klidným srdcem dala pět hvězd, ale takhle musím jednu ubrat. Co se dá dělat. I tak ale série Delirium (minimálně první díl určitě!) spadá do kolonky oblíbených dystopií a musím říct, že tento svět jsem si i přes všechny ty nedokonalosti oblíbila víc než svět Divergence.

01.05.2021

DRUHÉ ČTENÍ
Po pár letech jsem se k této sérii vrátila, abych ji konečně dočetla až do konce. Tento druhý díl byl opět skvělý. Pamatuju si, že jsem z něj tenkrát byla nadšená o chlup méně než z prvního dílu, ale pořád ohromně nadšená. Teď, po druhém čtení, už mám asi vyšší nároky a první díl byl prostě lepší. Ten je asi nějakou mojí srdcovkou nebo tak něco. Každopádně druhý díl se mi líbil. jiné prostředí, jiné postavy. Líbí se mi, že se v knize střídají dvě časové linky a je to takovým zpestřením. Jsem hodně zvědavá na závěr celé série. Díky konci druhého dílu jsem opravdu hodně zvědavá, jak se tohle bude celé ještě vyvíjet. Asi bude lepší mít spíše menší očekávání a být překvapena, než čekat víc a být zklamána. Tato série má ale rozhodně potenciál a přijde mi, že tak nějak zapadla ve vší té směsi fantasy a YA, které je teď všude plno. Přitom tuhle sérii bych s klidným srdcem zařadila mezi takové ty začátky dystopií hned vedle slavných Hunger games a Divergence.

17.04.2021

V případě této knihy jsem dost razantně vystoupila ze své komfortní zóny, to přiznávám. Romantika, když je dobře podaná, tak se mi líbí, ale čistě erotiku, to mě úplně nebaví, potřebuju k tomu něco navíc. První, co mě ale doslova praštilo do očí, když jsem knihu začala číst, je šílená korekce - jestli tam vůbec nějaká proběhla - a to uspořádání textu na stránce... No... Slušně řečeno, to mě taky zrovna moc neoslnilo. Když se zaměřím na příběh a děj, je to takové rozporuplné. Začátek má něco do sebe, myšlenka dobrá, ale působilo to na mě trochu lacině, pardon. Řekla bych, že z celé knihy mě nejvíc zaujalo cca poslední padesát stran, kdy to začalo být akční, napínavé, mělo to takovou lehounkou téměř neviditelnou thrillerovou linku, ale opravdu jen lehounkou. To se mi líbilo! Díky tomu to dostalo trochu jiný rozměr. Vulgarismy mi v knize nevadily, ale je pravda, že jich tam bylo dost a musela jsem si zezačátku trošku zvykat. Taky nesmím zapomenout zmínit, že mi děj místy přišel až moc překombinovaný. Jako by autorka za každou cenu potřebovala do knihy doslova narvat všechno, co by mohlo čtenáře v dané chvíli šokovat a pak ještě přidala další šok. A já se ptám: ''Proč?'' Méně je někdy více. Ve výsledku to bylo takové čtení neurazí nenadchne. Zabrouzdání do jiných čtecích vod, než na které jsem zvyklá, ale teď se zase asi vrátím k tomu ''svému'' :)

14.01.2021

Pár stran a spousta informací. Doporučuju!

26.09.2020

Parádní kniha. Vše vysvětleno i s příklady, jídelníčky. Super!

07.06.2020

Začátek trochu pomalejší. Trvalo mi, než sem se začetla a celkově jsem z knihy byla taková rozpačitá. Četla jsem ji opravdu poměrně dlouho. Od poloviny už to začalo být trochu lepší a konec byl skvělý. Nejlepší byly kapitoly z minulosti, z chaty a toho co se tam tu osudnou noc dělo. To mi přišlo skvělé a moc mě to bavilo. Zbytek mi přišel docela dost psychologický a nepřišel mi tolik zajímavý. Řekla bych takový průměr.

08.12.2019

Byla jsem zvědavá, když jsem se do knížky pouštěla. Po thrillerech, které běžně čtu, jsem si řekla, že si vezmu něco jednoduššího... ovšem, tohle bylo AŽ MOC jednoduché. Skoro na každé druhé straně jsem nestačila zírat, jak je hlavní hrdinka - s prominutím - bez mozku a nad jejími myšlenkovými pochody mi zůstával rozum stát. Na nějaké 137 straně jsem to vzdala a vzala jsme si jinou knihu s tím, že se k téhle zkusím vrátit časem, třeba v průběhu čtení té druhé knihy. Chtěla jsem jí aspoň dočíst, i když mi dávalo docela zabrat už jen to, dopracovat se na tu stranu 137. No a jak sem knihu odložila, tak už mi u postele leží asi druhý měsíc (možná třetí) a pořád jsem nenašla odvahu tomu dát další šanci, takže už to asi uzavřu a pošlu jí dál nějakému jinému majiteli, který ji ocení třeba víc než já. Je fakt, že tento druh literatury je spíše pro mladší čtenáře i co se formy psaní týče. Takže mladších holkám v začínající pubertě by se líbit mohla. Bohužel, mě docela zklamala.

10.10.2019