Kobalt komentáře u knih
Poznámky z několikátého čtení celé série, původně česky, nyní kombinace anglických ebooků a audioknih (ty poprvé) - Díl sedmý: V rukou nepřítele
U tohohle dílu je už název velkým spoilerem, takže jako trest si v ději dlouho počkáme, než se k tomu dostaneme. Začínáme pomalu. Předchozí výlet do Slezska se Honor ve výsledku vyvedl, navíc si mohla svou další službu na souši odbýt obhajováním nových koncepcí, které právě v praxi vyzkoušela. Dále se taky vrátíme na Grayson, kde kromě klasických problémů Harringtonského panství budeme řešit ještě kolonisty. Jakoby Honor samotná Graysoňanům nestačila, Nimitz a Samantha si prosadili první mimosfinžskou kolonii stromových koček. A je tady předpoklad testování graysonské trpělivosti, protože na Grayson také přichází Honořina Beowulfská matka.
Co se námořní služby týče, graysonský admirál Honor je povýšena do hodnosti komodora ve svém domácím námořnictvu a dostává na hraní pár těžkých křižníků. Už to nebude kapitán na palubě své lodi ani experimentální výprava civilních lodí. Ne, s Honor se počítá ve válečné vřavě proti Havenu. Než na to ale přijde, vezme Honor ještě menší prácičku a poletí doprovázet konvoj do mantichorských předsunutých pozic. Další postavy se nám opět trochu pomíchaly, někdo zůstal, někdo zmizel a někdo se zase po jednom či dvou dílech vynořil. Třeba McKeon se svým vlastním křižníkem, kterému teď velí už nějakých 6 let.
Havenu si tady užijeme hodně. Pro čtenáře může být zajímavé, že jsou víceméně naváděni brát Havenské námořnictvo jako klaďase, protože i to bojuje vlastně proti ještě horšímu nepříteli - revolucionářkému Výboru pro veřejné blaho, tedy vlastně Výboru pro veřejnou bezpečnost, jejich Státní bezpečnosti a jejím komisařům. Protože ti mají snad na svědomí zabití více Havenských důstojníků, než Mantichora. Do sytosti si tedy užijeme na správné straně našich starých známých - Shannon Foraker, Lester Tourville, Thomas Theisman a Warner Caslet. A na druhé straně hlavně ministryně Cordelia Ransom, Dolores Umbridgeová Honorverse světa, a jejích cvičených opic z SS (neboli State Security).
A tak se konečně dostáváme k názvu knížky, Mantichora totiž konečně taky někde prohrála. A jako důsledek to zde schytá Honor, která se se svými lidmi dostane do rukou Havenu. Cordelia se pak rozhodne z toho udělat propagandistickou bombu a exemplární případ. Kniha tak vrcholí celým dějem na palubě lodi Tepes, mířící na Hádes, tajnou vězeňskou planetu...
I když je začátek pomalejší, druhá půlka to vyloženě zachraňuje a poslední třetina patří k tomu nejpovedenějšími za posledních několik knih. Postěžovat si můžu akorát tak na to, že děj je useknut v nejlepším a my se tak hned nedozvíme, co bylo dál. Tedy, pokud už nemáte připravený další díl hned vedle. Skoro bych tuto knihu viděl i jako první díl dvojdílu.
Kapitán Kobalt, RHN
Poznámky z několikátého čtení celé série, původně česky, nyní kombinace anglických ebooků a audioknih (ty poprvé) - Díl šestý: Mezi piráty
Aneb Honor zpátky na koni. Tedy v černé uniformě. Protože my víme kdo s radostí vymění modrou admirálskou uniformu za pouhou kapitánskou, ale v tom správném námořnictvu. A to námořnictvo má pro ni chuťovku, službu ve Slezku, na rekonstruované civilní nákladní lodi a s velkou šancí na neúspěch.
I když se Honor stává velitelem několika takových přezbrojených a experimentálních lodí, ty budou operovat samostatně. A tak jsme zpátky u osvědčeného konceptu jednoho kapitána a jedné lodi, proti všem. Cílem jsou sice místní piráti, ale brzo se dozvíme, že narušení místních obchodních tras je cílem i Havenu. Střetnutí nás tak nečeká málo.
Děj je tady doplněn několika dalšími pohledy, naopak je v části knihy Honor skoro až nedůležitá. Sledujeme tak třeba osudy nováčků na Honořině lodi, jejich prvním umístění po výcviku (Lower decks, lowed decks!...) . A to včetně odpovědnosti nebo taky šikany. V těchto kapitolách je Honor jen mýtickou bytostí na vrcholu pyramidy, ke které lodníci mohou jen vzhlížet a sama se nezapojuje. Díky tomu se více dočkáme poddůstojníků, starých známých jako Sally MacBride a Horace Harkness. Druhý pohled je Havenský, který je osvěžující a lidský. Je problémové je tady vůbec vidět jako záporáky, zrovna Warner Caslet v tomto má potenciál. To naopak mnohé mantichorské postavy to u mně mají mnohem horší.
Jak už je obvyklé, i v tomto díle se dozvíme více o několika zrovna ze skříně vytáhlých technologií. Honořiny lodě jsou totiž také testovacími platformami několika nových konceptů. Jedním z nich jsou lehké bojové čluny - LAC. Nejen že u nich došlo k výraznému pokroku, zkouší se zde i koncept jejich vypouštění z mateřské lodi. Druhý systém je založený na střelových gondolách. Ty už se sice používat začaly, je nutné je ale táhnout za lodí. Když máte ale prostor civilní transportní lodí, je možné jich stovky mít připravené v hangáru a vypouštět je ze vrat. Obojího si posléze užijeme do sytosti. Třetím bodíkem by mohly být i nějaké informace o ručních zbraních a hlavně jaké jsou jejich výhody a nevýhody oproti Coltu 1911...
Celkově našlapaný díl, vždy se něco děje, i když na různých úrovních. Větší množství postav i pohledů je tady k prospěchu, Haveňané jsou správňáci, dočkáme se vesmírných bitech i jiného napětí. Finále je opět napínavé, výhledy nejsou místy optimistické a tak tu máme klasickou Honor.
Kapitán Kobalt, RHN
Poznámky z několikátého čtení celé série, původně česky, nyní kombinace anglických ebooků a audioknih (ty poprvé) - Díl pátý: V exilu
Tato kniha je přímé pokračování Pole potupy, na které bezprostředně navazuje. Honor dotáhla svou spravedlnost do konce a byla za to očekávaně potrestána. A protože RMN ji posadilo na střídačku, Honor se začíná věnovat své nové domovině, Graysonu. Ano, tento díl je velmi Grayson-centrický. Skoro nikam jinam se nepodíváme, jen můžeme z povzdáli sledovat zuřící válku. Na první pohled to tak vypadá na druhý díl v řadě, kde si Honor neužijeme ve válečné vřavě a její bitvy se budou odehrávat zas s nohama na zemi. Tak jednoduché to ale teď nebude.
Situace na Graysonu je zajímavá, Honor se celým svým soustředěním pouští do práce na svém panství, čeká nás další kapitola v ekonomice a finančnictví. A také v Graysonské politice a náboženství. Modernistické reformy totiž na planetě nevoní všem. Čeká nás tedy boj na ekonomickém a politickém kolbišti, společně s demonstracemi, sabotážemi, špionáží, justičními záležitostmi i nějakou tou vraždou. Tyto situace očekávaně vyvrcholí v závěru knihy a na ostří meče.
Graysonský styl šermu, to je další nečekaná věc. Styl postavený na několika přeživších samurajských filmech přivezených při exodu (doplněných nejspíše americkou country muzikou), který na Graysonu v průběhu staletí vybrousili v praktické a smrtící umění. Aby pak zase v dalších staletích, společně s příchodem moderních technologíí, byl brán už pouze jako sport a tradice. Připravte se tedy na šerm s katanou, která byla před stovkami let obkreslena z béčkového filmu. Ale ono to funguvalo, stačí mířit špičkou k nepříteli a sekat ostrou stranou.
Jako taková vedlejší linka, pevně provázána s tou hlavní, je zde budování a vylepšování Graysonského námořnictva. Nebyli by to místní praktici, aby nezaháčkovali taky Honor. A tak se z kapitána mantichorského námořnictva v neaktivní službě jen tak mimochodem stává admirál v tom Graysonském a k ruce má v podstatě celou Graysonskou flotilu. A že se ta od dob druhé knihy rozrostla, s mantichorskou dobrovolně darovanou technikou a havenskou, darovanou poněkud méně dobrovolně. Tím se knize přidá ještě druhé vyvrcholení, když je do systému nalákána havenská jednotka, čekající minimální odpor a snadnou operaci. My známe Honor, takže víme že odpor nebude minimální a snadné to mít určitě nebudou.
V exilu je další z kvalitních knih série, držících si úroveň, čtitelnost i napětí. I přes pomalejší začátek se dočkáme typického Honorovského hektického konce, také dalšího salamandrova postoje proti silnějšímu protivníkovi. V tom už se asi moc překvapení nenachází, naopak jsou to očekávané situace. Je to přeci jenom pořád příběh o Honor.
Kapitán Kobalt, RHN
Poznámky z několikátého čtení celé série, původně česky, nyní kombinace anglických ebooků a audioknih (ty poprvé) - Díl čtvrtý: Pole potupy (pokus číslo dva)
Čtvrtý díl série na to jde jinak. Kdo očekává další posun vpřed, bude nejspíš překvapen. Vždyť začala válka s Havenem, takže Honor bude v první linii, velet lodím a vítezit v bitvách flotil? Chyba. Na pozadí této války se totiž rozehrává komornější příběh, ale o to více je osobní. Celá kniha je v podstatě o následcích poslední knihy (nebo vlastně všech tří knih) a o důsledcích svých činů.
První s čím se bude zápasit jsou dozvuky bitvy o Hancock. A to chování dvou důstojníků, dvou kapitánů. Jeden který porušil psaná pravidla a nepředal taktické vedení lodí nadřízenému důstojníkovi a tím nejspíš dovedl bitvu do zdárného konce. A druhý, který bez rozkazu rozpustil svou jednotku a poté ignoroval rozkazy z vlajkové lodě k návratu do formace. Tak první část knihy zabírá vojenský soud s Pavlem Youngem, Honořinou nemesis. Ironické, že Honor se nevědomky stala nemesis Pavla Younga. Nebyl by to ale prominentní syn vlivného politika a důležitého šlechtice, aby za zbabělost v boji očekával popravčí četu a tak i jeho vyobcování z námořnictva je svým způsobem úspěch. Tedy, jak pro někoho.
Jak kniha pokračuje, pochopíme, že se opravdu nedočkáme vesmírných bitev. Ani Havenu. Protože drama se tu odehrává na povrchu planet. Honor je po soudu uklizena do ústraní, cestuje na Grayson převzít své malé království. A stát se modelem všech Graysonských žen a největším hybatelem jejich společnosti za posledních pár set let. A zatím Young plánuje pomstu a vykonává její první kroky. Chce zničit zrádce, svého bývalého prvního důstojníka a současného milence své nemesis. Chce zlikvidovat ženu, která mu vzala všechno, Honor samotnou. V tomto pořadí, na čemž důrazně trvá. A tak se objevuje další postava z minulosti, z první knihy. Bývalý důstojník od mariňáků, placený nájemný vrah a profesionální duelant. Ač následné události jsou drastické a velmi osobní, rozhýbou události velmi zajímavým směrem. A taky díky nim můžeme pozorovat nádhernou scénu, kdy se mariňáci na cvičení ztratí a jdou se zeptat k nejbližší náhodnou stavbě... Nebo také na pozadí velmi letmo vznikající vztah Horace Harknesse a Iris Babcock.
Pro Honor se to ale zvrhne v situaci, která má pouze dvě řešení. Bude důsledná a dotáhne věci do konce, přičemž nejspíš ztratí své velení a místo v námořnictvu, nebo se podvolí nátlaku. A myslím, že se nemusíme dlouze rozmýšlet, kterou cestu zvolí.
Něco málo k duelům, legálnímu mantichorskému systému, jak svému nepříteli poslat kousek olova skrz tělo a nebýt za to souzen. I když, po této knize tyto praktiky vymizeli, takže bych se nedivil, kdyby byly na pozadí zrušeny. Máme tu dvě možnosti, přičemž jednu z nich vybírá vyzvaný. Je tady lehčí forma duelu, kdy každý vystřelí jen jednou. Poté musí obou odsouhlasit, že cti ještě nebylo učiněno zadost, aby se přistoupilo k další ráně. A tak se to opakuje. Nebo je tady ostřejší protokol, podle kterého můžete vyprázdnit celý zásobník a duel ukončuje většinou až smrt. Na obojí dojde, stejně tak i na třetí možnost...
Tento díl je krok stranou, ne krok vpřed. Ale velice dobrý krok stranou. Protože David Weber dokazuje, že umí i něco jiného než military scifi. Dočkáme se tady právničiny, politiky, novinařiny, ekonomiky, nájemných vražd i soubojů. Nakoukneme mnohem více do Mantichorské i Graysonské společnosti. A dostaneme osobní drama. Díky tomu všemu se dle mého názoru jedná o jeden z nejsilnějších dílů série a jeden z mých nejoblíbenějších. Není tak divu, že David po letech (vlastně skoro po 30 letech) napsal krátký román, který stínuje události z této knihy a v mnohém je doplňuje.
Kapitán Kobalt, RHN
Poznámky z několikátého čtení celé série, kombinace anglických ebooků a audioknih (ty poprvé) - Díl třetí: Krátká vítězná válka
Třetí díl série a další posun vpřed. Z různých pokoutných plánů na oslabení Mantichory nic moc nevyplynulo (tedy až na odsouzení Honor v nepřítomnosti k smrti za vraždu civilní lodi v Bazilišku), je tedy čas posunout hru na vyšší úroveň. Protože pokud něco zmírající ekonomika Havenu potřebuje, je to krátká vítězná válka (roll credits).
Z Honor se po událostech z minulé knihy stal hrdina, na kterou se vrší všemožné pocty a vyznamenání. Rozloučíme se tedy s (už druhou) lodí HMS Fearless, Honor totiž dostává svůj první bitevní křižník. A to dokonce HMS Nike, právě dostavenou loď, která navíc dostala jméno z první pozice List of Honor. Je to největší čest, kterou může kapitán v RMN dostat, a kdyby jste to nevěděli, tak vám to v knížkách ještě několikrát zopakují.
Nový úkol vypadá jednoduše, připojit se jako vlajková loď k 5. eskadře bitevních křižníků pod vedením kontradmirála Marka Sarnowa, která je součástí stanice Hancock pod vedením viceadmirála Yanceyho Parkse. Takže žádná politika ani diplomacie, dokonce i bez zodpovědnosti samostatného velení. Místo toho jen ochrana opravárenské základny v hraniční soustavě království. Ale nebyla by to zábavná knížka, kdyby se tu nic nestalo...
První problém jsou jednoduché technické problémy, které si ale vyžádají zásah opravárenské základny. Není snad větší potupy, když nejlepší loď námořnictva nefunguje tak jak má. A tak se zde objevuje staronová postava Paula Tankersleyho. XO Warlocka z první knihy, kde dostal asi dvě repliky, má nyní na starosti opravu Nike. A my mezitím objevujeme další z maličkostí, které bojem ostřílenou a chladnokrevnou Honor absolutně rozhodí a znejistí - lidské vztahy.
Dále je Honor pronásledována svými posledními úspěchy. Diplomatické vedení diplomatického personálu na Graysonu ji přineslo politické nepřátele, pověst Salamandra zase nedůvěru admirála Parkse. A navíc se objevuje Warlock, pořád s Pavlem Youngem na palubě. A to nikdo ještě netuší, že jsou pod bedlivým špionážním dohledem a že se právě stávají cílem pro Havenský blitzkrieg.
Většina knihy tedy směřuje k finální konfrontaci, která stojí za to. Těžké jednotky jsou zrovna někde pryč a Hancock je bráněn pouze bitevními křižníky a lehčími loděmi. Opatrní Haveňané, v obavě před pastí, vysílají do boje pouze část svých sil. Tedy takovou, že oproti Sarnowovu velení jsou silnější asi jen trojnásobně. A tak se dostáváme ke skoro partyzánské taktice, kdy Mantichora využívá svých technologických předností, jako lepších elektronických systémů (které tak vedou k lepšímu efektivnímu dostřelu nebo efektivnější obraně). Své si odbydou také výkonné drony, střelové pody nebo miny. Missile pod má jednoduchý koncept. Do mnohatunové kostky se namontují jednočinné odpalovače řízených střel, každý s připravenou střelou. Všechny střely se pak najednou odpálí (z každého podu třeba 10) a díky tomu se první salva eskadry třeba zdvojnásobí nebo ztrojnásobí. Prostě nemilé překvapení. Miny tady jednoduše nebouchají, místo toho se jedná spíše o jednoranné laserové zbraně s relativně krátkým dostřelem. Ne že by to ve výsledku byl rozdíl, stačí jich pár a zasažená loď udělá bum.
Jak to vše dopadne nechám být, od toho je nutné si knížku přečíst. Jen je jasné, že první tahy Mantichorsko-Havenské války nevyšly úplně podle Havenských představ. A protože není lepší čas pro změnu vedení než chvíle kdy zahájíte válku, Havenem navíc otřásá revoluce a nastolení nového režimu. Takového, že dědičný prezident Havenu by byl ještě rád, že s ním bylo skončeno tak rychle.
Měřítko knihy opět poskočilo, po střetech několika lodí tu máme první opravdové střety velkých jednotek, desítky lodí a stovky střel lítajících všemi směry (a konečně za to taky nemůže Honor). Kromě taktiky už se uplatňuje i strategie a ukazuje se, že to odteď bude ještě složitější.
Je třetí díl lepší než ten předchozí? Řekl bych že ne. Ale není o moc za ním, je tak na úrovni první knihy. Třetí díl je totiž trochu jednodušší a přímočařejší než ten druhý. Dobrá, možná je horší i než první díl. Protože taky chybí pořádní záporáci, jsou to jen neosobní útočníci. Všechny obecné poznatky psané u předchozích dvou dílů ale pořád platí. No, rozlučte se se starým Havenem, je tady Haven nový. A my si musíme chvíli počkat, než si ho pořádně užijeme.
Kapitán Kobalt, RHN
Poznámky z několikátého čtení celé série, kombinace anglických ebooků a audioknih (ty poprvé) - Díl druhý: Čest královny
V podstatě vše co jsem psal u prvního dílu zde pořád platí. A to je druhý díl asi ještě o trošičku lepší než ten první. Krásné je, že se stabilně buduje na základech postavených minule, jen se ten svět více otevírá. Postavy jsou o pár let starší a zkušenější, velkou část jich totiž známe již od minula. Jen někteří dostali nové frčky nebo dokonce své lodě. Příběh se trochu mění, už to není jediná loď v exilu proti všem. Honor jich má na starosti několik, jako velitel konvoje. Zároveň je ještě vojenským doprovodem diplomatické mise na planetu Grayson, technologicky zaostalou planetu se smrtícím prostředím a plnou bigotních náboženských fanatiků. Nebo se to tak alespoň zdá, v kontrastu s emancipovanou Mantichorou, které vládne královna a velící důstojníci mohou být i ženy. Obojí totiž bylo na Graysonu nemyslitelné. No a pak se objeví ještě plány Masady, sousední planety plné bigotních náboženských fanatiků... Ještě bigotnějších a fanatičtějších, těch co na ně Graysonská společnost byla moc otevřená a jejichž praktiky zacházení se ženami by odpovídali spíše otrokům v arabském světě. Grayson je velké plus této knihy, od sociálních konfliktů až k diplomacii. Je to taky možnost vidět Honor, která minule neváhala jít vstříc možné smrti, nejistou a chybující. I tento profesionální důstojník má slabinu, cokoliv co nesouvisí s vojenským řemeslem. Diplomacie a politika jsou zde toho příkladem, dokud se Honor nedostane přes hranu, nevezme diplomacii do vlastní ruky a politiku nezačne provádět s podporou hlavní.
I když se to nezdá, i tady se objevují Haveňané, dokonce dva důležití, Yu a Theisman. Ti jsou totiž vysláni na Masadu jako vojenští poradci, mimochodem také se svými loděmi, které tak zněkolikanásobují sílu zastaralého námořnictva Masady. A ta má cíl jednoduchý, vyhladit Grayson v záři atomového ohně. A pokud mají Havenští důstojníci nějakou čest a lidskost, Masada s nimi už počítat nebude a raději si to udělá sama a pořádně. Bounty se tak stává mou oblíbenou pasáží, kde i zapřisáhlí Manťáci musí fandit Havenu.
A tak se Honor opět dostává mezi kladivo a kovadlinu. Nebo se stává kovadlinou, zachytávající Masadské kladivo? Je zas hozena do vody a do konfliktu, bojuje v nevýhodné pozici, do které se ale dostala vlastní zásluhou. A vznikli tak ztráty, které ji budou tížit ještě dlouho. Další excelentní částí knihy je tak Kos, aneb když si od vesmírných bitev odskočíte s pár stovkami mariňáků nakopat pár zadků. Jenže zakončení tu tak jednoduché není a je to silný zážitek.
Zapomínat by se nemělo na Nimitze, který se v první knize jen vezl. Tady se stává národním hrdinou. A Honor bezmála spasitelem. Nejprve s nohama na planetě, kde ukáže že dynamické duo Honor a Nimitz vydá za celý olympijský tým. Pak, jak je zvykem, opět na palubě své lodi. Finální konfrontace se stávají pro Honor zvykem, je to všechno nebo nic. Možná všichni umřeme, ale svoji povinnost splníme. A tak se Honor ve stylu Jana Žižky pouští do nevyrovnaného střetu, druhého který zakládá podklady legendě o Salamandrovi.
Ve stylu Davida Webera ještě před finálním hodnocením vložím infodump a popíšu nezbytné technické údaje. Zatímco minule jsem psal hlavně o zrychlení, dnes to bude o gravitaci. Ta je totiž v tomto vesmíru určující. Na principu manipulace gravitace totiž fungují všechny hlavní pohony. To gravitace tlačí lodi a střely vesmírem. To díky ní se dá pohybovat v hyperprostoru a nebo jen díky ní mohou senzory fungovat rychlostí vyšší než světlo. Gravitační otisk lodí i střel je vlastně možno pozorovat v reálném čase, na rozdíl od senzorů závislých na datech putujících rychlostí světla. Gravitace totiž vyvolává odezvu na stěně hyperprostoru, která je zachytitelná okamžitě... A na tento luxus si námořníci již zvykli, takže jít do bitvy bez fungující gravitiky je jako nyní vyplout na pozemské moře bez radaru. A v boji mohou informace znamenat rozdíl mezi smrtí a přežitím.
Druhý díl série si drží vysoko nastavenou laťku. Jak je u (kvalitních) druhých dílů zvykem, nabízí to co minule, jen víc a lépe. Kdo dočetl první díl, zde bude zaháčkován minimálně stejně dobře. Dokáže třetí díl udržet tuto lehce vzrůstající tendenci?
PS: Na knihu z roku 1993 jsou některé odhady nebo také výmysly až nepříjemně přesné, pohledem z roku 2023.
Kapitán Kobalt, RHN
Poznámky z několikátého čtení celé série, kombinace anglických ebooků a audioknih (ty poprvé) - Díl první: Stanice Bazilišek.
Už na začátku můžu říct, že série se pořád drží, po letech od napsání i po několikátém znovupřečtení. Příběh pořád funguje, postavy jsou přirozené, záporáci jsou reální. Svět je tu logický, nastavuje pravidla a těch se drží. Funguje zde přirozený vývoj i následky zobrazených činů. Příběh je krásná čistá military scifi, do které se prolínají další drobečky. A má vše, aby udržel pozornost od začátku do konce. Honor je silná hlavní hrdinka, ale co je hlavní, z každého rozhodnutí zde hlavně sálá, že je důstojníkem Královského Mantichorského námořnictva.
A tak jsem si znovu prožil s posádkou všechny tyto (dnes už historické) okamžiky. Zažil s nimi jejich triumf při válečných hrách i jejich zklamání při odsunu do Bazilišku. Nepřátelství k Youngovi i příval nových sil, když se Honor pustila do organizace celé soustavy s jedinou lodí. Překvapení ostatních agentur, když námořnictvo po dlouhé době opět začalo plnit své povinnosti. A radost, když se to vše začalo vyplácet. Čest když Honor neustoupila útlaku a neuhnula ze svých povinností ani o palec. Bolest celníků na Meduse, ale i zadostiučinění, když se Havenské plány začínají hroutit. Ohromující efektivnost mariňáků, o kterých v této námořní sérii neslyšíme naposledy. No a samozřejmě finální konfrontace. Vítězství, ale těžce zaplacené krví. Historické první vzplanutí Salamandra.
Ještě jednou pochválím záporáky. Ať už "zlou" admirálku, pro kterou je obstarožní křižník s experimentální výzbrojí pod její rozlišovací schopností, přes dění na Meduse. Tam je krásně vidět, proč co která postava dělá. Young jako neschopný zbabělec. A Haveňaně jsou zde malé ryby, chycené ve velkolepých plánech vzniklých nad jejich platovou třídou a nuceni poslouchat rozkazy. Ono i v dalších knížkách platí, že Havenské postavy jsou pro mě celkově uvěřitelnější.
Velkým bonusem military scifi od Davida Webera je navíc fungující technologie. Tohle nejsou žádné lodě z předaleké galaxie, které sice přeletí celé Galaktické Impérium za jediný den, ale střílejí po sobě na vzdálenost 500 metrů. Tohle není vesmír, kde se vypnutím impulzního pohonu loď ve vesmíru ihned zastaví na místě. Tady není rychlost tak důležitá, tou hlavní určující veličinou je zde zrychlení. A to jak u lodí, jejichž maximální rychlost není daná silou motorů, ale silou protiradiačního stínění, tak u střel. Protože kromě energetických zbraní (které navíc operují v mnohem energeticky výkonnějším spektru mimo viditelné světlo), jsou zde hlavní zbraní řízené střely s operativním dosahem měřeným v milionech kilometrů. Analogie plachtových námořních lodí, které se museli postavit do řady, aby mohli všechny pálit své boční salvy (což je zde dáno specifikem pohonu) je tak doplněna raketovými křižníky, vrhajícími neskutečně ničivé zbraně na vzdálenosti mimo dohled. No, zde by se toho dalo napsat ještě mnohem víc... Ale to zas u dalších dílů.
Tahle knížka je ideálním začátkem nové série, jedné z těch nejlepších v tomto stylu. A první knížky jsou perfektní, takže po dočtení této první už nezbývá než se rovnou svižně vrhnout na druhou. Tam už se přidá i troška politiky a Honor bude muset projít dalšími zkouškami.
Kapitán Kobalt, RHN
Tahle kniha je šílená. Je monstrózní a monumentální. Po dočtení jsem byl vlastně rád, že už je konec, myslel jsem že už se k ní nikdy nevrátím. Ale nyní po letech bych se do ní ponořil i podruhé, je to výzva.
No je to opravdu obtížné popsat... Je to už taky několik let, co jsem dočetl, takže konkrétní vzpomínky je občas těžké vyhrabat. Zůstaly už hlavně pocity. Je to opravdu obluda, tlustá bichle se spoustou stránek. A navíc složená z několika knih, které mají každá trochu jiný styl a jiné tempo. Není to úplně jednoduché čtení a zábavnost/čtivost se v průběhu taky zvládne několikrát změnit. Když bych to musel porovnat, tak jediná věc alespoň trochu podobná co jsem četl od té doby je Atlasova vzpoura.
Kopírka Kulhánka a jiných nápadu která kupodivu funguje. Příjemná akční a krvavá jízda která odsýpá, nic víc, nic míň.
Důstojné zakončení které uzavřelo celou trilogii a hlavně události načnuté v minulém díle. Četlo se to jedním dechem, děj rychle odsýpá a údernosti přidávají i velmi krátké kapitoly. Jen je potřeba číst i data, časový posun mezi některými kapitolami je i přes 30 let.