kobyb komentáře u knih
Ten děj asi nebyl tak důležitý, v knize je ale zakomponováno spousta krásných myšlenek a citátů, nad některými až mrazí. Neodpustím si nepředat dál pro ty, kteří knihu číst nikdy nebudou: "Knihy pochopitelně nejsou jen lékaři. Existují romány,které jsou v životě laskavými průvodci. Nekterá kniha je pohlavek, jiná přítelkyně, která zabalí člověka do ohřáté osušky, když ho na podzim předpadne melancholie. A některá...no. Některá je růžová cukrová vata. Zašimrá na tři sekundy v mozku a nezanechá po sobě nic. Je žhavá, rychlá milostná aféra."
Levandulový pokoj není knížka na jednu noc a den, je spíše laskavým průvodcem životem.
Hezká knížka, musím jen dodat, že takový pokrytci jako Hilly jsou na světě pořád, i když doba trochu pokročila ....
Nádherná knížka, určitě doporučuji, stojí za to přečíst. Knižka se mi nadlouho uloží do paměti. K osudu této chilské rodiny bych se ráda znovu vrátila, bohužel okolnosti mi to nedovolí, za svůj život bych chtěla přečíst ještě spoustu knih, proto se nemůžu vracet již k přečtenému a v tomto případě mě to moc mrzí.
I přes mnohé nechutné vulgarity nemohu knihu úplně odsoudit. Je příběhem ze života, o nedostatečné komunikaci, vztazích mezi lidmi a partnery. Některé části jsou poněkud přehnané, ale tak nějak podobně to funguje v životě. Přečetla jsem za jeden večer, taková oddechovka, místy humorná, místy dojemná...
Nejen při rakovině je třeba hledat psychické příčiny. Každá nemoc má souvislost s tělem, duší, v nějakém prostředí žijeme, nějací lidé nás obklopují, také hraje roli i přesahové zkušenosti. Je třeba takto chápat člověka ve zdraví i v nemoci. Každý jsme jedinečná a neopakovatelná osobnost a je nutno takto přistupovat ke každému člověku. Všichni zdraví i nemocní máme sílu své životy ovlivnit. Anita prožila vyjímečný zážitek a podává o něm svědectví, které je třeba brát vážně....
Dočetla jsem jen ze zásady, co rozečtu tak dočtu, ale nevím jestli nebyla škoda i toho málo času, který jsem tomu věnovala, lepší bylo dělat něco užitečnějšího, a když pomyslím, škoda jen toho papíru ...
Moc hezká a smutná kniha, při popisu života v ghettu a v koncentračním táboře mně mrazilo. Mrzelo mě jen, že jsem se nedozvěděla, jak se Sage vyrovnává se smrtí Josefa W., obzvláště ve vztahu ke svému novému příteli. Ale to už by asi byl námět na další knihu.
Moc pěkný a silný příběh...dobře vykreslená charakteristika postav, jen na konci knihy mně nesedla kriminální zápletka, pro mě jaksi zbytečná a navíc...
Četla jsem v češtině. Nevím, jak v jiném jazyce, ale mám z knihy rozporuplné pocity. Moc hezký a silný příběh, ale styl nic moc. Možná to bylo překladem...|Kniha nenadchla, ale zase ani neurazila...
Krásná a drsná kniha. K Agnes se osud moc pěkně nezachoval, bylo mi jí moc líto a naprosto chápu, že provedla ten krutý čin, aby nenechala trpět člověka, který ji ublížil a kterého milovala.
Chcete proniknout do vnitřního světa třináctiletého chlapce s autismem. Pak je kniha napsána právě pro vás. Skvěle napsáno, jak uvažuje a prožívá svět chlapec, který bojuje s touto diagnózou. Moc pěkné myšlenky, které rozšíří váš obzor. Knížka je protkána příběhy, které psal sám chlapec, mimochodem na velmi dobré úrovni. Zbytek psán formou otázek a odpovědí, na různá témata, např. na chování, o pocitech a vztazích..U poslední povídky, kterou chlapec vytvořil došlo i na slzy.
Neodpustím si tento komentář: Požitkář byl klikař (každou situaci nějak využít ve svůj prospěch to umí málokdo) - v některých okamžicích jsem ho ale i litovala, myslím si, že může být někomu nesympatický atd.
I přes svoji obsáhlost se čte téměř jedním dechem, jen povinnosti mě mohli odtrhnout. Okadův proces individuace začal přerušením stereotypního života, ukončením pracovního poměru a věnováním se domácnosti. Jednoho poklidného dne dochází ke zvratu v jeho životě, mísí se vědomí s nevědomím, realita vs. fikce. Pro mě nejlepší Murakamiho román který jsem četla. Určitě si ale nepřijde každý na své.
Moc krásná kniha...plná emocí, pozitivních i negativních...Jen mám pocit, že při vyprávění Nábího o Parí a životě s Mílou a Sulejmánem, jsem ten příběh již někde četla?
Stojí za přečtení, určitě doporučuji.
Praktická ukázka medicíny, kde je důležitější pacient než administrativa, u nás je to v praxi naopak. Asi proto, že mentalita lidí je jiná v Afganistánu a jiná u nás. Tady jsou zdravotníci "jednou nohou v kriminále", někde jsou za péči vděční a zdravotníků si váží. Tak to vidím já.
Tato kniha vás rozhodně nudit nebude. Pokud tento žánr patří mezi vaše oblíbené, určitě po knize sáhněte, patří mezi ty lepší. Měla jsem několik variant, kdo je vlastně ta psychopatická osobnost, kdo je vrahem, ale až do poslední chvíle, nic nebylo, tak jako se zdálo. Veskrze kladného a úplně normálního hrdinu, by jste v knize těžko našli. Špatný překlad mě v této knize až tak nerušil, i když je to často vytýkáno.
Asi jsem neměla číst, oceňuji jen některé momenty rozhovorů Margo s Quentinem. Kniha mě zklamala, čekala jsem víc, konec bych řekla, že byl nejlepší, rozhodně lepší než : žili spolu šťastně až do smrti, to by nestálo ani tři hvězdy ...Nebylo toho hledání od Greena už nějak moc?
Rozporuplné pocity... Kniha něčím přitahuje, na mě, ale až moc fantastična.. Další díl si ale musím přečíst, osud podivných dětí mi není úplně lhostejný.