Kokoska92
komentáře u knih

Smyslem života je tvoření krásného v krásném. Spojení s něčím trvalejším, možná věčným. V objetí, v pohlazení, ve slovech, v tazích štětcem, v melodiích i ve vášni milování… Právě v těchto okamžicích se obrazy světa prolnou do spirály barevných mlh a jiskřivých kapek plných žití.
Vladimíra Kořena znám z televize a je mi moc sympatický. Jeho knížka mě tedy rozhodně nemohla minout. A jedná se opravdu o krásné počtení, které bere za srdce - výpověď člověka, který má rád přírodu, zamýšlí se nad životem kolem sebe a snaží se konat dobro a dělat svět o trochu lepším místem.


Tenkrát bylo Rio symbolem toho, co mě má v životě potkat: dobrodružství. Hudba. Velká láska. Tenkrát jsem nevěděl, že to nikde, ani v Riu, najít nelze, protože to máte v sobě.
Líbilo se mi, jak autor v knize dokázal vystihnout krásnou letní atmosféru a pocity dospívajícího chlapce. Z příběhu jsem si odnesla, že i pod tvrdou slupkou se může ukrývat dobré srdce a laskavá duše. Mile a poeticky napsaný román, který je radost číst!


Není pravda, že svůj osud si vytváříme sami. Naše životy jsou vetkány do tkaniny doby, neoddělitelně prorostlé mezi životy ostatních. Stačí, aby se někde uvolnilo některé z vláken, a celá tapisérie se promění.
Ačkoliv se jedná o poměrně útlou knížku, ukrývá hodně silný a bolestný příběh, u kterého mi ukápla nejedna slzička. I když kniha pojednává o vážném a těžkém tématu, je psaná krásným jazykem, čtivě, nelze se od ní odtrhnout. Navíc se autorka při psaní inspirovala skutečným vyprávěním, což mám moc ráda. Nemůže tedy jinak než dát plný počet hvězdiček. Na takové příběhy by se rozhodně nemělo zapomínat.


Všichni jsme silnější, než si myslíme.
Tuto sérii o porodních babách od řeky Hope jsem si zamilovala. I druhý díl, odehrávající se v těžké době, je plný dějových zvratů, zajímavých charakterů, dojemných situací i skutků lásky. Ani mi nevadila ta záměna hlavních postav. Čtení jsem si náramně užila.


Co se stalo, stalo se. Počítá se jen to, co uděláme teď.
Pěkný, i když trochu jednodušeji napsaný román o síle sesterského pouta, složitých rodinných vztazích a obtížných životních zkouškách v nelehké době druhé světové války.


Bůh má lidi tolik rád, že všechno, co pro ně uděláš, jako bys udělal pro něj.
Knížka krátkých příběhu. Přitom každý obsahuje nějaké hlubší poselství nebo podněty k přemýšlení a naplní vaše srdce sváteční atmosférou a připraví jej na Vánoce.


Vůbec to nejhlavnější je, kdo je s kým.
Styl psaní Betty MacDonaldové mám ráda a velice oceňuji, že ji ani takové těžkosti jako tuberkulóza nezlomily a v těžkých chvílích si dokázala zachovat nadhled a humor sobě vlastní. Z knížky se mj. dozvíte i to, jak se v tehdejší době léčila tuberkulóza a jaký vládl režim v plicním sanatoriu. Sama se potýkám s určitými zdravotními problémy a v mnohem mě přístup autorky inspiroval. Klobouk dolů, jak všechno bravurně zvládla.


Ti nejskvělejší lide jsou ti nejskromnější. To jenom hlupáci a ubožáci potřebují o sobě mluvit, aby ve svých očích vyrostli.
Knížka plná laskavého humoru, moudrosti, vzpomínek na dětství a dojemných příhod nejen ze světa rybaření. Klasika, která nikdy nezevšední. Můžete ji číst jak v časech smutku, tak v časech radosti – vždycky vás pohladí po srdíčku.


Lide jsou v nemoci většinou hrozně sami, opuštění ode všech. Do Vítina tíživého smutku se prodírá odhodlání. Musí je mít vždycky ráda, tak aby to pocítili. Aby jim bylo aspoň o něco lehčeji.
Dojemný příběh o mladé studentce ošetřovatelské školy Víti, která ačkoliv nemá zrovna na růžích ustláno, pere se se životem jako lvice. Četla jsem se zatajeným dechem. I když byla kniha napsána už někdy v minulém století, zub času jí na kráse nic neubral. Kdo má rád knížky z nemocničního prostředí, Dům u nemocnice by rozhodně neměl chybět v jeho knihovničce.


Dnes věděla, že nešlo o peníze a majetek či postavení ve společnosti. Šlo o lásku.
Druhý díl této západopruské ságy mě bavil možná ještě o malinko víc než díl první. Člověk si při čtení aspoň udělá obrázek, jak poznamenala Německo ve dvacátých a třicátých letech 20. století hospodářská krize a také jakým způsobem se postupem času k moci dostala NSDAP a Adolf Hitler. Zamilovala jsem si navíc hlavní hrdinku Isabelu, statečnou ženu se srdcem na dlani. Další díl si určitě nenechám ujít.


Knížek si člověk musí vážit. Dávat na ně pozor a zacházet s nimi s úctou, už proto, že ten, kdo je psal, si s příběhy ukrytými na jejich stránkách dal velikou práci.
Milé a pohodové čtení. Pokud si chcete na chvíli odpočinout od předvánočního shonu, na nic nemyslet a jen nasávat pokojnou a sváteční atmosféru staročeských Vánoc (nejsem si úplně jistá, jestli by takto idylicky vypadaly Vánoce v roce 1952, jak se píše v předmluvě), s touto útlou knížkou rozhodně neuděláte chybu.


(SPOILER) Možná, že i když vás někdo nazve zlým psem, nemusí to znamenat, že zlý pes opravdu jste.
Malér jménem Bella -to je krásné a dojemné čtení, které pohladí po srdíčku nejen dětské čtenáře a naplní jej kouzelnou vánoční atmosférou. A nejen to. Knížka nám taky sděluje důležitá poselství -totiž že i psi mají duši a měli bychom k nim přistupovat s láskou. A k tomu aby se člověk (nebo pes) cítil přijatý a milovaný, se nepotřebuje přetvařovat nebo skrývat za různé masky, stačí prostě být jen sám sebou.


Abych shrnula svou zkušenost, ať už nultá hodina trvá jakkoliv dlouho - ve společnosti nebo v osobním životě - nakonec zjistíte, že pokud chcete žít, musíte vstát, oprášit se, nadechnout se a pustit se do práce.
I když bylo v této knize na mě až příliš mnoho politiky a mému srdci jsou stále nejblíž Podbrdské ženy, čtení mě bavilo a těší mě, že autorka v románu připomněla odvahu a statečnost britských ženských sborů. Mám moc ráda její styl psaní a určitě nevynechám žádnou její další knížku.


Pro každou životní situaci existuje kniha.
Kniha jako stvořená pro milovníky krásné literatury. V příběhu nasajete atmosféru bohémské Paříže 20. let 20. století. Seznámíte se zajímavými osobnostmi a umělci té doby. Oddechovka, po které máte chuť okamžitě se vydat do Paříže.


Vzdělávej se. Uč se z knih a novin všechno, co se dá. Díky čtení se dostaneš kamkoli na světě.
Šílená, to je příběh o statečné ženě, která předběhla svou dobu a nebála se obětovat všechno, co měla, aby zlepšila životní podmínky chudých a nemocných žen. Z některých scén popisovaných v knize mě úplně mrazí. Buďme rádi za dobu, ve které žijeme.


Bůh ví, jak jsem všecky, i ty nejprostší domácí úkony měla ráda. Snad pro ten pravidelný řád, v němž se vracely a s nímž spolutvořily volný a bezpečný tok našeho života.
Krásná oslava každodennosti a návod, jak se i v těžkých časech radovat z maličkostí. Vím, že tato knížka asi neosloví každého, ale mě moc pohladila po duši.


Po obědě vzal děda jedno z uvařených vajec nachystaných na barvení a rozkrájel ho na takový počet kusů, kolik jich je u stolu. Všichni dostali svůj díl a vložili si ho do úst. Prý má každý myslet na každého z rodiny. To proto, aby v následujícím roce neztratil svou víru ani cestu. Cestu svým životem, cestu ke své duši, cestu, která ho i z rozcestí vždy přivede domů.
To byl tak mile a laskavě napsaný příběh. Doslova balzám pro duši. Hned bych se do těch pradávných dob vzájemné pospolitosti, soudržnosti, lásky, úcty jeden k druhému a staročeských tradic, tak jak je to všechno popsáno v této knížce, vrátila, aspoň na chvíli.


Navzdory všem svým silným stránkám lidé neumí moc dobře žít daným okamžikem. My psi můžeme mít velké potěšení jednoduše z toho, že zaštěkáme na veverku nebo se rozběhneme za míčkem. Užíváme si ten pocit, když nám slunce zahřívá kožich, nebo chuť lahodného jídla. Myslím, že můžeš Woodsovým pomoct tím, že přitáhneš jejich pozornost k současnému okamžiku, takže se naučí nezabývat se svými starostmi a jen si užívat život, jak bude plynout.
Pěkná a milá knížka vyprávějící o tom, jak dokáže být jeden malý rozpustilý pejsek dobrým společníkem, kamarádem do nepohody i lékařem. Příběh určitě potěší nejen všechny malé čtenáře a milovníky Vánoc.


Bylo zřejmé, že lide se od nás zvířat až tolik neliší. Všichni jsme toužili najít svoji smečku, někam patřit a mít místo, kterému budeme říkat domov - ať už se jednalo o celý dům, nebo o pelech v košíku s dekou.
Krásný příběh, který čtenáře pohladí po duši, navnadí ho na Vánoce a ukáže mu, že i když nic nevychází, jak by si přál, i špatné věci, které se člověku přihodí, nakonec můžou posloužit k dobrému.


„Chce to jen špetku odvahy, ale útěk před výzvou přece není řešení.“
Dlouho mi trvalo, než jsem se do knížky začetla. Některé pasáže mi ze začátku přišly takové zdlouhavé. Nakonec se mi ale příběh dostal pod kůži a četla jsem jej doslova jedním dechem. Líbil se mi důvtip, humor a moudrost lady Therese, okouzlila mě pospolitost a sounáležitost celé vesnické komunity a dýchla na mě úžasná vánoční atmosféra, kterou je celá kniha prodchnuta. Tuto milou vánoční oddechovku můžu všem doporučit.
