kokrokr komentáře u knih
Autorka prý miluje gin, kolikpak ho do ní musely nalít redaktorky nakladatelství Grada aby Caplinová souhlasila s Prahou jako místem pro další romanci? Jde o průměrný příběh, který místy připomíná průvodce Prahou a občas jsou ty české reálie tlačeny až moc na sílu. Také neustále překládat Czech Republik doslovně, je hloupost, lépe se hodí Čechy nebo Česko. Jak to asi vidí cizinci? To by mě tedy zajímalo.
Přečetl jsem v krátké době chronologicky všechny čtyři díly. Ta životní cesta prvorepublikového zpravodajce Honzy Rádla a jeho kolegů byla opravdu zajímavá. Ocenil jsem i to, že autor na závěr popsal osudy hlavních postav a nechal Rádla v klidu zestárnout. Přiznávám, že dobré konce příběhů mám rád.
Hlavní hrdina v retrospektivě vzpomíná na svou rodinu a své začátky na dostihové dráze. Snaha udržet nízkou tělesnou hmotnost a velký stres ze silně konkurenčního dostihového prostředí vyvolá posttraumatický syndrom. Milese trápí tragická smrt rodičů a věří, že mohl něco změnit. V současnosti po letech potká trenéra, pro kterého pracoval, a minulost se opět připomíná. Čtivý dobrodružný příběh s logickou pointou. Zajímavý náhled na problém psychických poruch. Hodnotím jako lepší průměr za tři a půl bodu.
Další dobrodružství z technicky vyspělého světa budoucnosti. Jako obvykle nechybí cigarety s velbloudem, whisky Jack Daniels a velkoměsto Baltimore. Příběh je dostatečně zajímavý, psaný stylem americké drsné školy a jen závěrečná pointa je trochu slabší. Podle tiráže na konci knihy, jde o starší, znovu přepracovaný autorův román, který mu ležel roky v šuplíku. Dávám tři a půl bodu.
Třetí díl považuji za nejslabší, sice se to celkem dobře čte, ale co je moc to je moc. První dva díly působí celkem uvěřitelně, tady však autorka na reálný děj rezignovala. Zneuznaný génius unáší krásné dívky do podzemí a chce aby se do něj zamilovali. Znovu osvětlí kilometry podzemních tunelů, přenáší tudy zdrogované dívky do svého útočiště, instaluje tu kamery a miny. Jak to skončí? Krásná dívka je zachráněna a padouch je zasypán v podzemí. Skoro bych řekl, že autorka miluje muzikál „Fantom opery„ a trochu se inspirovala. Navrch přidala Egypt, jeho božstva a sokolnictví. Slušný guláš.
(SPOILER) Jedna z mála zajímavě napsaných českých detektivek, které jsem v poslední době četl. Rozhodně lepší průměr za tři a půl bodu. Přesto si neodpustím menší kritiku. První půle knihy byla trochu utažená až školácká, teprve v druhé části se autor konečně rozjel a příběh dostal jiskru. Také snaha šokovat čtenáře závěrečnou pointou, že vrahem je mladší sestra, jsem nebyl zrovna nadšen. Tohle bylo příliš účelové a zbytečné. Zařazení místního nářečí chválím, dodává to příběhu autenticitu. Autorův slovní projev místy působí příliš stroze a jednoduše, asi jako školní slohová práce. Chce to trochu rozvinutější věty, slovní hříčky, či barvitá a ironická přirovnání, ale jinak dobrý.
Proč neexistuje letectvo? Protože po orbitě krouží staré vojenské družice a sestřelí vše co je větší než albatros a létá rychleji než sto kilometrů za hodinu. To se píše v knize Zakuti v oceli, která je ze stejného světa a má za hlavního hrdinu mechanika udržujícího v provozu tank obchodní karavany. Je pravda, že v prvním dílu trilogie se Bronštejn pohybuje v armádě i v civilu a řeší mnohem širší škálu problémů, děj je pak zajímavější. Zde je problém jen jeden a to přežít. Možná tu chybí větší rozmanitost témat, ale co už v pustině, když vedete boj na život a na smrt. Ta atmosféra světa pustiny mě natolik zaujala, že jsem se znovu začetl i do knihy Zakuti v oceli.
Adam Kay tu prezentuje své názory na britské státní zdravotnictví. Píše dost nesouvisle, nemá to pořádnou formu. Občas proloží své poznatky nedůvtipnou historkou v délce pár vět. Je to asi pravdivé, ale nudné. To už je mnohem zábavnější a čtivější Doktor v domě od Richarda Gordona. Dávám jeden a půl bodu.
Máme zde novou hrdinku Nicole Wargin. Nicole se občas chová jako ředitelka zeměkoule, vše ví nejlíp, má vztek a zapomíná jíst. Kniha je zbytečně dlouhá, autorka mohla s přehledem úvodní polovinu románu vtěsnat do 40-50 stránek. Je to takové ženské brebentění, nic závažného se tu neděje, jen se řeší její anorexie a manželovo politické angažmá. V druhé části knihy řeší astronautka Nicole sabotáže na lunární základně. Pořád nechápu, za co tato trilogie dostala sci-fi ocenění Hugo, Nebula a Locus. Tohle je spíše společenský román poukazující na práva žen, práva barevných menšin, na zdravotní problémy a sci-fi je jen kulisa na pozadí. Ta ocenění spíše chápu jako další projev americké superkorektnosti a pozitivní diskriminace.
Nápad výborný, ale věcný až jednotvárný děj mě příliš nezaujal a slovní projev tomu taky moc nepomohl. Nejsou tu žádné emoce, vtip, jiskra. Posledních sto stránek to ale změnilo, příběh pak začal mít švih. Závěr se autorovi povedl a celý děj pěkně gradoval. Škoda těch předešlých šedivých až nudných stránek. To třeba Dominik Dán mě bavil mnohem více, v jeho knihách to jiskřilo a žilo. Dávám tři a půl bodu.
Po literární stránce průměrný věcný projev, který byl trochu monotónní. Začátek příběhu mě zaujal, ale postupně přišlo zklamání. Děj je sice dostatečně dramatický, je ale překombinovaný a odtržený od reality. Někteří autoři krimi se snaží prosadit tím, že předvedou neuvěřitelné veletoče v osobě pachatele a přidají navrch pár hodně bizarních a krutých vražd. Gruber se k těmto spisovatelům zařadil také. Já mám raději kriminální příběhy s logickým a reálným dějem.
Dosud vyšlé knihy se Strašákem autor datoval do roku 2028 a 2030. Teď je z armádního zabijáka Higlander ve světě Falloutu. Radioaktivní pustina v roce 2121 je hodně drsné místo a i nesmrtelný má co dělat aby přežil. Horala jsem viděl, Fallouty jsem hrál, za mě povedená kombinace. Podle databáze vyjde kniha druhá již v květnu, tak to je dobrá zpráva.
Další překombinovaná pohádka pro dospělé. Oto sebou snad nosí bankomat na stříbrňáky a že jich rozdal celé kopy, každá ženská v Cáchách mu pomáhá, přestože je obviněn z vraždy a nakonec mu pomáhá i místní rychtář. Diviš je také obviněn z vraždy a i on se s Otou volně pohybuje městem, aniž by je někdo zatkl. České poselstvo i s Oldřichem z Chlumu je pro změnu uvězněno a obviněno z další vraždy. Otovi a Divišovi jde na ruku obrovské množství šťastných náhod, jsou vždy tam, kde je třeba a nakonec chytí pachatele. Těch cizích pomocníků v nepřátelském prostředí je tolik, že jeden žasne. Já zase žasnu nad tím, kolik čtenářů to akceptuje a věří že jde o kvalitní krimipříběh. Tohle opravdu není detektivka, ale jen dobrodružný text, který je na hony daleko od reality a po přečtení už za týden nevíte o čem to bylo.
Vondruška už rezignoval na vypracování kvalitní osnovy detektivky, ve které se mají základní linky příběhu v závěru protnout, přinést vyřešení všech záhad a odhalit pachatele. On tedy pachatele odhalí, ale často tu logika pokulhává a polovina událostí nedává vůbec žádný smysl. Je to ovšem čtivé a část čtenářů mu proto ty nesrovnalosti, divoké kombinace a nesoudržnost příběhu ráda odpustí. Dávám dva a půl bodu.
Jedna z méně povedených knih pana Rudolfa. Je to dost naivní a kvalita textu průměrná. Jiné romány od tohoto autora mají mnohem lepší jazykový projev, jsou živější a nápaditější. Tady je Rudolf hodně kožený a chybí mu jistá lehkost ve vyjadřování. Je tu i pár nesmyslných pseudoproblémů ve škole. Nucení do recitace, vyslání studenta k moři od SSM a problémy na školním statku. V reálu byly jiné potíže, to co napadlo autora je dost mimo mísu. Na středních školách SSM nikoho neposílala na zahraniční rekreaci, nechat zarůst řetězy kravám by možná prošlo v padesátých letech a kroužek poezie na zemědělské škole nikdo po studentech nepožadoval. Sám jsem v minulém režimu na střední chodil, žil na internátu a znal studenty i z dalších středních škol ve městě. SSM byla jen formalita, recitační kroužek neměl ani gympl a žádný učitel netoužil něco takového zakládat. Takže, slabší průměr.
.
Dobrodružný příběh o prohledávání opuštěné /možná/ kosmické lodi. Oproti předešlým dílům je v slovním projevu mnohem méně vulgarit a ironických hlášek. Dobrý průměr.
Naprosto souhlasím s názorem té části čtenářů, která popisuje příběh jako příliš zamotaný a občas i nelogický. Slabší tři body.
Do knih pana Niedla se dokážu začíst hned, jeho příběhy mě pokaždé rychle vtáhnout do děje. Tohle je studie samoty mladého muže hledajícího smysl života po těžkém úrazu. Nakonec zjistí, že důvodem proč stojí za to žít, je jeho práce, pár dobrých přátel a jeho dívka.
Zručně napsaný detektivní příběh z dostihového prostředí. Hlavní postava „Harrison Foster”, je jedním z právních poradců firmy řešící krizový management. Šéf ho pověří zastupovat zájmy šejka Karima u trenéra dostihových koní v Newmarketu. Foster o koních nic neví a postupně při vyšetřování příčin požáru vstřebává pro něj nové informace o dostihovém sportu. Čtenář je nenápadně poučován také. Felix sice autorsky vyzrál, ale otce ještě nepředstihl. Dick Francis dokázal ve svých příbězích většinou vybudovat vynikající atmosféru a psal živějším a lehčím stylem. Ostatně, to poučování čtenářů zavedl už Dick, když své příznivce pravidelně seznamoval s novou profesí okolo dostihů a popisoval její klady a zápory. Dokázal to ještě zajímavěji a nenápadněji než Felix.