kolacky komentáře u knih
Kdysi (když byla čerstvá) jedna z mých nejoblíbenějších knih a i dneska se k ní ráda vracím. Neobyčejně půvabná slovenština...
Petka-2007 a Bbrody to řekly za mě, kolegyně na podobné vlně :-).
Tentokrát "jen" padouši, možná bohužel, lidská povaha je někdy horší než fantastično. A proti nim statečný pár lidí, kterým Koontz a štěstěna přejí.
Terry Gilliam je naprostý génius, protože jsem při čtení viděla film. Nádhera. Jednak vtipné, jednak podprahově docela smutné... co se týče vyhlídek do budoucna. Moc se mi to líbilo. A přidávám se ke komentáři Lenky Žofky, já viděla při čtení Johnnyho Deppa i Benicia Del Tora úplně všude. Miluju je, pacholky.
Pěkně se to četlo. Romantika, práce, která těší, trochu napětí, všechno, co ke knížce patří.
Tak tohle je povedené. Jako ilustrace k originálu moc prima. Kupodivu je zachováno i dost citátů z Willa Sh., což je příjemné, jen mě zklamali u čarodějnic, žádné Už mi s chutí v palci cuká, něco nekalého ťuká... Přikládám svoji verzi, když dovolíte, z vlastní zahrádky... palec můj mi cosi šeptá, blíží se zlo, které deptá...
Moc šikovné. Mám ji po ruce, když čtu něco ze středověku, kdybych si nebyla jistá termíny.
Jedna z mých nejoblíbenějších. Kterak dobří a chytří zvítězí nad padouchy, to se mi líbí! (Ono je to sice v každé "koontzovce", ale tuhle mám hodně ráda.)
Jedna z Koontzových knížek, kde se jedná hlavně o lidskou zlobu, která má politickou moc. To pak jde čtenáři mráz po zádech...
Pohádka. Sice trochu krutá, ale to pohádky bývají. Úžasná atmosféra, v případě výtisku, který mám (Argo 2007), umocněná obrázky (James Noel Smith). Pohlazení po duši a pohárek plný naděje.
Moc chytlavá kniha. Taky jeden z prvních "Koontzů", které jsem četla, a byla jsem ztracená.
„"Život... to je jako když v cukrárně dostanete borůvkovej koláč, ale objednala jste si meruňkovej s oříškama. Takže v tom koláči, co máte, nejsou žádný meruňky ani oříšky a vy se můžete zbláznit samým přemejšlením o tom, o co přicházíte, když jediná rozumná věc je říct si, že borůvky maj taky něco do sebe."
Kupodivu jsem asi od poloviny tušila, kdo (i když ne proč) je vrah, ale i tak se mi to hodně líbilo. Hlavně všechny ty rodinné vztahy, Sophiiny, Vitovy - i pachatelovy.
"Ááá - ci - vidět - tocit - kolecka!" nesmrtelné a nezapomenutelné!
Takových úžasných a praštěných nápadů! Nemůžeme než pana Pilipiuka obdivovat. Jeden příběh lepší než druhý.
Lehké nadpřirozeno... Moc pěkné čtení. Není Pilipiuk náhodou holka... ?
Nevěděla jsem, jestli mám žasnout nebo řvát smíchy!
Klasická klasika... Na rozdíl od kolegyně Hortenzie mi Plevovo převyprávění znělo jako pusa plná nestravitelného jídla... bohužel. Pleva mě neoslovil ani ve svých vlastních pracech. Moc mluvil a nedalo se to poslouchat.
Jako dítě školou povinné jsem ji přečetla, co by ne, četla jsem kdeco... Až později jsem ocenila tu snahu Němcové o to zachytit dětství v nejlepší možné podobě, s nostalgií a láskou...