kolacky komentáře u knih
Kdysi dávno čtené, znovu objevené - a opět můj nejoblíbenější Andy Shellshear. ( Viz též Nejdřív já... )
Když je člověku v roce 1966 devět a je odkázaný na dědovu knihovnu, i tohle se dá číst jako dobrodružství.
Tenkrát jsem vnímala spíš tu exotickou romantiku. Dívka Tygrena měla ráda mládence Aje, ale rodiče ji vnutili bohatému Alitětovi a Aje byl myslím vyhnán. Tygrena si ale našla tzv. nevtuma (toho, s kým chtěla mít dítě), což byl lovec Vaamčo, a chlapečka pojmenovala Ajvam - jak nakonec sama vysvětlila Ajemu (který se vítězně vrátil s "rudými" posilami), "měl se narodit z Aje, ale narodil se z Vaamčo". Mazaná holka.
Pěkně udělané, ale představovala jsem si něco trochu jiného.
No páni... co si o tomhle myslet?
Něco jako Dům o tisíci patrech z jiného úhlu...
Pěkně v duchu Tove... A vydařené ilustrace, moc se mi líbí.
S těmi SPOILER dvojníky drobet překombinované, ale nenapodobitelný styl je prostě úžasný.
Na rozdíl od kolegy bertranda styl pana Fikera miluju. A sérii o konfliktu T.B.Corna s Tedem Brentem obzvlášť. Takové starosvětské, téměř klasicky anglické... četba mého mládí.
Krásně drsně pohádkové, moc dobrý závěr příběhů.
A teď by se mi líbila trilogie o Mikovi - po deseti letech, jak jede jako čaroděj velvyslankyně Klii do Bôkthergy a setkává se s draky...
Něco úplně jiného, než jsem čekala! Malininko štrejchnuté Jménem růže, ale vážně jen nepatrně. Tady byli SPOILER démoni skuteční.
No... chlap na obálce určitě není Royce, protože vypadá strašně, ten sestřih! Royce měl dlouhé kadeře!
Dál - docela mě v celé sérii rozčilovaly milostné scény, taak stráááššššněěě natahované a s neuvěřitelnými a nepravděpodobnými výkony a navíc jako by se kopírovaly z knížky do knížky...
Jinak se to četlo dobře, v každém díle dobrodružství, leckde staří dobří Cynsterové (četla jsem je už dřív) a mnou čím dál oblíbenější lady Obaldestoneová.
A souhlasím s kolegyní narisou, hned po téhle knížce následuje příběh Ďábla Cynstera! Můj první a nejlepší od Stephanie!
Na odstřel - džentlmen snídá šunku, párky a vajíčka a pije kafe a chudák dáma upíjí čaj a uštipuje toast s marmeládou. Nic proti toastům, ale vajíčka jsou vajíčka a kafe je kafe, dámy!
Scestný obrázek na obálce. Ani vteřinu žádná dáma v knížce neseděla v loďce!
Vtipný a ironický náhled do duše jedné ženské...
Dcera na každé stránce vykřikovala "to je o mně", "to jsem úplně já", "to je přesně o mně"... Za ni dávám tu pátou hvězdičku.
Nečekala jsem, že to bude až tak hrůzné. Dokonalý tip do Výzvy ke knize, v jejímž světě bych se ani náhodou nechtěla ocitnout.
Člověk musí ty kluky žurnalisty obdivovat - ty nervy, to napětí!
Ehmm... mně tedy "mohutná čelist" nepřipadá moc sexy. A jak jsou všichni chlapi krásní? Ráda bych je viděla, pak by se ukázalo.