konicekbily komentáře u knih
Autor spustil své kreativní umění na co možná největší rychlost, ve vymýšlení komplikovaných situací si meze nekladl, jeho fantazie nemá hranice. Tak jsem si říkal, jsem zvědav, jak z toho autore vybruslíš! Inu povedlo se mu to, ale ne každý Ti to bude tolerovat! Počítej s různými názory!
Přečetl jsem vydání z roku 2015 a věřím, že i po spoustě let, které uplynuly od doby, kdy se mohl příběh odehrát a od doby, kdy byl napsán (dvacet let poté) si kniha najde i nadále hodně čtenářů Jedná se totiž o kukátko do historie, kterou snad, a to doufám, čtenář podobnou této osobně neprožije, ale seznámí se s ní netradičním pohledem mladého kluka, jak to viděl on. Autor se v doslovu tohoto vydání vyznal, že dlouho si v mysli schovával jednotlivé příhody, které potom s režisérem Kachyňou pospojoval do scénáře. Jeho tvůrčí talent a dostatek času - to mu umožnilo napsat příběh s obecnou platností, ke kterému je možno se neustále vracet.
Neomalenost, hulvátství, lhostejnost a krutost nastupují v tomto románu proti lidskosti, vzájemné pomoci, toleranci a právnímu vědomí - kdo zvítězí? Není to jenom o tomto souboji, ale i o tom, co hlavní postavy k těmto postojím dovedlo. Autorovo zamyšlení o různých formách bytí člověka! To vše na pozadí pěkného příběhu!
Autor zase napsal dobrou knihu. Vícenásobná zápletka - neboli více zápletek bylo vyřešeno a vysvětleno - a jsem spokojen. Chlapec z lesů je z přírody a vrací se do ní, aby usnadnil autorovi vyřešení nejméně jedné zápletky a napsal hezký úplný závěr. To, že není rozepisován jeho předchozí život - jako nějakého "Tarzana" - plně chápu a přičítám to autorovi k dobru.
Autor se zase vytáhl. Úvodní díl jeho nové série je skvělý. Střídají se dva vyprávěči v krátkých kapitolách a napínavý děj směřuje chvatem kupředu - jak formou mistrných dialogů, tak úvahami hlavních hrdinů. Hlavní postavy jsou nádherně vykresleny a totéž platí i o postavách vedlejších.
Přečteno podruhé a můj první komentář. Chtěl jsem zjistit, proč autorka tento příběh považovala za svůj nejoblíbenější. Domnívám se, že se pokusila napsat tak trochu "psychologickou detektivku" a věřila, že se jí to prostředím, zápletkou a komplikovanými postavami podařilo. Inu povedená detektivka to je, ale z hlediska mého pohledu nepatří ke špičce její tvorby, ale vysoký standard to je!
Napsáno obdobným stylem jako Exodus. Knihou se prolínají události druhé světové války mající vztah k Polsku. Dobře jsem se orientoval a průběh židovského povstání patrně odpovídá historickým skutečnostem. Velice silný román o odporu proti zlu.
Jednoduchá novela o naplánované pomstě pevně rozhodnutého přeživšího amerického občana. Je to moc nereálné, i když předpokládám, že poválečná Evropa byla ve velkém chaosu, takové přímé akce zdravotně postiženého agenta neakceptuji!
Autorka skutečně napsala ságu - a to ještě asi nejsme zdaleka u konce - o životě prostých obyčejných lidí, vytvořila spoustu oblíbených postav, pohrává si s jejich charaktery a postoji, popisuje vzájemné vztahy svým kouzelným spisovatelským perem a jaksi, jakoby navíc, přikládá přes hlavního hrdinu kriminální zápletku a uvádí, jak se kují pikle u policie.
Tucet povídek s vánočním laděním - co vše lze prožít koncem prosince. První povídky se mi líbily více, než ty u konce knížky.
Pokus o pokračování detektivních povídek se slečnou Marplovou ve stylu Agathy Christie mi připadá úspěšný. Ve většině povídek jsou odkazy na prostředí nebo postavy původní tvorby. Některé zápletky se mi moc nelíbily, ale celkový dojem je kladný.
Hodně, možná až moc zamotané, hodně postav, hodně vztahů a více vrstev. Ale hezky napsané - stojí zato si přečíst celou řadu pěkně popořadě. Je to nejenom krimi, ale autorka řeší i společenská témata.
Emil Zátopek je a zůstane jedou z největších sportovních postav - nejen u nás, ale celosvětově! Ovlivnil přístup mé generace ke sportu - nejen k atletice. O jeho životě jsem si sám střádal informace. Osobně jsem se s ním bohužel nesetkal, jeho vyprávění jsem zažil pouze z rozhlasu anebo z televize a také z vyprávění mých kamarádů o setkání s ním - z let 1965 - ještě z dob jeho plné slávy v tehdejším režimu a z roku 1971, kdy byl "odklizen". Sám jsem byl v roce 1979 na stadionu v Helsinkách, kde získal tři zlaté medaile na OH v roce 1952 a vyslechl si poutavé vyprávění správce stadionu o tom, jaké to bylo při závodech na 5000m, 10000m a maratonu. Od mých přátel "šefců" ze Zlína jsem získal informace, jak to bylo se sportem za Protektorátu "U Bati". Mám za to, že autor se snažil více popisovat prostředí, ve kterém se Zátopek pohyboval, než samotné sportovní dění.
Autoři si dali před sebe úkol prostudovat spoustu literatury a sestavit přehled, podle nich velice dobrých, aforismů od 19. století po současnost. Je v nich spousta myšlenek, většinou odpovídající době, kdy byly napsány a mnohé z nich jsou platné obecně. Nad spoustou z nich se se zamyslel.
Nostalgie, ironie, známé autorovy postavy, humor a autorovy vzpomínky na své dětství a mládí zdokumentované a přibarvené autorovým podmanivým stylem. Musel si dát s novelou hodně práce, asi ji mnohokrát "vyšperkovával", aby ve mně zanechala hluboký zážitek.
Autor vyhledává motivy, které by mohly způsobit, aby se někdo stal sériovým vrahem. Tentokrát si vybral veterána z války v Afganistánu. Ich- formou veterán sděluje své zážitky z bojových operací a důvody, které ho vedou k zabíjení lidí, kteří si to zaslouží. Dějová linka z práce policie a osobního života hlavní postavy se mi zdála obehraná z předchozích dílů.
Manželka mrtvého přítele Harryho Bosche se domnívá, že jeho náhlé úmrtí na srdeční selhání nemusí být náhodné a náhlé, ale že mu někdo zaměnil léky. Náš hlavní hrdina se pustí do vyšetřování a nedá se zastavit a podstoupí tvrdý boj s pachatelem. Závěr navíc přináší nečekané rozuzlení.
Autora obdivuji, jak ovládá problematiku, kterou popisuje. Na malém počtu stránek již dávno dokázal proniknout do nitra lidského vnímání světa, o člověčí duši a o jejích možnostech/nemožnostech. A vytvořil novodobý horor, souboj mezi dobrem a zlem, vyjádřený chováním jediné osoby.
Moc se mi to nelíbilo, na severskou krimi slabší. Navíc o drogách jsem jž četl něco lepšího. Tedy je to průměr.
"Na čo sú nam dejiny, keď jich píšu vždy iný". Citát z mé oblíbené písně přesně vystihuje to, jaký mám dojem ze čtení našich současných autorů, kteří nám dávají reálnější obraz o tom, jaké to tehdy před mnoha lety bylo nebo mohlo být. Autor se ve svých knihách věnuje středověku, období našich velice sledovaných dějin a já mu za to děkuji.