kopeceli komentáře u knih
Řekla bych, že tato publikace je určena spíše zdravotním sestrám. Ony vědí, co to znamená sloužit sama noční na dvou patrech nemocnice, často ještě mají představu o dřívějších pracovních podmínkách. Líbí se mi, jak je kniha rozčleněna, potěšila mne druhá část, kde jsou citované konkrétní sestry. Jsem ráda, že se mi knihu podařilo získat.
Upřímné vzpomínky zestárlé zdravotní sestry, legendy. Podle jejích učebnic jsem se učila a velmi mi vyhovovaly pro svou přehlednost a použitelnost v praxi.
Moc se mi líbí, jak hezky mluví o svých rodičích, s jakým optimismem se dívá na minulost, jak nesoudí. Není to jen čtení pro zdravotní sestry, tuto útlou publikaci si může přečíst úplně každý. Doporučuji.
S pojmy, kterými se publikace zabývá, se nezřídka setkávám v literatuře slovanských autorů. K základní orientaci dostačuje.
Přečetla jsem poměrně rychle a se zájmem. Je naprosto evidentní, že je kniha určená děvčatům tak od deseti let, které začínají s fantasy a celkově se čtením. Není vůbec špatná.
Líbí se mi, že nepopisuje krutosti, jen je zmíní. Romantická linka je decentní, jak je pro děti a mladistvé vhodné a bohatě jim to stačí. Děj plyne, ale rozumně, takže nevyčtený čtenář stíhá.
Já knihu pro tyto čtenáře upřímně doporučuji, mě se opravdu líbila.
Kniha není vhodná ke čtení, ale ke studiu. Její zdolání mi dalo dost práce, ale moc jsem si ji užila. Doporučuji studentům rusistiky, literatury, je velmi poctivě zpracovaná. Je to skvost.
Já jsem se fakt snažila! Ale nepochopila jsem vůbec nic. Nezorientovala jsem se ani v tom, kdo s kým spal. Rozhovor, který hlavní hrdina dával redaktorovi na začátku knihy má asi ukázat, že autor je studovaný, ale zajímalo by mne, kolik čtenářů ví, co to plkal.
Jediné plus vidím ve formě. Literární talent tu je, ale experimentování až za hranu jej činí nestravitelným.
(SPOILER) Krásné kresby. Rádoby romantický příběh, na který skutečně náctiletí naletí. Dospělí už by měli vidět nedostatky, ale nemusí se jimi znepokojovat, pokud knihu kupovali vědomě.
Já ji kupovala dceři a chtěla jsem vědět, co čte. Takže mě místy kniha nudila. Zasazení Japonky do viktoriánské Anglie? Její poučování Angličanů, že láska má být svobodná? No, nevím...
Velkou chválu na Čarodějku jsem opakovaně zachytila na Knižních závislácích. Zkusila jsem ji tedy a i když nejsem kategorie Pro děti a mládež, moc se mi líbila, takže jsem ji posunula na čtení ještě dceři. Příběh je zajímavý, líbil se mi český překlad, který nebyl odfláknutý, text není nastavovaný, celou dobu se něco děje. Čtení je spíše na pohodu, žádné velké drama. A líbila se mi jako bonus i obálka, i když to u mne na výběr knihy nemá vliv. Myslím, že jsem spokojená i proto, že jsem moc fantasy nepřečetla, a tím mne neruší srovnávání, kterým knihám je podobná.
Tato učebnice mi vyhovuje, protože kapitoly jsou krátké, úzce navazují na učebnici. Cvičení jsou srozumitelná, přehledná, nutí vyhledávat nová slovíčka a tak si je lépe zapamatovat. Doporučuji používat sluchátka a stáhnout si aplikaci, kde jsou řešení úloh namluvená, věty poslouchat a nahlas opakovat. Písemné řešení je na konci knihy. Pro věčné začátečníky může být dostatečně zajímavá, aby vytrvali do konce dílu a posunuli se v angličtině nenásilně o kus dál.
Vtipné opáčko některých základních frází a nejčastějších chyb v anglické gramatice. Na posílení stávajících znalostí dobré.
Přemýšlím nad tím, jak moc mi tato kniha připomíná Zlodějku knih. Jenže nejde o hitlerovské Německo, ale Japonsko. Všední život obyvatel země, jejíž vláda na úkor obyvatel špatně rozhodla a přestože vedla nesmyslnou, prohranou válku, neustoupila. Hlad, strach, násilí kenpeitai, krádeže, ohnivá bouře, ztráta blízkých a přátel. Zmrzačení navrátilci z fronty... A pak ta touha dát životu smysl, pozvednout zlomeného ducha národa...
A jak se asi vede obyčejným obyvatelům zemí, které nyní vedou válku? Celý svět odsuzuje národ, který nedobrovolně přichází o své syny, manžele, otce... Zbývá jim jen naděje, že to jednou skončí, je jedno jak, ale hlavně skončí.
Japonští spisovatelé píší pomalu, popisně, meditativně. Tato spisovatelka ovšem žije v Americe, proto není kniha tak vláčná a pomalá, jako jiné. Přesto nebude vyhovovat milovníkům strhujících příběhů, kde tempo děje nutí hltat stránky. Tady je nutné prožívat, přemýšlet. A je to kniha, kterou přiřazuji ke svým letošním top.
Pro dospívající děvčata. Moc se mi líbily propracované ilustrace, bohatý děj, vymakoš bylo kouzlení.
Tady je vidět, že autor umí myslet i malovat. Mě se příběh Coco líbí a jdu na dvojku!
Trochu jiná detektivka. Ale můj život se točí kolem starých lidí a tak po nedůvěřivém začátku mne kniha chytila. Obdivovala jsem jejich chuť do života, bavila se jejich vtipnými glosami na neduhy stáří. Autor skvěle popsal vztahy dětí se starými rodiči, ale také byznys, který s nimi souvisí.
Detektivní linka je samozřejmě, nereálná, ale copak běžné detektivky (až na výjimky) reálné jsou? Mě to jejich pátrání bavilo.
Až přijde čas, ráda si přečtu i další knihu autora.
Kniha se čte velmi dobře. Přesto nemám na konci až tak dobrý pocit. Vůbec jsem nepochopila konec, čím Micah ženu přesvědčil. Možná jsem se jen špatně soustředila?
Komiks nejen pro dospělé, kteří samozřejmě, poznávají své oblíbené ilustrátory, ale i pro děti, které se číst text a ilustrace teprve učí. Stále stejně dobré, autora má ráda celá rodina.
Oldřich Mikulášek - muž moudrého a krásného slova. Muž příběhů vyjádřených poeticky, i když bez rýmu. Melodie táhnoucí básní jako divoké husy a křičící svá svědectví stejně vysoko.
Tyto básně nejde jen přečíst a odložit zpět do hloubky polic veřejné knihovny. Je nutné je vlastnit, nahlas se k nim vracet, milovat je, prožívat a snít.
"Šel jsem vstříc dívce.
Bylo jaro a ona usmívala se
jak slída na omítce."
Kniha mého srdce. Daroval mi ji táta, než zemřel. Mám pocit, že ji znám celou zpaměti. Nemohu asi objektivně hodnotit, nicméně moudro schované v těchto pohádkách je mi víc než blízké a vracím se k ní i pro její vlastní poselství.
Nesmrtelné hlášky, nesmrtelní pánové Š+G. Chci umět takhle se bavit, to by bylo žůžo!
Povídky se sice čtou dobře, text pěkně ubývá, ale chybí tomu něco. Sotva jsem se začetla a začalo mne to zajímat, už byl konec. Ale já moc nejsem povídkový typ, tak je to třeba tím.