kopeceli
komentáře u knih
Čisté radosti mého života
Jan Šmíd
Popravdě jsem po knize sáhla jen kvůli čtenářské výzvě. K humoristickým románům jsem obvykle nedůvěřivá, mám ráda humor situační, neobhroublý, inteligentní. Není snadné s takovými požadavky vybrat vhodnou knihu.
Ale tato předčila má očekávání, good haven! Líčení obchodního cestujícího, kterak přišel ke své společnici a jak mu mnohdy vytrhla z paty trn nebo ho naopak posadila holým zadkem na ježka, nelze číst jinak, než s hubou od ucha k uchu.
Kdo máte jarní deprese, zkuste Čisté radosti mého života užívat jako lék. Možná se vám uleví a dočkáte se teplých slunečných dnů s klidnou duší.
Jak krtek ke kalhotkám přišel
Eduard Petiška
Krásné ilustrace, krásný text. Nadčasové dílo.
Maigret chystá léčku / Maigret zuří
Georges Simenon
Komisař Maigret je vždy inteligentní detektivka, která spraví náladu v jakékoliv době. I tyto dvě se mi líbily.
Kočičí host
Takaši Hiraide
Toto dílo je nenápadným skvostem na knižním trhu.
Krásný jazyk českého překladu vyzdvihuji, čtení bylo potěchou ve všech směrech. Ta přirovnání, popisy domu, okolí, vztahů, událostí! Japonská obraznost, vyjadřování prosté krásy všedních dnů, poetika... Dalším bonusem je překrásná obálka, což je ostatně pro Host typické.
Jsem z knihy unešená a doporučuju ji každému na potkání.
Slezské písně
Petr Bezruč (p)
Mám ráda Bezručovy verše. O čem měl psát, když se díval ve své době po svém kraji? Dnes je ten kraj jiný, máme se velmi dobře. Už mu ani mnozí Slezané nerozumí...
A přesto jsou ty verše stále aktuální.
"Ven z domu s matkou!"
Do domova důchodců...
"Tich po mezích chodí kantor,
bez úsměvu, bez myšlenky,
v krčmě v noci sám za stolem
hledí k zemi, hledí sklenky."
Však. Nechtěla bych být dnes učitelka. Do výuky mluví každý, děti zpovykané, nevychované, učitel jim musí ustupovat. Nedivila bych se, kdyby jako Halfar visel na jabloni.
Co by dnes Bezruč kolem sebe viděl, o čem by psal?
Bez těla
Martin Goffa
Čtivá, poutavá detektivka se zdravou porcí napětí. A mimoto humor! Tak ten mě po celou knihu dostával, protože jsem četla kudy jsem chodila, smála jsem se i v autobusu, asi jsem přišla o dobrou pověst.
Já, písnička 1
* antologie
Tyhle písničky jsme si opisovali a zpívali u táboráků, na vandrech. Je to nostalgie.
Legendy & latéčka
Travis Baldree
Musím říct, že mě kniha příjemně překvapila. Sice jí bylo všude plno, obálka je také zajímavá, ale nejsem ve fantasy zkušený čtenář, což přináší úskalí. A tak raději nemám přílišná očekávání.
A Legendy s latéčky se mi líbily. Pro mne originální děj, absence vražd, hrubostí a sprostoty, voňavé pečivo ke kávě a hudbě... I když nejsem ani znalcem kávy a piju jen žbrundu s mlékem, do téhle kavárny jsem zašla ráda kvůli atmosféře.
Slovo o pluku Igorově
neznámý - neuveden
Ve škole jsme se o tomto díle učili a proto ho nikdo z nás nečetl. A vida, vůbec to není špatné.
Líbilo se mi zpracování, český překlad i ilustrace Karla Svolinského. Epos je podán lyrickým jazykem, nabádá k vlastenectví a hrdinství.
Jo, pěkné čtení to je.
Dcery strážce majáku
Jean E. Pendziwol
Od začátku se kniha četla dobře, byla zajímavá i trochu napínavá. Už jsem si říkala, jaký spisovatelský talent jsem objevila, když ve druhé třetině děj začal stagnovat. Dostat se ke třetí třetině mi dalo práci, přestalo mě zajímat, co bude dál. Nicméně dočetla jsem a potvrdilo se téměř vše, co jsem si myslela. Závěr byl zbytečně překombinovaný, nicméně tohle je kniha, kterou stálo za to číst.
Čas čarodějnic
Deborah Harkness
Příliš dlouhá kniha. Zkrácení by jí nesmírně prospělo. Takhle se děj motá stále dokola, hodně se opakuje, od půlky je stále náročnější se soustředit a konec byl pro mne vysvobozením. Přitom myšlenka není špatná.
Chlapec, pták a truhlář
Matilda Woods
Mám moc ráda tento typ knížek. Líbila se mi pohádková atmosféra vyprávění, dobro, které přemůže zlo, síla přátelství a krása města, květin, létajících ryb... Úžasná fantazie spisovatelky mě pohltila a přenesla do kouzelného města Allory, do truhlárny.
Doporučuji.
Kde se les dotýká hvězd
Glendy Vanderah
Komu se líbila kniha Kde zpívají raci, tomu se bude zřejmě líbit i Kde se les dotýká hvězd.
Autorka vybrala téma, které snadno sklouzne k povrchnosti a kýči. Nicméně, můj názor je, že se s příběhem popasovala velmi dobře a vytvořila milé, čtivé, dojemné dílo s prvky detektivky.
Četla jsem jedním dechem, usmívala se při práci pro sebe, protože příjemný pocit na duši přetrvával.
Vorové v zákoně - vůdcové zločinců postsovětského světa
Marek Dluhoš
Velmi zajímavé, i když nelehké čtení. Kniha je pojatá jako vědecká práce, klade tedy na čtenáře větší nároky, než je třeba při běžném čtení. Nicméně, koho téma zajímá, jen stěží najde kvalitnější zpracování. Detailně mapuje a vysvětluje systém a vývoj vorovství a zločinnosti v zemích bývalého Sovětského Svazu s přesahem do dalších zemí, kam po perestrojce zločinci odcházeli. Myslím, že zvídaví a přemýšliví čtenáři tuto knihu musí ocenit.
Mne překvapilo udávané časové rozhraní vzniku vorovství. Netušila jsem, že kořeny leží v takové minulosti.
Dívka ze země Venku 1
Nagabe
Nejprve ocením kresby, ty se mi líbily. Obálka je také zajímavá.
Příběh sám vypadá zajímavě, ale ke konci každé kapitoly se přihodí něco, co nejde rozklíčovat a uvrhá čtenáře záměrně do zmatku. To se mi nelíbí, nebaví mě to. Kniha je i na mangu moc krátká, je vidět snaha z mála udělat co nejvíc dílů. Za ty peníze kniha nestojí.
Pohádky rýžových polí: Vietnamské pohádky
neznámý - neuveden
Zajímavé pohádky z rýžových polí s přesahem moudrého pohledu na svět. Zaujalo mě, že nejčastější nadpřirozená postava je bělovlasý stařeček, což je v našich končinách pohádkový dědeček. Některé pohádky se těm našim nebo světovým i podobají.
Jednotlivé pohádky nejsou příliš dlouhé, hodí se ke čtení před spaním, k rozvíjení dětské fantazie a řeči.
Poličské pověsti
Jan Alois Cupal
Úzká knížečka, znovuvydaná někdy po revoluci, bez udání roku.
Obsahuje nejen pověst o založení města, ale pokračuje přes husitskou dobu až po Šibeniční vrch. Je to čtení kratochvilné, doprovázené zajímavými dobovými ilustracemi. Líbí se mi.
Směna
Anna Beata Háblová
Četla jsem jedním dechem. Zajímalo mě téma, ale líbil se mi i použitý literární jazyk.
Hlavní postava se zmítá mezi povinnostmi, které ji přibíjí k zemi a uměleckou duší, která by se chtěla vznášet. A jako obvykle spokojenost přijde až s nalezením nějakého středu - kus jistoty a přitom možnost tvorby.
Neotřelá, netuctová kniha, takhle si představuji dobrou literaturu.
Pracka v láhvi
James Hadley Chase (p)
Tato detektivka byla kdysi moje první v daném žánru. Stále si pamatuji to nadšení.
S chutí jsem se k ní vrátila a protože jsem si vybavovala pouze závěr, četla jsem ji jako poprvé. Mě se opět líbila, zajímala mne, i když jsem už věděla, kam dospěje.
Postrach
Ed McBain
Líbilo se mi, že děj se odehrává nějak tak, jak to asi ve skutečnosti bývá - se spoustou detailů, které se i opakují a detektivové se jimi musí prokousávat, ať je to nudí sebevíc. Na konci pátrání je někdy i úspěch, a to je pak štěstí.
V tomto románu jsou propojena pátrání dvě, z nichž první mi připadá velmi profesionální, druhé obsahuje nepochopitelné hrubé chyby. Nechápu, jak by mohla "volavka" sama zneškodnit silného muže s nožem. Nechat ji na ulici bez jištění kolegy, to snad ani není možné. A její nadšení k pokračování ve stejné práci po prodělaném traumatu? Hvězdička dolů!
