kopeceli
komentáře u knih

Kniha se mi četla dobře, postupně se zvyšovalo napětí, před koncem nešla odložit. Přesto jsem celou první polovinu řešila nepochopitelné profesionální selhávání policie, neřešené úniky informací, pocit, že švédská policie má špatně nastavená pravidla, díky nimž se jeví neschopně. Zázračné vyřešení obou případů na mne působí nepravděpodobně, spíš jako náhoda a vyřízení si rodinných problémů, ke kterým by stejně časem došlo.


Jedna z nemnoha knih o znásilnění, kterou snad zvládne číst i oběť, když se vyhrabe z nejhoršího. Jasně že je to kniha určená k odpočinku, ne k psychoanalýze, nicméně je tak optimistická, že bych ji klidně jako podpůrnou zařadila. Je také velmi čtivá jako všechny knihy Brownové. Času stráveného se Skandálem nelituji a ještě chvíli o ní budu přemýšlet.


Kluci mají Willa, hraničářského učně a dívky zase Willow, začínající čarodějku. Poezie a dobrodružství, kouzla a kamarádství, útěcha pro ty, kdo nesnadno navazují vztahy. Třeba proto, že mají bohatou duši nebo možná překonávají problémy domácího násilí. Kouzelný les, zvířata, čarodějky vytvoří ve fantazii místo, kde je hezky. Četla jsem jedním dechem a to už mám mladá léta dávno za sebou.


Konečně bylo mi potěšením seznámiti se očitě s legendárním Léonem Cliftonem! Však to byl zcela jistě on, kdo vypátral Zahradníka ve filmu Adéla ještě nevečeřela. Nikde mi dosud toho nebylo možno, neb rodina naše jich nevlastní, čítávala žánr o honácích dobytka.
Některé povídky v knize jsou velmi povedené, jiné vtipné pouze archaickým jazykem, mnohé nudné. Proto mi čtení trvalo trochu déle, stihla jsem si jej zpestřit přečtením jiných dvou knih. Ale nakonec po dočtení nejsem zklamaná, dalo se to.


Ano, je to starší kniha SB a z nich je jednoznačně nejlepší. Před lety byla právě ona mou první od této autorky. A díky ní jsem čas od času sáhla po některé novější. Teď jsem ji zkusila znovu - a četla celou noc - a to jsem si pamatovala větší část knihy! Jen toho vraha jsem si vsugerovala někoho jiného, takže jsem na konci koukala jak puk. Víkend mi začal hezky.


Čtivé, napínavé, celkově povedené. Zápletka je uvěřitelná, vraha jsem ani ve snu netipovala toho, který to nakonec byl, i když zdatný čtenář detektivek by ho asi odhadl. Tahle kniha mne bavila moc.


Zjistila jsem, že tuto knihu jsem už před pár lety četla, ale nijak mi to nevadilo. Znovu mne zarazila postava Mirandy a tajemství jejího intimního šperku. Kniha mě nenudila, i když jsem znala rozuzlení. Je to oddychovka jak má být.


Myšlenkové pochody dospívajícího kluka. Do půlky jsem je zvládla a docela mě to i zajímalo. Pak už mě unavoval dlouhý text bez odstavců, v podstatě nic zajímavého. Už jsem dlouho dospělá, navíc holka a Evropanka. Měla jsem tuhle knihu číst o víc jak 30 let dříve.


Tak to bylo dobrodružství! Moc si na druhé díly nepotrpím, obyčejně už nemají co nového říct, ale Hořící most je velkou výjimkou. Čaroděj Flanagan mě donutil nejen tento díl shltnout, ale teď jsem teda napjatá, co s Evalyn a Willem bude dál... Beru na milost díl třetí. A to mluví za vše.


Výborná, pravdivá a zároveň jednoduchá. Ovšem v opravdovém životě těžká. A tak to má být, pokud dílo za něco stojí. Jen mě mrzí, že jsem ji nemohla číst v mládí, bývala bych ji někdy potřebovala.


Autorka i sestry se ke knize postavily čelem. Prostředí řehole znám z osobní zkušenosti v devadesátých letech, proto oceňuji upřímnost zpovídaných. Srdcovky jsou pro mne františkánky, vždycky nejblíže prostému, všednímu životu, bez pozlátka a okázalosti, takže sestřička od Opavských se mi líbila nejvíce. Trošku závisti v dobrém v tom je.


Tyhle písničky jsme si opisovali a zpívali u táboráků, na vandrech. Je to nostalgie.


Úžasné! Tuhle knihu musíte dočíst, i kdyby se nemělo jít spát. Já vím, že je určena pro mladší, ale autor se zlobit nebude.
Postavy učňů jsou sympaticky mladé, se starostmi, které to obnáší. Mají charakterový základ, který jim v životě pomáhá a ukazuje cestu. Mají dospělé mistry, vzory a pomocníky.
Tento první díl nadchne čtenáře k pohybu, cvičení, kamarádství a také nabídne návod, jak efektivně vyřešit šikanu.
Nejenže je to dramatické čtení, ale i poučné. Konečně něco, co se mi z literatury pro mládež líbí, kde je strhující děj a přitom netečou potoky krve, nepadají sprostá slova, nechvěje se země hrůzou. Že prý mě čeká ještě 14 pokračování, sdělila mi dcera. Nuže, nejvyšší čas pustit se do dalšího dílu!


Ale tak šlo to, četla jsem i horší. Neurazila, není plná nesmyslů. Konec je jako obvykle uchvátaný, pohádka dobře dopadla, štěstí je dokonalé. Jako odpočinek na unavenou hlavu to stačí.


Krásné! Některé básničky učím postupně své děti, které už od raného dětství překvapují Mikuláše a čerty svým výběrem veršů. Odměna je zatím nikdy neminula, Mikuláš i ze svého přidal. Mám ráda Raisovo vlastenectví, kéž bychom si své země tak vážili a ji milovali, jako on.


Hodně dramatický příběh, nedá se odtrhnout. Děti to baví, ale krve je tam dost a některé scény to ani nepotřebují. Draci jsou draci, s tím se nic neudělá, ale chvíli mi trvalo, než jsem si v nich udělala pořádek. Doporučila bych spíš až od jedenácti let.


No, čekala jsem jinou Sandru Brown, měla jsem si nejprve přečíst anotaci. Tohle je taková jednoduchá červená knihovna. Dá se to číst, ale člověk si nepochutná. Žádný překvapivý zvrat, žádný vybroušený překlad. Nejvíc mě zarazilo, že mu hned první noc vlezla do pokoje (na zámince nezáleží) a že by se spolu klidně vyspali, i když se znali jeden den. Jasně, děj musí frčet, ale není to trochu moc?


Původně jsem myslela: "Přečtu a pošlu dál". Ale ne, ty pohádky jsou tak pěkné a laskavě poučné, tak příběhově zajímavé, že je zakládám do své knihovny a nechám si je.


Knihu jsem četla s dětmi. Ani jednoho z nás nebavila, moc jsme jí nerozuměli. Když jsme se protrpěli do konce, dali jsme ji do knihobudky. Třeba ji ocení někdo jiný.
