Kopretina komentáře u knih
Asi nemám na knihu cit, jak píší komentáře níže uvedené. Než jsem ji začala číst, nebyla jsem si jistá, jestli jsem ji již někdy nečetla, pak jsem četla a četla a říkám si, ne, to jsem nečetla. Když jsem si ji dávala do právě čtených, zjistila jsem, že ji fakt mám přečtenou a to před šestnásti lety - a nic mně z ní v hlavě nezůstalo...
Oblíbený autor opět nezklamal. Při četbě jsem si říkala, že bych toho o přírodě chtěla vědět toli co on. Některé příběhy jsou fakt super.
Letos jsem přečetla několik knih o válce a jejích zrůdnostech. A vždy jsem psala komentář: Ne, nemohu pochopit, jak se lidé mohou k sobě takto chovat. Při čtení této knihy mě napadalo, že to vše byl jen slabý odvar, toto je skutečná hrůza. To je peklo: jak vlastní rodiče mohou totálně zničit život svého dítěte... Se satanem nic nemít společného, ani ze srandy.
Kdyby v ní nebylo tolik propagandy, mohla by být skvělá. A teď váhám, zdali ji přečíst či ne dcerce, která jde do první třídy...
Náhled do určitého období Jany, která by chtěla mít dítě. Nakonec jej adoptuje, ale je s ním víc starostí než radostí. Kniha mi spíš než román připadá jako životní svědectví, trochu krkolomné a se zvláštními zastaralými výrazy.
Přečteno s dětmi po kapitolách. Někdy zdlouhavé, o to více působící odborně. Snad těch verneovek dáme víc!
Začátek - zápas na moři - mě uchvátil a já se s chutí pustila do knihy. Jsem ráda, že jsem si ozřejmila některé vědomosti o japonských zvycích (např. seppuka) a mohla trochu nahlédnout do jejich myšlení a způsobu života. Jinak je román na mě dost syrový a plný zbytečných sprostých slov. Do konce knihy nevím, kdo je pro mě pozitivní postava knihy, připadá mi, že se tam každý koupe ve svém bahně.
Kniha, která si nedává vyšší cíle než nabídnout několik povídek z per autorů dávno již včerejších. Na povídkách úchvatně napínavé a pro vánoční štěstí stačí jen rodinná pohoda a šťastný konec neshod, náhod a nehod. První kniha v čtenářské výzvě 2018.
Na knížku jsem se moc těšila, už víc než rok ji mám připravenou k přečtení. Úvod mě navnadil čtivostí. Jsem ráda, že autor poznal Ježíše a změnilo mu to život k lepšímu, tuto zkušenost mám i já sama (lidé kolem mě se bojí, že již Ježíš rozkope jejich život a vezme jim to nejlepší, na čem si zakládají, ale je to naopak, spíš to naplní a podpoří - tuto zkušenost autor zmiňuje ve své knize). Ale chybí mi tam popis toho, jak se to stalo, jsou zde jen následky obrácení. Tak aspoň díky za to.
Mrzí mě, že jsem nečetla první díl, až tento. A to jedním dechem. Doba je úplně jiná, žádné šaty si šít nemusíme...taky už nejsme tak opravdoví. Příběh o Vilíkovi mě vzal u srdce a nemohla jsem knihu odložit.
Kniha mi připadala uměle zrekonstruovaná, aby to vypadalo jako zajímavé dobrodružství. Jako nápad dobrý, proto dvě hvězdy, ale provedení mě nezaujalo. Stále autorka, jak vše zvládala, myslím, že kdyby to bylo ve skutečnosti, tak by ji tak dobře nebylo. Ani život a myšlení "domorodců" mě ničím zvlášť nezaujalo, vlastně všichni mysleli stejně jako ona, takže si naprosto rozuměli.
Silná kniha o odvaze jít proti proudu - proti své rodině, proti náboženským konvencím. Zajímalo by mě, jak se nyní Josephovi vede..
Mně vtípky a příběhy Lotty vždy nepřipadaly tak humorné, ale když jsem viděla (a slyšela), jak se jim smějí moje děti, musím uznat, že kniha je pro ně skvělá. Nejvíce tentokrát dávala pozor moje čtyřletá Lotta, pardon Verča, která Lottu zbožňuje a vidí se v ní.
První setkání s autorem se mi líbilo. Kniha se mi četla dobře, téma pro mě celkem nové, zaujalo mě. Určitě si od něj ještě něco přečtu.
Divím se, že jsem se k tomuto dílu ještě nedostala. Je nádherné, témata i styl vyprávění. Určitě jej zařadím mezi pravidelně čtené knihy do doby svatého týdnu, stejně jako každý rok na 1. máje čtu Máchu.
Autor je mistr slova, děje a napětí. Myslela jsem, že bude obšírně popisovat krajinu nebo myšlenkové pochody, když je kniha tak rozsáhlá, ale vše bylo tak akorát. Dost mě kniha pohltila, což nehodnotím moc pozitivně, neboť ke konci jsem byla nemocná a v noci měla kruté sny, které souvisely s dějem. Sám autor na poslední stránce knihy říká: Kniha tohoto rozsahu má hodně svých ďáblů a kterýkoli z nich vás může kousnout, nedáte-li si pozor. Takže si dávám pohov od tohoto žánru.
Kniha, tedy vlastně příběh Michala Otavy, působí dost depresivně a zoufale - asi tak jak se cítí a chová závislý člověk. Pořád dokolečka, neustále ztrácení naděje a vůle. I když mě kniha pořád lákala a musela jsem k ní několikrát denně zasednout, měla jsem z ní špatnou náladu. Už jsem toho o drogově závislých přečetla vícero a už asi nebudu si tu beznaděj do života vpouštět.
Kdo napsal knihu jsem se dozvěděla až po vypůjčení knihy. Nic jsem od této autorky ještě nečetla, Harry Potter mě nějak nezajímá. Kniha se mi četla moc hezky, přemýšlela jsem a byla ráda, že to není moc napínavé, neboť by se mi špatně usínalo. Hodnotím vysoce, určitě si teď od Rowlingové ještě něco přečtu, třeba další díly.
Kniha i přes svou obsáhlost a odbornost se čte velmi hladce; napíná čtenáře a posouvá ho v myšlení dál. Jsem překvapena, jak uceleně, jasně a podloženě autorka téma podává a jak závěr vyznívá zcela optimisticky. Určitě se k ní budu vracet.
Citát ze str. 377:
(Člověk) "Potřebuje stabilní, pozitivní identitu. Ta je živena mnoha faktory: přijetím vlastní existence; zakořenením ve vlastní rodině; úctou vůči rodičům a předkům; dobrem, které se člověku předává z generace na generaci a nazývá se tradicí; láskou k vlasti, ke své zemi a její specifické kultuře; pozitivním vědomím vlastní hodnoty, které vzniká tehdy, když dá člověk své talenty a schopnosti do služeb blaha celé společnosti; radostí z pokroků vlastních dětí a - v neposlední řadě - zkušeností, že mě Bůh miluje... Vše, co lidem dodává sílu, je dnes oslabeno."
Nelibuji ji ani ve sci-fi ani v hororech. V této knize je všeho jen tak trochu, tak aby napnulo, ale nevyděsilo. Naštěstí nemám bujnou přestavivost. Za mě - líbilo, fotky ke knize super, snad se dostanu k druhému dílu.