Kopretina komentáře u knih
Na knihu jsem se těšila, ale čím déle jsem ji četla, a hledala něco, co mě zaujme, tím více jsem byla zklamaná. Nakonec jsem ji dočetla silou vůle. Vytvořený svět mi připadl hodně nelogický, na hlavu postavený a závěr, který gradoval až opravdu na posledních stránkách, byl katastrofický. Svět, který nestojí za nic, a pokud se proti němu postavíte, tak je to ještě horší.
Knížku jsem četla dětem před spaním po upozornění, že je dost krutá. Musím uznat, že opravdu je, první a třetí kapitolu mladší syn obrečel. Druhou a čtvrtou si myslím, že ani děti nepochopily. I když jsou zde krásné popisy přírody, je kniha drsná a depresivní. Už bych si ji nikdy nepřečetla.
První část - Buřiči a vůbec první báseň mě velmi zaujaly. V Milé sedmi loupežníků jsem se ztrácela. Jsem ráda za setkání s tímto autorem, zajisté se k němu budu vracet.
Síla rodičovské modlitby je fakt síla. Měla by to být povinná četba pro všechny věřící rodiče. Jsou zde vytyčené oblasti a témata života dětí, na které je opravdu nutno pohlížet zodpovědně a svěřovat je do rukou někoho Vyššího než jsme jen my, rodiče. Někdy jsem měla pocit, že autorka trochu přehání, a že asi nic jiného, než že se modlila za své děti, nedělala. Ale nakonec hodnotím knihu velmi dobře, jako příručku pro modlitbu za děti v různých (aktuálních nebo důležitých) záležitostech života.
Po knize jsem sáhla z důvodu Čtenářské výzvy 2017: byla to jediná oblíbená kniha mé mamky, kterou jsem nečetla. Při četbě jsem si připomněla dobu dospívání, kdy jsme o letních prázdninách s bratranci a sestřenicemi "žrali" Sienkiewicze a četli jej celé noci místo spaní :D.
Kniha Ben Hur ale není tak drastická jako knihy od Sienkiewicze z dob vzniku křesťanství. Je mírnější, výpravná, dobrodružná, ale také se zde objevují úvahy a některé - pro mě - nové myšlenky ohledně víry. Musela jsem ji číst pomaleji, než jsem zvyklá a nelituji, stala se pro mě zážitkem.
Zajímavé téma a neobvyklé prostředí, to jsou, podle mě, největší klady knihy. Syrový styl a negativní pocit, který jsem po knize nabyla - něco ve stylu, že jsme jen "živočichové" a láska je jen sex, to jsou pro mě mínusové body. Velkou poklonu skládám Paní překladatelce, neboť tolik slangových výrazů a ještě v nářečí, to musel být oříšek.
Musím se rozhodnout, jak knihu obodovat. Už kdysi jsem na Kulhánka sáhla a pak si řekla: nikdy více. Tato kniha je vysoce ohodnocena v žebříčku nejlepších knih, je pro mě dostupná, tak jsem na ni - po letech - sáhla.
Mno, první stránky - síla (jak to může vůbec někdo číst!!!), další desítky stránek (to fakt není pro mě, samá krev, mozek na zdi, fuj!) a pak pozvolnější tempo, sice mírně brutální, ale už i s vtipem a dobrodružným dějem. Připadalo mi, že všichni zabíječi si osobují právo na zabíjení - podle nich mohli právě jen oni uplatňovat zákon a pořádek, ať Noční klub nebo upíři, nefandila jsem z nich nikomu. Takže za tu druhou část dám dvě hvězdy - pro děj a občasný vtip.
Po knize jsem sáhla v rámci výzvy z 31.8.: přečti rozečtenou knihu. Když jsem ji kdysi začala číst, říkala jsem si, no dobrý, ale jak v běžném životě může člověk takhle žít? Po minulých duchovních zážitcích a "cestě", která následovala, mi kniha přijde bližší a taky srozumitelnější. Jsem ráda, že i my, laici, se můžeme dotýkat nadpřirozených a přitom tak přirozených hnutí: a tomu vděčím především pravidelnému společenství, modlitbě na Písmem sv. a postojem odevzdanosti.
Byla jsem moc zvědavá, co bývalý kněz napsal. V knize jsem našla mnoho žánrů: u detektivky počínaje u porna konče, mezitím mnoho dalšího. Nic mě z toho ale příliš nenadchlo. Škoda ho.
Kniha se mi líbila, přečetla jsem ji za večer. Od autorky čtu všechno, asi mám podobné zkušenosti se životem a tak mi to je blízké. Jen jsem ráda, že tyto věci již nemusím řešit. Za mě - bezva.
Nejprve jsem zhlédla film, pak se mi do ruky dostala kniha. Příběh se mi moc líbí, povedla se kniha i film. Hvězda dolů za, pro mě, moc erotiky.
Číst tuto knihu je jak číst Deník Anny Frankové. Nuda a šeď každého dne a pokud se něco děje, je to velmi bolestivé. Už nikdy tento společenský systém!
Neurazí a ani nenadchne. Nejsem asi cílová skupina této knihy, tak jsem byla ráda, když jsem došla na konec. Knihu nedočetla ani moje dvanáctiletá dcera, která se na ni těšila.
Za mě: kniha neurazí a ani nenadchne. Příliš sladké a předvídatelné. Připomínala mi dětskou sérii o Hetty (Vzdušné zámky...) a myslím, že by se víc líbila mě dcerce. Já se u knihy nudila.
Krom toho, že jsem ze začátku věřila, že sestra je opravdu nosorožec, se mi kniha moc líbila. Je moudrá a viděla jsem v ní moje děti.
Uzdravuje Bůh i dnes? Může si použít k tomu i mne? Po přečtení této knihy ani o jednom nepochybuji. Otázkou je, máme-li tak velkou víru a touhu do toho jít. Nebát se vložit ruce a poznávat Boží vůli. Doporučuji k nastudování všem, kteří se zajímají o charisma uzdravování.
Poezie pana Wernische mě moc za srdce nevzala. I když jsem báseň po básni četla pomalu. Asi jsem k tomu nedozrála.
Pěkné básně známého autora. Mě nejvíc zaujala poslední báseň o vzniku života.