Kopretina komentáře u knih
Knihu jsem si vychutnávala stránku za stránkou. Od první až po 970. Moc mě to bavilo i to, jak autorka popisuje třeba, jak kapky bičují okno, jak se kočka protahuje. Je pro mě mistryní slova i toho, jak blafuje, natahuje, skrývá. Akorát velký vykřičník u okultnich praktik, opravdu dělají velké zlo v životech lidí. Už se těším na další díl. Přesáhne 1000 stran?
Od knihy jsem neměla nijaké očekávání a velmi příjemně mě překvapila. Srozumitelná, věcná, plná příběhů a naděje. Moc doporučuji. (Během čtení jsem si říkala, jako dobrý, ale člověk nesmí myslet jen na sebe, no a v poslední kapitole, jakoby mi autor četl myšlenky, vše uvedl na pravou míru.)
Ne, fakt jsem nezvládla přečíst už ani stránku. Zda je problém ve mně, Jiráskové či v autorech, toť otázka.
Kniha je psaná stylem najít co nejvíc absurdity, bolesti a "špeků" v životě Jany Šulcové. Zhlédla jsem některé filmy, o nichž se v knize píše a to byl asi pro mě největší přínos. Herečce fandím, ať bojuje a nevzdává se.
Rok vydání knihy (1948) udává styl a způsob vyjadřování autora. Oceňuji informace o životě M. Tyrše a navození atmosféry Sokola a sletů.
Pět příběhů obyčejných lidí, vykreslení jejich prožívání, citů, psychiky, snaží se vyrovnat se svými osudy. Přečteno dávno, kniha se mi celkem líbila.
Moudrost a humor, který je autorovi vlastní, v útlé knížečce věnovaný synovi. Pěkné, oddechové.
Co říct o knize, která se těžko čte a přitom je tak plná? Ukrajovala jsem kousek po kousku ve snaze, aby mi nic neuniklo, žádný děj, žádná myšlenka. Nakonec mám z knihy jen pocit, o čem byla? O nitru, o myšlenkách, o srdci člověka, o vyřčeném slovu, o domněnkách. Ráda jsem se s knihou seznámila, podruhé bych ji asi nedala.
Na mě je kniha moc surová a labilní. Hlavní postava je chudák, co neví, jak dál. A tak dělá kravinu za kravinou.
Velmi čtivá kniha nejen o válečných hrůzách. Opět si kladu otázku, zda popsané hrůzy mohly být reálné, je-li to vůbec možné. Konec mě nezaujal, nemám ráda, když si lidé hrají na soudce. Knihu budu ještě dlouho "trávit".
Jako nečtenářka cestopisů jsem nadšena touto knihou. Čtivé, vtipné, plné zajímavých příběhů a krásných fotografií. Díky za zajímavý projekt.
Dcera knihu hltala, já se občas nudila. Jinak musím uznat, že návrat do dětství, do normálního života, kdy se řeší, kdo s kým kamarádí, co kde roste a kam se půjdou koupat, je nádherný.
Výborný díl Káji Maříka! Od pana Karbulky, přes Tancibudku až po Křampulu. Některé hlášky bych si fakt chtěla zapamatovat. Až se divím, že mé pubertální děti to tak baví a smějí se nahlas.
Díky za vhled do života řádového života a sondu do minulosti. Povinně pro ty, kteří s láskou vzpomínají na socialismus a pro ty, kteří řádové sestry uráží. Mě nejvíce oslovilo to, že to jsou normální ženy, a řeší podobné věci jako já.
Zajímavý počin. Překvapilo mě, že jsem na knihu narazila v knihovně a tak si ji hned půjčila. Tímto vzdávám hold naší knihovně za to, že si všímá i titulů mladých začínajících spisovatelů. Kniha je milým pohlazením v uspěchané době, o všímání detailů a o žasnutí, což je podle mě návod na štěstí. Přeji, Anežko, ať se ti daří!
Téma mě zajímalo, ale jsem osobou Kajínka zklamaná. Za mě je to chvástal, který ze sebe dělá hrdinu a borce. Tolik samochvály, to jsem ještě nikde nečetla. Nejvíc úsměvné (nebo k pláči? ) je to, že ublížil tolika lidem a tvrdí, že je charakter. Tak to klobouk dolů. Za mě: fraška.
Jako mě neoslovil Švejk a jeho humor, tak ani Hlava XXII. Poprvé jsem knihu nedočetla, podruhé si půjčila audioknihu a ani tu jsem nedala.
Velmi čtivá novela, s psychologií postav. Ani jedna postava mi nebyla sympatická, ale všem jsem tak trochu držela palce.