Kopretina_aku komentáře u knih
Moje první setkání s Úterními ženami mě donutí si pořídit i předešlé díly. Velmi milé čtení o tom, co dokáže přátelství a jak je důležité. Výborně jsme se bavila.
Tři ženy, tři životy, tři osudy. Jedno město, jeden týden a všem se obrátí život naruby. Každá z hlavních hrdinek prožívá svou osobní tragédii, svůj smutek a beznaděj. Všechny přemýšlí nad otázkou viny a trestu. Řeší dilema, co všechno jsou ochotné obětovat spravedlnosti, zadostiučinění a zda je možné odpustit a za jakou cenu. Ale všechny jsou také matky, které bojují o své rodiny, o šťastný život dětí. Někdy je lepší nechtít vědět, co by bylo, kdyby... Některé skutky se už vrátit zpět nedají. Kniha splete dohromady osudy všech žen a jejich rodin. Ale čekala jsem možná trochu víc, že se všechno bude točit hlavně kolem manžela a jeho dopisu. Nejvíc mi vadilo, že onen všude zmiňovaný dopis si mohu přečíst pomalu až v půlce knihy. Manželovo tajemství za přečtení určitě stojí, ale není to nic, co by se vrylo do paměti, ze čeho bych si, jak se říká, sedla na zadek.
Připomínalo mi to Deník B. Jonesové, ale chybí romantika. I když základ jako přes kopírák - pětatřicátnice pracující v redakci, pokukující po každém chlapovi, obklopena třemi nej přáteli, žijící sama se zásobou lahví vína a pro ruce vždy krabičku cigaret. Začne si vést deník (sexznam) po té, co se nemůže smířit s rozchodem s mužem, kterého pořád miluje i nenávidí. A svůj seznam postupně realizuje. Oceňuji, že je to vtipné, čte se to dobře, i když je to převážně jen o sexu, sexu a zase sexu. Celkové hodnocení - neurazí, nenadchne.
Tohle byl pro mne na začátku oříšek, abych se do knihy vžila. Ale pak mě tak pohltila, že jsem musela číst dál a dál. Dobro a zlo, život a smrt, spolu budou bojovat neustále, ať je to v reálném životě nebo v pohádce. Velmi zajímavý příběh, kdy se člověk po letech opět setká s Kostějem Nesmrtelným.
Já budu asi vybočovat, ale pro mne to byl nejslabší článek ságy. Kdyby v knize bylo místo 200 asi jen 50 milostných aktnů Taťány a Alexandra, mohla být o dobrých 100 stran tenčí. Prvních 400 stránek se zbytečně táhne, místy je to už nezajímavé a nudné. Zbytek života je oproti tomu zbytečně zrychlený a vtěsnaný do 200 stran, přitom je to nejzajímavější část knihy. Jako trilogie je to skvělé, ovšem Měděný jezdec je naprostá jednička.
Velmi příjemné překvapení. Napínavé, romantické, vtáhlo mne to do děje a musela jsem pořád číst dál. Skvělá knížka na dovolenou.
O poznání horší, než první deník. Vcelku zbytečná kniha, kterou si stejně přečtou všichni autorovi příznivci, jako jsem já. Nic se z ní nedozví, kromě toho, jaké bere honoráře, kam jezdí na dovolenou, kam lyžovat, co si dává k jídlu v luxusních restauracích a s kým se tam stýká a kolik panáků nebo lahví vína vypije. Večná nespokojenost s kritikou a prezidentem mě až otravovala. Přijde mi, že je pryč doba vynikajících knih jako jsou Báječná léta pod psa nebo Výchova dívek v Čechách. Poslední roky se autorova díla ztenčují, začínají být nudné a časté používání vulgárních slov už snad nemůže bavit nikoho.
Opět skvělá kniha z dílny B. Woodové. Výborně se čte, napínavá, romantická. Také poučná ať už jde o začátky medicíny nebo o kolonizaci Austrálie.
Je zajímavé si přečíst o odsunu německého obyvatelstva z pohledu německých žen, protože ony to jistě mnohdy viděly jinak, než Češi nebo Poláci. Nejzajímavější byl ale příběh Norky, která doplatila na sňatek s Němcem.
Čtení pro ženy s nádechem romantiky na pozadí válečných let se střídá s dobou covidovou a klasickým často opakovaným tématem - "nevím, co vlastně chci". Kniha je napsaná čtivě, historický ale téměř o ničem nevypovídá a tím se stává obsahově podobná mnoha jiným na téma dopisy z minulosti.
Nahlédnutí tam, kam se jen tak někdo nedostane. Určitě zajímavé čtení, i kdyz osobně poutě nevyhledávám.
Není to román, ale spíše dokument, který obsahuje Věrky deník, záznamy z archivů a fotografie. Zpracování je přehledné, ale jako celek průměrné.
Rozhovor se těžko hodnotí hvězdičkami a původně jsem nechtěla dát žádné hodnocení. Ale za ten Michalův srdcový vztah k jeho rodnému městu, které je i mým rodištěm a za to, že se pořád vrací a hraje pro místní publikum, za to mu ty dvě dám. Občas a hlavně na začátku mi vadil styl rozhovoru, měla jsem pocit, že to je skákání sem a tam, chybělo uspořádání, něco se pořád chaoticky opakovalo. Kniha se dělí na části, ale ani by to být nemuselo, protože i tak uspořádání působí bez ladu a skladu. Možná je Petr Vydra lepší komik a moderátor než spisovatel. Takže na něj už v mém hodnocení žádná* nezbývá. Už jen pro ty hojně se v knize vyskytující výrazy číslovek stylem "sedum" a "osum".
Zpracování bylo takové hodně stručné. O všem něco málo, jako celek jednoduché. Vendulce bych věnovala více prostoru a na spoustu otázek bych ráda našla odpovědi.
Nesedl mi začátek, který byl plný historie a politiky, ale chápu, že spousta čtenářů tuto stránku Lotyšška nezná. Více mě zajímala rodinná historie a líbilo se mi, že se autorka opírala nejen o vzpomínky rodinných příslušníků, ale i o archivy.
Tuto knihu jsem četla na doporučení kamarádky. Nikdy jsem o ní neslyšela, řekla bych že je neprávem opomíjená. Velice čtivě napsaný příběh formou dopisů a deníků několika trápících se generací jedné rodiny, se kterými projdeme celou novodobou historii. Je to kniha, která vyvolá spoustu otázek a donutí čtenáře přemýšlet o životě, o tom, že někdy je jen veden okolnostmi a nemá na výběr. Možná bylo místy až moc náhod, ale se dá prominout. Líbilo se mi zapojení anděla Ariela a jeho podoby, které na sebe bral, i když jeho role byla spíše okrajová a stál v pozadí. Přesto jeho zjevení mělo většinou fatální následky. Otevřený konec byla správná volba autora. Je na každém čtenáři, co si z knihy vzal a jaký konec by rád viděl.
Příběh o konci války, který zaujme především obyvatele Bylnice a okolí a možná v knize budou číst i o nějakém svém příbuzném. Líbilo se mi střídání vyprávění mezi Martou, Jarmilou a Rudou. Přechod fronty znamenal především strach jak z Němců, kteří byli schopni čehokoliv, tak z Rusů a Rumunů. Je smutné,
kolik bylo poslední dny války zmařených životů. Jen toho fotbalu v knize už na mě bylo moc. Ale chápu, že to téma bylo spíš na odlehčení a pousmání se.
Z mého pohledu žádné velké drama, jen běžné životní trable jako rozvod, návrat ke kořenům, sourozenecká rivalita a dávná tajemství, nic co by už nebylo mnohokrát napsáno. Takže se žádné překvapení se nekonalo, jeden příběh z mnoha jemu podobných, řekla bych velmi lehce předvítadelný. Pohodové čtení pro nenáročného čtenáře na letní a klidně i zimní večery.
Velmi pěkná kniha. Sice mi to místy přišlo už přitažené za vlasy, ale celkový dojem na 5*. Jen ty poslední roky na konci knihy mi přišly zbytečně stručné a zkrácené.