Kopta komentáře u knih
Po letech návrat k Hellboyovi. Z jedné stránky jako vždy zajímavé, ale bohužel jsem sáhl po díle, které mělo nejeden odkaz na starší kusy. To by ani nebyl takový problém jako absence vyvrcholení.
Je trochu smutné, že v Česku existují dvě knihy o Sinatrovi. Jedna je prakticky nedostupná a druhá se mi věnuje čistě heslovitě a z pohledu herectví. Zajímavé, ale v něčem docela jednoduché. Těžko si představit, že bych za toto dal nějaký ranec peněz, i když jsem fanoušek. Chápu princip takovýchto formátů, ale ve výsledku princip spočívá v tom, že kdyby něco napsal knihu o rohlíku, bylo by na každé stránce: "Je bílý." - "Je rohatý." - "Je moučný."
Audio ČRo: Lovecraft poprvé mimo čtení, ale jako poslech. Končí to lépe, ale stále žádná sláva. Osobně obdivuji jeho styl. Hlavně gradovat napětí z toho, jak postavy vidí jednu věc a než se k tomu autor dostane, jsou asi dvě stránky v hajzlu. V něčem zajímavý fantaskní příběh, ale mám dojem, že mi Lovecraftově stylu něco chybí. Ale stejně jako někdo byl pohoršen z toho, co psal Poe... každá doba má to své. I tak za mě atmosférické a zajímavé.
Další šance a je jasné, kam to vede. Celkově vzato je to pomalé. Ten styl mi nesedí.
Audio ČRo: Je hezké vidět pod pokličku, ale je fakt, že nešlo o nic extra zajímavého. Život to byl houpačka, ale hlavně ve stylu, že se to neustále vracelo zpátky jako kyvadlo. Život paní P. byl v něčem stejná smyčka. Nejvíce rozdílná je část z války a z manželství. Nijak zvlášť přelomové.
Na můj vkus trochu nečekaně uspěchané. Hill se s tím nepáře a věc na několik dílů dává hned do jednoho. Za mě trochu moc, ale jinak nečekaně dynamické. Kresba nijak originální, ale jeho využití i se stylem dodává všemu super využití. Komiks má něco, co seriál nemůže přenést. Takže jednoznačně úspěch.
Občas se prostě šlápne vedle. Tady mi to tak přišlo až moc. Kresba monotónní, která zde už byla bambilionkrát, příběh dost zmatečný, skákající mezi linkou historicky známou a tou další smyšlenou, která ale moc neví, co se sebou. Po dlouhé době úkaz, že i komiks může být průser.
Trochu mi to připomnělo Arillu. Bohužel i tím otiskem. Kniha mi nedala žádný výjimečný příběh nebo zajímavé případy něčeho. Může být hezké, ale pro mě ne dostatečně oslovující.
Audio ČRo: Musím říct, že tady jsem na vážkách. Záležitost, která se vyvíjela jinak než jsem čekal. To by nebyl takový problém jako to, že jsem mnohdy balancoval v tom, že mě to bavilo a nebo to bylo na pomezí. Toto je přesně ten případ, kdy to audio zachránilo. Pokud bych toto četl, asi bych dlouho nevydržel. Ale v tomto zážitku to nakonec byla záživná jízda.
Audio ČRo: Příjemná bláznivina. Ne nijak převratná, ne nijak příšerná.
Už to nejde. Bolí to. Opakovaný vtip prostě není vtipem ani zdaleka. Snažil jsem se 200 stránek, ale udržet tempo bylo skoro nemožné a o to méně, že hlavní postava tam celou dobu nefiguruje, což bylo vždy ubíjející v jakékoliv Holeovce. Tady to víc nejde udržet. Knihu odkládám. Snad se to někdy napraví audiovkou, ale myslím, že si musím najít novou sérii na léto.
Od Deadpoola (tedy mnoha let) konečně komiks, u kterého jsem nevěděl, kdy se přestat smát. Vrchol zábavy připomínající staré dobré díly, i když datace tohoto je relativně čerstvá. Skepse vůči Simps komiksům jednoznačně opadává. Poprosím víc!
Po dlouhé době zase něco dětského, chtěl jsem se trochu zrestartovat, ale takhle se to nepovedlo. Natož že se kniha profiluje, že je dobrodružství na každém kroku, tak jsem ho po čtvrtině knihy moc nenašel.
Kniha zajímavá hlavně překladem, ale na mě velké sousto. Nešlo se udržet v takové komplexicitě.
Neuvěřitelné zklamání. Kundera zde ukazuje jen část svého umu. Jakoby ty povídky bránily v odpoutání talentu tvůrců. Až nečekaně nezajímavé a prosté.
Velice slibný i když nejistý začátek se postupně začne sypat jako pod ruka dost odporným způsobem. Postupně to přestává fungovat a začne být dost nezáživné. Palahniuk začíná silně zklamávat.
Je docela docela s podivem, že původní Metal moc lidi nezaujal, ale tohle už je pecka. Jenže člověk se asi musí prokousat tím nezajímavým, aby chápal toto. Já po půlce vůbec nechápu už patnáctého Batmana, neustálé přehazování emocí dle náhodného padnutí. To prostě nejde.
Škoda, že zde není napsáno, že je tu takový jako první díl. Dost bych si ušetřil chápání blbostí okolo. Docela už začínám být unavený z neustálých recyklací Batmana, což chápu, že je princip takovýchto komiksů, nicméně už to někdy je uzavřeno v kruhu. Toto sice není přímo ten případ, ale už to začíná být blízko.