Kopta komentáře u knih
Médeia mi přijde jako neobyčejně silný příběh vyobrazující nejtemnější zákoutí lidské povahy s tou nejzvrácenější touhou po pomstě. Avšak je otázka zda vůbec lidské ne-li božské pomsty, jelikož Médeia není čistě pozemskou osobností, alespoň dle jejího rodokmenu, jak nastiňuje paní Dlouhá a je to možné se dočíst i v knize. Síla takovýchto děl se dle mého přenáší i do dnešní doby, protože při čtení mi bylo zřejmé, že se takovýmto dramatem nechal inspirovat nejeden dramatik v pozdějších letech, jako třeba Shakespeare. Je otázka, zda můžeme nějak soudit někoho, kdo si pro lásku a přízeň Iásona prošel takovými zkouškami a zapálil za sebou tolik mostů, že se rozhodne k pomstě. Ovšem Médeina pomsta je krutá vůči někomu, kdo za ni vůbec nemůže a stávají se tak pouze prostředkem pro její ublížení svému muži, který se v závěru sám odkáže ni jinou báji a svou družku nazve horší než Skyllou. Sílu něčeho takového jsem však dokázal asi nejvíce docenit až ve spojením se studiem a rozborem.
Taková ta klasická OMEGALUL - ovina. Strašně banální příběh, který je předvídatelný jak počasí v letním Mexiku a strašně nezajímavé a zbytečné pasáže k tomu. Zdá se to jako další klasické klišé, které nikam moc nevede a ono i de facto je. Drive se ztratí strašně brzy a hlavně jsme zaplácaní zbytečnostma. Tahle kniha alespoň popularizuje problematiku Kurdů, ale zrovna tohle je taková nešťastná forma. Suma sumárum strašná kopírovačka, která mi přijde, že od Vendety vyjde každý rok pětkrát. Strašně vágní, nenapínavé a zcestné až nechápu jak něco takového někdo dokáže natáhnout na 300 stran. To jako oceňuji, jelikož já bych to prostě nedokázal.
Počáteční skepse z trochu bláhového a nic neříkajícího začátku se přetočila brzy v zážitek. Originální příběh, který má své kouzlo, svět i nějaké odlehčení. Trochu jsem se bál dle obálky kresby a barev, ale ty se nějak ukázaly být v podobném stylu jako jakékoliv DC. Což byl nakonec aspekt, který mi nejvíce vadil. Že světy byli propojeny s DC a cíleně tam byli vtipy o Batmanovi, postavy z JLA a přímo tam máme Constu a Lucíka. Trochu bláhově jsem žil v tom, že Dream žije ve svém vlastním světě, který nedoplňuje již profláknutý svět. Ve výsledku to tolik nevadilo, ale bylo to menší zklamání. Určitě si vyhlídnu další díla. Gaiman u mě konečně válí.
Po třetině se vzdávám. Bohužel mě úvodní popis neoslovil natolik, abych se zajímal o to, co se děje dál. Asi hlavně protože za třetinu knihy jsem se přes původní popis světa nedostal. Samotného mě to mrzí v rámci hodnocení díla celkově, ale zde jsem byl dost mimo.
Kniha, na kterou jsem dejme tomu čekal několik let, abych si ji přečetl. Film byl jasný kult. A zde je nutno říci, že se opět díváme na endemický případ toho, kdy je film lepší než kniha. Ale to je docela logické. Ve filmu jsme Chrisovi neustále za zadkem a snažíme se chápat jeho myšlenky a postoje. Soucítíme s ním a milujeme ho. Zde jsme v patách Krakauerovi, což není na škodu. Za knihou je strašná tuna práce, kterou musíme plně docenit, jelikož díky ní dost detailně víme vše, jako ze životopisu. Jediné, co skoro balancovalo na hraně průměru byli nudné vyplňovací pasáže s jinými dobrodruhy, což je věc, která člověka moc nezajímá. Zároveň plný počet nelze dát i jelikož to opravdu není film, takže tím stylem to tolik nesedělo. Nemůžeme čekat beletrii, ale tím pádem ani ne stejný pocit jako z filmu. Hlavně ke knize není úžasný soundtrack Veddera. Nic to nemění na tom, že toto bylo skvělé si přečíst a vlastně i znovuprožít. I když trochu v chaotičtějším duchu dějové linky.
Kvalita se opět trochu zvedá. Je i zajímavé jakým způsobem pracujeme s obrazy, které se zdají být moc barevné a takové prvoplánové, ale vlastně v jejich hravosti a přístupnosti tkví síla příběhu. DC to s těmi holkami nějak lépe umí. Možná škodí menší neukončenost příběhu a divný konec se záporáky, ale i tak toto byla jedna z těch lepších zkušeností. Dost. Na poměru tohoto prachbídného kompletu.
Ke klasice české literatury o řecké kultuře asi není moc, co sdělit. Velmi čtivě a příjemně napsané a zpracované s jasnými myšlenkami a pointami. V rámci mého sledování průzkumů k mým poměrům nešlo o nijak extra přínosné čtení, ale za nic nemohu za to shazovat dílo.
Za mě asi bohužel jedno z největších zklamání v historii mého čtení. Hodně očekávané historické dílo a první seznámení s významným Sienkiewiczem, které končí polo-katastrofou. Očekávání je svině. Jednoduše jsem dostal dlouhou knihu, která má jednoznačně zajímavý námět a příběh sám o sobě, nicméně se táhne jako projev prezidenta republiky a stejně tak vám polovina z toho nic nedá. Asi je možné, že je kniha v zajetí nějakého poloromantického stylu 19. století, kdy se hold takhle psalo, ale mě to nesedlo ani tak, že jsem se nepředklonil. Kdyby se v knize zredukovali pasáže, ve kterých se nic neděje a jenom se popisuje ne nijak extra zajímavé prostředí a ne tolik zajímavé a důležité charaktery a rasy postav, tak kniha má místo 400 až 500 stran tak 100 a byla by to příjemná novela. Takto je to román, kde můžete číst i čtyři stránky a v rámci děje se vůbec nic nestane. A to je něco, co jde silně proti mým preferencím. Myšlenka skvělá, forma je katastrofální.
Kniha nečtena, ale odposlouchána od Davida Novotného v audioknize. Je těžké hodnotit zda by se mi kniha líbila více nebo méně čteně. Ale myslím si a obávám se, že ne. Máme zde příběh, který ukazuje určitou revoltu, která se točí kolem snů útěku na západ (který pokud jsem dobře slyšel ani vlastně úplně neproběhl) a jde vlastně o jednoduché zápisky ze života. Které znějí až někdy neuvěřitelně v popisu prostitutek a jehel drogových závisláků. To vše je zaobaleno v tomto příběhu, který někomu může připadat jako manifest. Pro mne kniha, který jednoznačně v oné době přinesla lehce jiný pohled na svět, ale jinak to není nic co by příběhově stálo za zmínku.
Babičky, které nejsou ani o babičkách. Ty hezky hrají příjemnou a podprahovou roli na pozadí a utvářejí atmosféru doby. Poté je to celé zaměřeno na hlavního hrdinu, který si žije svůj život. Ten někdy je plný bizarních záležitostí, které umí být k popukání a někdy nesrozumitelných situací, u kterých se někdy budete snadno nudit a nebo jim nepřímo rozumět. Ale jde to. Až velmi dobře. Příjemně napsaná knížka, která utvrzuje Šabacha jako důležitého českého autora, který měl, co sdělit. A dělal to velmi dobře.
Velmi krátká záležitost v podobě jednohubky a nahlédnutí do dvou spřízněných duší a jejich životů. Jednoduchá to záležitost, která někomu nebude sedět už jenom kvůli tomu, že nejde o nic převratného, průlomového a prostě něco, co by neslo nějakou myšlenku. Taková novela podle učebnicových měřítek. Není moc, co dodat.
Grafika nejdříve šokuje svou jednoduchostí. To zas bude blbost. Ale ona nakonec je v jednoduchosti krása. Ta ilustrace nádherně poukazovala na celý noir příběh, který byl jednoduchý, ale dokázal zaujmout i tak. Z principu své existence. U mě dobrý.
Opět se setkává s zvláštním příběhem. Soubor komiksů, který může vyznívat a vypadat lehce levně a nijace, ale i když to může takto přemáhat názorově u spousty lidí, tak já toto opět považuji za velice zdařilý kousek tvorby DC. Batman zde dělá skvělý zástup pro Robina, který umí ukázat, že dokáže zaujmout i hlavní linkou. Konečně!
Starší kousek. Nechci být automaticky skeptický, ale zde jsem si nemohl pomoci. Nemám rád takovýhle škatulkování a předsudky u starších děl. Mnohdy to, ale bývá tak, že jsou nudná a o ničem. Jdou i výjimky. Tohle bohužel není jedna z nich. Automaticky všichni víme jak to vše skončí. Samozřejmě. S tím, že ale kdyby to mělo nějaký příběh za tím, tak neřeknu. Ale ono je skoro dvě stě stránek ve výsledku jenom o tom jak se dva perou a čtenář se směje. Teď je otázka zda kvůli tomu, že je to vtipné, bizarní a nebo že se baví.
Ach, no to snad ne? Přijde mi, že komiksy s Batmenem, které by měly být silným článkem celého Kompletu zatím jsou spíše nejslabší. Ticho mělo v sobě alespoň nějaké tajemno a působilo celkově zajímavě. Ale Batman a syn je v podstatě výsměch. Je to komiks o tom, jak si Bruce jednou vrzl na obratníku raka nebo kde a no místo, aby z toho byl syn, tak je z toho taky takovej rak. No a vlastně... když něco takovýho čtete, tak čekáte zápletku a mnoho dalších věcí. Ale ono... asi nic. Green Lantern byl suprový i jako jednotlivec a to, že jsou dva další díly je třešnička na dortu. Ale tohle? Tohle nemá ani konec. Bohužel v celku zbytečnost. Nic zajímavého jsem v tom nenašel.
Ostře sledované vlaky jsou v celku zajímavá knížka. Ale spíše než aby popisovala epický a hrdinský příběh, tak popisuje frustrující a depresivní život mladého průvodčího. Což není vyloženě špatně, ale trochu to ubírá na důstojnosti a vážnosti celého díla. Když se má jednat o největší Hrabalův klenot. V každém případě je to příspěvek do naši národní literatury. S tím, že je to lehce zdlouhavá a zmatená knížka, to už je jiný příběh.
Netopýr funguje jinak než Sněhulák. Funguje lehce chaotičtěji a osobněji. Je to román, který se nás spíše snaží seznámit s Harrym jako takovým a jeho osobností a charakterem. Nějaká kriminalita se tam řeší až na druhém místě, což je ve Sněhulákovi přesně opačně. Proto se to moc nedá srovnávat. Typ takovéhoto díla musel být napsán a je lehce horší, ale já si nestěžuji. Myslím, že napsat takovéto dílo musel být nezbytný krok a přistupuji k tomu i tak, že se mi to líbilo a užil jsem si to. Horší než Sněhulák, ale pořád hodně dobrá kniha.
Tohle bylo vskutku zvláštní. Jednu dobu mne kniha strašně moc držela a asi posledních sto stránek jsem se v podstatě musel přemlouvat, abych ji dočetl. Musíte počítat s tím, že vás čeká pořádná dávka magického realismu. Problém hlavně byl v tom, po tolika letech znát postavy a jejich charakter. Celá tahle kniha je pro mne obrovské tabu. Nechala ve mne něco poetického a nějaký pocit, který ve mne jiná kniha nezanechala, ale zároveň si připadám jako kdybych četl naprostou blbost. Rozhodně nejsem zklamán z četby tohoto díla, naopak. Tahle kniha mi něco dala a jsem za to vřele rád.
Klasická poezie a poklad české literatury. Popravdě jsem moc poezie nečetl, ale tato sbírka zřejmě patří k mým nejoblíbenějším. Svatební košile...
God safe the England. Stopařův průvodce Galaxií mě přivádí do zcela nového světa plného humoru a svých sci-fi prvků, které jsou jedinečné. Anglie je jedinečná svým humorem, který je stále před tím americkým miliard nepravděpodobnostních jednotek napřed. Musím, ale říct, že jsem se v mnoha částech ztrácel, ale co na to říct? Asi jen, že... nepropadejte panice!