Koumi komentáře u knih
Přestože jsem s alternativním komiksem slušně obeznámený, dostal jsem se k němu relativně pozdě. I proto jsem k Maus přistupoval s určitou skepsí, ale jaké bylo moje překvapení. Příběh se prolíná skrz různé souvislosti a přitom zůstává zřejmý a průzračný. Je ponurý a každá stránka čiší ukrutným smutkem. Tragičnost Spiegelman servíruje bez servítků velice záhy, takže čtenář s postupným propadáním do příběhu nemůže uniknout beznaději, o níž ví, že je neoblomná a neuhne z cesty. Maus je silný příběh, který už nebudu číst znovu, protože je mi z něj úzko… strašlivě úzko na srdci…
Doslova OBROVSKÉ překvapení. 10 let života věnoval Adrian Johns tak podrobnému rozboru historie duševního vlastnictví (a spoustě alternativ tohoto pojmu), až to vyráží dech. Pro neznalé je to možná až příliš odzbrojující a náročná kniha putující napříč dějinami od počátku knihtisku po krádeže SW. Pro nadšence pro toto téma to bude ale nejspíše zásadní publikace, která je naučí vnímat tuto problematiku v zcela nových souvislostech.
Opravdu milé překvapení. Vždycky jsem si říkal, že žánr steampunku má velký potenciál u mladých čtenářů. Westerfeld tento potenciál ždímá na maximum a nebojí se do žánru ozubených kol a páry napěchovat i biopunk. Nikomu nic nepodsouvá a ani zbytečně neexperimentuje. To sice vede ke zjištění, že některé zvraty jsou průhledné až hrůza, ale občas dokáže i překvapit. Ve čtrnácti by tohle byla moje bible.
Leary to umí pořádně rozjet. A dokud střílí jako američan v obklíčení wermachtem pořádně na plno a do všech stran, jet o jízda. Bohužel se mu daří i úspěšně zabředávat do bažiny stereotypů, ze kterých si sám střílí. A to je potom nuda. Králem komiků s irskou krví pro mě bude navždy Dylan Moran. Přesto je dobře, že hvězdičkáři po mě knížku snad pošlou do červených čísel. Celkem to je přeci jenom dobré čtení. A kdo se aspoň někde v knize nenajde, je sráč sráčů!
Kniha, která v českém jazyce chyběla. Krom Silence od Cage je to snad jediná publikace, která se takto obšírně zabývá moderním přístupem k hudbě a je možno si ji v češtině přečíst. Zbývá jen hluk je kniha opravdu neskutečně našlapaná informacemi a daří se jí úspěšně kolaborovat mezi atraktivností čtení a poctivým, podrobným, analytickým přístupem. Webovky s audio ukázkami jsou jen třešničkou na dortu. Snad jen drobná nespokojenost. I když Alex Ross sám prohlásil, že není možné se věnovat všemu dosti obšírně (což je samozřejmé), zmínit pouze zlomkovitě futurismus, konkrétní hudbu nebo grafickou notaci pro mě bylo zklamáním. Ale oproti celkovému pocitu opravdu jen velmi nepatrným.
Veledílo, které je polozapomenuté, opomenuté, odkloněné na vedlejší kolej. Ladislav Klíma předvádí mistrovskou hru se čtenářem, kdy mu předkládá skryté myšlenky, ale zároveň ho udržuje v nejistotě, jestli se mu jen nezdají, jako podivný sen. Zdvižený prostředník "velké filozofii" poslal Klímu mimo osnovy kateder filozofie. Chválabohu nebo bohužel?
První pocity nedůvěry v eklektičnost a opakování stokrát napsaného zmizely jak pára nad hrncem. Machovec jde okamžitě na dřeň věci. Kniha je a zároveň není nová. Říká to, co již spousta z nás ví či tuší, ale bylo obtížné vtisknout tomu formu. Machovec je jako sochař, který buduje famózní sochu z hlubin logiky i fantazie. Nejzásadnější pohled na život od dob Frankla. A to nepřeháním.
Cyberpunk, který mě naprosto oslnil. Po Neuromanceru (který je ovšem něco úplně jiného) jsem nebyl naplno přesvědčen, zda-li dostávám to, co očekávám. Po schismatrixu ano. Vskutku stěžejní pilíř.
Snad jediná schopná publikace o Mahlerovi v českém jazyce. Přesto těžko použitelná jako opravdu spolehlivý zdroj. Nicméně nic lepšího v češtině nenajdete.
V češtině největší publikace, jakou můžete držet v ruce. Skvělé zasazení do kontextu doby, ale kulturní souvislosti trochu zaostávají. Kniha si ale ani nehraje na nějakou komplexní hyper encyklopedii (ač se tak může na první pohled zdát). 100% Pro znalce, pro laiky takřka nevhodná.
Jedna z nejstěžejnějších publikací, mapující vývoj a vnímání umění v převážně západní orientaci. Kniha, která má jistě své mouchy, ale rozhodně se řadí mezi nejlépe zpracované a čtenářsky nejpřívětivější encyklopedie. Zásadní dílo pro odborníky i laiky.
Srovnání s 1984 se sice nabízí snadno, ale tyto knihy by neměly být srovnávány. Nabízejí totiž naprosto odlišný přístup uchopení problému. Zatímco Orwell pracuje s totalitní psychologií strachu, Huxley píše mnohem střízlivěji a logičtěji. "Knihy se nebudou muset pálit, protože je nebude nikdo číst." Pro toto velkolepé vizionářství mi bude Huxley vždy mnohem bližší.