Koza3 komentáře u knih
Jak tady čtu ty komentáře, tak jsem rád, že jsem to četl v originále. Neumím si představit, jak se překladatel popral s termíny jako crunch, sprint, release, alpha, early access atd. Tohle jsou pro tech lidi tak běžné termíny, že i když nemají mnohdy český překlad, ponechávají se v originále. Před pár lety jsem četl druhou knihu Press Reset a moc se mi líbila. Oproti ní je Schreierova prvotina pozitivnější. Neřeší ani tak jak vyřešit problémy herního průmyslu (i když malé náznaky tam už jsou), ale soustředí se na úspěchy (a jeden neúspěch) nejen herních velikánů. Asi jako všem se mi moc líbila kapitola o Stardew Valley, protože to je takový ten příběh o Davidovi mezi Goliáši. Když však čtete příběh třeba Diabla 3 nebo Dragon Age: Inquisition, tak si uvědomíte, že všichni začínali jako malá nezávislá studia. Někdo z toho vykřesal Blizzard, jinému to přineslo skoro smrt. Kniha mi navíc jasně říká: Nežeň se do herního průmyslu nebo se z toho zblázníš. Asi každý herní fanatik by si v životě přál pracovat v herním studiu. Rozvíjet svou oblíbenou hru, ale málokdo si uvědomuje, že se z toho taky může stát noční můra. Neumím si představit, že bych po půlročním crunchi sedl doma za počítač a s radostí si zahrál svou oblíbenou hru. Viděl bych tam příliš mnoho nedostatků a asi by mě to ani nebavilo. Nojo, ne nadarmo se říká, abychom si volili jiný pracovní obor než jsou naše koníčky. Takže závěrem – kniha je super, poslouží jako zajímavý vhled to světa "geeků" nejen herním fajnšmekrům. Vřele doporučuji.
Maraton Zeměplochy pro mě znamená, že každá druhá přečtená kniha bude právě pratchettovka. To mě může trošku unavit a ovlivnit tak můj úsudek, ale obecně bych mohl dát celé Zeměploše pět hvězd a byl bych s hodnocením spokojený. Když však hodnotím individuální díla, tak narazím na to, že některé se prostě nepovedlo dopéct jako správný trpasličí chleba. Příběh je dost podobný tomu, co jsme četli v předchozích knihách, ale dozvíme se nové pikošky o vztazích minulých a dojde i ke změně ve vztazích současných. Vždycky jsem měl zafixováno, že Zeměplocha je trošku jako Simpsonovi, kdy se čas prostě zastavil a všechno se odehrává v jeden okamžik. Nedochází k rozvoji, Maggie je pořád batole. Ale Dámy a pánové vám nastíní, že by to mohlo být trošku jinak a rád bych si dal i prequel o mladé Bábi (říkalo se jí i za mlada Bábi?), jak to roztáčela. Určitě by ji stařenka tumfla, ale ty její extempóre bych raději neviděl. No takže je to super, zasmějete se, ale příběh a zvraty jsou tak nějak navíc vedle zajímavějšího příběhu postav.
Super pozadí nejen pro hráče. Všichni gameři (včetně mě) by rádi pracovali v herním průmyslu. Tahle knížka je takový odstrašující příklad, proč mít hry pouze jako konzument a zábavu a nikoliv živobytí. Vzestupy a pády studií s sebou nesou hlavně pády normálních lidí, kteří často do poslední chvíle neví, že zítra si budou moct přispat. Trošku škoda, že jsme se nedozvěděli nějaké pikošky i o evropsých studiích, ale tenhle americký sen bude platný asi všude. Dneska už tyhle pády moc nevidíme, ale zrovna při čtení oznámili Mimimi (tvůrci Desperados 3, Shadow Tactics a nově Shadow Gambit), že to balí. Příliš noho energie zaplatíte za příliš silnou dávku stresu. Úplně rozumím, že tenhle business vás může pěkně sežvýkat a o to víc si vážím tvorby, kterou nám každoročně servírují.
Hus. Komenský. Smetana. Cimrman. Tohle se objevilo na tabuli v legendárním filmu Jára Cimrman ležící, spící. Nějak podobně zní i kniha, kdy Kocher si připadá jako velikán českých dějin, ale jeho důležitost je pochybná. Můžeme asi říct, že je to velký oportunista, narcista a egoista, kterému peníze nesmrdí. Já vždycky hodnotím biografie dvěma atributy. První je samotný život a úspěchy protagonisty a druhý atribut je jak se to autorovi povedlo nacpat na papír. U krtka musím to první číslo přiblížit k nule, protože mě protagonista neskutečně iritoval. Jeho "zásluhy" jsou pochybné, jeho motivy ještě podivnější. Snaží se vysvětlit své důvody, ale za každým "správným" rozhodnutím cítím peníze a vlastní obohacení. Za mě je ten člověk amorální zm*d, který prodá i vaši matku. Druhý atribut, tedy zpracování autora hodnotím průměrně. Oceňuji až bakalářskou analýzu, kdy musel projít neskutečným množstvím materiálů, aby tomu dal nějakou hlavu a patu. Nehledě na to, že spousta dokumentů je stále tajných a není k nim přístup, takže jsme konfrontování často dvěmi, třemi tvrzeními a musíme si udělat vlastní názor, jak to vlastně ve skutečnosti mohlo být. Co však čtivost sráží je neustálé tvrzení, že Kocher je velice inteligentní a rafinovaný. Kdybych si dal v PDF verzi CTRL+F a vyhledal slovo "inteligentní" vyskočí mi tak tisíc výskytů. Já o tom nepochybuji, že to byla bedna, ale číst to pořád dokola a hnát jeho ego ještě takto knižně mi bylo proti srsti. Četl jsem to na dovolené a žena jen kroutila hlavou, protože jsem neustále tvrdil, že se to nedá číst, ale snažil jsem se to dokopat do konce. Povedlo se, knihu odkládám někam do archivu.
Četl jsem to dlouho, jelikož se mi to tak nějak prolnulo se státnicemi, ale nevadilo to. Příběh celé knihy se táhne přes desetiletí a ač mě ta část pozpátku zase tak nebavila, tak závěrečná pistolnická apokalypsa stála za to. Pro všechny fanoušky trpaslíka nutnost, ač tedy je ta kvalita o fous nižší než předchozí dva díly.
Tak koukám, že i první přečtení jsem hodnotil spíše průměrně a stejně je tak tomu nyní. Pamatuju si z příběhu hlavně Gaspodu, který mi učaroval a dokonce jsem po něm pojmenoval jednoho psa, co nás doprovázel při výšlapu na Adamovu horu na Srí Lance. Ten pes měl kouzlo a už si nepamatuju, zda ho ještě v dalších dílech potkáme? Příběh jako takový byl zajímavý, měl potenciál, ale přišlo mi to zakončení takové rychlé a bez většího dramatu. Hodně mě s*al ale zároveň bavil Kolík a jeho podnikatelský duch. Těším se zase na jeho pirožky v Ankh-Morporku :-)
Těžko můžu hodnotit obsah knihy, kterou jsem vlastně nepochopil, ale můžu hodnotit můj zážitek ze čtení. A to je vlastně princip všech těch komentářů tady na DK. Abychom si řekli, zda to má smysl číst. Pro mě nemá. Respektive stačilo mi podívat se na dvaceti minutové video na YT, kde smysluplně vysvětlili tuto knihu. Nahodilost je svině a vyskytuje se nejvíc v hazardních hrách. Finanční trhy jsou vlastně hazardní hra. Když si nedáte pozor, budete oškubáni. Celé to téma je samozřejmě mnohem komplexní a autor je mega bedna, protože si to dokázal dát do roviny snad se všemi vědními obory, které známe, ale nechápu proč musí všechny urážet, kritizovat a poukazovat na to, že jsme úplní kokoti a že bychom se neměli moc snažit tomu porozumět. Jeden z posledních úvodů kapitoly je, že se to bude snažit vysvětlit tak, aby to pochopili i lidi s MBA titulem, protože bohužel i oni čtou jeho knihu...to jako fakt sorry, ale proč teda měl potřebu tu knihu vydávat? Jestli chtěl napsat nějakou vědeckou práci, tak se mu to nepovedlo. Jestli chtěl napsat kritiku systému a lidí v něm žijícím, tak za to by mohl dostat vyznamenání. Bláhově jsem si koupil i Černou labuť, ale asi ji symbolicky spálím, protože přece jako pouhý bakalář nejsem hoden ji číst. Omg, ten mě vytočil.
Miluju cross média. Průvodce k nejočekávanější hře dekády jsem si nemohl nechat ujít a na dovolené jsem ji slupl. Zítra si jdu pro svoji placku CP2077 a jsem připraven, nabit znalostmi bez spoilerů. Budu vědět která čtvrť je sídlem kterého klanu, jaké zbraně se dají koupit a co byla ta čtvrtá korporátní válka.
Jako Lipeňák narozený v Přerově jsem dostal tuhle knihu od troubecké babičky s věnováním "Abys věděl, kde máš svoje kořeny." To mi kniha jasně řekla desítkami fotografií a pár popisky na závěr knihy. Je to emocionálně focené i psané a jsem rád, že na mě vykukuje z mojí knihovny. Přerovsko se možná nepyšní žádnými velehorami nebo historickými bitvami, ale ten malebný folklór a krásné vesničky jsou srdcovky.
Tak kolik Karle? Pět. A říkáš jim, aby četli ty knížky rychleji? Říkám Karle, pokaždé, ale prostě to čtou dlouho.
Pět měsíců jsem to četl. Ta knížka je plná mouder, nehraje si na vymýšlení kola, prostě udělal rešerši jiných studií, jiných kapacit, přidal svou trochou do mlýna a snaží se pomoci Vám vyloudit úsměv a najít štěstí v pracovním i osobním životě. Tak dlouho jsem to četl, protože je tam toho moc, co musíte nebo měli byste zpracovat, pokud se chcete ve směru pozitivního leaderovství posunout. "Problém" u těchto knih je ten, že často musíte hodně překopat své fungování a zamýšlet se nad tím, jak v práci postupujete. Vzal jsem si z toho nějaký ucelený závěr, nejsem leader, ale zajímá mě, jak své pracovní či osobní okolí motivovat a posouvat do toho pozitivního vnímání světa a přesně tahle kniha a její autor Vám k tomu pomůžou. Možná je nakonec dobře, že jsem to četl tak dlouho, protože se mi to v čase rozrostlo v mozku a samostatně to začalo fungovat. Je pravda, že teď vstávám trošku jinak, komunikuju trošku jinak a rozdávám úsměvy tam, kde můžu. Určitě si to přečtěte a neškatulkujte Muhlfeita jako machýrka, který se vytahuje, protože on mluví a píše upřímně o tom co zažil a zažil toho dost. Povzneste se nad to a odneste si z toho maximum.
Jedna z výhod rodičovství je, že začnete objevovat zájmy, které vás dříve nechávaly chladnými. Zvony jsou momentální úchylkou mé 2,5 leté dcery. Sjíždíme na YT hromadu videí jak se rekonstruují zvony, povedlo se nám dostat na nedělní zvonění jednoho mega zvonu na Moravě. Vidět to dílo v akci z metrové vzdálenosti je nezapomenutelný zážitek. Když jsem seděl náhodou v jedné pražské kavárně a viděl tam na prodej tuhle knížku, dlouho jsem se nerozmýšlel a putovala se mnou domů. Nejvíce mě bavil začátek, tedy historie zvonařství, jak zkoušeli různé poměry mědi a cínu, aby dosáhli dobrých akustických vlastností. Moc zajímavá fakta. Méně mě pak bavila umělecká část o vyobrazení svatých na zvonech. Nejsem žádný znalec umění a tak mě to nechává chladným. Druhou část popisující konkrétní nápisy na zvonech jsem už nečetl. Vysoké hodnocení je z důvodu komplexnosti knihy, která se snaží pokrýt všechny aspekty. Z důvodu příběhu knihy, kdy první vydání autorka napsala zamlada a po padesáti letech se k němu vrátila a udělala reedici. A poslední a hlavní důvod je, že běžný smrtelník nemá jiné možnosti, jak se o zvonařství více dozvědět. Řemeslo bohužel umírá a spolu s ním i informace a dostupné vědomosti. Snad se to podobně jako u kovářů a řezbářů otočí a kampanologie zažije renesanci.
Tak jsem se po mnoha letech opět pustil do Pratchetta a nejsem zklamán. Tenhle vstup do zeměplošského světa je pompézní. Zavede nás na mnohá zajímavá místa, Ankh-Morpork jen tak nakousne, ale dá najevo, že tohle město nabídne spoustu dobrodružství. Když jsem to před mnoha lety četl, můj pohled na všechny pratchettovky byl takový, že půlka knihy se nic moc neděje a pak nás děj totálně rozmrská a naservíruje pompézní příběh. Podobně je to u Barvy kouzel, která nám chvíli popisuje, kde to vlastně jsme, co že je zač ta Velká A'Tuin a pak Vás doslova hodí přes okraj :-) Moc pěkná knížka a už sahám po Lehkém fantastičnu, abych si dokreslil obrázek tohohle božího příběhu :-) btw ač jsem v angličtině takový mid-levelista, tak pratchetův barvitý jazyk je dost obtížný a jsem rád, že Kantůrek to tak báječně pojmul a přeložil pro naši kotlinu.
Obecný komentář k pentalogii: Je to super sága, přečetl jsem ji šmahem celou a jsem příjemně potěšen. Vedle knižního zpracování Červeného trpaslíka se jedná o jedno z mála knižních britských scifin, u kterých to hýří vtipem. Škoda, že každý díl je od toho prvního příběhově vzdálený a nemá takové provazby, jaké bych si představoval. Základní myšlenky bývají často nevysvětleny a tak mě čeká dost googlení, abychom si ostatními geeky řekli, co vlastně znamená 42 :-)
Komentář ke knize: Tenhle díl vybočuje, ale to snad všechny :-) Arthur se dostane zpět na planetu Zemi a najde si životní lásku, naučí se létat a spolu to snad dotáhnou vysoko :-)
Po letech jsem hledal znovu nějaké ty duševní moudra, tak jsem si přečetl tuhle toltéckou cestu. Spolu s Duškovým představením je to klenot, který Vám pomůže se na svět dívat s úsměvem a nestarat se o věci, které za to nestojí. Super, naprosto.
Asi třetí přečtení mě moc neoslovilo. Chtěl jsem si dát refresh super dohod, které mi v životě pomáhají, ale nějak mi neseděl ten styl vyprávění, to jazykové vyjádření. Určitě kvůli tomu hodnocení nesnížím, ale polemizuji, zda by to nešlo napsat na pět stran...
Po pár letech jsem si to přečetl znovu a už jsem z toho nebyl tak odvařený. Kniha je dobrá, poslouží jako základní mustr pokud v životě nevíte kudy kam, ale pokud jste jakž takž normální, tak Vám ty rady nebudou moc k užitku. Navíc se autor neustále opakuje a omílá pár základních bodů. Kdyby je sepsal do krátké úderné knihy, bylo by to asi čtivější a přínos by mohl být kvalitnější. Abych se přiznal, tak jsem trošku zklamán, ale nesmíte to brát jako všespásnou publikaci, ale spíše jako takového průvodce světem mužů... Když nad tím tak přemýšlím, tak by si to možná měly přečíst spíše naše ženy, aby pochopily o co nám v životě jde :-)
Knížka mi byla doporučena kamarádkou jako zajímavé a inspirativní čtení. Zpočátku jsem se u toho přiblble usmíval a líbil se mi styl autorova cestování. Projet celou Evropu s minimem rozpočtu je snem každého cestovatele. Inspirací mi byla zmíněná Svatojakubská pouť, která se mi už několik let převaluje v hlavě. Po přečtení se mi jeho líbivost opět zmaximalizovala. Kniha je to dobrá, ale je vhodná spíše pro aktivní cestovatele. Já jako otec junior jsem se dva roky nikam moc nepodíval a asi ještě nějakou dobu nepodívám. Všechny ty cesty pro mě tedy byly spíše dráždidlem než motivací. Navíc po nějaké chvíli mi přišel styl vyprávění složitý a větné spojení příliš obsáhlá. Každopádně byl to můj první cestopis a měl něco do sebe. Na nic si nehraje a splnil svou úlohu navnadit na cestování, tak snad už brzy někde u silnice :-)
Přispěl jsem v rámci crowdfundingové kampaně a těšil se, až se do toho zažeru. Po pár měsících mi kniha dorazila a už z přebalu mi bylo jasné, že se bude jednat o drsný humor, který ani Halina nepobere. První stránky jsem se v metru řezal a hltal tu parodii na plné pecky. Dost mě i zajímal hlavní příběh hospitalizovaného Antonína, byl jsem zvědav co z toho vyleze. Trošku mi to přišlo jako odvar 1984, kdy Vás informacemi tlačí k určitému názoru. Zhruba po půlce tomu však došla pára a satirický vtip ztrácel dech. Kvalita byla asi pořád stejná, ale prostě jsem se přesytil. Začalo to být nudné a byl jsem rád, že to není delší. V podstatě jsem se těšil už jen na vyvrcholení hlavního příběhu, ale bohužel to nebylo dobře uchopeno a totalitní myšlenka vyprchala do prázdna. Škoda. Na počátku jsem si říkal, to je na pět hvězd, v půlce už mi bylo jasné, že to budou hvězdy čtyři a na konci to dopadlo čistě průměrně.
Kdybych využil metodu rychločtení, kterou autor ve své publikaci popisuje, na čtení této knihy, přeskočil bych prvních třicet stran, kde se autor pyšní svým peřím, tím co u nás vymyslel v totalitní a informacemi nedostupné době. Skládám autorovi hold za tuto aktivitu, kterou český národ edukoval, ale určitě by stačilo říci ublížení, které Vám bylo způsobeno na dvou stranách a ne na 15% knihy. Roztahanost je v místech, které nejsou pro time management klíčové, bohužel nemístné. Chápu systém diáře, který s využitím několika zvýrazňovačů, druhů čar a formulí umí udělat diář výjimečnou záležitostí šetřící čas, ale raději bych se dozvěděl něco o jiných kapitolách (třeba decision nebo talker management), které jsou z mého pohledu pro beneopedii klíčové.
Abych se přiznal, tak time management knížky jsem obcházel obloukem, protože jsem se bál, že mi budou diktovat, které činnosti (ty zábavné), mám v životě vypustit, abych byl úspěšným pracantem. Naštěstí o tomhle kniha není a snaží se pomoci zefektivnit některé činnosti tak, abychom s nimi strávili nyní a v budoucnu méně času. Základ je tedy dobrý, ale nemůžu se zbavit pocitu, že kniha je spíše takový product placementem nabitý leták, který od všeho popíše jen trochu a pokud chcete vědět více, kupte si od pana Grubera další knihy nebo jděte na jeho semináře. Chápu, že některé oblasti vyžadují samostatnou publikaci, ale mám pocit, že se jich autor jen tak dotkl a nic podstatného vlastně neřekl. Musím tedy konstatovat, že tahle kniha pro mě není úplně přínosem.
Když mi brácha poslal odkaz na aplikaci na Android, která obsahuje všechny gamebooky o Lone Wolfovi (v AJ a zdarma), tak jsem to hned nainstaloval a začal smažit tuhle nostalgickou klasiku. V podstatě jsme na tom vyrostli a můžu říct, že díky gamebookům mám rozvinutou představivost. Kam se hrabou dnešní fantasy naservírovaná na stříbrném podnose? Musíte si to hezky v hlavě zrekonstruovat, kreslit si mapku, vést si inventář, no prostě paráda :-)
Grandmaster sága začíná jako béčkový film. Rozšířil se nám tady nešvar v podobě viru, který nás všechny zabije! Jen ty můžeš zachránit Sommelund! Ok, tohle klišé už jsme akceptovali, tak se na to jdeme podívat. Cesta do pevnosti je docela fajn, projít pevností a najít kořen problému bylo taky cool, ale kámen úrazu byl útěk z místa činu, který zaplnil snad půlku knihy. Když už rozsekáte hlavního záporáka a zničíte virus, čeká vás dlouhá cesta do bezpečí...ta mě docela unudila a proto hodnotím průměrně.
Když mi brácha poslal odkaz na aplikaci na Android, která obsahuje všechny gamebooky o Lone Wolfovi (v AJ a zdarma), tak jsem to hned nainstaloval a začal smažit tuhle nostalgickou klasiku. V podstatě jsme na tom vyrostli a můžu říct, že díky gamebookům mám rozvinutou představivost. Kam se hrabou dnešní fantasy naservírovaná na stříbrném podnose? Musíte si to hezky v hlavě zrekonstruovat, kreslit si mapku, vést si inventář, no prostě paráda :-)
K téhle knize se hodí hláška z Červeného trpaslíka: "Rimmer – Takhle krutý? ...Počkat, smrt? SMRT? Tak dvakrát za život? To se může stát jenom mě, ani Ježíš to neměl dvakrát... Bože, umřu víckrát než jsem kdy souložil!" Cheche... tahle mi dala zabrat, chcípal jsem často, nikdy mečem, ale vždy tím, že jsem vlezl kam jsem neměl. Tahle je záludná, bacha na ni. Každopádně se Vám odvděčí příjemným putováním, zajímavými postavami a na konci....však uvidíte sami :-)