kralika komentáře u knih

Nejsem tolik nadšen, jak jsem očekával, přičemž na vině je jednoznačně má znalost filmu, který mi většinu nápadů z této knihy už prozrazdil. A co si budeme... už stylem je to kniha psaná na efekt při prvním čtení a proto mnoho věcí nevyznělo. To ovšem neznamená, že se jedná o povrchní zábavu, to rozhodně ne.

"Čas je iluze. A poledne teprv."

6 06.01.2019

Musím předeslat, že autor je výrazně silnější v kratším formátu povídek (Studené světlo hvězd), ale i tento příběh mě velmi bavil: jednoduchý a vůbec ne prostoduchý. Místy velmi hutně atmosférický!

5 30.09.2024

"Je strašné padnout do ruky živému Bohu!"

Jak přede mnou podotkli mnozí, tato sbírka povídek trpí tím, že se vlastně jedná o dvě. Jedna, mysteriózně hororová, jejíž povídky mají společného jmenovatele - divadelní hru Král ve žlutém. A druhá, jejíž povídky jsou pojmenovány podle Pařížských ulic, a která je laděná podle bohémského stylu jejích protagonistů, kde nenarazíte na fantastično ani náhodou.
Ve výsledku pak nejsou upokojeni vyznavači ani jednoho žánru. Já ale spokojen jsem, protože onu první polovinu považuju za dobový klenot. Především Žluté znamení, Demoiselle d'Ys a V Dračím dvorci jsou vybroušené svou atmosférou a dobře načasovanými pointami téměř k dokonalosti.

5 16.02.2024

Výborný příběh ze zlatého věku sci-fi, od autora z generace scifistů, kteří měli tah na bránu, neplýtvali slovy a přes občas naivnější děj se snažili něco sdělit. A mám pocit, že to poslední se v dnešní době poněkud podceňuje…

„Domnívali jsme se, že když vyřešíme větší problémy, ty podružnější se zmenší natolik, že úplně zmizí. Ale teď to začíná být jiné. Teď převládá sklon vytáhnout všechny maličkosti na světlo a ještě je co nejvíc nafouknout, a mezitím ponechat všechny hlavní a důležité otázky osudu.“

5 11.12.2022

Příběhu i postavám velmi prospělo rozatomizování posádky Rosinanty, díky kterému můžeme hlouběji poznat její jednotlivé členy. Příběh, který se v posledních dvou knihách odvíjel podle téměř stejného schématu, působil tentokrát zcela jinak.
Podtrženo - sečteno: svěží, zábavné a chytré, úroveň série je mimořádně vysoká.

„Žádné nové začátky neexistují. Člověk si vždycky přibalí s sebou všechny ty staré krámy. Kdybychom chtěli opravdu začít úplně od začátku, znamenalo by to nebrat s sebou dějiny. Nemám ponětí, jak by to šlo zařídit.“

5 13.07.2022

Konečně jsme se dočkali českého vydání jednoho ze základních pilířů "staré dobré" weird fiction, jež se jako žánr těší vzrůstající oblibě. Za mě byly nejlepší povídky atmosférické (Genius loci, Lovci ze záhrobí či Čarodějův návrat), zatímco díla řadící se k mythosu Lovecraftových stvůr mi paradoxně nic moc neřekla - jen se tak otřela bez větší odezvy. A za osvěžující bych označil příběhy z pradávné Hyperboey, které byly přes svá temná témata ryze pohádkové...
Za mě je záslužný počin samotné vydání této knihy a třeba se v budoucnu dočkáme i českého vydání F. B. Longa.

"Nebe se hemží věcmi, jejichž poznání by přineslo šílenství, a mezi Zemí, Měsícem a vzdálenými galaxiemi poletují podivné odpornosti. Přišly sem neznámé, mimozemské hrůzy, a přijdou zas. A zlo z hvězd není stejné jako zlo ze Země.“

5 21.04.2022

Pro mě ještě lepší než první díl, především díky širšímu pohledu na svět, který autoři vytvořili. A přestože některé věci by mě měly rozčilovat, protože se v nich člověk ztrácí (poslední třetina) - tak to vlastně nevadí, jelikož jsem čtenář rád přistupující na hru autorů, kteří vše vyprávějí z perspektivy jednotlivých postav, a ty jsou evidentně zmatené též. Tak v tom alespoň díky čtenáři nejsou samy...

5 22.12.2020

Ta záležitost s protomolekulou měla švih, co? To tedy měla! Poctivé, komorní a zároveň výpravné.
Četl jsem po shlédnutí jedné a poloviny druhé řady seriálu - tedy v podstatě děje tohoto knižního dílu. Když poté čtu tak srovnávám. Nejsilnější to mám u postav, kde se mi vkrádá jejich seriálová podoba a dráždí mě rozpory. Tady jsem ale žádné nenašel, vizuálně sedí všechny naprosto skvěle. Trochu jsou posunuté jejich charaktery, ale to je vzhledem k odlišnému stylu vyprávění pochopitelné. Každopádně teď to převrátím: nejdřív knihy.

5 22.06.2020

Göaerghüelürr! Teď mám celkem výčitky, že jsem s výjimkou Algoru českou fantastiku trestuhodně zanedbával. Je to tak, jsem chycen - asi nějaká myceliální vlákna, či co...

"Legenda stejně nikdy není důležitá sama o sobě; pokaždé záleží hlavně na tom, jakou váhu jí přikládá společnost."

5 24.01.2020

„‚Ve Francii,‘ řekl jsem, ‚to mají zařízeno líp…‘ ‚Vy jste byl ve Francii?‘ zeptal se můj společník a prudce se na mne obrátil s nejzdvořilejší vítězoslávou na světě. ‚Je to vlastně divné,‘ pomyslel jsem si, když jsem si věc sám rozvážil, ‚že by pouhých jednadvacet mil plavby, dál to z Doveru do Calais rozhodně není, přiznalo muži taková práva. Tomu musím přijít na klub.‘“

Takto elegantně - prostě i hloubavě - začíná cesta poněkud nekonformního duchovního po Francii (na Itálii bohužel nedojde). Jde bezesporu o cestopis, ale o cestopis duše, kdy je velká část ponechána na laskavém čtenáři. Zkrátka, do tohoto inspirujícího dílka jsem se zamiloval nejen pro jeho rozvernost, ale i pro jeho nepopiratelnou hloubku.

„Pětiminutový rozhovor v takovéhle situaci je asi tolik co rozhovor trvající pět století, jste-li tváří k ulici: v tomto případě jej totiž čerpáte z předmětů a událostí tam venku – máte-li však upřeny oči na mrtvé prázdné místo, čerpáte čistě ze sebe.“

„Muž sotva kdy učiní ženě nějakou milou nabídku, drahý pane, aniž to ona vytuší už několik okamžiků napřed…“

„Člověk, který si považuje dobrého nočního spánku, neulehne s nepřátelstvím v srdci, může-li se ho zhostit.“

„Úspěch ve světě míváme spíše tehdy, když služby přijímáme, než když je prokazujeme; vezmete vadnoucí větvičku a zastrčíte ji do země; a pak ji zaléváte už proto, že jste ji zasadili.“

5 22.08.2019

Další skvělá Lemova etuda k jednomu z věčných témat sci-fi, setkání lidstva s nepředstavitelným, neuchopitelným životem ve vesmíru.

"Ne všechno a ne všude je pro nás..."

5 28.03.2019

Milý návrat do světa zaklínače, který ocení zejména Ti, kteří mají za sebou ságu. Ta Sapkowského pomrknutí byla pro mě o to příjemnější, že zjemňovala místy zbytečně obhroublý děj...
Avšak jestli bych měl něco vypíchnout, tak to bude střední část věnující se Geraltovu hlídkování po Vysočině, cesta do Novigradu a děje na Rissbergu. Ta je za plný počet. Ne náhodou to bude tím, že nejvíce připomínala děje budoucí...

5 14.02.2019

Krásný utopický příběh o tom, že mezi zbraněmi nemusí múzy mlčet, ale měly by být slyšet a dokonce by mohly i vyhrát.

"V rukou úderných oddílů vypadá každá vlajka ošklivě."

5 01.10.2018

Úžasná, zajímavě laděná popularizační kniha. To, že velká část příběhu vůbec není pravda mi vůbec nevadí, natož když je to otevřeně přiznané ("něco mezi fantasy, komiksem a pohádkou"). Pro mě je zásadní vystižení ducha doby, které se povedlo na jedničku a mraky faktických informací, o kterých jsem neměl ani tušení, čímž tuto knihu řadím mezi ty, které mě něčím obohatily. A koneckonců tu fikci od reality pozorný čtenář snadno odfiltruje z přiložených encyklopedických hesel a průběžných autorčiných promluv s kurátory výstavy o "Moravském Manchesteru".
Vždyť podobně přikrášlených historických románů je mraky, jen se o tom přikrášlení cudně mlčí...

5 28.02.2018

Na to, jak neakční příběhy Nadace jsou, jsou naprosto skvěle napsány. Děj se většinou vyvíjí v politických kuloárech formou slovních přestřelek, které se hltají samy. Vše je postaveno na chytrém nápadu, který je neméně chytře rozvíjen. Ač jsem byl doposud Nadací nezasažen, není mi její osud lhostejný a těším se na pokračování.

5 23.11.2017

Asi před deseti lety na kolejích začal můj spolubydlící číst Zaklínače, staženého v pdf. Pamatuji si, že když jsem šel spát, tak mi jen na půl huby řekl "dobrou" a od monitoru ani malinko neuhnul pohledem. Dokonce i ve tři ráno jsem zaregistroval bledé světlo monitoru svítící z postele nade mnou. A nikdy nezapomenu na jeho nabehnuté račí oči ráno.
Teď ho už zcela chápu.

5 11.07.2017

Tenhle absurdní tyjátr jen tak nezapomenu, jako že se Washington Irving jmenuju!

5 28.06.2017

Lekce realismu (nemyslím ten umělecký směr, pochopitelně).

5 03.08.2016

Nepřekombinovaný děj, který postupně rozkrývá přehršel autorových originálních nápadů. Postavy samotné vlastně nejsou důležité, důležité je prostředí ve kterém se vše odehrává.
Mé první setkání s Aldissem dopadlo velmi dobře.

5 15.03.2016

Nejprve jsem viděl Tarkovského film...který jsem pořádně nepochopil, který mě ale dokonale uchvátil. Jeho knižní předloha, kde si Tarkovský vzal jen malinko inspirace, je jiná. Hodně jiná, ale stejně uchvacující.
A ta myšlenka pikniku u cesty? Přesně proto miluju sci-fi...

5 03.02.2016