kramver komentáře u knih
Mně se kniha celkem líbila, bylo to zajímavý čtení. Jen jsem se nedokázala vžít do hlavní postavy. Hrdina mi byl nesympatický a měla jsem pocit, že na vzdory všem podniknutým cestám za šamany se vlastně nikam moc neposunul. Nedávno jsem viděla jeden rozhovor s panem Formánkem a ten pán má jiskru, která v té knížce nějak zanikla. Je to rozporuplná osobnost plná vlastních běsů. Ale co je na něm sympatické je to, že hlavní hrdina, byť není asi do detailu napsaný podle autora, se nebojí nepřikrášlovat vlastní nedostatky a tím přistupuje ke čtenáři až nezvykle upřímně.
Výborná kniha. Napadlo mě, že je jsem hrozně ráda, že mám sklep a měla bych ho zaplnit i něčím výživnějším než kompoty . Taky mě napadlo, že si v životě málo vážíme skutečných hodnot a jak je důležitá rodina a přátelé. Jak se lidé často změní v bestie, když bojují o vlastní život, a že každý asi dokáže být krutý. A nakonec jsem si šla zaběhat. Bylo to očistný :-)
Ze začátku jsem měla trochu problém se víc začíst. Příliš mnoho jednotlivých postav se svými příběhy, přičemž skáčete z jednoho příběhu do druhého. Ale jak už tomu bývá, všechny postavy a osudy se v závěru protnou. Kniha popisuje aktuální téma, které se týká celé Evropy. Nejhorší jsou zločiny z přesvědčení, že konáme dobrou věc. Stále častěji slyšíme o důležitosti kritického myšlení a to je dobře. I v této knize je krásně popsáno, jak je manipulace jednoduchá a jak malý je krok k nenávisti v důsledku nepravdivých zpráv. Nebuďme jenom konzumenty toho, co slyšíme v médiích, přemýšlejme a buďme lidští.
Polská nositelka Nobelovy ceny není ve své rodné zemi všemi oblíbená. Kontroverzní autorka s dredy na hlavě a feministickými myšlenkami v hlavě je trnem v oku i ministrovi kultury. Běguni je povídková kniha protkaná krátkými postřehy a zamyšleními. Mám ráda knihy, ve kterých je každá věta lahůdka pro jazyk i pro mozek. Kniha je plná zamyšlení a postřehů, postavy jsou živé a zajímavé. Já byla spokojená. Není to úplně rychlo-konzumní četba, chce to klídek a soustředění. Ale stojí to za to. Možná tam bylo na můj vkus až moc lidských orgánů naložených v lihu. Autorčin zájem o přírodní vědy se promítá do celé knihy. A rozdělení povídky o Kunckim a jeho ztracené rodině, rozdělený tak, že část je v první půlce knihy a druhá část až téměř na konci, byl taky zajímavý tah.
Když mě tolik nadchnula kniha Normální lidé, tak jsem si knihu Rozhovory s přáteli musela přečíst a bohužel jsem se nevyhnula srovnání. Frances je taková předzvěst Mariane z Normálních lidí, ale tentokrát jsem s hlavní hrdinkou nedokázala souznit. Místy jsem netušila kdo je tady skutečná oběť a myslím, že to byl záměr, že nic v životě není jasně dané. Ocitáme-li se uprostřed vztahového čtyřúhelníku zákonitě se musíme nořit do zvláštního propletence, kdy chvíli straníme jednomu, pak dalšímu a nakonec úplně někomu jinému. Rooney nepíše jenom o vztazích mladých lidí. Prostřednictvím svých hrdinů popisuje sociální situaci, náboženství, kritiku kapitalismu a celkově život mladých lidí v Irsku. V této knize možná ještě víc než v Normálních lidech. Rozhovory s přáteli určitě opět zaujmou trochu jiným pohledem. Frances se celou dobu jeví jako ta, co trpí. Rooney jí nechává trpět psychicky i fyzicky. Ale ... opravdu? Nevím, zda to máte u jejích knih taky tak, ale mě rozseká vždycky až ten úplný závěr. V obou knihách je poslední stránka přesně tím, co ten příběh vlastně zpětně vytvoří nebo spíš dokonale dotvoří?
(SPOILER) V době nucené karantény jsem se uchýlila i k oddychovější literatuře a zaujala mě série této autorky. Musím říct, že dokáže namíchat přesně takové esence, které zahřejí na duši a zvednou náladu. Dostala jsem tak přesně to, co jsem od knih očekávala. Ale poslední kniha Pláž v Chorvatsku byla z celé série nejslabší a pro mě spíš zklamáním. Příběh plný klišé, plochých postav, ne příliš uvěřitelných situací, přehnané hysterie a snobismu. Jako by všechny modelky musely být nutně rozmazlené bulimičky nebo zlatokopky, muži troubové, kteří jim to trpí a baculatá hodná holka jim nakonec všem vytřela zrak.
Druhý díl byl pro mě o něco čtivější, byť forma zůstala stejná. Autor nás opět nechává nahlédnout až hluboko do střev. Všední život bez příkras. Pro někoho to může být málo, pro někoho všechno. Já nejsem úplně uchvácená, ale četlo se mi to skvěle a se zájmem.
Nádherné čtení, úžasné fotografie, spousta informací. Nelze než doporučit.
Tuhle knihu jsem kdysi rozečetla a nedočtenou odložila. Po čase jsem se k ní vrátila a vzala to znovu od začátku. Svého času se jednalo o fenomén, který ale ne každému sednul. Vyzdvihovala se autenticita, zdánlivě banální příběhy, na kterých autor odhaluje sám sebe. Pro někoho nuda, pro někoho zásah do černého. Já osobně jsem se nechala strhnout až v druhé části knihy. Takhle popsanou smrt jsem zatím skutečně v žádné knize neobjevila. Autor nic neskrývá a detailně popisuje vše, co bývá v běžných rodinách pro okolí skryto. Mám tu ještě druhý díl Zamilovaný muž a určitě si ho přečtu, dle hodnocení je na tom i čtenářsky lépe, tak uvidíme.
Velmi dobrá kniha, která vysvětluje všechny souvislosti někdy až přehnaně repetitivně. Ale na druhou stranu to vede k většímu pochopení dost nepřehledné situaci na blízkém východě. Líbilo se mi i to, že autor se snaží myslet kriticky a vyvracet zaběhlé teze hlubším rozborem souvislostí.
Sbírka povídek, které zaujmou. Rozhodně milé překvapení , koupila jsem knížku ve slevě a zasloužila by si vyšší cenu, stojí za to.
Těšila jsem se na strhující příběh, ale kniha je spíše průměrná. Nenadchla mě natolik, abych si pořídila další díly. Bylo to takové šablonovité, předvídatelné a ničím novým mě to neoslnilo.
Kniha je fikce, silně ovlivněná přátelstvím mezi Zolou a Cezzanem. Spisovatel a malíř se znali již od mládí. Každý z jiné sociální skupiny, oba však tíhli k umění. Cézzane byl komplikovaná osobnost a přátelství s ním nebylo jednoduché. Poté, co si Zóla vzal za ženu bývalou Cézzanovu milenku, přátelství utrpělo trhliny. Kniha není autobiografická, ale rysy obou umělců a jejich osudy v ní přesto najdeme. Mě uchvátila popisy malování, kresby v plenéru, počátky impresionismu, nadšení pro umění hraničící s posedlostí. Opět jedna z knih, kterou už dnes téměř není možné sehnat.
Krásná sci-fi pro mladé. Kdyby mi bylo 13 patřila by v mé knihovně k oblíbeným knihám. Ale i když jsem o dost starší, tak jsem si příběh moc užila a ráda se ponořila do dobrodružství Arabelly a její cesty na Mars . Nedosahuje sice takových kvalit jako knihy J. Verna, ale i tak učí děti správným hodnotám a možná i k zájmu o vědu. I když věda zde taky spíše slouží fantazii autora volným a nepřesným způsobem. Ale to je naprosto jedno, důležitý je, že vytvořil svět, který láká k objevování.
Arménie a Gruzie a je svérázný kus země. O krásách Gruzie a pohostinnosti místních lidí jsem se přesvědčíla na vlastní kůži a tak mě zajímalo, jaké zážitky si přivezl princ Ládík. Možná proto se mi líbila o jeden gruzínský fous víc než předchozí kniha Pěšky mezi buddhisty a komunisty. Tentokrát se princ Ládík rozhodne vyměnit své dvě nohy za dvě kola, ale to by nebyl on, aby to nemělo ten správný nádech neobyčejnosti. Horské kolo s přehazovačkou nečekejte.
Útlá knížka o útlé dívce, která trochu připomíná Lisbeth z Milenia. V Dánsku jsou nejspíš zatížení na trochu narušené dívky, které neváží ani 45 kilo. Ale Sus není tak inteligentní jako Lisbeth, spíš je stejně odhodlaná a žene ji touha po pomstě. Sus stvořilo prostředí, ze kterého vzešla a její činy jsou výsledkem rozhodnutí. Den za dnem testuje sama sebe, vždy o krok dál... k pomstě, ke krutosti. Tak nějak jsem věřila, že určité hranice mohou zůstat nepřekročené, když jste jenom malá holka, která by za normálních okolností byla někým jiným. Ale je to okolí, prostředí, životní situace, dětství a rodiče ... tolik věcí, co nás utváří. Novodobá realistická próza navazující na tradice realismu 19. století, je myslím trefné označení.
Pro mě z celé série nejlepší knížka. Bavil mě příběh i atmosféra a hlavní hrdina byl fajn pohodář, takže třenice mezi hlavními postavami tentokrát nebyla tak výrazná. Pečení dortů krásně motivuje ke kreativní činností a navíc byla kniha také o něco více žhavější než předchozí Kavárna v Kodani.
Mám ráda umění, ráda o něm čtu. Ale tahle kniha vypráví hlavně příběh jedné nešťastné lásky na pozadí zrodu nových moderních směrů, kdy snaha o zachycení skutečné podstaty zobrazovaných předmětů šla za hranici reality až k abstrakci. Příběh je fikce vystavěná na skutečných událostech. Gabrielle neboli Ella byla ambiciozní, trochu nespolečenská, mladá dívka, která se zamilovala do velké osobnosti malířství. Kandinskij byl součástí jejího života ještě dávno po tom, co ji opustil. Kniha vypráví o Gabrielle a o tom, co jí láska k malíři způsobila i o jejích vlastních uměleckých ambicích.
Období asanace, snaha Čechů osamostatnit se, tajná policie, špína, prostituce, heroin a mnoho dalších libůstek. Ale hrabě Arco byl pro mě natolik nesympatickou postavou, že jsem mu přála, aby ho "masíčko" rozsápalo na kousky.