Kris@ komentáře u knih
Už je to delší dobu, co jsem tuhle zrůdnost (neprávem nazvanou KNIHA) četla. Stále jsem se z toho zážitku plně nezotavila a snažím se nemyslet na všechny ty mozkové buňky, co mě při čtení opustily. Asi nejlépe vyjadřují můj pocit slova: "Lituji stromy, které padly na vytvoření této knihy." Už jsem na Odstíny psala několik rozsáhlých recenzí a nemám sílu to tu zde zopakovat.
Nejsem zastánce pálení knih, ale občas není zbytí.
Dechberoucí kniha. Autorovi se klaním až k zemi, protože tak věrohodně popsaný příběh z tak jiné doby, než ve které žijeme, dokáže napsat jen málokdo. Kniha je plná úžasných detailů a má i spoustu dalších předností, níže popsaných. Čtenář prožívá s hrdiny každý moment jejich putování (a díky délce knihy i jejich vyčerpání z tak dlouhé cesty) a cítí prázdné místo i jistou úlevu, když se dostanou na jeho konec. Často se postav drželo možná trochu nápadné štěstí, ale na druhou stranu oceňuji, že se autor nebojí zabít hlavní postavy. Nebudu to moc prodlužovat, napsat by se toho dalo hodně. Je to jedna z nejlepších knih, co jsem četla a zuřivě se pere o první místo. Vřele doporučuji všem!
Třetí díl byl velkým zklamáním, které bylo ještě umocněno dlouhým čekáním od vydání druhé knihy. Děj byl nezajímavý, táhlý. Jestli Ilan dosud někoho neštvala, tak teď se jí to jistě povedlo. Postava kapitána ztratila na zajímavosti a je mi celkem jedno, jak to s ní dopadne. Série měla potenciál, nicméně tohle byl krok do prázdna. Další díl už si nejspíš nepřečtu - tato kniha můj zájem o pokračování vzcela udusila.
Začnu tím pozitivním. Obálka i název jsou super, za mě palec nahoru. Námět celkem zajímavý (jak už to tak u podobné literatury bývá). Nicméně zpracování nic moc - spíš nic než moc. Už u první věty jsem protočila oči a věděla jsem, že bude zle. A bylo. Styl psaní je téměř totožný se světovou young-adult fantasy brakovou literaturou. Pořád ty samé chyby, ten stejný styl a i když vím, že podobné knihy jsem občas hodnotila lépe, už mi začíná docházet trpělivost. Děj je opět předvídatelný, nicméně konání postav je aspoň logické. Postavy jsou celkem dobře prokreslené, jejich charaktery se mi líbí (ačkoliv Ilan nemyslí a nechová se jako dvanáctileté dítě). Opravdu mě to mrzí, ale styl psaní mi dal pěstí hned po otevření knihy. Obrovské množství nepřirozených šroubovaných dialogů - které nám měly nastínit prostředí knihy - mě ubíjelo víc a víc. Bylo jasné, že to píše žena, ačkoliv mě překvapilo, že je to Češka. Už jen kvůli tomu jsem knihu chtěla hodnotit lépe, ale pak jsem si řekla, že být Čech přece není v literatuře hendikep.
Kloním se k hodnocení 2,5 z 5, ale za to, že mě aspoň zajímá, co se bude dít dál, dávám tři hvězdy.
S lehkým odstupem musím říci, že to byla parádní jízda. Hned po přečtení jsem byla příliš nadšená - běžný efekt Mistrových knih. Peklo jsem si doteď představovala jako místo pro špatné lidi ve stylu zvrácené ghotic párty, nicméně Kulhánkovo peklo vás donutí svou dosavadní představu pořádně přehodnotit, stejně tak jako vaše posmrtné vyhlídky.
Hned úvodní kapitola mě uvedla do stavu naprosté blaženosti. Kdo umí - umí. U přípravy na peklo kniha ztratila svou dynamiku a částečně i vtip, nicméně v Pekle mi to Kulhánek zcela vynahradil. Pan mluvčí mi seděl více než svatý Tobiáš z Nočního klubu (ale stále je to příliš dobrý člověk) a zvlášť duo Mluvčí a Devlin bylo perfektní!! Trochu mne mrzí, že autor použil Karolínu jako tak důležitou postavu. Co mi ale vadilo nejvíc je, stejně jako u Nočního klubu II., dramatičnost - nevím jak lépe to definovat. Strýčky a všechny jejich přisluhovače i zbraně bych z knihy nejraději vypustila. Stejně tak způsob očištění planety byl příliš "velký" a dramatický. Vždy jsem si řekla "To jako vážně, Mistře?"
Nicméně Vyhlídka na věčnost je geniální počin, který jsem si neskutečně užila. Určitě se k tomuto zlatu na papíře znovu vrátím. Děkuji autorovi a smekám až k zemi. Pokračujte prosím - pište, Mistře, pište.
Výborná kniha, vzbudila ve mě mnoho rozporuplných pocitů. Ještě úplně nevím, jaký je můj finální názor, na ten si budu muset ve své hlavě ještě pár dnů/týdnů počkat. Hlavní postava mi připomínala plynoucí řeku, která míjí nezapomenutelná místa. Na konci jsem doufala, že se dozvím trochu víc, ale asi i to byl autorův záměr.
Rozhodně se jedná o zajímavé povídky... Každá je zcela jiná a všechny stojí za to.
Noční klub je úžasná kniha. Nemám moc ráda násilí, a proto jsem už po prvních čtyřech stranách téměř omdlévala. Ale řekla jsem si, že autor přeci musel myslet i na slabší povahy a tak mne nebude zase až tak mučit (což jsem si řekla špatně, on nešetří nikoho). Nicméně hlavní postavy si nelze nezamilovat a záporných postav se nelze nebát.
Kulhánek je geniální vypravěč. Děj byl svižný, napínavý a proložený spoustou vtipných hlášek a situací. Udělat z Tobiáše spisovatele byl výborný a mistrně realizovaný nápad. Jen škoda, že jsem věděla, jak to s ním dopadne - to mám za to, že tu předem příliš detailně čtu komentáře :( .
Dalo by se toho napsat ještě mnoho, ale nechci již více plýtvat slovy, když stačí jedno: PERFEKTNÍ
Přečtěte si to, nebudete litovat (jestli se tedy ke knize dostanete!!! ).
Skvělá kniha vhodná k přemýšlení. Mnoho z mých dojmů už zde bylo řečeno, ale dodám, že na mě velmi zapůsobilo pohlížení na charakter jednotlivých postav hned několika očima. Nový svět, ale stejné povahy. Na žádnou z postav se nedalo pohlížet jako na "pouze kladného hrdinu," což se mi opravdu líbilo. Rozhodně knihu všem doporučuji.
Most přes řeku Kwai ve mně zanechal mnoho intenzivních pocitů. Čekala jsem popisování neskutečných zvěrstev, kdy u čtení budu pochybovat o lidstvu celkově, nicméně jsem se u knihy vážně bavila. Válečná tématika tu byla podána tak prvotřídně, že jsem si četbu užívala. Občas mi některé popisy stavby či plánování destrukce mostu připadaly zdlouhavé (tehdy jsem si říkala: ,,Ale ano, Pierre, ty čtyři hvězdy ti asi dám") a o to víc jsem se těšila na úderný závěr. Posledních deset stran mě však totálně dostalo. Našla jsem tam něco z té absolutní životní pravdy, co se občas v knihách mihne a hned mi to zase proklouzne mezi prsty. To jsem již věděla, že pět hvězd je nevyhnutelných. Autor mě pokořil, smekám.
Bukovski mi velmi připomíná R. Fulghuma, jeho povídky jsou opravdu skvěle napsané, jsou zajímavé a čtivé. Nicméně tak, jak jsem si vždy přála druhého z autorů potkat, tak doufám, že Bukowski se ke mně nepřiblíží na méně než 20 metrů (i když už to bohužel není možné).
Naše smýšlení o světě je neslučitelné a provázené pouze vzájemným opovržením. V jeho knihách by moje postava stála na druhé straně barikády.
Psát však umí a za to bych mu dala pět hvězd - tu jednu ubírám pouze za malou pestrost povídek (box, sex, dostihy a chlast omílané pořád dokola).
O poznání lepší než předchozí díl. Sem tam se však objevila nějaká chyba v textu, která mě dost vyrušila. Ilan mi stále přijde přehnaně vševědoucí, Kapitánou povahu si stále nedokážu nějak zmapovat a ve členech Pětadvacítky se stále ztrácím. Nicméně děj mě bavil, styl psaní se výrazně zlepšil a opravdu mě zajímá, co bude dál. Sejdeme se u příštího dílu.
Alchymista je kniha, o které jsem už předem veděla, že se mi bude líbit. Věřím, že by si ji měl přečíst každý a to ne kvůli tomu, že v ní snad najde nějakou životní pravdu. Vím, že spousa lidí s autorem suhlasit nemusí (i já se na určité myšlenky moc netvářila). Kniha má však kouzelnou atmosféru a při jejím čtení jsem si připadala šťastná a uvolněná. A to je největší dar, který mi autor mohl dát.
Mixelle a Grafoy - Ámen! Napsali jste zhruba všechno, co chci napsat já, takže to zkrátím.
Celá tahle série není žádný zázrak (jen ten námět je vcelku povedený a klasicky zabitý). Nicméně tenhle díl byl ubohý. Celá kniha v podstatě o ničem, jen vypatlané myšlenkové pochody Ameriky, které se hodí možná tak k dvanáctiletým dívkám. Spousta prostoru je věnována nereálným myšlenkám, dialogům a situacím a totálním hloupostem a když konečně přijde něco trochu zlomového, je to rychle zameteno pod koberec. Děj je nelogický, směšný a stále se opakující. Vše působí nedomyšleně a amatérsky. Při čtení jsem si přála mít po ruce razítko s raději nejmenovaným sprostým slovem, kterým bych mohla ozačit všechny odstavce hodny tohoto označení (a že jich bylo!).
O postavách už psali výše zmínění. Tak už si podám jen ten konec (!!???????????). Co to jako mělo být?! Fraška, fraška, blbost a ještě jednou fraška. V tu chvíli jsem si říkala, jak někdo může napsat takovou blbost.
Takže můj závěr: Pokud by mi bylo 10 - 15 let, asi by se mi kniha velmi líbila. Ale to mi není a kniha se mi nelíbí (až na obálku) a do dalšího dílu už nepůjdu.
Dokonalé a geniální dílo. Každý by si tuto knihu měl přečíst - možná by to pak ve světě vypadalo zcela jinak.
Není, co říct. Není, co dodat. Zbývá jen poklonit se velmi hluboko.
Čtení této knihy byl příjemný zážitek, zvlášť proto, že se skutečně jedná o unikát (podobně vybočujících perel bych zatím napočítala na prstech jedné ruky). Líbilo se mi, že mluva postav byla velmi reálná a dialogy byly originální. Děj byl napínavá od začátku do konce (oh Bože konec! Jak já zírala! Fakt mě Tom dostal, i když jsem tušila nějakou boudu). Postavy byly velmi sympatické a uvěřitelné. Mám však pár výhrad k nedostatečné motivaci postav hned v několika případech. Mrzí mě to, protože to silně nabourává reálnost či uvěřitelnost příběhu. Co ale na mě udělalo velký dojem je, že Tom P. se nebojí zmrzačit či zabít hlavní postavy. Když jsem knihu dočetla, obdivovala jsem ho za to i proklínala zároveň. Na dobrých ukazuje i to špatné a naopak. Proto jsem se přiklonila k pěti hvězdám, i když je to spíš 4,5.
Jelikož miluji od dětství film, nemohu nemilovat knihu. Vnesla do příběhu zase trochu jiný nádech a určité změny. Doporučuji tuto knihu všem a klaním se autorovi.
Nečekala jsem, že se mi to bude tak líbit, ale jsem jedním slovem okouzlená. Dílo mě navnadilo k četbě Villona. Úvodní verš knihy (sice přejatý) vybrali autoři dokonale a rozhodně se pokusím podívat se někdy na hru.