kristijan komentáře u knih
Moc dobré. Když čtení proložíte komiksy o Asterixovi, spousta věcí do sebe zapadne a dá se tak nenásilně získat celkem pěkná představa o tom, co byli asi Keltové zač. U některých pro mě zajímavějších částí, jako byli třeba druidové nebo legenda o Artušovi, bych ale klidně snesl trošku podrobnější pohled (i kdyby to bylo na úkor občas docela povedených vtipů, kterých je knížka plná).
Opravdu povedený gamebook se spoustou dobrých nápadů, kde pod ochranou kouzla prozkoumáváte mořské dno, abyste pak mohli oplatit výprask pirátům, co vám na začátku potopili loď. Když se vám podaří přežít pod vodou až do západu slunce, může kniha dopadnout různě velkým úspěchem podle toho, co se vám podaří cestou nashromáždit a zjistit. Podle mě je to jeden z nejlepších dílů celé série. Jestli máte rádi gamebooky, rozhodně neváhejte, pokud na tuhle knihu někde narazíte.
Představa jednoruké zombie z dolu, co má básnické střevo a zveršovala svoji lásku k rodné zemi a nenávist vůči všem cizákům, by snad mohla i působit komicky, kdyby to Bezruč celé nemyslel vážně. Stesk po starých dobrých časech a zapšklý odpor vůči šlechtě, židům a Polákům je tu ve většině případů podaný asi jako kdybyste převedli do básnického jazyka hospodské nadávání štamgasta po desátém pivu. Podle mě docela nešťastný způsob, jak vyjádřit svoje patriotství. Jednu hvězdičku dávám za občasné pěkné momenty o krajině a konkrétních místech, kde Bezruč žil, a tu druhou za vzpomínku na legendární Wimmrovu recitaci Ostravy. (- Což je podle mě jediný způsob, jak má smysl se k téhle sbírce vracet.)
Hezky vymyšlený svět, jehož procházení a objevování jde ale podle mě na úkor příběhu a jeho spádu. Měl jsem občas problém, abych knihu neodložil, jak to bylo zdlouhavé. Nakonec sice nelituju, že jsem vytrval, další díl už ale asi nedám, možná jedině jako audioknihu. Mezi fantasy klasiky bych Eragona rozhodně neřadil. Když si odmyslím malou senzaci okolo věku autora, těžko hledám něco jiného, čím by tahle kniha vyčnívala. Za mě to je průměrný fantasy příběh, co by zasluhoval klidně o třetinu zkrátit.
V hlavní roli tentokrát Julián, jehož vyřídilka, se kterou nemilosrdně stírá otravné záporáky Stickovy, trumfuje všechno ostatní, co se v knize odehraje. Samotné jeho hlášky by vystačily na 5* a napínavý příběh, který se často vracel k prvnímu dílu a občas nabízel i podobné momenty, by se dal klidně brát jen jako příjemný bonus navíc.
Parádní epická výprava, která končí největší gamebookovou řežbou všech dob. Asi ten závěr mohl být řešen trošku nápaditěji, ale oceňuji velmi "trpaslickou" atmosféru, ke které jistě patří i podobně monumentální bitvy.
Většinu času je to dost slabé. Kdyby se osekaly rozvleklé úvahy hlavního hrdiny nad tím, co čtenář beztak už celou dobu ví, zbylo by z knihy jen pár stránek. Konec je opět, jako vždycky u Verna, napínavý a chytí slušný spád. Celkově ale jedna z méně zajímavých verneovek, která možná láká menším rozsahem, nabízí ale taky o hodně míň zábavy.
Příběh Karavany bratranců je plný vzpomínání, vracení se ke kořenům a znovuobjevování zapomenutého. Pokud se na to podíváte jako na jakýkoliv jiný příběh, budete asi postrádat trošku silnější hlavní dějovou linku. Jako poslední příběh na rozloučenou s velkým spisovatelem dobrodružných knížek to ale má svoji sílu. Nedivil bych se, kdyby to Hrnčíř skutečně jako svoji poslední knihu zamýšlel.
Za mě jedna ze slabších knih s Oldřichem z Chlumu. Děj se dost vlekl a všudypřítomné nevěstky mi v tomhle dílu už opravdu lezly krkem. Dokonce i Ota byl z toho na konci zhnusený, a to je co říct. Myslím, že by si měl dát Vondruška do dalších dílů challenge, jestli to jednou nezvládne bez sexuálních scén. Pokud vím, za těch 18 dílů, co jsem přečetl, byl zatím jednou celkem blízko. Určitě by mu to prospělo.
O něco slabší než oba příběhy z knihy Případy hejtmana Ambrože, ale pořád velmi povedené. Nápaditá kombinace fantasy a detektivky zasazená do fiktivního českého středověkého města. Do popředí se tentokrát z vyšetřovacího sboru dostává víla Liliana. Všem fanouškům fantasy i historických detektivek můžu vřele doporučit, začněte ale určitě první knížkou v sérii.
Je pravda, že si Patterson moc neláme hlavu s těmi, co nečetli předchozí díly série, a nějaké vysvětlování nebo popisy vzhledu evidentně nejsou něco, s čím by se ve svých knížkách chtěl zdržovat. Děj je ale svižný a knížka se čte dobře a rychle. Svou roli v tom zřejmě hrají i extrémně krátké kapitoly, které většinou nepřesahují dvě stránky. Nejdřív jsem si myslel, že mi to bude vadit, ale nakonec to vidím spíš jako plus. Jen se v té spoustě kapitol špatně dohledávají předchozí důležité stopy nebo události, když přemýšlíte, jak se bude vyšetřování dál odvíjet.
Jako malý kluk jsem to nedočetl a ani teď, když jsem se k tomu dostal znovu, se mi tahle knížka moc nelíbila. Hlavní hrdina je otravný, nelíbí se mi, jak je to napsané, a to nářečí tam podle mě taky není moc dobrý nápad - knížky pro děti potřebují být srozumitelné. Navíc ani čas ke knížce nebyl moc milosrdný - když si tam děti hrajou na statečné pohraničníky, co chytají špióny a diverzanty, bylo mi fakt trapně, že tohle ještě někdo na základce dává do povinné četby. Ale zas abych jenom nekritizoval, námět je zajímavý a jestli jsou pravda některé věci, co tam o dětech v ústavu vypravuje primář Václavík, myslím, že je docela dobré tohle vědět.
Je pravda, že jsem se od knihy nemohl odtrhnout, možná je to i tím, že se to odehrává jen v krátkém časovém úseku, čas tam tedy plyne zvolna a já měl chuť ho celou dobu popohánět. Moc se mi ale nelíbilo, jak je to napsané, některé detaily ze soukromí postav si mohl autor odpustit. A podle mě tomu chybí lepší závěr. Taky bych uvedl někde vpředu, že ten příběh původně napsala studentka FAMU jako scénář. Leccos to vysvětluje a je škoda se to dozvědět až po přečtení knihy v malé autorské poznámce na poslední straně.
Hezky vymyšlený svět skřítků, krásně odporní skřeti, zajímavý hlavní (anti)hrdina. Výsledný dojem ale sráží slabý děj - u druhého dílu ještě výrazněji než u prvního. Svého času byl Artemis hodně srovnáván s Harrym Potterem, podle mě ale to srovnání není moc namístě. Jednak je Artemis trošku jiný žánr a jednak Harry Potter je díky výbornému příběhu úplně jiná liga.
"Satanáš a socialista, to už prej je skorem jedno!" Jiří Šmatlán podle mě není nejlepší knížkou Terézy Novákové, na to má moc slabý děj, opět ale dovede autenticky přenést na venkov konce 19. století a hezky se čte. Hlavní hrdina je sečtělý, ale zároveň poněkud prostoduchý rýpal, který hledá "pravdu pravdoucí", ale najde jenom pochybného socialistu Hamerníka. Žádné velké finále nepřijde, nakonec je to tedy "jen" smutný příběh snílka a důvěřivce v krásných kulisách východních Čech.
Nejsem moc velkým fanouškem povídek, ale Sherlockovým příběhům tenhle žánr, jak se zdá, vyloženě sedí. Všechny případy se i za těch několik stránek stihly pěkně rozvinout a být napínavé. Nejlepší povídkou byl podle mě Šplhající muž - navíc i s českým zastoupením: "Dvorak - zvláštní jméno. Myslím, že slovanské."
Smutný příběh o poněkud alibistickém katolickém knězi, který překračoval společenská pravidla a porušoval vlastní sliby dané před Bohem. Jakkoliv byly jeho důvody lidsky pochopitelné, bylo dopředu jasné, že to nemůže skončit dobře. Nakonec mě osobně nejvíc zasáhl příběh Michlovy přítelkyně Josefky, která svou bezelstnou láskou umožnila hlavnímu hrdinovi zažít onen přirozený život, který celou dobu hledal, a na kterou potom taky v plné síle dopadly rozdmýchané pomluvy a zloba lidí z jejich okolí.
Hádala se duše s tělem... Většinu času se mi zdálo, že autorky na svůj žánr zabředly do příliš těžkého tématu, ve kterém se zbytečně moc a zbytečně vážně a nemotorně pitvají, až toho nakonec mají po krk i postavy v knize. Jak řekl Aaron: "Celá ta záležitost je zvrácená. Ale Calla už nechte na pokoji." Doufám teda, že ho dámy poslechnou a do dalšího dílu se polepší, protože příběh byl jinak opět zajímavý. Hlavní hrdinové i Magisterium jsou fajn a snad nás od nich ještě to nejlepší čeká.
Asi ne zrovna nejduchaplnější, ale určitě jedna z nejvtipnějších fantasy knížek, co jsem kdy četl. Celou trilogii doporučuji, zvlášť pokud máte rádi třeba knížky Johna Moora. Kdo ale čeká něco ve stylu Terryho Pratchetta bude nejspíš trochu zaskočen.
Nejlepší básnická sbírka Radka Fridricha, kde je Fridrich ještě skutečně básníkem. Ostatní jeho výtvory považuji spíše za více či méně zdařilé experimenty.