kristyna1301 komentáře u knih
Krásná kniha ukrývající těžké téma.
Na střídání kapitol z minulosti a současnosti jsem u autorky už zvyklá. Na co ale zvyklá nejsem je to, že u kapitol z minulosti se usmívám a při příchodu další kapitoly ze současnosti mám pocit, že jsem dostala dobře mířenou ránu do srdce.
Kdybych četla jen kapitoly nazvané jako "tehdy", byl by to dokonalý příběh o setkání a začátcích dvou lidí, kteří k sobě naprosto skvěle sedí, ač je to neuvěřitelné vzhledem k tomu, za jakých okolností se seznámili. To by ale možná byla trošku nuda, takže to by nešlo. Od Collen prostě vždycky očekávám víc.
Naopak, pokud bych četla pouze kapitoly nazvané jako "teď", myslím že by moje frustrace dosáhla vrcholu někde před polovinou a knihu bych odložila, a to množství emocí nezvládla.
Spojení obou časových linek dává možnost lépe postavy poznat či pochopit a vlastně dodává příběhu potřebný balanc a možná i trošku naděje. Autorka opravdu umí výborně zacházet se slovy, prostředním nichž na čtenáře přenese všechny pocity, které přijmete za své, i když se vás toto téma možná osobně vůbec nedotýká. Neumím si představit jak bolestivé a těžké musí
překonání vlastního pocitu selhaní a upřednostnění potřeb nekoho na kom vám záleží před sebou samým. Díky této knize jsem se opět utvrdila v názoru na to, že téma (ne)plodnosti je velmi osobní a i zdánlivě nevinně vypadající otázky či narážky mohou být tak strašně zraňující.
Nejzvláštnější na tomto příběhu a střídání časových linek bylo asi to, že na začátku jsem nechtěla číst kapitoly z doby, která je "teď". Ke konci knihy se to ale úplně otočilo a já jsem si chtěla číst jen kapitoly "teď", avšak s přáním toho, aby se v nich psala to co "tehdy"...
"Všichni máme plno chyb. Stovky. Jsou jako dírky v kůži po celém těle. A někdy na ty chyby svítíme příliš silně. Ale někteří lidé se snaží ty svoje chyby ignorovat tak, že radši svítí na chyby jiných lidí, a to tak moc, že už se nesoustředí na nic jiného než na cizí chyby. Pořád se v nich šťourají, až je rozrýpají, a na konec jsou ty chyby tak obrovské, že už nás ti lidé jinak nevnímají. Jsme pro ně jen jedna obrovská zející chyba."
"Posvítíme-li jen na svoje chyby, to nejlepčí v nás zůstane ve stínu"
"Učinit tě šťastnou je jediným cílem mého života a někdy mám pocit, že to nezvládám. Někdy to sám se sebou vzdávám. Ale přitom se pořád modlím, abys to se mnou nevzdala i ty."
"Žádné manželství není dokonalé. Byly časy, kdy to moje žena vzdala. A ještě víckrát se stalo, že jsem to vzdal já. Celé tajemství je v tom, že jsme to nikdy nevzdali současně."
Konflikt je moje nová srdeční záležitost ️
Obecně nemám ráda, když je recenze pouze plná chvalozpěvů a tak nějak na jedno kopyto, ale tady opravdu nemám co vytknout. Příběh je dokonalou kombinací napětí, romantiky, vzrušení, humoru i šoku, který jsem při konci málem utrpěla.
Děj ubíhá dostatečně svižně, nemotáme se v kruhu, všechno prostě skvěle šlape. Chemie mezi postavami byla pro mě hmatatelná a emoce uvěřitelné. Navíc jsem si vlastně všechny postavy oblíbila a na nikom mi nic nevadilo.
Jedinou mou chybou bylo, že jsem Konflikt nečetla dřív! Už teď se těším až si dám rereading!
Nevím, jak lépe popsat svoje nadšení, ale věřím, že všichni jste už pochopili . Tohle si prostě musíte přečíst!
Hodnocení: 5/5⭐
Wow! Od Colleen čekám vždycky nějakou pecku, ale tím, že ji nečtu až tak často a nová kniha u nás vychází prakticky jednou ročně, jsem si z 9. listopadu doslova sedla na zadek. Poslední dobou jsem četla spoustu romantických knih, ale žádná z nich ve mně nevyvolala tolik emocí jako právě 9. listopad. Během čtení se vám srdce rozletí na tisíce kusů a možná zase poskládá zpátky, tak jak to umí jenom Colleen.
Všem čtenářům přeji zážitek, kdy vám během čtení buší srdce, máte tep alespoň 200 a cítíte všechnu bolest, beznaděj, lásku i radost s hlavními postavami. Protože tohle všechno, a ještě mnohem víc jsem cítila já.
Vlastně nejde úplně slovy popsat zážitek z této knihy, která ve mně zůstává i další dny po jejím přečtení. To se prostě musí prožít nebo spíš „pročíst“. Hlavní postavy si zamilujete od prvních stran. Fallon je velmi silnou osobností, která se i přes nepřízeň osudu snaží najít své místo v životě. A Ben? Toho jsem milovala od prvních stran, zejména pro jeho humor a charakter. Ano, celý koncept knihy odehrávající se vždy jen v jeden konkrétní den v roce, tedy 9. listopadu je tak trošku klišé a připomnělo mi to můj oblíbený film Jeden den s Anne Hathaway. Ale víte co? Nevadilo mi to. Naopak to bylo nevšední a krásné, že jsme nemuseli dalších několik kapitol čekat, než bude další 9. listopad.
Kdybych měla své pocity shrnout a zároveň nic neprozradit, tak by to vypadalo asi takto: První devátý listopad si mě získal, ve druhém jsem se zamilovala, při třetím mě začalo bolet srdce, aby se ve čtvrtém rozbilo. U pátého 9. listopadu jsem jej začala skládat dohromady a pak… Pak se Colleen opět projevila jako mistr zápletek. I když malou nápovědu jsme dostali už při druhém devátém listopadu, až do konce jsem to zcela neodhalila…
Malým bonusem této knihy je opětovné krátké setkání s Tate, Milesem a Ianem z Odvrácené tváře lásky (Ugly love), která patří společně s Námi to končí k mým nejoblíbenějším knihám autorky. A s radostí musím říct, že právě 9. listopad se k nim připojuje. Rozhodně to není naposledy co jsem knihu četla a asi nikoho nepřekvapí, že na hodnocení mi nestačí hvězdy, protože 5 je pro mou letošní nejlepší a nejoblíbenější knihu rozhodně málo. Takže mi snad prominete překročení stanoveného limitu.
Hodnocení: 10/5
Mimochodem, nezapomeňte si přehrát a přeložit písničku November 9 od Griffina Petersona. Je nejen krásná, ale teď po dočtení 9. listopadu vlastně všeříkající.
9. listopad, kromě spousty emocí předává i několik pro mě důležitých myšlenek, ke kterým se ráda vrátím. Tady si ale odložím alespoň tuto Benovu báseň.
Když se na vzpomínce zhoupneš
vysoko do temnot,
jen tajemství tam najdeš
jediný pevný bod.
I když se cítíš mizerně
a nevíš kudy kam,
vždycky tam někde najdeš mě
a ruku, co ti podávám.
Přesně takový pohádkový příběh pro velké holky (nebo kluky) jsem potřebovala. Maddox byl ztělesněním trpělivosti a řadu. Jsem ráda, že po složitém příběhu Aidena byla tentokrát nejistá a rozpolcená spíš hlavní hrdinka Dee. Když už se objevil problém na straně Maddoxe, oceňuji to, že je v tom autorka nenechala koupat až do konce knihy. Upřímně jsem se obávala klasického modelu "nebudeme spolu komunikovat a udělám si to po svém", který se potáhne až do konce knihy a mně bude strašně rozčilovat. To se ale naštěstí nestalo, nicméně autorka si pro čtenáře připravila další zvrat, kvůli němuž jsem opět nemohla knihu odložit.
Celý děj knihy běžel přiměřeným, příjemným tempem. Co se mi opravdu líbí je propojení všech tří knih společnými postavami, u kterých, byť už nehrají v této knize prim, jsem se dozvěděla něco z pokračování jejich příběhu. Epilog byl na můj vkus možná až moc idealistický, ale přesně tohle číst vlastně chci. Takže sečteno podtrženo, pokud by BAM byla trilogie, jsem spokojená tak jak to je a opravdu doufám, že mě nezklame ani pokračování příběhů další postav.
Odveta... poslední díl série Nekompromisní a pro mě perfektní finále něčeho skvělého a do detailu promyšleného.
Do Odvety jakožto posledního dílu série jsem šla bez jakéhokoliv očekávání, nevěděla jsem co přesně můžu čekat a kam se bude příběh ubírat tentokrát, i když určité indicie jsem měla z druhého dílu, nechtěla jsem samu sebe ovlivňovat nějakými představami.
A můžu vám říct jedno, to co jsem v příběhu našla mě maximálně uspokojilo ve všech ohledech. Moje čtenářské srdce dostalo přesně to, co v danou chvíli potřebovalo. Našla jsem lásku, napětí, bolest, moment překvapení i dávku humoru. A nemůžu než s očekáváním vyhlížet, co dalšího @michaela.b.autorka chystá. Něco mi říká, že se je na co těšit.
Celá série Nekompromisní je vlastně jako puzzle. Na první pohled si nejste jistí, jestli k sobě jednotlivé dílky sedí, někdo miluje všechny části stejně, jinému vyhovuje některá část víc než jiná, ale když je všechny dáte dohromady, dílky do sebe dokonale zapadnou a rozhodně nebudete litovat žádného přečteného řádku. Protože tyto knihy za přečtení rozhodně stojí.
Na úvod bych chtěla říct, že Layla není typickou knihou, na které jsem od autorky zvyklá a také nepatří do žánru, po kterém bych běžné sáhla, ale když jsem zjistila, že této mé oblíbené autorce vyšla další kniha, byť ve slovenštině, musela jsem ji mít! (Mimochodem, té slovenštiny se nebojte! Já to miluju. ️)
V poslední době mám se čtením trošku problém, málo co mě zaujme, většina knih mi trvá přečíst mnohonásobně delší čas než dřív. Recenze absolutně nestíhám. Ani Laylu jsem nečetla nijak rychle, ale rozhodně to nepřipisuji za vinu kvalitě příběhu. Zkrátka to tak teď se čtením mám a věřím, že jindy by to pro mě byla jednohubka na dva dny. Jen toho času teď tolik není.
Co se příběhu týká, neměla jsme žádná velká očekávání, těšila jsme se na změnu žánru a potřebovala jsem si dát trošku oddych od romantických klišé, i když zároveň partnerská dějová linka je právě to, co mě baví ️. V tomto případě jsem naprosto spokojená, celou knihou nás provází Leeds, hlavní mužská postava, a přesto, že se celou knihou prolíná řešení jeho vztahu s Laylou, není to ta typická romantika. Za mě téma, zápletka i rozuzlení byly zpracované skvělé a nechápu, kam až sahá hranice autorčiny fantazie ️.
Není to kniha, u které by ze mě autorka vyždímala emoce do poslední slzy, vlastně jsem se skoro po celou dobu čtení nemohla rozhodnout, jak se vůči hlavním postavám cítím a jestli s jejich počínáním souhlasím nebo ne. Příběh u mě dokázal navodit jakousi záhadnou tajemnou atmosféru, a když jsem si už myslela, že vím, kam to celé směřuje, tak jsem zjistila, že mě autorka zase převezla .
I když to nebude moje nejoblíbenější kniha této autorky, tak originalita, zápletka a celkový dojem je jednoznačně pro mě důvod k hodnocení 5/5⭐.
Super čtení, nemohla jsem se odtrhnout. :-) Přečteno za 2 dny :-) už ke mě putuje další díl :-) film se mi tedy na rozdíl od ostatních vůbec nelíbil.
Instagram: my_books_diary
Moje pocity po dočtení této knihy?
Jsem lapená do sítě, ze které se nedokážu vymotat, pohlcená celým příběh a nejsem schopná fungovat a přemýšlet nad čímkoli jiným. Nemůžu vám říct, co mě tak vykolejilo, čím si mě tato série a její autorka omotala kolem prstu, protože to nedokážu vyjádřit, ale ve všeobecnosti vám můžu říct, co mě fascinuje nejvíc.
Ne každý autor dokáže propojit knihy v sérii takovýmto způsobem. Z obou doposud vydaných dílů je zřejmé, že autorka má vše velmi dobře promyšlené, propracované do nejmenších detailů, a to co jsme možná ještě zcela nebo vůbec nepochopili v těchto dvou dílech, je možná jen mistrovským tahem, který pro nás chystá v jejich pokračování. Nemůžu říct, jestli jsem tým Habibi nebo Candy a ani nechci, protože pro mě obě knihy tvoří jeden skvělý celek a jedna bez druhé by nebyly tím čím jsou.
Nechybělo mi absolutně nic, neměla jsem pocit nenaplněných očekávání, naopak, dostala jsem víc, než jsem čekala.
Toto je asi nejupřímnější a nejautentičtější vyjádření, jakého jsem momentálně, bezprostředně po dočtení, schopná psanou formou, tou ale nejsem schopná sdělit vám to, jaký zážitek a jaké emoce ve mně příběh vyvolal (museli byste mě vidět a slyšet, abyste pochopili a pocítili moje nadšení).
Po dočtení mám milion otázek a prakticky žádnou odpověď. A jestli mi to vadí?
Ano i ne, jsem zmatená, ale nadšená a natěšená zároveň, protože mám před sebou vidinu toho, že mě ještě čeká něco víc. Něco, co mě možná dopálí a odpálí zároveň. Až přijde ten správný čas. Těším se na tebe, Monroe, a jsem neskutečně zvědavá, co dalšího přineseš.
Pro vás, které ještě Candy čeká a chcete vědět, co v příběhu najdete:
Víc z klubu LocalX, který je pro tento díl velkou dominantou.
Dva úhly pohledu staro-nových postav Virginie a Doriana alias Candyho.
Propracovaný děj a propojení s postavami prvního dílu.
Nové postavy, tajemství, nečekané zvraty a odhalení.
Smyslné a žhavé scény (nejen ty postelové), překračující hranice vaší představivosti.
Nálož emocí, které vás rozmetají na kusy, to vám můžu zaručit!
A v neposlední řadě taky hodně třpytek a omamně sladké vůně, bez toho by to totiž nebyl Candy!
Nejsem si jistá, jestli jsem schopná slovy popsat všechny pocity, které ve mně tato kniha vyvolala. Na první pohled se může zdát, že jde o další klasický příběh z mafiánského prostředí, ale NE‼️ Tato kniha v sobě ukrývá mnohem víc. Při čtení mi bylo úzko, cítila jsem bolest, strach, bezmoc, naštvání, odvahu, lásku i vášeň.
Bylo tam úplně všechno, a ještě mnohem víc, než jsem čekala. Svíravý pocit mě provázel téměř celou dobu, i když úplně nejhůř jsem se cítila na samém začátku, kdy jsem nedokázala pochopit, jak se něco takového může dít a všem to je naprosto jedno.
Moc se mi líbilo, jak se v Nerovi mísila jeho drsná stránka s tou jemnou, něžnou a ochranitelskou, kterou se projevoval vůči Elle (ale zas ne moc, jak se na chlapce z mafiánské rodiny patří). Dokázal být dokonalý gentleman i tak trochu neomalený drzoun a drsný bad boy. Přesně ta kombinace, po které spousta žen více či méně touží. A ani já nejsem výjimkou.
S čím vším se musela Elle potýkat je asi zbytečné popisovat, nicméně můžu k tomu říct jedno:
Je jenom pár knih, které mě skutečně dokážou chytit za srdce a toto je jedna z nich.
K Nerovi se v budoucnu moc ráda znovu vrátím.
Kniha je zároveň moje první zkušenost s nakladatelstvím Pandora, na které slyším ze všech stran jen samou chválu a musím uznat, že je oprávněná. Skvělé grafické zpracování knihy a jejich výběr titulů to jen potvrzuje. Budu se těšit na nějakou další zkušenost, už si na několik dalších knih z jejich nabídky chystám peněženku .
Někdo nový je moje první setkání s autorkou Laurou Kneidl a musím přiznat, že ani tady jsem nesáhla vedle. Čtivost této knize rozhodně nelze upřít. Anotace slibuje jedinečný milostný příběh Mickey a Juliana, na který jen tak nezapomenete. A za tohle tvrzení můžu dát ruku do ohně.
Je pro mě velmi těžké vyjádřit svůj pocit z knihy a zároveň neprozradit ústřední téma a zápletku, kterou se dozvídáme až v téměř úplném závěru knihy, ale věřte mi, že pokud dočtete až do konce, padne vám brada.
Abych byla úplně upřímná, musím vám jednu věc přiznat. Kdybych znala téma a zápletku ještě před pořízením knihy, asi bych si ji nekoupila, protože to prostě není téma úplně pro mě. O problematiku se svým způsobem zajímám a sleduju několik zajímavých IG profilů, díky kterým toho vím víc, ale zkrátka a dobře bych si to jako romantickou literaturu nevybrala. Proč? Protože mám dojem, že někdy je nám to vnucované zbytečně na sílu a tam, kde bychom to nejmíň čekali nebo chtěli. Na druhou stranu je tento příběh natolik silný a dobře napsaný, že jsem se rozhodla být shovívavější a říkám si vlastně proč ne. V knize je velkým tématem přijetí, a právě to jsem se rozhodla udělat i já při jejím hodnocení.
Vím, že téma je pro společnost velmi kontroverzní, a proto očekávám i velmi různorodé recenze na tuto Lauřinu novinku. Já sama v tomto případě řeknu jen jedno: pokud ji nepřečtete celou, prosím nehodnoťte ji. Pokud se k vám dostane spoiler, dejte jí šanci a neodsuzujte hned na počátku (jak bych to přiznávám udělala i já, kdybych dopředu věděla). Nikomu z nás neublíží a při nejhorším se k ní už nikdy nemusíme vracet.
Za mě má tato kniha jedno velké doporučení a plný počet bodů.
Jen dvě malé výtky bych k ní měla. První jsou vysvětlivky umístěné pod doslovem (doslov obsahuje spoilery), kvůli čemuž jsem se zápletku dozvěděla dřív, než jsem chtěla – tzn. nelistujte knihou! A za druhé poměrně rychlý konec, ale to nám snad Laura vynahradí v dalších dvou dílech série, ve kterých se setkáme s dalšími postavami tohoto románu.
Příběh mě od samého začátku pohltil a nepustil ani na konci. Harry i Cassie se mi zaryli tak hluboko pod kůži a usadili se mi v hlavě tak moc, že jsem se od nich nedokázala odpoutat a užívala jsem si pocit, že toho všeho mám plnou hlavu ještě několik dní po dočtení.
Přiznám se, že jsem knihu nečetla jen jednou a i teď po nevím kolikátém čtení vím, že nebylo poslední.
Nechápu, jak to autorka dokázala, jak se jí povedlo posadit mě zadkem přímo na "Habibi obláček", na kterém si lítám ještě teď. Nevím, kdy jsem tomu tak propadla, ale jedno vím jistě. Tato kniha se řadí mezi jednu z nejlepších a mých nejoblíbenějších.
Kromě toho mě autorka "donutila" zamyslet se nad otázkami, které bych v tomto typu knihy asi nečekala. Přivedla mě k tomu, že jsem nechápala své vlastní pocity, přehodnocovala a bilancovala jsem nad některými tématy.
Ani jedna kapitola, strana, věta... nic tu nebylo zbytečné a mě to dokonale pohltilo. Tak se nechejte pohltit i vy a vydejte se s Harrym do jeho světa bez pozlátka a cenzury. Vystupte ze své komfortní zóny, zahoďte předsudky a užijte si tuto knihu naplno!
To, že je Tenebris skvělý příběh už nejspíš víte ze spousty recenzí, které obletěly Instagram brzy po jeho vydání. A ani já nebudu tvrdit opak.
Ačkoliv nejsem fanoušek fantasy příběhů a vyhýbám se všemu co jen z dálky zavání nadpřirozenem, dala jsem této knize šanci a rozhodně ničeho nelituji.
Nikdy by mě nenapadlo, že by mě mohla kniha s fantasy prvky tak vtáhnout, pohltit a vyplivnout na samotném konci s otevřenou pusou a údivem nad tím, jak moc se mi to líbí.
A proč to vlastně všechno píšu? Pokud jste i vy vůči fantasy skeptičtí a preferujete spíše reálné příběhy, zkuste dát této knize šanci. Možná vás překvapí a objevíte v sobě doposud skrytý zájem o něco, čemu byste se dříve vyhnuli obloukem. Stejně jako já.
Skvělý příběh plný překvapení, emocí i napětí.
Rozhodla jsem se, že v této recenzi začnu od konce, protože ten ve mně rezonuje ještě teď.
Při posledních kapitolách této knihy jsem zůstala v šoku. Celou dobu jsem myslela, že mám postavy dokonale přečtené a přesně vím, kam se to bude celé ubírat.
ALE...! Pak jsem měla pocit, že jsem se ocitla úplně v jiném příběhu. Ronnie se podařilo něco, na co jsem nebyla připravená! Totálně mě tím koncem odrovnala a naprosto setřela moje pochybnosti o názvu i obálce, které jsem během čtení měla. Nic nebylo, jak se zdálo, že bude a všechno do sebe dokonale zapadlo.
V příběhu Brooklyn, se kterou se život rozhodně nemazlil, najdete hluboké myšlenky, světlé i temnější momenty a situace, při kterých se vám zatají dech.
Výborné je střídání pohledů postav, a to i těch vedlejší, které přidávají příběhu něco navíc, ale zároveň je jich tak akorát, aby se v nich čtenář neztrácel.
Osobně jsem se s podobným příběhem a celým projektem, který s knihou souvisí nikdy předtím nesetkala. Takže pokud se nebojíte zkusit něco nového, rozhodně dejte příběhu Brooklyn šanci.
Klasické klišé od příběhu (zejména v jeho závěru), ale rozhodně nečekejte.
Co bych ještě chtěla vyzdvihnout je vlastní kolekce oblečení, která se s knihou pojí a zakomponování skutečných tvůrců do děje příběhu. Je to originální a mně se moc líbí, jak se autorce podařilo touto pro mě novou, nenásilnou formou podpořit další šikovné lidi, o kterých bych se bez knihy pravděpodobně nikdy nedozvěděla.
Od knihy jsem očekávala krásnou slovenskou romantiku, kterou jsem taky dostala, i když některé její části nebyly ani trochu něžné. V žádném případě nechci a nemůžu srovnávat s autorčinou prvotinou – Konfliktem ze série Nekompromisní. Tyto dvě knihy si zaslouží ohodnotit každá zvlášť, protože jsou naprosto JEDINEČNÉ.
Jsem fascinovaná tím, jak Miška vládne jazykem a myšlenkami, kterých je kniha plná. Už teď vím, že se k nim musím jednou vrátit a všechny si poznačit. Netajím se tím, že nemám v knihách ráda zdlouhavé popisy přírody, čehož jsem se po přečtení několika recenzí maličko zalekla, nicméně úplně zbytečně. Zjistila jsem totiž, že není popis přírody jako popis přírody. Tady je vše perfektně zasazené do děje, atmosféra prostředí, ve kterém se příběh odehrává na mě dýchala z každého řádku, slova i písmena. A vlastně mě přivedla na jedno velké uvědomění, které nemusím nijak složitě vymýšlet, protože už to za mě udělala Miška prostřednictvím Richarda, kterého si teď dovolím citovat: "Ľudia sa začnú vracať k prírode. Nemôžeme donekonečna len brať." Dvě zdánlivě jednoduché věty, které v sobě skrývají spoustu pravdy.
Nejspíš je jasné, že Veronika a Richard mi učarovali a v mnohých věcem mi jsou inspirací. Tuto recenzi si dovolím zakončit ještě jedním pravdivým citátem, se kterým se naprosto ztotožňuju a vlastně se v něm sama vidím…
"Keď sa žena rozhoduje medzi dvomi mužmi, vždy vyhrá ten druhý, lebo keby bola šťastná s tým prvým, nikdy by nedovolila tomu druhému, aby sa k nej priblížil"
Za mě super čtení, přelouskala jsem ji za jeden dloooouhý večer (teda spíš noc) :-) Už se těším na další díl :-)
Dobré, ale nepatří mezi knihy ke kterým bych se vracela.
Na úvod musím říct, že Impulz je sice moje první, ale určitě ne poslední zkušenost s autorkou.
Kniha nenabízí jen sympatické postavy, cestovatelský zážitek ze španělských destinací, ve kterých máte díky úžasným popisům pocit, že se skutečně nacházíte a není ani "tuctovým" příběhem o lásce či vášnivém vzplanutí, ale má v sobě něco víc.
Příběh Connora a Riley je vyprávěn z úhlu pohledu obou postav. Pokud bych si měla vybrat, přiznám se, že ten Connorův jsem si užívala o nepatrný zlomek víc. Čím to asi tak bude...?
Ano, mám slabost pro #agegap knihy, ale zároveň na ně mám celkem jasné požadavky. Hlavním kritériem pro mě je, aby postavy měly "všech pět pohromadě" a "pasovaly k sobě" a tohle Connor a Riley splňovali na výbornou. Riley s ohledem na její věk dokonce v určitých momentech předčila moje očekávání a až na jednu situaci, u které jejímu rozhodnutí sice rozumím, ale se způsobem řešení, tak úplně nesouhlasím, ji musím prohlásit za jednu z nejdůvtipnějších postav, s jakou jsem se měla kdy možnost v knize seznámit.
V celku tedy můžu říct, že Impulz nabízí vyspělé, charismatické postavy s rozumnými názory a přístupem k životu i problémům, které je na jejich cestě potkají. Což bylo pro mě po několika knihách, kde bylo "drama v hlavní roli", velmi osvěžující.
Co se týká postavy otce Riley, tak ani o něm nemůžu tvrdit, že byl nevyspělý, jen snad... zlomený a zaslepený? Tak moc, až pro všechno co si vytyčil jako svůj cíl, aby zapomněl na bolest ze smrti milované ženy, tak nějak opomněl to, že jeho cíle, sny a očekávaní nemusí korespondovat s těmi, které má jeho dcera. K uvědomění či porozumění ale vede dlouhá cesta s nejistým výsledkem. Protože ne vždy jsme připraveni kvůli vlastní pravdě vnímat to, co je třeba ostatním naprosto zřejmé.
Dostál tedy Impulz podle mě svému názvu?
Jednoznačně ano! Impulzy mezi Connorem a Riley byly hmatatelné na každé straně jejich příběhu a já jsem si neskutečně užívala jakoukoli interakci tohoto páru.
A zejména tu jednu veeeelmi intenzivní!
Tleskám a doporučuju přečíst všem!
Po první knize této série jsem byla na pokračování opravdu zvědavá a moje očekávání bylo maximální.
Kniha se mi opět četla skvěle, autorka opravdu umí psát a stránky vám ubývají mezi prsty.
Vrátím se ale k těm očekáváním, která u mě v tomto případě zahrála významnou roli.
Tím, že u první knihy Tenebris pro mě @michaela.b.autorka nasadila pomyslnou laťku velmi vysoko, bylo v mých očích hodně těžké ji překonat.
V každé části Tenebris 2 jsem si našla to svoje. V Regině i Naevusově srdci byly postavy, které jsem si oblíbila, nechybělo ani několik situaci, při kterých jsem téměř nedýchala a taky pár těch, u kterých jsem se usmívala.
Nicméně oba páry a obě části prvního dílu této série pro mě zůstávají na špici.
Darius i Naevus mi snad prominou, i když byli oba neodolatelní a úžasní, moje srdce prostě patří Tenebrisovi a Maximianovi
Jen pohledem svých očí by dokázal zabíjet. Je uzavřený a chladný, budí v lidech autoritu a respekt. Je oddaný své práci a zemi. Zároveň je žhavý a sexy jako samo peklo. V neposlední řadě má ale zodpovědnost. Zodpovědnost, jakou má jen málo kdo. Takovou, která ho nutí konat tak, jak koná, i když mu jeho srdce říká možná pravý opak.
Co se stane, když mu do života vstoupí silná, sebevědomá a soběstačná žena, která mu nic nedaruje? Získá si jeho hradbami obehnané srdce? A co je vlastně jejím cílem?
První myšlenka, která mi běžela hlavou, když jsem knihu brala do ruky byla spojená s názvem. Anotace toho moc neprozrazuje, takže jsem si lámala hlavu nad tím, proč zrovna Dôvera. „Odkud se název vzal?“ A z toho vznikla druhá otázka v mojí hlavě, a to „Jak moc bude slovo „důvěra“ a jeho význam důležité pro děj?“ Na první otázku jsem si dokázala odpovědět už během čtení, tedy že náhoda to rozhodně není. No a k odpovědi na druhou, jsem se dopracovala na samém konci knihy. Autorka má celý příběh pěkně promyšlený, nic nenechává náhodě a zároveň dokáže své čtenáře překvapit a jednoduše svézt na scestí. Mě v napětí udržela až do posledních stran.
To, jakou úlohu má DŮVĚRA v tomto příběhu, vám ale prozradit nechci. Jedno vám ale řeknu, @michaela.b.autorka opět potvrdila to, že její příběhy mají moji plnou DŮVĚRU a tato kniha se stala dalším pokladem mojí knihovny. ️
Instagram: @my_books_diary