Kristyna1712
komentáře u knih
Tiché roky
Alena Mornštajnová
Teď už si začínám být vážně jistá, že s knihami od paní Mornštajnové vedle nešlápnu. Opět zajímavý příběh proplétající se několika generacemi jedné rodiny jemně vsazený do naší historie. Děj je samozřejmě opět čtivý a poutavý, postavy a prostředí jsou krásně popsány. Nechybí ani dva úhly pohledu, dva příběhy, které se proplétají, navzájem se tak doplňují a my můžeme postupně se zatajeným dechem zjišťovat, co se v té rodině stalo. Klobouk dolů za skvělý náhled do psychologie postav.
Hotýlek
Alena Mornštajnová
Opět mě autorka nezklamala. Možná se nejedná o knihu, na kterou budu dlouho vzpomínat a která by mě nějak zvlášť zasáhla, ale zajímavé příběhy několika lidí žijících v malém městečku jemně vsazených do událostí dob minulých je přesně ten druh četby, kterých bych od autorky očekávala a který jsem si také užila. Oceňuji, jak děj příjemně ubíhá a najednou nastane zvrat, který mě překvapí. Líbí se mi také velké množství postav, jejichž příběhy se navzájem nenásilně proplétají. Cit pro psaní se paní Mornštajnové rozhodně upřít nedá.
Chata ve Švýcarsku
Julie Caplin
Po příjemné Kavárně v Kodani jsem měla chuť na podobně nenáročný a odpočinkový román, což knížka perfektně splnila. A že se odehrává ve Švýcarsku? Ještě líp. Měla jsem pocit, že se také brodím sněhem po švýcarských horách, lyžuji a ochutnávám sýr a čokoládu. Až se mi po zasněžených horách taky zastesklo. Knížka je čtivá, děj je plynulý a romantický příběh tomu všemu ještě dodává třešničku na Kirschenbrottorte :).
Kavárna v Kodani
Julie Caplin
Zpočátku mě kniha příliš nezaujala, připadala mi trošku jednodušší a styl mi moc neseděl (ale to asi proto, že kniha, kterou jsem předtím četla, nasadila příčku vysoko). Když se děj přesunul do Kodaně, kterou zbožňuji a ráda jsem si na ni zavzpomínala, a přidala se i nějaká ta romanťárna :), mě přece jen autorka dokázala vtáhnout do děje a poslední polovinu knihy jsem zhltla jako malinu. Taková příjemná a nenáročná romantická oddychovka.
Slepá mapa
Alena Mornštajnová
Slepá mapa je hned po Haně druhá kniha, kterou jsem od autorky četla. Její styl psaní mi prostě sedí, takže opět přečteno za pár dní a opět spokojenost.
Máme na vybranou
Edith Eva Eger
Opravdu silný příběh silné ženy.
Líbilo se mi, že kniha není jen vyprávěním o hrůzách a zvěrstvech druhé světové války, které autorka jako jedna z mála dokázala přežít, ale je to i kniha o naději a odhodlání naučit se s prožitým traumatem žít. Nikdy se nevzdala a teď inspiruje a pomáhá ostatním lidem, ke kterým také nebyl život příliš laskavý. Kniha je tak doplněna i o zajímavé příběhy jejích pacientů.
Děj byl plynulý a napínavý, takže jsem měla problém knihu odložit. Určitě doporučuji.
Poslední dopis od tvé lásky
Jojo Moyes
Tak touhle knihou mě Jojo opět dostala a rovnou plánuji i nákup dalších knih. Skvělý příběh, krásně vykreslené postavy, zajímavé časové skoky a napětí až do samého konce. Myslela jsem si, že knihu Než jsem tě poznala už netrumfne, ale stalo se.
Proč pláčeš, duše?
Zuzana Peterová
Upřímně nevím, jak hodnotit. Příběhy jsou opět celkem zajímavé, čtivé a i přes svou krátkost dokáží vtáhnout do děje. Hned první dva příběhy se mi opravdu líbily, ostatní už byly slabší. Musím uznat, že autorka dokáže v krátkém čase skvěle vylíčit prostředí a vytvořit určité napětí, kvůli kterému chcete příběh rychle dočíst, ale pak přijde hodně zvláštní konec, který dle mého názoru příběh naprosto zabije. Tato kniha se mi líbila víc než kniha Když duše bolí, ale naopak méně než kniha Příběhy zraněné duše.
Když duše bolí
Zuzana Peterová
Krátké a zajímavé příběhy, které hezky ukrátí dlouhou chvíli, avšak jsou o něco slabší než příběhy v knize Příběhy zraněné duše. Opět byly čtivé a dokázaly i přes svou krátkost vtáhnout do děje, ale bohužel mě moc nezaujaly, zdály se mi příliš nereálné. Kvůli podtitulku "z deníku psychoterapeutky" jsem měla o knize trošku jiné představy.
Hana
Alena Mornštajnová
Kdybych mohla, přečtu ji na jeden zátah, ale i tak jsem ji přečetla za tři dny. Takhle nějak bych shrnula dojem z knížky, o které už několik měsíců slyším jen samou chválu a dokonce patří mezi nejlepší české (a možná i světové) knihy. Nejdřív jsem si myslela, že má takový úspěch díky tématu, o kterém pojednává - knihy o holokaustu mají vždycky větší úspěch. Nicméně již po několika stranách mi bylo jasné, jak hloupě jsem se spletla. Nejen že byl příběh zajímavý, ale způsob, jakým byla kniha napsaná byl opravdu jedinečný. Autorčin cit pro detail dal vzniknout příběhu napínavému až do samotného konce a postavám tak skvělým, že se prostě nedalo nevžít do jejich kůže. Teď už bych spíš řekla, že je dobře, že tak skvělá knížka pojednává zrovna o holokaustu, jehož hrůzy je třeba často připomínat.
Sama sebou
Jojo Moyes
Tak tahle knížka mi zrovna sedla do období, které sama prožívám a zanechala mi v hlavě spoustu myšlenek. Opět si neodpustím srovnání s předchozími díly. První díl byl jedinečný a měl své kouzlo. Druhý díl byl o dost slabší, jelikož šlo už o klasický romantický žánr bez větších myšlenek, ale i přesto byl čtivý. A poslední díl podle mě krásně uzavřel celou trilogii. Troufám si říct, že byl skoro tak dobrý jako díl první, i když z trochu jiného hlediska, a o dost lepší než díl druhý. První polovina knihy mě příliš nenadchla a dlouho jsem se jí prokousávala, nicméně od druhé poloviny jsem se nemohla odtrhnout. Ano, byla to opět "romanťárna" jako druhý díl, ale opět se v ní dalo najít pár hezkých myšlenek jako v prvním díle. Myslím si, že dám autorce ještě šanci a přečtu si i její jiné tituly.
Příběhy zraněné duše: z deníku psychoterapeutky
Zuzana Peterová
Několik krátkých více či méně povedených příběhů s otevřeným koncem. Některé příběhy byly opravdu zajímavé a i při své krátkosti mě kupodivu dokázaly vtáhnout do děje, některé však byly méně povedené. I tak si myslím, že stojí za přečtení, protože donutí zapřemýšlet nad mnoha věcmi a nabízí i jiný úhel pohledu než na který je člověk zvyklý.
Život po tobě
Jojo Moyes
Po přečtení velmi podařené knihy Než jsem tě poznala, jsem se těšila a zároveň obávala druhého dílu. Hlavní hrdinku jsem si oblíbila a autorčino psaní mě uchvátilo, ale zároveň jsem si uvědomovala, že první díl nastavil laťku tak vysoko, že ji další pokračování nemá šanci dosáhnout. Prvními sty stranami jsem se musela těžce prokousat a vážně přemýšlela, že se ke knize už nevrátím. Později mě děj opět vtáhl, zase jsem měla problémy knížku odložit a autorka mě opravdu dokázala překvapit u odhalování Samovy osoby. Nicméně, i když se mi kniha líbila a byla nepochybně poutavě napsána, něco tomu prostě chybělo. Neměla v sobě to kouzlo jako první díl - neměla pořádnou myšlenku. Kniha se velmi přiblížila obyčejnému romantickému románu, místy se mi děj zdál nereálný a napsaný takovým umělým stylem "co bych ještě mohla vymyslet, abych čtenáře zaujala". Takže za mě dobrá a zajímavá kniha na útěk od každodenní reality, ale nic, co by mě zasáhlo a ještě dlouho na to vzpomínala.
Vzhůru na kouzelný strom
Enid Blyton
Nedávno jsem si na mou oblíbenou knížku z dětství vzpomněla, a proto jsem se rozhodla si ji po těch několika letech znovu přečíst. Moc jsem si na děj v knize nevzpomínala, ale zůstal ve mě ten dětský pocit, že to byla opravdu skvělá knížka. Trochu jsem se bála, že se mi ten pocit vytratí, když si ji přečtu teď v dospělosti, ale naopak. Přečtení mě jen utvrdilo v tom, že je to výborná knížka pro děti i milá a zábavná knížka plná fantazie pro dospělé, kteří nechtějí zapomenout na to malé dítě v sobě :).
Život, na který metr nestačí
Karolina Mikšíková
Kniha je takovým milým ač nevšedním vyprávěním o životě na vesnici doslova v obležení zvířat. Je psaná formou krátkých, více či méně vtipných na sebe nenavazujících příběhů (jedná se o příspěvky z jejího blogu). Jelikož autorku již nějakou dobu sleduji na sociální síti, rozhodla jsem se, že si pořídím její knihu, protože mě většina jejích příspěvků baví a její humor je mi blízký. Je pravda, že knížka měla trochu pomalejší rozjezd a byla o trošičku méně vtipná než jsem čekala, ale i tak se mi jako příjemná oddechovka po náročném dni líbila.
Než jsem tě poznala
Jojo Moyes
Už dlouho se mi nestalo, aby mě nějaká kniha tak pohltila. Nedokázala jsem se od ní odtrhnout a přečetla ji za tři večery.
Nejdřív se mi do čtení moc nechtělo. Před pár lety jsem viděla film, takže jsem nevěřila, že mě knížka bude bavit, když už příběh znám, ale překvapilo mě, jak krásně a lehce je napsaná a dokáže člověka vtáhnout do děje už po přečtení několika stran. Tohle opravdu film nedokáže. Není to žádná romantická "slaďárna", ale milý a citlivý příběh, který donutí člověka zapřemýšlet i nad svým vlastním životem.
Průmysl lži: Propaganda, konspirace a dezinformační válka
Alexandra Alvarová
Opravdu skvělá knížka, kterou by si měl přečíst každý, komu není lhostejná naše budoucnost. Ačkoli je kniha o poněkud složitějším tématu jako je lež, polopravda, dezinformace, hoaxy a hlavně ruská propaganda, které nyní vládnou světu, je napsaná velmi čtivě a srozumitelně. Odhaluje, vysvětluje a pomáhá bránit se proti dezinformacím, což je v dnešní době opravdu důležité.
Některé komentáře odsuzují autorku za neobjektivní hodnocení "Zeman a Rusko zlé, Amerika a EU dobré", ale autorka, zabývající se zejména ruskou propagandou, se v knize zabývá ověřenými fakty, přičemž kritizuje i samotnou Ameriku či EU. Ale uznávám, někteří lidé tomu bohužel věřit nebudou.
Najděte si svého marťana
Marek Herman
Zpočátku jsem s touto knížkou bojovala. Několik prvních stran jsem se nedokázala naladit na autorovu notu, nechápala jsem, o čem vlastně píše a co tím chce říct. I když se mi text zdál místy trochu nekoherentní, přece jen byla kniha čtivá a pomohla mi dozvědět se a uvědomit si několik podstatných věcí hlavně o dětech a jejich způsobu myšlení, ale i o sobě samé. Podle mě šlo sice o informace, které člověk tak nějak uvnitř ví, ale jednou za čas je třeba si je připomenout. Jen doporučuji číst pomalu, plně se soustředit na obsah a třeba si dělat i poznámky - místo na ně v knížce je.
Knihu bych doporučila rodičům, učitelům, ale i někomu, kdo se zajímá o mezilidské vztahy. Tyto informace i rady jsou zajímavé i užitečné a rozhodně se ke knize ještě v průběhu let vrátím. Oceňuji i autorův laskavý přístup ke čtenáři a velkou dávku empatie, kterou má.
Některé komentáře kritizují autora za časté opakování, které mě osobně vůbec nevadilo, naopak, alespoň si ty podstatné věci dobře pamatuji.
Aby láska v rodinách proudila
Jiřina Prekopová
Tato kniha se ke mě nejprve dostala jako povinná recenze knihy do pedagogiky, ale když jsem se začetla do několika prvních příběhů, věděla jsem, že tentokrát jsem měla při výběru štěstí. Paní Prekopová na několika skutečných a jednoduchých příbězích ukazuje, jak je empatie potřebná a dnes i bohužel vzácná. Často mě mile překvapilo, jak se v příbězích zachovala, protože já osobně bych se pravděpodobně takhle lidsky zachovat bohužel nedokázala. Autorka však nabízí nový pohled na řešení problémů mezi lidmi - sílu empatie. Určitě bych ji doporučila jako oddechové čtení všem, kteří trochu tápou v mezilidských vztazích a potřebují se naučit empatii.
Příběhy lásky… které se skutečně staly
Gary Chapman
Opravdu krásná kniha se skutečnými příběhy o síle lásky, které se musíme učit celý život. Mnohé příběhy na mě dokonce zapůsobily tak, že jsem se začala učit být k lidem chápavější, laskavější a dokázat odpouštět.
Některé komentáře kritizují autora za propagaci křesťanství, ale je třeba si uvědomit, že Gary Chapman je nejen manželským poradcem, ale i pastorem baptistické církve, takže v knize čerpá ze svých osobních zkušeností.
Knihu bych určitě doporučila jako milé a oddechové čtení všem, kteří potřebují trochu světla do duše :).
