KURACHJO2018 komentáře u knih
Fantastické čtení z dob, kdy jsme byli mistry Evropy v kopané, Dukla byla naprosto skvělý tým, který vlastnil klenot naší fotbalové historie.
Ivo Viktor popisuje svůj vzestup a přístup ke hře, která mu byla vším.
Navázal na skvělá jména našich brankářů z doby minulé a přes jistou krizi v osmdesátých letech ho následovali skvělí brankáři, Petr Kouba a Petr Čech.
Obdiv je na místě. Čtivě napsané...
Poetické a s nádechem mírné moderny...
Nádherné, skvělé....
Kniha nedosahuje kvalit pana Párala, nebavilo mě to, nechutné, naprosto nezáživné, škoda papíru.
Trajekt- místo v době jakési prohibice určené jako levná nálevna, s možností pobavit se na lodi a užít si. Velmi těžko jsem se zpočátku orientoval v množství postav, které se střídali jak na běžícím pás. Pořád jsem čekal až se nějak vyklube zápletka, ale do první třetiny knihy se ne a ne začíst. A pozor částečný spojler..... snad příchod matky se synem mi už předem hlásil, že tihle dva asi něco znamenají. A tak jsem četl a čekal, jak moc ovlivní děj. A ovlivnili, v první půlce jsem myslel, že se karta obrátila a z trochu nudného hororu se stane trhák, ale byla to pouhopouhá krvavá řež... o ničem. Jako by autor měl naprosto famózní myšlenku, kterou však nedokázal až tak famózně dokončit. Škoda.
Jen jsem do knihy nahlédl, pár knih od Kundery jsem četl a protože je nepochopil , nesnažil jsem se víc proniknout do jeho další tvorby. A jak jsem se panečku ale chytnul za nos. Tohle je naprosto něco jiného, nežli jsem čekal a četba mě oslovila natolik, že jsem s knihou strávil celou noc a byla to noc velice příjemná a zajímavá. Žádná nuda .
Spíše profesní záležitost, ale člověk ze strojírenství je čte vlastně celý život.
Zpracováním, uspořádáním i tiskem se jim žádné jiné tabulky nemohou rovnat.
I když časem ztrácejí na obsahovosti a chybí jim novější údaje, základy jsou neměnné a pokud by se nějakým tabulkám dalo říkat Bible, tak jsou to právě tyto.
Naprosto jsem se ztotožnil s pocity fandy, když stojíte v kotli a kolem vás to píská, pobrukuje, řve, šály lítají kolem hlavy a za svůj klub by člověk dýchal.
A styl knihy - jedinečný a naprosto fascinující čtení, kdy vás bránice šimrá a smích se lepí na paty.
Taky jsem po knize sáhl proto, abych si připomněl to nadšení, které celým naším státem proudilo. A troufám si tvrdit, že i pod Tatrami nám drželi všichni palce. A jako komentáře níže, byl jsem hodně zklamaný ze strohosti , přeci jen jsem očekával větší příval emocí a to co se neslo tenkráte éterem a co přivedlo našeho zlatého konferenciéra o hlasivky.....Góóóóóóoóóóóóóóóóóóóóóóól
Zpočátku jsem se divil, styl mi byl pro Puškina nezvyklý, ale kniha je útlá, rozhodl jsem se nedat se a pokračovat ve čtení a dobře jsem udělal. Pekař přeci nepeče také pořád stejně chutný chléb a pokud ano, časem ho to omrzí. Tahle malinko hororová kniha vás přesvědčí o tom, že Puškin prostě psát umí .... doporučuji .
Na dokumentech v této knize je názorně vidět, že ten , kdo tuhle knihu dával dohromady byl znalec v oboru a ne žádný lovec senzací. Rozhodně pro zájemce této doby naprosto ojedinělé zpracování a nelze jinak, nežli doporučit.
Úspěch knihy lze spatřit v její jednoduchosti a palčivosti vyprávění.
Každý musí být vtažen do smutné doby, která nemá naději.
Velice neradostný příběh, s láskou uvnitř.
Nezvykle komplikovaná ústřední postava knihy.
Přesto čtete a čtete. Musíte. Chcete přeci přežít, ne?
Monumentálnější sci-fi, co se týče rozsahu informací a představ, postav a myšlenek, jsem nečetl. Představa takové planety je exotická, ale příjemná. Jednou se do této trilogie budu muset začíst znovu. Zatím jsem skončil u tohoto skvělého dílu, druhý se mi moc nelíbil, ale možná jsem ho četl ve špatné době, nebo je to tím, že nemám rád LÉTO jako takové. A na Helikonii bylo léto létovatější než kdekoliv jinde... :-)
Nicméně krásné jaro zaslouží absolutorium...
Velice oceňuji tuto šachovou publikaci od našeho velmistra, který nejenom vybral partie, na které se tak nádherně kouká na šachovnici, ale přiblížil nám i šachové velikány z dob minulých, kteří určovali tep šachových dějin.
Přehrávání partií je výborná záliba a bezesporu i vynikající způsob tréninku.
A od koho jiného si nechat radit, než od jednoho z našich nejsilnějších velmistrů všech dob, ne-li právě vůbec toho nejsilnějšího...
Krásná sportovní historie, neopakovatelné příběhy našich skvělých sportovců z pera géniů Kožíka a Hořce.
Četl jsem je tolikrát, vracel jsem se ve chvílích nostalgie i hrdosti na Československo. Krásné černobílé fotografie podtrhují kvalitu knihy. Dodnes vzpomínám...
Kniha o československých fotbalistech, raritách, které již po našich trávnících neběhají. Měl jsem ji v ruce nesčetněkrát, listoval jí až do omrzení, hltal data, letopočty i kouzelná slůvka o schopnostech fotbalistů. Nahrazena jinou, kvalitněji zpracovanou, již těžko bude mít takový půvab...
Jedna z nejkrásnějších vizí budoucnosti světa.
Byl jsem nadšen možností, že jednou by se právě tohle mohlo lidstvu přihodit.
Dokonalá fantazie mistra žánru.
Kniha ve mně doznívala roky a stále mi koluje v žilách.
Více takových sci-fi a svět bude spasen...
Kniha má naprosto dokonalý rytmus vyprávění, nápad z kterého mrazí a z atmosféry jde takový strach, že musíte číst, abyste brzy věděli, jak to celé skončí.
Téměř jsem nedýchal a převracel stránky, litoval jsem každého a bylo mi smutno z lidí, protože lidé tak rádi sledují cizí neštěstí. A zde se ho dostává vrchovatě.
Protože, kdyby nás cizí neštětí nevzrušovalo, četl by někdo tuto knihu?
Odpovězte si sami...
Myslím si, že ani Vesmírná odysea není tak protkána genialitou Clarkových představ a fantazie. Od první chvíle, kdy vstoupíte do vesmírné lodi, nepřestanete žasnout, divit se a vnímat vesmír jinak. Svoji výjimečnou představivost Clarke ještě prohloubil v dalších dílech...
Je to naprosto ojedinělé literární představení na poli čisté sci-fi.
Nikdy jsem se nesetkal s poetičtěji laděným fantastickým příběhem, než jakým jsou právě Křídla snů.
Kniha vyvolává emoce, probouzí v člověku lásku a víru v lepší zítřky.
Román ještě z dob, kdy se G.R.R. Martin věnoval sci-fi...
Velice často jsem jako chlapec sedával u knihovny a ve svých malých dlaních jsem držel Olbrachtovu knihu. Více než text, mne rozechvívaly krásné ilustrace a já jejich prohlížením strávil hodiny a hodiny času.
Přiznám se, že dodnes Bibli nerozumím. Nechápu její základ, věrnost a pravdivost...
Jen ty obrázky. Ty mi učarovaly a vídám je před očima ještě dnes...