kurcatovium komentáře u knih
Člověk snad ani nemůže být Podvodníkem zklamán, pokud aspoň trochu holduje detektivkám nebo různým podobným krimi žánrem šmrncnutým povídkám. Úroveň jednotlivých povídek je trochu rozkolísaná, ale celek je fajn.
Jako nejzásadnější zápor téhle knížky vidím délku. Myslím, že bych bez problémů dokázal strávit klidně 2x - 3x delší povídání zasazené do tohoto až neuvěřitelně uvěřitelného prostředí. Pištec výborně balancuje na pomezí sci-fi a fantasy, přičemž z obou škatulek míchá velmi dobrý guláš. Drsné, naturalistické, možná trochu depresivní, ale přesto krásné. Nelze nedoporučit!
Po pravdě příliš nechápu zdejší hodnocení. Možná jsem měl příliš vysoká očekávání, možná mi to prostě jen nesedlo a možná to prostě není zas tak dobrá knížka. Opravdu nevím. Zato však vím, že některé části, úseky, kapitoly či povídky jsou opravdu slušné, jiné naopak moc ne. Co knize však chybí zdaleka nejvíc, je nějaká soudržnost či pojítko. Zejména díky tomu dávám poměrně nízké hodocení.
Výběr rozličných fantasy či pohádkových povídek z dob před sepsáním Hobita. A jak už tomu u podobných výběrů bývá, kvalita je značně kolísavá. Některé z povídek jsou opravdu velmi dobré, a to i měřeno dnešním metrem, na jiné člověk bez problémů zapomene. Celkově jde ale rozhodně o zajímavou "sondu" do pravěku tohoto žánru.
Černý opat je výborná detektivka, která však ke konci bohužel trochu ztrácí dech. Napětí a nejrůznější zápletky jsou však budovány velmi dobře a člověk má pořád chuť číst dál.
Výborný námět, který maličko sráží místy dost nepřehledné a zvrácené myšlenkové pochody Hala Bregga. Samozřejmě těžko soudit, jak by se člověk v podobné situaci zachoval, protože jen málokdo dnes během deseti let o století přežije všechny své známé. Celková vize budoucnosti je ale podaná výborně a značně uvěřitelně, takže je nutno před touhle padesátiletou knihou smeknout.
Zajímavá historicky fantaskní knížečka plná úžasných bojových scén ve stylu: "ťal mečem s takovou silou, že rozetnul jezdce i s koněm ve dví" a také obsáhlých popisů rytířů a jejich zdobeného brnění, které jsou tak repetitivní, že jsem až podezříval, zda se autorovi nezasekla deska. Zřejmě už tenkrát znali kombo Ctrl + C, Ctrl + V.
Dvacet tisíc mil pod mořem patří mezi to vůbec nejlepší, co bylo kdy napsáno pro mládež. Napínavé, tajuplné, výpravné, plné dobrodružství, najde se zkrátka vše, co si dětské srdce žádá.
O literární zázrak se vpravdě nejedná, ale přes úvodní rozháranost a šeď se kniha dostane do celkem napínavého a odsýpajícího finále. Zajímavá je i jistá nadčasovost, kterou Cook projevil v zájmu o umělou inteligenci a počítačové systémy už počátkem 80. let.
Kafkův způsob zdá se mi poněkud nešťastným. Tohle opravdu není nic pro mě... Řehoř, Neřehoř.
Filosof ze mě nikdy nebude, Sartre to jen potvrzuje. Ač jsou některé pasáže opravdu nabité emocemi, z mého pohledu se jednalo o převážně nudné čtení.
Poutavé a napínavé čtení, které zubem času na své kráse neztrácí, ale naopak ji rozšířuje o poetickou chuť časů dávno zašlých. Sledování osudů Jonathana Harkera a dalších čtenáře od začátku strhne a nepustí až do závěrečných řádků.