kuruteku
komentáře u knih
Byly jsme tam taky
Dagmar Šimková
Díky diskusím nad Bílou Vodou Kateřiny Tučkove jsem se dostal k této knize a poslednímu vydání. Nelehké, neradostné, ale velmi podnětné. Vezmi člověku svobodu a jen z těch vnitřně nejsilnějších se nestanou zvířata - v době války, zdražování, rozvalu mnoha hodnot a zpochybnění mnohého to není jen žaloba na minulý režim, ale i varování. A když v doslovu připomínají Jevgeniji Ginzburgovou, tak mně kniha připomněla Varlama Solomova. Zdánlivě nepolitické, strohé pojmenování živé reality je často přesvědčivější než politické rozbory.
Zázrak svaté Winifredy
Ellis Peters (p)
Takové poklidné, středověké a britské (protože anglické a welšské). Asi jsem čekal trochu více akce nebo trochu více rozjímání, ale bylo to tak stredostavovsky vyvážené, že neurazilo. Vlastně ani nevím, jak moc jsem se těšil či byl zklamán. A vlastně asi budu pokračovat, i když to není ani Eco, ani Vondruška, ani Niedl a ani Češka. A jinou historickou detektivku moc neznám.
Nové pražské pověsti
Václav Cibula
Nebudu strhávat hvězdičku za to, že jsem se ošidil o ilustrace Cyrila Boudy, které knihu povyšují. A jsem potěšen i zmínkou o Čimicích. Jinak je to dobře odvedená práce plná pověsti i jejich uvedení na pravou míru. Sice jsem nečetl s plným nadšením, ale vlastně nemám co vytknout.
Šílený les
Vladimír Šlechta
"Stvořit si svůj svět a v něm chvíli být," zpívá Znouzectnost a v Šíleném lese jsem byl. Nerad, protože byl opravdu šílený a snímal zodpovědnost za rozhodnutí mu podlehnout, i když ... A rád, protože se našli bytosti, které mu nepodlehli. Je to zvláštní svět i zvláštní sága. Alegorie rozpadající se civilizace, pokroku, o kterém se nedá říci, v čem je opravdu pokrokem, hledání pravdy, odvahy, zodpovědnosti. Začínám ji propadat, i když si v ní musím klestit cestu, hledat souvislosti, pamatovat si je. A možná se i vracet.
Podvolení
Michel Houellebecq
Tak už došlo na Houellebecqa. Nejdřív jsem si říkal, co na něm všichni mají. Hlavně ti kritikové. Ale čím dál víc jsem nacházel: jak nedodělků, všechno bylo jen tak našrtnuté; tak nápadů. A říkal si, že ten závěr je jak ze 70. let v Československu: normalizace také nehrozila ničím strašným, stačilo se "podvolit". No a ten islám není tak strašné náboženství, stejně jako každé jiné, které se vezme dogmaticky, do krve a statků a vyznání víry a ani o krok vedle. A nejde jen o náboženství - posedlost gendery, národy, tradicemi, modernismem, třídou, ..., je vlastně o tom samém - upnutí se na myšlenku, se kterou nemusí všichni souznít, a její prosazování do hrdel a statků. Uvidím dál, kam se autor posune, ale ty dvě otázky (normalizace a dogmatismus) jsou nastíněny docela dobře. A druhý rozměr - francouzští autoři, které vůbec neznám, ale reálně existovali, včetně vazeb na Starou Říši a Josefa Floriana. To zas bude objevování!
Nicméně českého e-nakladateli další hvězda dolů za to šílené seskupování slov - někde mezery chyběly, někde přebývaly.
Muž na vlastní křižovatce
Ivan Kraus
Po pár předchozích vlastně úplně nový pohled - tentokrát ne rodina, ale člověk ve Francii/Německu/Česku čelící lidské hlouposti, umanutosti, nedorozumění, ... Velmi osvěžující, občas jsem se smál i nahlas.
Eliza a její nestvůry
Francesca Zappia
Nejsem cílová skupina a do 10 % knihy jsem si myslel, že ji ani nedoštu. Ale nakonec mi to přišlo jako vlastně velmi dobrá současná literatura pro dospívající - velký zmatek v hlavě, někdy i spousta trablů, virtuální život. A přitom stačí velmi málo - aby se zhroutil nebo naopak aby se naplnil ten skutečný život skutečnými lidmi. Takže jsem nakonec za knihu rád. I když mne komiks odpuzoval a hlavní hrdinka děsila svou urputnou snahou nežít reálně.
Anděl smrti
Vlastimil Vondruška
Co bych ubral na trablech se jmény, to přidávám za krajinu - už se těším na vandry, kdy budu hledat, kde je která jeskyně, půrva, reliéf. Takže hvězdička dolů za to, že k příběhu není přiložena mapa.
Čaroděj na severu
John Flanagan
Prudce návykové. Jenom si tak říkám: četl pan Niedl pana Flanagana nebo obráceně nebo je to jen shoda, že jak Platnéřův učeň, tak Hraničář Will Dohoda lezou po hradech? Jenom škoda, že je příběh rozdělený do dvou knih a já si ještě nekoupil a nestáhl další díl. Takhle to bude muset počkat.
Malkallam v lese a jeho přátelé jsou novým zajímavým prvkem, stejně jako král, jeho syn a první zbrojíř.
Říše
Roman Bureš
Ani fantasy, ani alternativní historie, ale od obojího hodně - o to lepší. Obludný režim v roce 1942 překonal sám sebe a vyhrál, čímž na dalších 50 let přepsal dějiny. A nakonec ho dostane mutant způsobený jeho vinou. To je prostě ze života - co se může zhroutit, to se zhroutí. A velmi ocenuji, že je konec Říše v půlce knihy a druhá půlka vlastně ukazuje historické kořeny mutanta. Víc už by bylo převyprávění a to nechci. Rozhodně to stojí za čtení.
Aristokratka pod palbou lásky
Evžen Boček
Tak opravdu poslední díl - to přijde jakoby nic a náhle v tom lítáš! A směješ se jako blázen nebo aspoň uculujes jako hňup. Kam se všichni těší, kdo to ví? Psi sraz, policejní zásah, vaření Denisky i Marie. Jak já se těším na vánoční ořechovku! Při každé návštěvě zámku budu chtít nějakou pikantní historku, nejlépe smyšlenou, a nebudu se chovat jako muflon.
Případ zmizelých kormidelníků
Jan Frána
Není to detektivka pro každého, ale každý vodák, tramp, horolezec, příznivec svobodomyslných kolektivů zajásá. A věrný čtenář obzvlášť. Z obou případů mne až mrazilo. A to i když u druhého jsem měl pocit, že víkend omladiny party už jsem četl mezi nějakými vodáckými povídkami.
Výkupné za Eraka
John Flanagan
To byla jízda, respektive putování pouští. A když je jasné, že to dobře dopadne, je to napínavé. A vtipné. A poučné. Jenom je škoda že černobílosti - na Tualegach není nic dobrého. Ale to je snad jediná výtka.
Nositelé dubového listu
John Flanagan
Čím dál lepší - pokud Rowlingová přivedla ke čtení mnohé, tak Hraničářův učeň je velmi důstojným, i když úplně jiným, pokračovatelem. Bojovná fantazy, ve které se nekouzlí, jen žije v jiném prostředí. Ale úkoly předložené mladým, jejich zapojení do světa dospělých, je tu možná realističtější, než u Harryho.
Tento díl ukazuje, že ne vždy nepřítel mého nepřítele je mým přítelem. Jsem-li někomu lhostejný, může to být ještě horší, než když mne nenávidí.
Skandijská linie, Willova a Evanlina linie a Horácova a Haltova linie se setkaly v místě bitvy o Helmsholn a za cenu mnoha obětí vše dopadlo tak, jak má v takových knihách dopadnout.
Tyll
Daniel Kehlmann
Čekal jsem víc - buď víc o třicetileté válce, o té hrůze mezi středověkem a novověkem, nebo o samotném Thyllovi Ulenspieglovi. Bylo tam vlastně oboje, možná ještě víc o Fridrichu Falckém. Dalo se to číst, ale nějaké nadšení se nedostavilo. Asi reklama na knihu byla větší, než její reálný dopad na mne. Ale alespoň ty souvislosti se tu objevily, zvlášť o vlivu stavovského povstání na třicetiletou válku, na význam Albrechta z Valdštejna, na Švédy, na Rakušany, na dopady na obyvatele. Takže možná lepší průměr?
Návrat mistra
František Niedl
Je tam všechno, co v předchozích dílech, a rád jsem dočetl, ale stejně:
1) jiné vysvětlení odchodu Václava IV. tvrzení než v Tasovi,
2) vlastně už tu není nového.
Z outsidera je superhrdina zachraňující superhrdiny. Ale i tak se to hezky četlo a obrázek doby je o něco barevnější.
Světatvůrci
Robert Jackson Bennett
Do zkrunděný nohy, to byla jízda. Bezmoc, svoboda jako poznaná nutnost, láska, přátelství až za hrob, neustálé tápání v historii, ve tmě, v symbech, skribování do zblbnutí a nic z toho, protože nepřítel je o krok před vámi.
Zatímco první díl obstál i sám o sobě, tady je vidět, že se navazuje a bude navazováno.
V tomhle mi přišli zajímavější Prachmistři, kde obstojí až celek, žádná kniha sama o sobě nedává úplně celý náhled na svět.
Jak tu někdo poznamenal, že Orso, Berenika, Sancie a Georg nemají jasno v tom, co chtějí - ono je to v pořádku: nechtějí být bohy, nechtějí lidem vnucovat svou vůli, chtějí ukázat příklad a doufají, že je dostatečně silný a lákavý, aby se ujal. Rozhodně se snaží vzdorovat jak Krasedesovi, tak Valerii, snad se v posledním díle ukáže, jakou roli ve všem hraje Klavides, Klef, který se zdá být něčím jiným, než se jevil v prvním i druhém díle.
Pavoučí síť
František Niedl
Další díl skládanky středověkých osudů, tentokrát z Itálie. Superman Lukáš dokáže zázraky a i drobné slovní půtky s mocnými mu prochází. Navíc si autor proplétá své hrdiny, takže vidíme i Hynka Tase z Boru cvičit na speciálního šermíře. Ale což, když to čtu jako seriál pro dospívající, tak jsem ochoten mnohé odpustit. Navíc se to hezky čte. Takže brzy další díl.
P.S.: Jasně, Spiderman, ne Superman. Ale když on toho umí daleko více ;-)
Neklidná krev
Robert Galbraith (p)
První dva díly jsem přežil a rozdýchal. Pak jsem si dal pauzu. A najednou tady všechno fungovalo, jak má - známé postavy, detektivní příběh, britské reálie. Ani počet stránek nevadil - prostě to není kniha na tři večery. Závěr překvapivý, ale ne nelogický, náznaky byly v knize položeny. Takže beru na milost, těším se na třetí a čtvrtý díl.
Platnéř
František Niedl
Čtivé, náramně čtivé. A na rozdíl od Vondrušky cítím ze středověku i smrad. Aspoň v tom je něco jinak. Zajímavé postřehy ze středověkého "průmyslu" a života ve městě.
