kuruteku
komentáře u knih
Čaropisci
Robert Jackson Bennett
Co to bylo? Pro YA to bylo moc chytré, na fantasy moc ulítlé, na scifi moc ulítlé. Prostě pro mne úplně nový svět, nové problémy, nové náměty. Scribování trochu připomíná programování, symby programovací jazyk a augy internet věcí. Kampony kupců budiž, svět bez zákona budiž. Organizace sppolečnosti v kamponech s origony v čele se dala pochopit. Ale scribovaní lidé? Hipotrafové? Krásně popsaný boj o svobodu uvnitř člověka, v podstatě celý závěr byl vtipný, veselý a optimistický, přestože celá kniha byla jen o boji o přežití, o boji s mocnými, s dokonalejšími, s augy.
Sice mne na začátku napadlo, jaký by asi byl příběh započatý z pohledu sympatického lumpa a pak z pohledu společnosti na toho lumpa, který by se snažil tu sympatii otupit. V prostředku jsem si říkal, že to tu skoro je ve střetu Sancie a Georga, ale ukázalo se, že jde o něco úplně jiného.
Už se těším na další díl.
Video s Ježíšem
Andreas Eschbach
Nějak se mi nedostává slov. Výborné. Obhajitelné zvraty, skvělé trojité vyústění. Svým způsobem autobiografický prvek skeptického spisovatele. Snad ještě obrácení Kauna chybí, z hlediska závěru by si to i on zasloužil.
Rozsudek smrti
Kristýna Trpková
Na prvotinu opravdu vynikající. Trochu je znát inspirace Colomanem Strikem, ale zasazeno do českých poměrů. Až mne mrzí, že Stvůra i Vesnice mají úplně jinou dvojici a záběr. Tenhle směr se mi líbil víc.
Poslední tango v Havaně
František Kotleta (p)
U první části jsem si říkal, proč to vlastně čtu, když dopředu vím, co tam bude. Takové čtení na jeden den, u kterého vím, co bude. Je čas si od Kotlety odpočinout. Na druhou stranu bosorka a guli daj tomu daly úplně jiný rozměr.
Ledová země
John Flanagan
Je to tam. Skvělé. Willa zachranuje Kasandra (nebo Evenlyn) od drog a Halt s Horácem se protloukají cizí zemí a učí se, že rytíř ještě nemusí být opravdu rytířem. Všechno dobře dopadne, ale dá to fušku. Jsem chycen a hledám další díly.
Sněhurka jablka nebaští
Petra Stehlíková
Ta samá autorka Naslouchače? Opravdu? Jazyk velmi čtivý, ale příběh velmi zvláštní - jakoby na pozadí pohádky o Sněhurce hodně erotické se pokoušela napodobit Bena Aaronovitche. V každém případě je sága o sklenářích dál a výš.
Hořící most
John Flanagan
A už mne chytl. Zase krátká zápletka - tentokrát se čtyřmi vrcholy: wargolové trápící uprchlíka od Morgaratha, poselstvo narážející na prázdnou Celtiku, hořící most a bitva u průsmyku. Will zapálí most, aby pak padl po zajetí, Horác v osobním souboji s Morgarathem a Halt trpící neschopností rozhodnout se, zda bude dělat to, co chce nebo to, co musí.
O knihovnickou sovu 2021
* antologie
Znovu jsem si přečetl sbírku povídek, s úrovní velmi různou, od osobních vzpomínek po velmi zvláštní konstrukce. Od vzpomínek truhlářského učně (vlastně velmi hezkých) po boha v žabkách. Zajímavé ještě byly pohřební věnce, znovu nalezený bratr přes synovce i vyhořelý byt (to mi připomnělo Velinského Ty dva). Ta nesourodost byla dost zvláštní - vodácké povídky (tady taky jedna byla), trampské povídky mají v sobě krásnou naivitu a kamarádství, výbory ze scifi či fantasy hravost nebo přehled různých autorů - ale tady to nějak nesedělo. Na druhou stranu se to rychle četlo.
Šachy pod sopkou
Håkan Nesser
Spisovatel píše o spisovateli, který píše o spisovateli. A do toho ho někdo obviní z vraždy. Toho třetího i toho druhého. To ho prvního ne. Ten pak přidá zmizelého druhého a třetího spisovatele. A už má Barbarotti co vyšetřovat. Zvlášť když se k tomu přidá ještě spisovatelka/básnířka, která si píše deník. A také ji někdo obvinuje. Svěří se své kamarádce. Barbarottimu se vrátí Eva Backmannová z Austrálie, tak jsou na vyšetřování dva. A když už se zdá, že vyšetřování nikam nevede, zmizí ještě literární kritik. Dokonale spletené a zapletené. Dokonalé postavy literátů i s jejich chybami. Něco v jejich minulosti je spojuje, ale ani detektivové, ani my, i když nám autor naznačuje a my tušíme, nevíme co. A pak na pár stránkách všechno skončí. Nevadí mi ta beznaděj vyšetřování, ani hlavní zápletka, vadí mi jen ten rychlý a useknutý (nebo odseknutý?) konec. Na druhou stranu připomenutí van Veeterena potěšilo.
Rozvaliny Gorlanu
John Flanagan
Dobrá dětská fantasy, která je čtena v mém okolí, tak jsem se musel/chtěl zapojit také. Jenom si zpětně říkám, že Ilka Pacovská v podstatě psala stejně, ale tak známá není. Nezaslouženě. Trochu mi chybí nějaký dospělácký přesah, nějaký vtip, ale celkově - své čtenáře to má, asi se nechám uchvátit dalšími díly, abych na vandrech a u ohnů nebyl za mimoně ;-)
Pán hor
Kristýna Sněgoňová
Kristýnko, Kristýnko, cos nám to udělala? Skoro až do konce jsem si říkal, že laťka zábavy se opět zvedla, že hláška střídá hlášku, že postavy dostávají nový rozměr, že přicházejí na scénu noví emzáci, od hodných po zlé. A - paradoxně - arénu bojů z Agy zde střídá cirkus. Zkrátka, že hladina zábavy neklesá. A do toho konec, který jakoby bud zařadil zpětný chod, nebo jste si s Kotletou rozdělili roli hodného a zlého spisovatele. Ano, Amanda vyrostla, přišli mirsové jako noví spojenci, Moravec má svou Agu a Gerasim profesorku. Ale tohle, tohle jsme si nezasloužili. Anebo ano, ale přišlo to dříve, než jsem čekal.
Kdybys nebyla, vymyslím si tě
Ivan Kraus
Kdybych nečetl povídkové cykly, asi bych na autora zanevřel. Nenadchlo. I když zajímavý způsob vyprávění s autorským prvkem. I když mnohé zajímavé obraty a přirovnání. Prostě to bylo příliš umělé oproti povídkám.
Písek
Hugh Howey
Co jsme autorovi udělali, že skoro až do konce se nedá od knihy odtrhnout, každá část je malinko jiná, do jeho světa pozvolna pronikáme, skoro až slzíme při rodinných scénách, držíme palce Victorii, Palmerovi, Connarovi i Robretovi, chápeme Rose, ale konec prostě nechá mnohé nevysvětlené. Kniha je to nádherná, ale za ty otazníky, na které si prostě neumím odpovědět, hvězdička dolů. Ledaže by přišel ještě jeden díl...
Jiskra života
Erich Maria Remarque (p)
(SPOILER) Vlastně příběh pár dní, lidí, o kterých toho mnoho nevíme, v době a místě, o kterých je toho napsáno mnoho. A mnohdy lépe. Nicméně pohled autora je tak jedinečný, tak humanistický, zemi jeho dílo mne zasáhlo. Až jsem litoval, že ani 509, ani Goldstein, Bucher a další se nedočkali. Jenom poznámka: Ahasver přežil nebo ne?
Otázka je, jestli ti, co nechápou, by vůbec byli schopni pochopit.
Iluze
Camilla Läckberg
Pořád mi to vrtá hlavou - je sedmiletý chlapec s PAS zodpovědný za své činy? A je šestnáctiletá slečna dostatečně empatická? A jak moc a čím byla nemocná jejich matka? A nebyl výskyt lidí s poruchami myšlení a chování v knize větší než v reálné společnosti? To jsou mi otázky.
Cetlo se to skvěle, sympatické postavy (Peder, Christen, snad i Milda a Sára) se střídali s výstředníky (Victor, Mina, Jena, Kenneth), do toho nějací zakomplexovaní (Ruben, Julie).
A vykreslení světa iluzí.
Takže ano, zajímavá série a vhled do světa lidí jinak myslících a do určité míry cítících (míněno společensky).
Zákon genu
* antologie
Antologie jsou vždycky zajímavé. A občas i objevné - tady jsem se dozvěděl, že Stalin nezemřel, ale Lysenko ho naklonoval, on ten Lysenko nejen klonoval, ale používal i genetiku (samozřejmě vše v paralelním světě), zajímavé byly i Mendelovy včely a Zákon genu by si zasloužil i větší plochu. No a Za Sofii také nemělo chybu. A dalo by se pokračovat. Takže si to Mendel zasloužil.
Bílá Voda
Kateřina Tučková
Gloria in Excelsis Deo. Těch deset let velmi usilovné práce přineslo román, na kterém by si každý mohl najít nějaký ten pozitivní prvek. Milovník románů - kombinaci příběhů, dokumentů, subjektivních pohledů (zvěstí, přesněji evangelií); katolík - příběh o pronásledování v době minulé; protestant - osvěžující moderní pohled na křesťanství; milovník příběhů - dva velmi tragické osudy (jenom dva? Magdalena, Evarista ... a co Tobie? Jan? A další?).
Pár chyb by se ale také našlo - prolnutí osudu Leny, Evaristy a Jana je na mne až příliš silné. Jsem ochoten se smířit s náhodami, které hraničí se zázrakem, ale tohle už bylo příliš. Nicméně, chápu, že to autorka takhle potřebovala propojit.
Možná by historický náhled mohl být ještě podrobnější, ale na druhou stranu - i čtenář by se měl starat o své znalosti.
No, nevím, jak se feministky s tímto feministickým dílem popasují ;-)
Velké problémy v Malém Vietnamu
František Kotleta (p)
No vlastně je to brak. Ale pořád čtivý, občas i s vtipnou hláškou. Ale jako vycpávka mezi zásadnější literaturou na dva večery to ujde až až.
Noční brána
Peter May
První třetinu mi trvalo se začíst - dva příběhy souběžně podávané, ale časově velmi vzdálené se dlouho jevily jako zcela mimoběžné. Až časem se ukázalo, jak nález mrtvoly, zavražděný kunsthistorik a Enzo spolu souvisí. Rozhodně to nebylo podbízivé. A vlastně jen autor potřeboval nějakého detektiva ve Francii, tak vzal na milost Enzo McLeoda. A tím musel trochu přiblížit osudy jeho blízkých i ex-blízkých. Nakonec to do sebe zapadlo jak kostičky z Lega. Hold odbojářům a čestným Němcům. A jedno tíživé rodinné tajemství. Ti, co četli, vědí.
Nemova říše
J. M. Troska (p)
Svého času to musela být bomba, český Jules Verne. Bohužel doba vzniku zanechala stopy. Ale je tam prvorepublikové češství, svět techniky a poznávání, tajemství, statečnost, objevování. A odkaz na Nema, aby to bylo lákavější. Zároveň si autor plnil sen a doplňoval a rozšiřoval Verna o nové prvky. Něco jako Souček v Cestě slepých ptáků a hodných pár let později. Rozhodně ale nelituji a už se těším na další dva díly.
