kusma komentáře u knih
Kniha se zajímavým námětem, dobrým zpracováním. Některé pasáže mi ale přišly zdlouhavé a nudné. Ale to neznamená, že k dílu nepatřily, spíš to bude mou čtenářskou preferencí - nemusím moc díla, která jsou založena na popisu duševního stavu hlavního hrdiny. Přesto tomuto dílu dávám 3 a půl hvězdičky. Nebyla jsem zklamaná.
Čekala jsem detektivku, vyklubal se z toho thriller, při jehož čtení a i po přečtení jsem se nějak necítila bezpečně a v pohodě (díky ději). Jinak se ale kniha čte výborně, je napínavá a těžko se odkládá. Snad jen častých zmínek typu - "byla chyba, že jsem tomu v dané chvíli nevěnoval větší pozornost", mohlo být trochu méně.
Tak tato kniha mě dostala, byla jsem napnutá jak struna. V půlce knihy jsem se dozvěděla, že má pokračování a tiše zaúpěla, protože tím opět narostl seznam knih, které si chci přečíst, a tyto navíc ten seznam předběhly a tlačí se na popředí. Výborná kniha a počtení.
Ze své "staré edice" těží Zafón ze stále se opakujích témat, jevů a okolností. V Zářijových světlech ale podle mě toto téma zpracoval nejlépe a v této sérii jsem ji zařadila na první místo.
Výborná kniha, která lidstvo rozhodně nestaví do pěkného světla. Zajímavé zpracování, hodna významného zamyšlení. Doporučuji. Některé pasáže/myšlenky bych vytesala do kamene a poslala tupcům tohoto světa.
Místy napínavé, místy pozvolné. Každopádně příjemné čtení s úžasnými hlavními hrdiny!
Z knihy mám rozporuplné pocity. Četla se pěkně, obě hrdinky mi byly sympatické, hlavně postava Reneé. Některé její poznámky mě opravdu rozesmály, některé úvahy mě zaujaly. Na druhou stranu mě jejich vnímání okolí příliš neoslovovalo, asi i díky tomu, že já se spíš řadím do skupiny lidí, které ony kritizovaly... Ani jejich nadšení Japonskem jsem moc nechápala. Ale přes uvedené výhrady, mám po dočtení knihy spíše kladné pocity a rozhodně se do mě kniha svou špetkou zapsala.
Trochu pomalejší než první díl, trochu moc rodů, chvílemi trošku moc politikaření... Ale přesto jsem četla a četla. A budu číst dál. Ač díky počtu knih vím, že konec je hodně daleko - to mě na jednu stranu těší, na druhou stranu deprimuje...
Příběh to není špatný. Ale něco mi tam prostě chybělo... V porovnání s jeho ostatními knihami mi přijde tento Pratchett průměrný...
Čtivé, místy však neuvěřitelné a nepřesvědčivé. Přesto nelituji, že jsem knihu přečetla. Bohužel (nebo třeba naštěstí) až po přečtení jsem si přečetla, že je to fiktivní příběh a ne skutečný, jak píše autor v předmluvě. To bych asi tak často nekulila oči a nepřesvědčovala se, že se to asi opravdu stalo... Nu ano, byla jsem trošku (hodně) naivní :) Ale přiznávám, že kdybych to věděla od začátku, tak bych ke knize asi byla tolerantnější.
Čtivá, pohodová knížka s příjemným a vtipným vypravěčem a báječným panem Penumbrou.
Je to hezké pomyšlení, že i v dnešní době moderních technologií existují takové ty tajemné, zaprášené záhady. Mimochodem - hezká reklama na Google, už nebudu používat jiný vyhledávač :)
Těšila jsem se na napínavou rodinnou ságu... Místo toho se v příběhu neustále opakovalo, jak jsou všichni krásní a elegantně oblečení. Ostatní popis děje mě nebavil a co je horší - nezajímal. A když jsem přečetla na straně 155 větu, která měla opět opakovaně popsat vzhled hlavního hrdiny a zněla: "I když to byl muž, před nímž ženy padaly do mdlob, i muži ho měli rádi." Tak jsem knihu zaklapla a řekla si, že za ten čas mi nestojí...
Dojemná knížka o osudu jedné dětské lásky v neuvěřitelné době. Příběh Henryho a Keiko mě dojímal, a ač jsem věděla (díky dvěma časovým rovinám), že jejich láska nedopadne dle jejich představ, neubránila jsem se přání, aby to s nimi dopadlo jinak. Navíc jsem se zde i dozvěděla pro mě dosud neznámou věc, a to, jak probíhal osud japonských rodin v Americe v době druhé světové války - myslím, že je dobré tuto historii poznat...
Příjemné, čtivé vyprávění. Kniha má tři části. První část vypovídá o hledání práce v době hospodářské krize. Musím říct, že mnohé autorčiny zkušenosti se zaměstnáním byly opravdu vtipné. Pak mi ale přišlo, že už se docela opakují, ke konci to tedy trošku ztrácelo dech.
Druhá část je o jejím boji s tuberkulózou. Ze začátku bylo vyprávění vtipné. Jak však zjistila, že je nemocná a šla do sanatoria, příběh potemněl a bylo to i dosti depresivní. Úplně mi s autorkou byla zima.
Třetí díl popisují její život na ostrově a soužití s dospívajícími dcerami mi přišel asi nejlepší. Kapitoly byly zábavné, příhody krásně ironicky popsané. Ale nejde to číst jako jednu knížku vcelku. Chce si to rozdělit jednotlivé kapitoly a číst je s odstupem času. Když to čtete najednou, tak to ztrácí své kouzlo.
Kniha strhující, napínavá, od druhé části jsem se nemohla odtrhnout. Proč dávám jen tři hvězdy? Musela jsem udělat průměr, protože první část knihy (necelých 160 stran) byla pro mě naprosto nečitelná a nudná. Kdybych si neříkala, že přece podruhé knížku neodložím, a kdyby zde neměla tak dobré hodnocení, tak jí snad nedočtu. Nevím, čím to bylo, ale pak nastal zlom. A jak jsem už napsala, pak jsem se nemohla odtrhnout. Byla to neuvěřitelná, děsivá doba...
Milé, vtipné vyprávění. Pobavila jsem se, zejména jsem si užívala historky z natáčení v Gruzii. Na druhou stranu je vidět, že pan Pierre Richard je velmi vnímavý, inteligentní člověk, kterého svět kolem něj nenechává chladným a vážně a zajímavě o něm uvažuje. Škoda, že knížka není obsáhlejší.
Ze začátku se mi kniha nečetla dobře, bylo to na mě takové moc naivní (ale přeci jenom to na začátku psala čtrnáctiletá dívka). Pak jsem se ale začetla a musím říct, že se četla výborně. Příběh je zajímavý, čtivý a rychle plyne. Těšila jsem se na čtení a kniha se mi těžko odkládala.
Bavila mě zejména první polovina. Pak trošku knížka ztrácela dech, přesto se mi líbila.
Milé překvapení. Při čtení první kapiloly jsem myslela, že knihu odložím. Pak ale pomalu začínala nabírat spád a od zhruba sté stránky jsem jí přímo hltala. Opravdu vydařená se strhujícím finále (možná i proto ten pomalý rozjezd, aby závěr ještě více zazářil). Jen ten pocit beznaděje ve mě asi dlouho zůstane...
Opět citlivá kniha, která se příjemně čte. Stejně jako Noční vlak do Lisabonu je to vyprávění o jedné zajímavé a velmi citlivé osobě, tentokrát mladé houslistce Přesto ale musím říct, že Noční vlak do Lisabonu se mi líbil mnohem víc. Nic to ale nemění na tom, že si ráda přečtu i nějakou případnou další knihu od tohoto autora (doufám, že bude). Líbí se mi i jeho způsob podání příběhu, kdy většina děje je v podstatě vyprávěna vypravěči knihy. Snad jen překlad by mohl mít méně chyb...